Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Minulou neděli po obnově jsem si obešel oblíbená liščí pole a podíval se i tam, kde jsem letos ještě neseděl. Výsledek byl všude dost podobný, na všech místech minimálně po dvou stopách různé velikosti a délky kroku, jen jedno pole bez lišek. Na místě zvané „U tří dubů“ se však objevila stopa velikostí vybočující z místního průměru, což samozřejmě upoutalo moji pozornost. Místo však bylo při vyšší a mokré sněhové pokrývce osobákem během týdne nedostupné a také časová zaneprázdněnost mě sem uvolnila až tuto sobotu. Samozřejmě jsem nevěděl přesný čas, ale jelikož je už kaňkování v plném proudu, vyjel jsem již před šestou. Vybraný posed se nachází na staré vrbě u objezdové trati, která zakončuje vodoteč mezi dvěma rozlehlými poli. Posed je vysoký, vrba opadaná a tak zde nejsou krytá záda, což nemám moc rád a také se mi zde s liškami nikdy moc nedařilo. Je hodně přimrzlo a tak jdu s hlasitým křupáním po větru druhým polem, tak aby okolí rýhy s potůčkem zůstalo netknuté. Již po deseti minutách přihopká první ušák po chvíli následovaný šesti kamarády a všichni si dávají spicha na nezoraném pruhu trávy přímo pod posedem, který lemuje celé pole. Jejich boxerské souboje udržují mou pozornost po následující dvě hodiny. Zároveň vím, že na případnou zrzku by mě určitě nezapomněli včas upozornit. Popravdě s měsícem za zády, viditelností XXXL, a Steinerem na krku bych ji přehlédl snad jedině ve spánku, proto mě najednou překvapí, když se ušáci jak po výstřelu rozprchnou na všechny strany a ve stoje na zadních upjatě pozorují rýhu pode mnou. Netrvá dlouho a na travině se objevuje jakási přerostlá kuna s olysanou oháňkou a začíná očichávat zaječí lože. Nakonec přihopsá až k žebříku a já si pod nohama prohlížím pravého nefalšovaného Chaloupkovic Vydrýska, jak se marně snaží ponořit zpět do potůčku jen o málo širšího jak on. Místy je zamrzlý a tak se střídavě brodí a hopsá po ledu směrem k vesnici. Zajíci ho zřejmě viděli také poprvé a tak jim trvá notnou chvíli, než se vrátí zpět na pozice. Po další hodině se konečně naproti pod elektrovodem ozývá toužebně očekávané zaskolení. Je takové duté, neurčité a tak mu nejprve odpovídám na Foxheat jako fena a po deseti minutách zkouším psa. Bohužel skolení se vzdaluje a nakonec utichá a tak nevrle ukládám vábničku na dno kapsy vaku. V klidu uplynula další hodina a i zajíci to s drkotáním zubů zabalili. Přidávám se k nim a pomalu smiřuji s tím, že tentokráte můj tip nebyl správný a toto místo my zůstane znovu zapovězeno, když ticho náhle prořízne liščí troj štěk. Zvuk jde ze stejného místa, kde se ztratil před hodinou a jelikož se začíná přibližovat, tělo mi začíná zalévat napětí a adrenalin. Rychle tedy lovím zapadlého Nordika a jelikož už není pochyb, že přede mnou skolí lišák, ozývám se mu tichým liščím vrněním. Po chvíli už ho vidím, jak ve dvě stě metrech kopíruje les a u toho si notuje. Znovu se mu tedy připomínám a on se stáčí a pomalu postupuje mým směrem. Poslední zastávku dělá na osmdesáti metrech ideálně naširoko, bohužel však krytý tenkými sklánějícími se větvemi vrby. 222. Remington je na toto hodně háklivý a tak čekám, až vyjde z jejich stínu. Po chvilce se opravdu dává do pohybu, ale začíná se odvracet a nabírat rychlost. Krátce na něj tedy myškuji a on zaráží s hlavou upřenou vzhůru. Poslední čeho si před proříznutím nočního klidu hlasitou ranou všímám, je jeho podivně krátká a zužující se oháňka. Otevřený prostor a mrazivý vzduch notně násobí decibely výstřelu, přesto vydržím bez mrknutí sledovat jak tři a půl gramové Sako podráží lišákovi běhy a zanechává ho v ohni bez odkazování. Tak Lovu zdar Diano, v duchu pronáším s už naplno drkotajícími zuby a s širokým úsměvem na displeji telefonu čtu 22:47h a -9°C. Dnes už nemám sílu na další čekání a taky s přesvědčením že jde 100% o lišáka, se rychle vyhrabávám z vaku, balím svršky a po sedmdesáti metrech vzdávám hold velikému dobře osmikilovému lišákovi, který má spodek zadních běhů a konec oháňky bohužel napaden prašivinou. I tak to byl pro mě moc hezký lov i večer, korunovaný cestou domů na přilehlých polích napočítanými třiceti dalšími zajíci. Tak přátelé v zeleném, Myslivosti zdar!