Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Land Rover Defender Works V8 je zážitek, na který se nezapomíná

Land Rover Defender figuroval v nabídce automobilky neuvěřitelně dlouhou dobu. Proto i já jsem za nějakých deset let své dosavadní kariéry tohle auto řídil mnohokrát v nejrůznějších variantách. Auto, které postávalo na dohled od ženevského výstaviště, vypadalo tak nějak normálně. Jako všechny exempláře, se kterými jsem měl tu čest dříve. Zaujala snad pouze litá osmnáctipalcová kola, ale ani ta u Defenderu nebyla ničím výjimečným. Třeba edice Rough je měla také. Přesto. Tenhle Defender je v jedné věci hodně jiný. V jednom drobném detailu, který z něj dělá nejzajímavější verzi, s jakou jsem se kdy svezl.
Doporučujeme: Land Rover představil speciální Defender. Má osmiválec, přes 400 koní a stojí 4,3 milionu

Běžně Land Rover Defender nabízel všemožné zajímavé dovednosti, ale dynamika rozhodně nebyla jednou z nich. Vždyť standardně dodávaný dieselový čtyřválec o objemu 2,2 l nabízel skromných 90 kW (122 koní). Jenže to není případ tohoto konkrétního exempláře. Ten dostal pod kapotu benzinový osmiválec o objemu pět litrů. Ano, podařilo se nám na půl hodiny získat jen pro sebe prototyp nedávno představené limitované edice Defender Works V8.
Motor z Discovery, brzdy z obrněnce

Land Rover tuto specialitu představil letos v lednu s tím, že vyrobí pouze 150 exemplářů. Vůz vznikl coby připomínka 70. výročí značky, na což upozorňují plakety na karoserii. Přestože takovýto pěkný Defender vyjde na 4,3 milionu korun (minimálně!), automobilka neměla problém celou sérii prodat. Další zájemci si tedy už budou muset počkat na moment, až některý z movitých zákazníků nabídne svůj exemplář k prodeji coby ojetinu.
Zajímavé je, jak vůbec tato edice vzniká. Defender se už nevyrábí, takže Land Rover jednoduše nakoupil již existující auta. Ta projdou důkladnou péčí u divize SVO, během které dostanou novou techniku. Konkrétně pětilitrový osmiválec příbuzný tomu, co známe ze sportovních modelů značky Jaguar Land Rover. Nejblíže má použitý motor k Discovery 4, protože i tento model se prodával s osmiválcem ve verzi bez kompresoru. Celkově je pod kapotou hezkých 298 kW (405 k) a 515 Nm. Motor doplňuje osmistupňový automat ZF, zrychlení z nuly na 100 km/h je záležitostí zhruba na šest sekund a přes 170 km/h vás nepustí omezovač.
Doporučujeme: Chcete jezdit jako filmoví zločinci? Pořiďte si Land Rover Defender z bondovky Spectre

Upřímně, více než 400 koní je v téhle legendární krabici fakt hodně, takže není překvapení, že došlo na ladění podvozku. Ten je kompletně přepracován a nasazeny byly i silnější brzdy. Kotouče mají vpředu průměr 335 mm, vzadu 300 mm. Tyhle brzdy Land Rover běžně používá pro obrněnou verzi Defenderu. Celá přestavba starého Defenderu na nejvýkonnější verzi, jakou kdy Land Rover nabízel, zabere zhruba dva týdny. Může to být ovšem i déle, pokud si zákazník vymyslí nějaké speciality.
Interiér je pěkný, ale ta pozice za volantem…

Defender Works V8 se na pohled liší od svých předchůdců také třeba diodovými světlomety a hlavně interiérem. V něm najdete kožené čalounění a skořepinová přední sedadla. Ta jsou docela výrazným upozorněním na potenciál, který tenhle Defender schovává pod kapotou. Stejně jako „pistolový“ volič automatické převodovky.
Všechno to je velmi krásné, ale jak se soukám za volant, je mi jasné, že jedna důležitá věc zůstala stejná. Pozice za volantem je vysoce kompromisní. Úplně se mi oživily vzpomínky na cestu s Defenderem z Prahy do Alp, kdy jsem po nějakých deseti hodinách nemohl stoupnout na pravou nohu. I tady mi volant drhne o nohy a vůbec se za něj sotva vejdu.

Takže si to shrňme. Pod kapotou mám přes 400 koní, sedím v autě, za jehož volant se sotva vejdu a jehož velikost rozhodně není malá, jde o vůz s pravostranným řízením a já mám teď půlhodiny na to, abych se ve švýcarském provozu alespoň pokusil zjistit, o čem tohle auto je. Nepochybně to bude zážitek.
Dynamika, která nemá konce

Už výjezd na hlavní silnici ukázal, že tohle nebude jen tak. Řízení má takový převod, že si na rukou pomalu udělám uzel. Sedět u krajnice také není nic příjemného. Automatická převodovka se postará o řazení, ale pokud chci řadit sám, musím k tomu použít levou ruku, což je také nezvyk. Na přístrojovém štítu navíc není nikde ukazatel aktuálně zařazeného stupně (nebo jsem ho v tom spěchu přehlédl). Jakmile si na všechno tohle zvyknu, jakmile se dostanu mimo vesnice, zkouším, jak to vlastně jede. A je to teda něco.