Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V letošním roce mi Diana s Hubertem velice přejí. Jak už jsem psal dříve, v povolence se pro letošní rok objevil jeden srnec druhé věkové třídy a dva první věkové třídy. Na počátku srnčí říje jsem díky mému kamarádovi Milanovi ulovil druhou věkovou. Poté se mi podařilo napískat a ulovit mého prvního raritního srnce v první věkové. V tu chvíli jsem byl nadmíru spokojen a už ani nedoufal, že třetího srnce ulovím, protože vycházek bych v letošním roce napočítal na prstech obou rukou a také proto, že průběrní srnci v této věkové třídě prostě nejsou. To jsem ale ještě netušil, jak velké přízní našich bohů lovu se v letošním roce těším.... Byl pátek ráno, první srpnový týden. V tomto období je u nás říje na naprostém vrcholu a srnci reagují na pískání nejlépe a tak jsem ráno vyrazil do revíru prožít ještě jednu krásnou vycházku se srnčí říjí. Volba padla na jednu z mála luk v našem revíru. Z jedné strany neprostupná vegetace, z druhé strany lán kukuřice a za zády les. Jsou čtyči hodiny a já usedám na židličku kryt větším trsem vzrostlé trávy. Bylo po dešti a po zemi se sem tak povalovala jemná mlha. Čekám na rozednění a doufám, že se mi nějakého toho srnce podaří napískat a snad i vyfotit. Že bych lovil mně ani nenapadá. Začíná svítat a na louku vychází srna se srnčetem. Chvíli berou paši a pak mizí v kukuřici. Hodnou chvíli se nic neděje a světla rychle přibývá. Na obzoru se objevuje slunce, které rozzáří kapky vody ulpělé na listech trávy a louka se doslova třpití a mlha pomalu rozplývá. Dnes je skutečně krásné ráno! Rozhoduji se pískat. V krátkých sériích jemně pískám abych nezradil zvěř případně vycházející z kukuřice nebo lesa za mnou. V dáli vidím říjícího srnce se srnou, ten ovšem ani na silnější pískání nereaguje. V mém okolí se ovšem nepohne ani větvička. Pomalu se chystám balit, ale jak to tak bývá, říkám si písknu ještě jednou, co kdyby!.... V tu chvíli spatřím pohyb dole u kukuřice. Je to kus srnčího a dívá se mým směrem. Beru dalekohled a obeznávám lovného srnce první věkové třídy! V duchu si říkám že to snad ani není možné!!! Připravím si kulovnici na kolena a lehce písknu. Srneček reaguje naprosto ukázkově. Daří se mi jej dostat blíže ke mně, dokonce už jde tak, že nemohu dále pískat a čekat. Dochází asi na 30 metrů a natáčí se na široko. Na tento okamžik čekám a proto v tu chvíli jemně pohladím napínáček. Ztichlým lesem zaburácí rána a srnec se láme v ohni. Přebíjím a chvilku sedím a užívám si tohoto krásného rána, kterého mi Diana s Hubertem dopřáli další neopakovatelný zážitek v letošní srnčí říji.