Hlavní partner

Přihlášení

Nejlepší fotografie

Strelec so svojím kancom
vloženo: 8.1.2010 17:15
autor: slavomír špánik

SEZNAM NEJLEPŠÍCH FOTOGRAFIÍ

Nejlepší video

Fotografie

Statistika

2367 fotek (0 dnes)
714 videí (0 dnes)
104 odkazů (0 dnes)
58 inzerátů (0 dnes)
21 diskuzí (0 dnes)
1334 komentářů fotek (0 dnes)
122 komentářů videí (0 dnes)
4485 hlasování fotek (0 dnes)
272 hlasování videí (0 dnes)
1895 registrovaných uživatelů
0 dnes nových, 3 online
naposledy tomáš novák
nejvíce návštěv david sliva

Připomínky a názory

Více informací

Počasí

Úvod

Vítám všechny milovníky přírody, myslivosti a lovu na našich nových internetových stránkách www.myslivost-lovectví.cz.

Myslivost, lovectví a krásy naší přírody zachycené a prezentované prostřednictvím fotografií je prioritním cílem vytvoření těchto stránek.
Stejně, jako provozovatel i vy se velmi rádi podělíte v rámci naší společné záliby o kvalitní a hodnotné záběry všech zmiňovaných scenérií a společně se vzájemně obohatíme o dění v naší přírodě, myslivosti a doufám, že i fotografii obecně.

Rád bych poděkoval, jak těm registrovaným, ale i jiným obdobně smýšlejícím nadšencům za zájem a současně si dovoluji popřát mnoho vydařených a patřičně ostrých snímků naší krásné přírody a dění v ní.
Všem lovcům LOVU ZDAR!

Články

Kouzelná puška

Naše MS mělo od počátku šedesátých let družbu s MS z jižních Čech. Naši myslivci tam jezdili na lov srnců a kamarádi z jihu k nám na velké hony na zajíce. Koncem osmdesátých let jsem se dostal do družební honitby i já, Co si tam ale se mnou moji průvodci užili, se nedá popsat. Zatímco moji kamarádi neznali, co je to odjíždět bez úlovku, já to bral jako samozřejmost. Vždy jsem se těšil, až příjde pozvánka na srnce.Jednou se ta smůla zlomit musí. Byl konec května a s ním i odjezd na jih. Byli nám přiděleni průvodci a pro mě jako vždy začal horor. Po krásných teplých jarních dnech se neočekávaně ochladilo a přidal se i studený déšť. S toto zněnou počasí jsme již nepočítali. Přátelé nám museli zapůjčit teplé spodní prádlo, taková byla na posedech zima. Oba kolegové, s kterými jsem přijel, ulovili již druhý den. Jeden střelil vysokého vidláka ráno a druhý večer. Zajímavé bylo, že parůžky obou srnců byly takřka totožné. Zatímco mí přátelé mohli vesele slavit úspěch, já musel uléhat o něco dřív, abych byl ráno fit a připraven na lov. Ještě za tmy jsme vyrazili do honitby s jedním z nejzkušenějších místních myslivců. V ledovém dešti jsme prochodili větší část revíru. Šoulali jsme rozbahněnými loukami, postávali v krytu hustých smrků a čekali, jestli se nebude některý parůžkář vracet úsvitem z polí, kam vytahovali na paši. Přišlo posladní ráno a již za bílého dne jsme se vrátili domů. Kamarád, se kterým jsem byl ubytován, měl již vše připraveno k odjezdu. Marně si prohlížel můj promočený klobouk, zdali ho nezdobí úlomek svědčící o loveckém úspěchu. Rychle jsem si zbalil své věci a společně jsme odjížděli k dalšímu z nás, který byl ubytován na samotě, asi tři kilometry od vsi. Než jsme usedli do auta, vzal můj spolunocležník svou kulovnici a podal mi jí se slovy: "Hele, tohle je kouzelná puška. Ještě než dojedeme k Jindrovi na samotu, budeš střílet. Uvidíš!" Myslel jsem si své, ale zbraň jsem si přeci jen vzal. Pro kamarádovu radost. O to větší šok přišel jen kousek za vsí, když jsme v pasece obeznali srnce, a to rovnou dva. Pomalu jsme zastavili a dalekohledem obeznali odstřelový kus. O patrně jsem vylezl z auta a odvrácenou stranou silničního náspu jsem se blížil ke zvěři. A bych srnčí nezradil, raději jsem se dostal na druhou stranu asfaltky kanálem vodoteče pod ní. Jelikož jsem lezl vodotečí po čtyřech, na druhé straně stál místo myslivce hastrman. Po deštích zde teklo plno vody. Obezřetně jsem se vysoukal z příkopu a uviděl mého srnce, jak postupuje dál do paseky. Musel jsem rychle vyčistit zastříkaný puškohled a bez meškání střílet. Srnec zůstal v ohni. Byl to šesterák se světlou barvou paroží. Vrcholové výsady na pravé straně měl bohužel uražené. Zřejmě o ně přišel při vytloukání o studnu, která stála uprostřed pastviny, na které jsem ho ulovil. Tenkrát jsem tedy odjížděl s trofejí, ale jen díky "čarovné pušce" mého kamaráda. To je ukázka z mé knížky loveckých zážitků"Pod bájnou horou", bohužel pro nedostatek financí leží její tiskopis v šuplíku psacího stolu. Petr Veselý

