Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17141)
- úlovky (svět) (2106)
- trofeje (4678)
- historie (3857)
- zvěř v přírodě (42147)
- zvěř v zajetí (3706)
- příroda (38753) (4 dnes)
- lovecké výstavy (1509)
- lovecký pes (13460)
- zbraně (2526)
- lidé (4655)
- fotopast (15035) (5 dnes)
- myslivecké umění (4796)
- myslivecký interiér (455)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (6959)
- ptactvo v přírodě (19665)
- hmyz v přírodě (6875)
- obojživelníci a plazi (1314) (1 dnes)
- květiny a houby (15187)
- myslivecké stavby (3905)
- sokolnictví (506)
- ostatní (24179) (5 dnes)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Lov u kamaráda
vloženo: 28.11.2017 17:26
autor: Petr Kohout
úlovky (svět)
Na skok za hranice Čr
vloženo: 4.11.2020 19:40
autor: Martin Saifrt
trofeje
Říje 2012
vloženo: 2.2.2013 10:48
autor: Aleš Náhlý
zvěř v přírodě
Černí rytíři
vloženo: 4.2.2013 14:59
autor: Roman Těšínský
zbraně
Komplet
vloženo: 22.2.2014 11:28
autor: Děda z lesa
fotopast
...
vloženo: 6.10.2019 08:36
autor: Miroslav Svoboda
myslivecké umění
Muflón
vloženo: 8.2.2019 17:38
autor: Marek Horňák
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
| « novější foto | starší foto » |
Zachraňme jilmy! - 1
U nás se vyskytují dva druhy jilmů: jilm vaz,jilm horský neboli drsný a jilm polní neboli habrolistý. Poznat se dají podle listů podobných všeobecně známému habru, s tím rozdílem, že čepele mají typicky asymetrické. Jilm horský-drsný má navíc listy na omak drsné. Kmen je podobný dubu, ovšem s typickou kmenovou výmladností (tzv. vlky). Není bez zajímavosti, že jilmy polní a horské mají krásně barevné tvrdé dřevo vhodné pro podložky pod trofeje. Jilmy jsou náročné na humus a živiny s dostatkem vápníku, vyhovují jim půdy přiměřeně vlhké (svěží), vaz snese i krátkodobé záplavy. Jilmy jsou dřeviny stinné, ten polní snese i více světla. Vaz je přirozenou součástí tvrdého luhu, kde tvoří výplň slunných dubů a jasanů. Jilm horský jako vtroušená dřevina provází buk v dubobukovém a bukovém vegetačním stupni – tam jsou kvůli dostatku humusu jeho stanovištěm buďto vrcholky kopců nebo podsvahová deluvia. Jilm polní se přirozeně vyskytuje v plášti (na okraji) lesa ve stupni dubovém či bukodubovém, nebo typicky v polních remízcích, na mezích a podobných strukturách v zemědělské krajině. Bohužel – v minulém století stihla jilmy pohroma. V roce 1920 bylo v Holandsku poprvé pozorováno hromadné hynutí jilmů v důsledku ucpávání cév parazitickou houbou ( Graphium ulmi – odtud nemoc zvaná “grafióza”) , kterou roznáší brouk bělokaz jilmový . Tato jilmová “trombóza” se k nám dostala v šedesátých letech min. století a prakticky zlikvidovala polní jilmy, které i tak silně postihly změny v zemědělské krajině (rozorávání mezí apod). Zle řádila i u jilmů horských, ty ovšem měly štěstí, že rostly izolovaně v hlubokých lesích, takže i ohniska nákazy byla izolovaná. Hromadné hynutí proběhlo i v lužních lesích u vazu – ten je na tom dnes nejlépe, protože v vzhledem k počátečnímu množství jich i přes pohromu z šedesátých let mnoho zůstalo. Drastickou selekcí v předcházejících desetiletích jsou přeživší jilmy ideálním zdrojem osiva pro jejich množení. Dříve lesníky prakticky odepsaná dřevina nyní zažívá svůj druhý život. Jak výše popsáno – nejhorší je na tom jilm polní. Prakticky vymizel. Myslím, že k jeho návratu do polí bychom měli pomoci i my, myslivci – a nejen kvůli podložkám pod trofeje. Za svůj dlouhý život jsem viděl dostatek uhynulých či hynoucích polních jilmů...Ve svém okolí vím pouze o jediném polním jilmu – hrdinovi, který tuto katastrofu přežil. Objevil jsem ho v roce 1985 u Střílek (Kroměřížsko), v lesním plášti na rozhraní pole a lesa, jež tvoří západní okraj lesního komplexu Chřibů. Jelikož během května dozrává semeno jilmů, rozhodl jsem se s kamarádem myslivce Rosťou (člen MS Koryčansko), že zajedeme zjistit, jestli tento strom žije (šance jsem tomu nedával), pokud ano, tak že sklidíme osivo. K naší velké radosti jsme nalezli jilm ve skvělé kondici, po 35 letech řádně zmohutněl ( průměr kmene v metrové výšce 121 cm –viz foto). Bohužel ale jeho mohutnost byla překážkou ke sběru semene, takže v tomto směru nás čekalo zklamání.
