Vše je tak, jak má být - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Diakovce 2022
vloženo: 15.11.2022 14:07
autor: NH

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022

• úlovky (ČR, SR) (16922)
• úlovky (svět) (1954)
• trofeje (4656)
• historie (3804)
• zvěř v přírodě (40478)
• zvěř v zajetí (3674)
• příroda (36900)
• lovecké výstavy (1402)
• lovecký pes (13298)
• zbraně (2454)
• lidé (4654)
• fotopast (13414)
• myslivecké umění (4711)
• myslivecký interiér (446)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6446)
• ptactvo v přírodě (18359)
• hmyz v přírodě (6697)
• obojživelníci a plazi (1290)
• květiny a houby (14772)
• myslivecké stavby (3863)
• sokolnictví (505)
• ostatní (23174)

úlovky (ČR, SR)

Podhorský král. 17.10.2020
vloženo: 21.10.2020 07:43
autor: Ivo Lajčok

úlovky (svět)

Baikal 2019 - druhý tetřev
vloženo: 7.5.2019 07:05
autor: Martin Mati

trofeje

Kamarádův srnec
vloženo: 6.7.2017 20:35
autor: Blanka Klatovská

zvěř v přírodě

Černá koule
vloženo: 7.2.2018 09:49
autor: Děda z lesa

zbraně

Pažby na kulovnice CZ (řezby,šelak)
vloženo: 18.1.2018 10:25
autor: jirka krbeček

fotopast

Jelen Šumava
vloženo: 10.2.2012 15:12
autor: Vladimír Zach

myslivecké umění

Svědí, svědí, to to svědí, aneb jaro je tu.
vloženo: 25.4.2019 11:52
autor: Petr Hruška

• 223873 fotek (0 dnes)
• 7440 videí (0 dnes)
• 331 odkazů (0 dnes)
• 7632 inzerátů (0 dnes)
• 294 diskuzí (0 dnes)
• 730120 komentářů fotek (0 dnes)
• 12613 komentářů videí (0 dnes)
• 3193852 hlasování fotek (1 dnes)
• 54635 hlasování videí (0 dnes)
• 36105 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 2 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Vše je tak, jak má být

věk: 3 let

Tenhle rok byl pro mne z hlediska srnčí zvěře fakt zvláštní. Až do minulého týdne jsem myslel, že to za to může letošní padesátka na mém hřbetě a čím víc přebírám, tím víc je Diana skoupá. A to mi ani nešlo o žádného hmotného, perleného šesteráka, takového byste ostatně u mě, za těch třiatřicet let myslivosti hledali marně. Vysnil jsem si pro tentokráte nějaké staré dlouhé špice.

Srnčí jsem začal sondovat již od brzkého jara. Nejen že se nikde nevyskytovali žádní staří špígři, ale ani na paličkáče jsem nenabrnk, a na všech dosažitelných místech jsem až do léta neobjevil nic, co by nemohlo proplout říjí. Do té jsem ostatně vkládal i největší naděje. Lov na vábničku má prostě své neopakovatelné kouzlo. Pár nerovných šesteráků jsem si sice připískal a jeden byl opravdu dobrý, s hustým perlením a růžemi přes celou hlavu. Vše ale v místech, kde byli jako jediní dobří v dosahu.

Trochu jsem už hudroval na smůlu a vyčítavě otáčel zrak do nebe, zvláště když se ostatním kolegům dařilo, a to i s hodně raritními trofejemi. Ustoupil jsem tedy ze svých požadavků a našel si v paroží hodně průběrného srnce, dle odhadu na hranici druhé a třetí věkovky. Pohyboval se na vrcholu říje kousek za vesnicí, v ještě stojící pšence. Ten den, kdy jsem si ho napískal na pár metrů, mi však ještě nebyl souzen. Pár minut před ním jsem totiž zmáčkl na divočáka z tlupy, beroucí pole útokem. Viděl jsem bachyňku spadnout a odkazovat, když srnec zvedl hlavu z klasů. Navzdory výstřelu a za pomoci Turvabky jsem ho dostrkal až pode mě. Držel jsem mu kříž na komoře a prohlížel si na jeho říjí zesíleném krku, dlouhou a nezvykle rezavou hlavu s jasně svítící větrníkovou skvrnou a zvlněným slabým parožím. Takhle jsem si však ten lov nepředstavoval, a asi bych si ho ani neužil. Nota bene, když už ležel uprostřed lánu skolený 50kilový divočák. Rozloučili jsme se tenkrát s tím, že se nemá nic přehánět a s nashledanou, a zatímco on odběhl nahánět další holky, já klusal nahánět někoho, dobře naladěného a s dlouhým provazem.

Druhý den však do pole vjely kombajny a srnec se nadobro vytratil. Následně jsem se dozvěděl od kolegy, který tam docházel na divočáky, že o srnci také ví. Domluvili jsme se tedy, že pokud se srnec znovu ukáže, rád mu popřeji Lovu zdar.