vložil 6.2.2010 07:16

Články

Pozorovanie zvierat

O 15:50 ja a môj kamarát sme sa išli pozrieť na posed.
Čakali sme hodinu a ja som zazrel srnu. Keď sme ju natáčali zistili sme že to bola jelenica. Môj kamarát natáčal a ja som sa ešte poobzeral a videl som jeleňa, lebo mal na sebe parohy. Bol obrovský. Znova som sa poobzeral a uvidel som dve srny. Bol to nádherný pohľad, lebo všetky zvieratá boli na jednej lúke. Obidvaja sme si ich nafotili a natočili. Bol to najlepší zážitok aký som kedy prežil.

vložil Michal Kasik 4.2.2010 19:13

Články

Štýrský brakýř – méně známé plemeno honičů v ČR

Popularita honičů u nás v poslední době značně stoupá. Nepochybně to souvisí s vysokými stavy spárkaté zvěře, zejména divočáků, a se stále častějším pořádáním naháněk, na nichž se bez těchto psů neobejdeme. Při nástupu na naháňku se nám může stát, že se budeme marně snažit určit plemennou příslušnost některého ze čtyřnohých pomocníků. Může se to týkat i štýrského brakýře, rakouského národního plemene honičů. Přestože od formálního uznání tohoto plemene uplynulo již 120 let, stále není naší myslivecké veřejnosti příliš známé.
PŮVOD PLEMENE
Zakladatelem chovu štýrského brakýře byl průmyslník Carl Peintinger ze Štýrska. Peintinger zprvu používal k lovu ve své horské honitbě hannoverské barváře. Nevyhovovala mu jejich mohutnost a osrstění, ale s kvalitou nosu a loveckými vlastnostmi byl spokojen. V r. 1870 se pustil do šlechtění lehčího typu honiče s drsnou srstí a nosem barváře. Ke křížení použil fenu hannoverského barváře a psa istrijského hrubosrstého honiče – balkánského plemene, které se vyznačovalo vynikajícími loveckými vlastnostmi, lehčí stavbou těla a hrubou srstí. Nejlepší štěňata z prvního vrhu se stala základem nového plemene, v jehož zušlechťování dále pokračoval. Vznikl lehčí honič s tvrdou, odolnou srstí, vynikajícími loveckými vlastnostmi a schopností lovit a dosledovat zvěř i v nejobtížnějším horském terénu. Peitingerův záměr se vydařil, jeho šlechtění bylo v r. 1890 završeno formálním uznáním plemene štýrský hrubosrstý brakýř.
POPIS
Štýrský brakýř je honič střední velikosti a lehčí stavby těla. Jeho tělo má obdélníkový rámec s dobře vyvinutým svalstvem. S ohledem na osrstění a vážný výraz působí přísným dojmem, je však přátelský a nekonfliktní. „Štajerák“, jak bývá plemeno též označováno, je vášnivý, velmi vytrvalý a hlasitý lovec, který spolehlivě pracuje na stopě.
Hlavu má protáhlou s lehce okrouhlou lebkou, výrazným týlem a dobře vyznačeným stopem. Nos je černý, nosní hřbet silný a rovný. Pysky jsou suché, nesvěšené, v silných čelistech má být uložen kompletní chrup nůžkového skusu. Oční duhovka je hnědá, orámovaná dobře pigmentovanými víčky. Slechy má nepříliš velké, ploše přiléhající k lícím, pokryté jemnou srstí.
