ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Kamarádův silvestrovský
Kamarádův silvestrovský
vloženo: 3.1.2017 23:37
autor: Ivan Oujezdský

úlovky (svět)

Estonsko
Estonsko
vloženo: 1.11.2017 07:32
autor: Václav Hlaváček

trofeje

Lednový
Lednový
vloženo: 13.1.2018 18:43
autor: Jiří Netík

zvěř v přírodě

Krovinorez
Krovinorez
vloženo: 6.5.2017 10:45
autor: Rastislav Rejko

zbraně

PRO RADOST.
PRO RADOST.
vloženo: 3.12.2018 03:02
autor: Jaroslav Vlosovský

fotopast

a je to tu !
a je to tu !
vloženo: 23.9.2016 13:15
autor: pali1

myslivecké umění

nuda..
nuda..
vloženo: 12.3.2014 17:44
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 232883 fotek (3 dnes)
  • 7937 videí (0 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 8867 inzerátů (0 dnes)
  • 285 diskuzí (0 dnes)
  • 748213 komentářů fotek (9 dnes)
  • 12929 komentářů videí (0 dnes)
  • 3289185 hlasování fotek (15 dnes)
  • 56415 hlasování videí (0 dnes)
  • 37586 registrovaných uživatelů
    1 dnes nových, 10 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Další ukázka z připravované knížky- Nezvaná návštěva