vložil: Jiří Wenzl
vloženo: 13.5.2020 01:21
zobrazeno: 1154x
hodnocení: 16 hlasů
vloženo: 13.5.2020 01:21
zobrazeno: 1154x
hodnocení: 16 hlasů
Komentáře:
14.5.2020 01:06 vložil Jiří Wenzl
Jirko N., opravdu máme 3 druhy (jak jsem popsal) - překlepl jsem se. Pane Salajko, o aktivitách bývalého LZ Strážnice ohledně záchrany jilmů nic nevím. Pokud něco v tomto směru dělali, tak spíš by se to mělo týkat mnohem ohroženějšího jilmu polního - habrolistého. Jilm vaz sice také prošel hromadným hynutím, ale i tak ho bylo v luhu dostatek a mohl se množit přirozeně. Oproti jilmu polnímu není tak dřevařsky zajímavý (ceněný), tudíž lesníci ho cíleně nikdy nevysazovali. Vím ale o semenném sadu jilmu horského - drsného. Možná dosud existuje v areálu Výzkumného ústavu lesního hospodážství a myslivosti u Kunovic. Byly v něm soustředěny klony údajně odolné proti grafioze, staral se o ně Ing. Rambousek. Byl jsem tam několikrát pro osivo (lesní provoz příliš zájmu o výsadbu jilmů neměl), viděl jsem, že některé klony navzdory deklarované odolnosti stejně postihla grafioza. Vlastně jediný LZ, který se věnoval cílenému pěstování horských jilmů byl v osmdesátých letech LZ Nové Hrady díky iniciativě tamního ředitele Ing. Bohuslava Švarce. Ten se prozíravě již tehdy zaměřil na pěstování listnáčů - podobně jako Ing. Alois Indruch na LZ Brumov.
Jirko N., opravdu máme 3 druhy (jak jsem popsal) - překlepl jsem se. Pane Salajko, o aktivitách bývalého LZ Strážnice ohledně záchrany jilmů nic nevím. Pokud něco v tomto směru dělali, tak spíš by se to mělo týkat mnohem ohroženějšího jilmu polního - habrolistého. Jilm vaz sice také prošel hromadným hynutím, ale i tak ho bylo v luhu dostatek a mohl se množit přirozeně. Oproti jilmu polnímu není tak dřevařsky zajímavý (ceněný), tudíž lesníci ho cíleně nikdy nevysazovali. Vím ale o semenném sadu jilmu horského - drsného. Možná dosud existuje v areálu Výzkumného ústavu lesního hospodážství a myslivosti u Kunovic. Byly v něm soustředěny klony údajně odolné proti grafioze, staral se o ně Ing. Rambousek. Byl jsem tam několikrát pro osivo (lesní provoz příliš zájmu o výsadbu jilmů neměl), viděl jsem, že některé klony navzdory deklarované odolnosti stejně postihla grafioza. Vlastně jediný LZ, který se věnoval cílenému pěstování horských jilmů byl v osmdesátých letech LZ Nové Hrady díky iniciativě tamního ředitele Ing. Bohuslava Švarce. Ten se prozíravě již tehdy zaměřil na pěstování listnáčů - podobně jako Ing. Alois Indruch na LZ Brumov.
13.5.2020 21:11 vložil Jiří Netík
Jirko, když jsem si přečetl Tvou první větu, tak bych řekl 3 druhy jilmů.
Jirko, když jsem si přečetl Tvou první větu, tak bych řekl 3 druhy jilmů.
13.5.2020 20:40 vložil Ladislav Bodi
****
****
13.5.2020 20:38 vložil ivan salajka
Hezký večer,nejsu si jistý,ale již neexistující Lesní správa Strážnice měla údajně genovou základnu jilmu habrolistého. Bylo to v Hodoníně za elektrárnou v lese mezi vodním tokem Salajka a řekou Morava.Les je vcelku bez zásahů protože je to majetek Slovenského státu. Zjistím zda je to pravda nebo mámení.Víc bych zde předpokládal vaz.
Hezký večer,nejsu si jistý,ale již neexistující Lesní správa Strážnice měla údajně genovou základnu jilmu habrolistého. Bylo to v Hodoníně za elektrárnou v lese mezi vodním tokem Salajka a řekou Morava.Les je vcelku bez zásahů protože je to majetek Slovenského státu. Zjistím zda je to pravda nebo mámení.Víc bych zde předpokládal vaz.
13.5.2020 20:29 vložil Pavel Zeman
1***
1***
13.5.2020 15:30 vložil Vlasta Szo"keová
1***
1***
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.