Hlavu s trupem spojuje silný, středně dlouhý krk. Hřbet je rovný a široký, bedra středně vyklenutá, záď šikmá. Středně dlouhý, u kořene silný a dobře osrstěný prut nosí lehce srpovitě prohnutý směrem vzhůru. Srst na spodní straně tvoří kartáč, neměla by být chundelatá. Hrudník je přiměřeně široký a hluboký.
Hrudní i pánevní končetiny mají být rovné, silné a svalnaté, správně zaúhlené. Tlapky nejsou příliš velké, prsty klenuté a sevřené s tvrdými polštářky.
Pro štýrského brakýře je typická hrubá, ne však zcuchaná ani lesklá, tvrdá a drsná srst. Na hlavě je srst kratší, na mordě tvoří vous. Standard povoluje zbarvení plavožluté nebo červené v odstínu „jelení červeň“. Toleruje se malá bílá skvrna na hrudi.
ROZŠÍŘENÍ PLEMENE V SOUČASNOSTI
V dnešní době se lze se štýrským brakýřem setkat hlavně v Rakousku a spíše ojediněle v Německu, na Slovensku, v ČR a ve Slovinsku. Za zmínku stojí úspěch rakouských chovatelů, jimž se cílenou propagací daří plemeno rozšiřovat dokonce až na území Afriky, kde jsou dovezení jedinci s úspěchem používáni k lovu a dosledu tamní spárkaté zvěře.
Ve většině států chovají plemeno myslivci, kteří je používají k lovu a dosledům především černé zvěře.
VYUŽITÍ V PRAXI
V současnosti se pro plemeno nabízejí velké možnosti pracovního využití. Již od svého vzniku byli „štajeráci“ využíváni především k lovu jelení a později i černé zvěře a nejinak je tomu i dnes. Velké uplatnění najdou při naháňkách na spárkatou zvěř. Štýrský brakýř je ke zvěři přiměřeně ostrý, hlasitý, ale zároveň výborně ovladatelný. Na naháňkách zvěř zpravidla rozráží a hlasitě ji nahání na střelce.
Stejně jako na naháňkách najde tento honič uplatnění při dosledech poraněné zvěře. Jak je uvedeno výše, plemeno bylo vyšlechtěno z hannoverského barváře, takže o kvalitě nosu není pochyb. Ze svých zkušeností vím, že dobře vedený jedinec nemá problém vypracovat stopu starou i více než 24 hodin. Přestože je toto plemeno předurčeno k lovu spárkaté zvěře, někteří vůdci včetně mě používají „štajeráky“ také k lovu drobné zvěře. Vzhledem k jejich učenlivosti se snadno naučí dohledávat a přinášet drobnou zvěř. Výsledkem dobře vedeného, důsledného výcviku tak může být pracovně všestranný a spolehlivý lovecký pes.
Štýrský brakýř je lehce cvičitelný, a proto jej mohu doporučit i začínajícím myslivcům. Jsem přesvědčen o tom, že tento pracovně vysoce výkonný honič, který je přátelský k ostatním psům a k lidem, u nás není plně doceněn. Právem by zasloužil větší pozornost loveckých kynologů.

Petr Pořádek,KCHH

vložil Petr Pořádek 3.2.2010 12:57