Štěstí občas sedne i na v... - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4677)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42136) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38730)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13461)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15025)
• myslivecké umění (4796)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6959)
• ptactvo v přírodě (19655)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1313)
• květiny a houby (15183)
• myslivecké stavby (3905)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24168) (1 dnes)

úlovky (ČR, SR)

první zlatý
vloženo: 11.11.2012 18:34
autor: Michal Kovařík

úlovky (svět)

Estonsko
vloženo: 1.11.2017 07:32
autor: Václav Hlaváček

trofeje

Srnec
vloženo: 13.9.2019 11:35
autor: David Zimek

zvěř v přírodě

Krovinorez
vloženo: 6.5.2017 10:45
autor: Rastislav Rejko

zbraně

PRO RADOST.
vloženo: 20.9.2019 02:35
autor: Jaroslav Vlosovský

fotopast

a je to tu !
vloženo: 23.9.2016 13:15
autor: pali1

myslivecké umění

Můj první pokus v osmi letech
vloženo: 15.1.2017 18:11
autor: Matyáš Langmajer

• 233345 fotek (3 dnes)
• 7958 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8885 inzerátů (0 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 748992 komentářů fotek (7 dnes)
• 12931 komentářů videí (0 dnes)
• 3293275 hlasování fotek (30 dnes)
• 56450 hlasování videí (0 dnes)
• 37651 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Štěstí občas sedne i na v...

