OTAKAR ČÍLA / malířská legenda mysliveckých obrázků /

Otakar Číla / * 1894 - † 1977, Česká republik /

Český malíř Otakar Číla se narodil 10. března 1894 v Nové Pace, kde se také vyučil malířem obrazů u akademického malíře Josefa Mühla. Již v roce 1913 začal studovat na Akademii výtvarných umění v Praze, ale v roce 1914 slibný začátek přerušila první světová válka a budoucí malíř odešel na frontu. V roce 1915 přešel do ruského zajetí a zúčastnil se ústupu do Kyjeva. Pak se srbskými legiemi bojoval u Rhemny a odtud se dostal do Jekatěrinoslavi, kde působil jako malíř na soukromé obchodní škole.

Koncem roku Číla 1917 působil v Jurjevi, kde majiteli tamního panství maloval hrobku a obrazy pro tamní kostel. Roku 1918 se jako legionář dostal k 8. pěšímu pluku a s ním odcestoval do Penzy, dále na magistrálu do Vladivostoku, kde se zúčastnil bitev o město, a dále na Bajkal a Ural. Koncem roku 1919 byl přidělen v Irkutsku k typografickému oddělení československého generálního štábu, kde se podle jeho návrhů tiskly peníze pro bělogvardějskou Kolčakovu vládu a poštovní známky pro potřeby československého vojska.

V roce 1920 Číla odjel na služební cestu do Číny a Indie, kde ilustroval časopis Times of India, ale především získal řadu malířských námětů. Domů se vrátil až v prosinci 1920 v hodnosti nadporučíka a přivezl si obrazy, skici, poznámky o krajinách, městech a lidech, které pak vystavoval na vánoční výstavě roku 1922 v Nové Pace a později také v Jičíně.

Z armády však Číla nakonec odešel, aby mohl dál pokračovat ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 1925 absolvoval v oboru portrétní malířství pod vedením Vratislava Nechleby. Již v té době získal několik cen za portrétní práce i za obrazy z cest, jeho obrazy byly zakoupeny do Památníku odboje v Praze.

V roce 1926 Číla odjel na studijní cestu do Albánie, kde namaloval portrét pozdějšího albánského krále Achmeda Zogu. Podle Čílova návrhu byl zhotoven i nejvyšší albánský řád, jímž byl dekorován italský král i Mussolini.

Po návratu do Čech se Číla dále věnoval portrétní tvorbě, maloval celou řadu oficiálních portrétů. Kromě toho začal také malovat obrazy s oblíbenými mysliveckými náměty. Číla pravidelně vystavoval samostatně a zúčastňoval se i souborných výstav.

Za druhé světové války Číla působil v odbojové skupině Obrana národa a za květnové revoluce 1945 byl okresním velitelem v Nové Pace. V roce 1949 byl se svým synem Vratislavem zatčen a po vykonstruovaném procesu až do roku 1958 vězněn. I ve vězení se Číla věnoval malování – portrétoval své spoluvězně, jejichž obrázky se tajně vynášely jejich příbuzným, a díky tomu byly zdokumentovány tváře politických vězňů komunistického režimu. I když byl Číla členem Svazu výtvarných umělců od jeho vzniku, nebyl do něj později znovu přijat, a tudíž nemohl vystavovat.

Svůj poslední obraz začal Číla malovat v roce 1971, ale zdravotní stav mu neumožnil jej dokončit. Zemřel po těžké nemoci 28. března 1977 v Nové Pace.