Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Konečně u nás po předlouhých 18-ti dnech zase začalo chumelit. Bylo to dlouhé čekání ale stálo za to. V úterý jsem už po páté hodině celý nedočkavý křupal krajem mého oblíbeného liščího pole, nasměrován větrem na starý posed na bříze. Svit baterky nikterak nevzrušoval jedenáct kusů srnčího pasoucího se v protějším rohu a i povrzávající špruslata to nevzdala a moji přítomnost ustála. Po hodině se pět přitisklých zajíců po pravé straně začíná zvedat a hopkat doprostřed pole, neklamná známka chopit se optiky. Po chvilce se opravdu na pravém okraji vysunuje menší podlouhlá silueta. Sedá si ve 150-ti metrech směrem ode mě krytá bočními větvemi břízy a já v puškohledu dumám, zda přeci jen nejde o velkou lesačku. Nakonec začíná čárovat po kraji směrem k protější stěně lesa. Vytahuji tedy myškovačku na kterou na tu dálku poměrně dobře reaguje. Otáčí se a vydává ve svých stopách zpět. Jsi dobrej chlácholím se, dnes to bude rychlý ještě dvacet metrů a je z pod větví venku. V plně zvětšeném puškohledu však vidím jak se prudce zaráží s hlavou otočenou do pole a než se vzpamatuju třemi skoky mizí v krytině. Syčím mezi zuby při obeznávání černé koule stojící v boční stěně. Dobře metrákový sekáč se nejdříve vydává k tlupě srnčího, kterou se mu daří úspěšně rozehnat ale po zjištění svého omylu si to šněruje zpět do míst kde zmizela zrzka. Další dvě hodiny je klid, až mě náhle vytrhne z letargie hlasité zaskolení v protějším laťáku. Ozve se ještě dvakrát, ale ven se mu nechce a začíná se vzdalovat. Zkouším tedy nového Nordica Fox Heat a lišák konečně vytahuje ven. Je však dost daleko a pole přesazuje napříč poměrně rychle. Vedu ho v puškohledu ale ani na cucnutí nereaguje a zastavuje až u keře nad mými stopami. Je to jen chvilka, na výstřel by to stačilo ale kvůli vzdálenosti a natočení ne na bezpečný výstřel. Sundávám tedy prst z napínáčku, lišák mizí a po chvíli ho už slyším skolit v houštině za silnicí. Dávám si ještě půl hoďky a před opouštění pole přenáším nůžkový posed z rohu pole do keře. Včerejší čekaná však dostává nečekané ohrožení v podobě prasklé přední brzdové hadice naší mařenky. „Rychlá“ výměna se protahuje až do tmy a následném odvzdušnění za pomoci své ženy dokončuji v dost extrémní chumelenici. Nakonec se počasí přeci jen umoudřuje a po šesté hodině zasedám do keře. Pomalu přestává sypat, ale zvedá se silný vítr. Zvěři se dnes ven evidentně moc nechce. Po 3,5 hodinách kdy jsem viděl jen tři kusy srnčího, uvažuji že je dnes moc větrno i na lišku. Navíc jsem řádně promrzlý a začíná mě z větru bolet v pravém uchu. Pomalu zvažuji ústup, když si náhle všimnu v protější stěně černého stínu. Lišák chvíli postává na místě, jako by si dodával odvahy nebo mi dával čas na přípravu. S povděkem přijímám jeho nabídku a opatrně sundávám krytky, seřizuji puškohled a natahuji napínáček. V tomto větru by žádnou vábničku stejně neslyšel, tak že volba kterým směrem se vydá je jen na něm. Naštěstí kopíruje včerejšek a míří přes pole ke keři. Tak teď už to snad nic nepokazí, říkám si, když v tom část pole osvítí a následně je i slyšet přibližující se auto za mými zády. Lišák v 80-ti metrech zastavuje a zvedá hlavu. Podle toho jak je našponovaný tuším že odpočítává poslední sekundy, než to otočí. Stojí ze šikma na ostro a tak posouvám kříž před plece na okraj hrudi, vydechuji a přitahuji napínáček. Na štěknutí Saka z 222.Remingtonu reaguje poklesnutím, otočkou a prudkým úprkem. Po třiceti metrech však padá, přetáčí oháňku a zhasíná právě v okamžiku, kdy mě míjí za zády projíždějící auto. Teprve teď mě řádně rozklepe zima a lovecká horečka. Při balení věcí si tedy dávám pár dřepů, než se vydám zkontrolovat uloveného mladého lišáka s řádně odřenými pesíky na zádech a širokou ale krátkou lebkou a extrémně dlouhými špičáky. Když mu pak vzdávám pocty, znovu se utvrzuji že obeznání je dobrá polovina úspěchu a za druhou samozřejmě nezbývá než poděkovat Dianě. Lovu zdar.