Znáte to. Jsou dny, kdy v lese prosedíte celou věčnost a nejen že nemáte štěstí na lov ale třeba ani nic nevidíte a pak přijde den, kdy naopak nevíte kam vůbec šlápnout, abyste do něčeho nevrazil. To byla přesně v mém případě včerejší (dnešní) čekaná. Ve čtvrtek po obnově jsem si na běžkách projel všechna oblíbená pole, abych si u nás udělal přehled o zbylé liščí populaci. K mému překvapení však stop oproti začátku zimy ještě přibylo. Vytipoval jsem tedy pár nejfrekventovanějších míst a včera večer si konečně udělal čas. Při dopoledním doplnění krmelců se však ukázala jako dobré místo i řádně zdupaná hřebenová cesta v lese a tak před šestou zasedám v zeleném lístečkovém přehozu na jejím konci pod nízký smrček a doufám, že se neobjeví nějaký opozdilý běžkař. S příznivým větrem se však po hodině ve stopě místo běžkaře objevují dva čuníci. Jdou pomalu, a přes puškohled je šacuji na čtyřiceti kilové lončáky. 222.Remington nepřipouští žádné divočení a tak po chvíli zatahují do houštiny. Před devátou zkouším ještě vřeštidlo. Tuším, že by bylo velkou náhodou, aby na něj v lese přišla liška přímo po cestě. Utvrzuje mě v tom po dvaceti minutách rychlé ťapání ve smrčině za mými zády, které si jde pro vítr. O půl desáté tedy přejíždím na druhý konec honitby. Vybírám lokalitu zvanou Čuhelův kout, první pole pod velkým komplexem lesa. I když to nedělám moc často, zasedám na vysoký posed ve stěně a zkouším taktiku s větrem ze zad do pole před sebe. K posedu jdu tedy prostředkem pole, a i když je trochu mlžno, ve světle baterky jasně rozpoznávám velikou skalačku hopsající stejným směrem po kraji laťáku. Je zajímavé, že jí nevadí světlo a křupající sníh pod mýma nohama a doprovází mě až k žebříku posedu. Tam znovu panáčkuje. Zaklekám tedy a na šedesát metrů si ji prohlížím přes puškohled. Prohlíží si mě jako by věděla, že dnes není předmětem mého zájmu. Mám tu totiž obeznanou prašivou lišku a tak kuna nakonec mizí v lese a já v koruně žebříku. Než se uvelebím a sundám řemen, slyším po levé straně za sebou rychlé šustění tlapek. Domnívám se, že mě jde znovu zkontrolovat kuna, hlasitost a pravidelnost kroků mě však donucuje dát napínáček a odjistit. Po chvilce, ani ne deset metrů od posedu vytahuje na pole liška. Snažím se nedýchat a pohnu se, až když vybíhá do pole. Na dvaceti metrech ji tichým pisknutím zastavuji a Sako s třesknutím přibíjí do sněhu. Uf, tak to bylo rychlý, uvažuji při přebíjení a s prohlížením její kompletní kabátku vím, že musím sedět dál. Netrvá ani čtvrt hodiny a v protější straně pole se objevuje další liška. Jde šikmo, na myškování nereaguje a ve sto padesáti metrech naráží na mé stopy. Prudce otáčí a mizí zpět do krytu. Po další půl hodině se v místech kde zatáhla, začne ozývat skolení hledajícího lišáka. Předpokládám jinou lišku než tu zrazenou, neb zvuk se začíná přibližovat. Lišák vytahuje na pole a s neustálým skolením začíná zkracovat vzdálenost. Za mými zády zároveň slyším blížící se další zvěř. Snažím se s lišákem srovnat, ale on pádí a neslyší ani myškování, ani mé ostré „hej“. Nakonec propásnu šanci, kdy zarazí u mých stop, protože ve stejnou chvíli kontroluji pod posedem do pole vyrážejícího zajíce. Lišák běží pryč, zblblý ušák ho však prudce následuje. Ve sto metrech se tedy zaráží a kontroluje, co je tu vlastně špatně. Tuto šanci už nepouštím a nočním tichem dnes podruhé štěkne remington a lišák zůstává v ohni. Zajda dobíhá až téměř k němu a fakt si na tu dálku myslím, že se usmívá. Měl jsem dost času si prohlédnout lišákovo osrstěné tělo a tak čekám dál. Ve dvě nad ránem se mi ještě ukazuje velký sekáč přesazující celé pole. Jelikož se vybralo a viditelnost klesla a mráz zesílil, slézám, beru úlomky a jdu k úlovkům. Před posedem leží mladý dlouhý lišák s kratšími odřenými pesíky, o sto metrů dál pak podle zubů starý ale nevelký lišák se zhojeným, starším zraněním boku. Dávám jim myslivecké pocty a děkuji Dianě za dnešní přízeň. Cestou domů však na poli za vesnicí vidím další velkou lišku. Nebýt to komorové pole zajíců, kde jsem jich posledně napočítal dva a třicet, vyprdl bych se na ni. Takto však u překladiště otáčím auto a jedu zpět k vesnici. Tam ho odstavuji a jdu po větru cestou nad druhým polem zhruba doprostřed. U cesty však chybí příhodný kryt a tak z ní odbočuji šedesát metrů do pole k patce stožáru. Zkouším nové vřeštidlo a opravdu funguje. Nejbližší čtyři zajíci přibíhají zachraňovat až ke mně a zbytek nervózně po poli panáčkuje. Liška však ani po čtvrt hodině nikde. Když už to pomalu vzdávám, otáčím se a za zády vidím po silnici klusat z opačné strany lišku. Je na mých stopách, ale krytá ostružiním. Stahuji tedy puškohled a myškuji. Liška prudce vyráží ke mně. Ve třiceti metrech na ni tedy prudce sykám a v okamžiku kdy zvedne hlavu, ji tři a půl gramové Sako nárazem doprostřed hrudi podráží běhy a nechává v ohni. Marně dumám, jak mě mohla nevidět a ignorovat můj pach, při sklánění se nad mladou ale velikou, na pokročilou dobu nádherně vybarvenou liškou. Než ji donesu k autu a udělám fotky, vyprovází mě nové hlasité skolení za vesnicí. Diano, jsem moc šťastný a vděčný, velké Lovu zdar, ale budou čtyři, mám poslední náboj, tak pro dnešek už radši dost.



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.