Nezvaná návštěva-
Každé roční období v přírodě má své kouzlo. Letním dnům sluší obraz rozostřený, chvějící se horkem nad lány zrajícího obilí, které už voní budoucím chlebem. Bzukot tisíců druhů hmyzu a slaná chuť potu smíchaného s prachem polních cest.
Ten červencový den jsme s Almou vyrazili k lesu už odpoledne. Slunce bylo vysoko a okolní vzduch se přímo tetelil horkem. Pomalu jsem šel travnatou polní cestou směrem do Ovčáčky s Almou za patami. Alma šla na volno, tak jak byla vycvičena. Té polní cestě se říká Kostelní. To proto, že ji dříve hojně používali věřící lidé z mého rodného Zdětína jako zkratku při své cestě na bohoslužby v kostele sv. Martina ve Ptení. Dnes už nikdo nespočítá, kolika lidem zkrátila za ta staletí cestu. Kdopak ví, kolikrát jsem do její trávy či prachu i já otiskl své stopy. Cesta se klikatí od Vodičkova kříže mezi políčky záhumenkářů i většími kusy polí, které obdělává družstvo. Vede přes jednu louku Ovčáčkou a končí u Ptenského hřbitova. Ovčáčka je místo s dvěma loukami, oddělenými od sebe malými mezemi. Na jedné straně sousedí s polem a na další s lesem. Její název snad souvisí s dávným vypásáním obou luk ovcemi, tak dávným, že ho nikdo z pamětníků už nepamatuje.
Naše kroky vedly na posed na jasanu rostoucí v Ovčáčce. Oba jsme se těšili na jeho příjemný, chladivý stín. Cesta nás vedla od křižovatky těsně kolem lánu s téměř zralou řepkou. Řepka rostla z kraje poměrně kamenitého pole řídce, místy byly v porostu vidět přímo mezery. S pohledem na pole mě napadlo, jakým ideálním krytem černé zvěři je toto místo. Stačí přejít louku a zvěř je v lese. Za vodou stačí sejít s kopce dolů k potoku. Vanoucí vítr přinesl Almě pach zvěře. Frkla, stojí a vystavuje. Ano, Alma patří k těm bordíkům, které to nikdo neučil a přesto vystavují zvěř. Stojíme a já propátrávám řepkové pole dalekohledem. Alma tiše zacvakala zuby, takže jsem věděl, že cítí divočáky. Sykl jsem povel ke klidu a ona si lehla. V porostu řepky jsem viděl několik míst, které se lehce pohybovaly. Dokonce bylo slyšet i spokojené pochrochtávání. V ten okamžik mě napadla naprosto zcestná myšlenka. Divočáky jsem od zimy neviděl, co kdyby tedy vlezl do řepky a zkusil nějakého vytlačit směrem k lesu? Od poměrně bláznivého nápadu způsobeného snad dlouhým pobytem na pálícím slunci nebylo daleko k jeho realizaci. Opatrně jsem položil svůj lovecký batoh vedle Almy s tichým povelem - hlídej. V tričku a letní vestě se snažím potichu vlomit do řidší řepky na kraji pole. Ze začátku je to snadné, ale jen kousek dál je řepka dosti hustá. Cestu vpřed si musím doslova razit. Kuličky zralé řepky mám všude a je jich opravdu spousta. Už mě začínají tlačit i vojenské kanady. V řepce za mnou zůstává vyšlapaný tunel. Kdepak, takhle se mi divočáky překvapit a vyhnat ven z pole nepodaří. Stojím a rozhlížím se. Mám dobrý vítr, a tak si divočáci snad myslí, že jsem jeden z nich. Co jeden z nich, jsem blázen. Dobrovolně se pokoušet naštvat divočáky není ničím jiným než bláznovstvím.
Pole znovu ožívá pohybem. Počítám – 1, 2, 3, 4, 5. A sakra, tady jich tedy je. Další a další stvoly řepky se hýbou pohybem zvěře. Nehýbám se a v hlavě mě začíná neodbytně strašit myšlenka, že mě tady najdou až při sklizni. Řepka se začíná vlnit mým směrem. Stojím a dýchám, tedy snažím se dýchat zhluboka. Příště bych měl pobyt na slunci rozhodně omezit. Příště, jo, jestli nějaké příště ještě bude. Sakra, takový hloupý nápad lézt někomu bez pozvání pomalu až do kuchyně. Podle pohybu řepky ke mně míří tři divočáci. Vůbec nevím, jak jsou velcí, řepka je tady už strašně hustá. Jen, ať to nejsou selata. Mám snad střílet do vzduchu? V okamžiku, kdy je nejbližší z nich slabé dva metry to už nevydržím.
Hlasitě a rozhořčeně volám: „ Tož, kdo bude uhýbat, vy nebo já?“ V ten okamžik pole kolem ožije. Vypadá to, jako by se řepka snad začala vařit. Vše se řítí jako kavalkáda směrem k lesu. Naštěstí. Obracím se a stejnou cestou běžím směrem k Almě. V běhu beru batoh, písknu na Almu a utíkáme spolu směrem dolů na louku, kterou černá musí přerazit na svém úniku do lesa. Utíkám s puškou v ruce s úmyslem spočítat, kolik zvěře v řepce vlastně bylo. Na lov nemám ani pomyšlení, ostatně nebylo by to vůči zvěři čestné. Divočáci tam byli doma, mohli mě vyprovodit stejně, jako se to dělá s nezvaným hostem. Místo toho zvolili úprk. Na druhé straně, tak velkého blázna doma asi ještě neměli. Dobíhám na kraj louky, dalekohled mě tluče do prsou, za sebou slyším běžet Almu. V půlce louky házím batoh na zem, mávnu rukou povel fence a čekáme. Vidím tři hrubé kusy, jak s pírkem nahoru vbíhají do lesa. Kraj pole vře pohybem. Vybíhají z něho další divočáci, lončáci i větší selata, všichni s otevřeným ryjem a strachem ze svého úhlavního nepřítele vepsaným v jejich světlech.
Zastyděl jsem se. Tak je prohnat v takovém horku. Vždyť i mně se lepí propocené zelené tričko na záda. Protože nechci lovit, pokládám kulobrok vedle batohu. Louka zní dusotem spárků. Další a další divočáci vybíhají z řepky a v panice prchají kolem nás k lesu. Alma se chvěje a cvaká zuby bez přestání. Znovu sykám povel down. Lámání z lesa utichá. Sedám si do trávy vedle Almy a hladím ji. Srdce mě bije až v krku. To snad není možné, říkám si, to se mi muselo jen zdát.
Rozčilené pofrkávání z řepky mě vrací zpět. Krajem pole se motají tři nebo čtyři selata asi 15 kg velká. Zmatené náhlým zmizením své mámy nerozhodně a bojácně stojí na kraji pole. Včil je řada na nás s uhýbáním, říkám Almě. Sbírám věci a obloukem jdeme přes louku na posed. Ještě roztřesený silným zážitkem lezu s Almou v náručí nahoru. Až nahoře najednou cítím, že mám boty plné kuliček řepky. Zouvám je a stovky kuliček padají z výšky do trávy. Sedím už hodinu a v okolí je klid. Myslím na samotná selata v řepce. Kdy se k nim bachyně vrátí? Z výšky posedu bych ji přece musel vidět. Z lesa se náhle ozve lámání a na louku vbíhají tři bachyně spolu s menším lončákem. Zastaví se na malém kopečku snad jen čtyřicet metrů od posedu a jistí. Cestou přerazili naše stopy. Bezděčně spolu s tichou omluvou smekám. Divočáci jistí opravdu dlouho a pak pomalu odbíhají směrem do řepky. Trvá to dalších dvacet minut, než se vrací zpět do krytu lesa. Tentokrát je s nimi už dalších pět selat.
Za dva dny celé pole řepky posekali. Ten večer jsem s Almou v Ovčáčce potkal opět tlupu divočáků. Táhli do řepky, která tam však už nebyla. Puška zůstala na rameni. Jsou prostě věci, které se nedělají. František Mlčoch.
vložil: František Mlčoch
vloženo: 18.3.2023 20:52
zobrazeno: 5170x
hodnocení: 14 hlasů



Komentáře:

21.3.2023 22:43 vložil jiri rajs
1**** K tomu zas nemám co dodat.
20.3.2023 13:29 vložil Drahoš Hikl
Fando kniha bude super,těším se:)
19.3.2023 16:28 vložil Vlasta Szo"keová
Já taky,moc hezká povídka.
19.3.2023 10:20 vložil Blanka Klatovská
Františku už se těším.
19.3.2023 09:18 vložil Jaroslav Novotný
Dobrý počteníčko,slušná práce.

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.