Poté přišli jiné starosti, jako předávání funkce a práce kolem velké akce pro veřejnost, kterou náš spolek pořádal. Srnce jsem tak úplně pustil z hlavy s tím, že toho „Padesátkového“ si ulovím klidně napřesrok v jednapadesáti, že alespoň tak rychle nesejdu. Od září jsem se pak začal intenzívně věnovat holé zvěři, což mě nakonec minulým týdnem obloukem zavedlo zpět na místo činu.

Ještě nepodmítnuté pšeničné strniště bylo lákadlem pro zdejší srnčí. Jen ten ruch a blízkost vesnice vždy trochu pozdržela jejich vytahování z lesa. Postupně se mi však ukázali všichni zdejší osadníci. Dvě srny s dvojčaty a jedna s jedináčkem, srnečkou. Krásně viditelný rozdíl ve velikosti omladiny v závislosti na množství dostupného mléka. Na druhé straně pole vytahoval dobrý mladší šesterák s dlouhými výsadami, veliká samotná srna a ... můj adept?

Pole je do bubínku a vysoký horizont mi tak z něho nabídl vždy jen hlavu s krkem a část těla. Podle tvaru paroží ale nebylo pochyb, jen mě překvapilo, jak je sešlý a jako jediný na poli spolu s jedním srnčetem, už téměř v zimní srsti. Postupně jsem vystřídal obě strany strniště, ale srnec vytahoval přesně uprostřed, a až na samou tmu. V sobotu se konečně ukázal za světla tak, že jsem si ho s hrůzou přečetl celého. Nahrbená postava s nepřirozeně pokrčeným zadním během, přesouvající se o třech. Byl jsem hned rozhodnutý jeho trápení ukončit, problém se však ukázal až v puškohledu. Sezení na zemi s flintou v trojnožce by nevadilo, ale těch později v mapách změřených 180 m, fakt nebylo pro mě. Na jednu stranu by si tu ránu určitě z fleku zasloužil, ale na druhou, trápení si užil až-až a přidávat mu další riskantním postřelem, nebylo asi tím, po čem jsme on nebo já zrovna toužili. Byla sobota a srnec právě zalehl vedle srny uprostřed lánu a nabíral síly až do tmy.

Takže nastala neděle s nahlášeným 50% deštěm, který částečně přečkávám v zaparkovaném autě. S mrholením pak vyrážím ke skruži uprostřed pole. Je zarostlá kopřivami, ve kterých si rozestavuji stoličku a trojnožku. Ještě ulamuji vršky kopřiv v předpokládaném směru výstřelu, přeci jen 3,5 gramové Sako je potvora zhýčkaná. Déšť ustává, ale pole je stále prázdné. Se šeřením už si začínám myslet, že ležel na okraji lesa a vyděl mě přicházet, když před sebou konečně zahlédnu pohyb. Je to však veliká samotná srna, která se přímo proti mně dává do pastvení. Dobrá zpráva je, že i přes svou opatrnost o mně nejeví zájem, a z kopřiv tak asi moc nečouhám. Po chvíli se za horizontem objeví světlé špice. Je to on, ale zatím je to dobrých 150 m a právě očesává modré trnky v dosahu. Dlouhá půlhodina ubývajícího světla, než si všimne srny a začne se houpavými poskoky přesouvat k ní. Takže nakonec lov na vějičku, usměji se, stahuji zvětšení, upravuji trojnožku a zapírám lokty.

Je čtvrt na osm, kdy postaví svojí nahrbenou postavu naproti srně. Dívají se vzájemně do světel, když večerem pronikavě hvízdne .222ka. Skruž jen z poloviny zakrytá víkem, doprovodí výstřel dunivou sudovou ozvěnou, až si cvrknu. Na chvíli mrknu, než znovu najdu kus stojící v místě výstřelu. Je to však srna sklánějící se nad vyšším řádkem stébel. Srnce nikde nevidím. Stoupám si tedy a projíždím nástřel dalekohledem. „Je tam a leží!“ Srna se skloněnou hlavou udělá dva kroky přímo nad něj a větří. Trochu mi to sevře hrdlo a přeji si, ať už v přirozené reakci co nejrychleji odskočí. Trvá jí to však skoro tři minuty, což psychicky nedávám, sedám si za skruž a pomalu, pomalinku si balím věci. Vybíjím a už za velkého šera přistupuji s baterkou 120 kroků k úlovku. Vidím slabé parůžky, vyšší komoru skoro až pod hřbetem a na kolením kloubu zadního běhu zbytnělou kouli. Přejdu dál k lesu pro úlomky a ve světle baterky s úžasem sleduji dvě zářící světla srny, čekající pod duby. Nechává mě dojít téměř až k sobě, než se bez hlesu otočí a jak duch zmizí ve tmě.

Při následném rozloučení, poctách a poděkování mysliveckým patronům mě teprve docvakne, že vše je tak, jak má být, a proč mi nebyl souzen jiný a ani tento dřív. Pro ostatní trofej, u které nepřibrzdí pohledem, pro mě však „nejhezčí“ narozeninový srnec, které bych za nic nevyměnil.

Lovu zdar.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.