Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ráno jsem se vydal ještě za šera ke kazatelně. Bylo zataženo, vítr moc nefoukal, počasí tak akorát na srnčí. Po příchodu jsem nabil flintu a pozoroval okolní louku Na kraji lesa, asi tak dvěstě metrů, jsem uviděl srnu. Pásla se pomalu směrem za kazatelnu. Najednou se mi asi třicet metrů před kazatelnou objevila další. Vůbec jsem nepostřehl, odkud přišla, nebo zda tam už ležela při mém příchodu. Pomalu prošla kolem kazatelny a zmizela v nedalekém křoví. Pak byl skoro půl hodiny klid… Poté mi z levé strany vytáhla dvě srnčata a pásla se směrem ke mně. Chvilku braly paši, chvilku popoběhly. Pořídil jsem v klidu několik fotek. Svoji přítomností mi příjemně krátily dobu čekání. Ani jsem se nenadál a uběhla s nimi skoro půlhodina. Srnčata zašla pomalu do křoví,asi tam byla jejich máma. Vzal jsem opět dalekohled a naproti kazatelně jsem uviděl srnce. Starší kus, šesterák, docela vysoké parůžky, s téměř neznatelnými,krátkými výsadami. Vzal jsem flintu a pozoroval ho přes optiku. Stál na ostro a pomalu se blížil směrem ke mně. Pořád se však nenaskytla ta správná chvilka na lov. Říkal jsem si v duchu,buď v klidu,však on se natočí.Nevěděl o mně.Vítr byl příznivý,situace byla v můj prospěch.A také že jo. Asi po deseti minutách, když byl asi tak sto metrů od kazatelny, se otočil bokem a to byla moje chvilka. Zmáčkl jsem spoušť a ticho rána ohlušil výstřel. Viděl jsem v optice,jak se stočil a zaprášilo se u něho. K mému překvapení však rychle a bez náznaku poranění odběhl obloučkem do nedalekého křoví. V hlavě se mi začaly honit myšlenky. Své flintě jsem věřil, že je spolehlivá. Takže chyba bude asi u mne. Zavolal jsem kamarádovi, že jsem střílel na srnce,ale že jsem asi minul. Mám jít na nástřel, zeptal jsem se ho? Ne, počkej u kazatelny. Vezmu psa a půjdeme se podívat spolu. Vybil jsem zbraň, zapálil si cigaretu. V hlavě se mi honily myšlenky jedna přes druhou. Těch asi dvacet minut, se mi zdálo nekonečně dlouho. Šli jsme s pejskem na nástřel, ale barva nikde. Mé pochybnosti o zásahu se stupňovaly, ale v duchu jsem se ujišťoval, že jsem ho nemohl minout. Pejsek si ověřil místo nástřelu a najednou se dal s jistotou směrem, kam srnec odbíhal. Vlezl do nedalekého křoví a po chvilce hlásil. Když jsme došli k němu, spatřil jsem srnce na druhém břehu potoka, již zhaslého. Přebrodil jsem potok a přenesl srnce na druhou stranu Vzdali jsme mu náležité pocty. Kamarád mi poté blahopřál k úlovku a předal mi úlomek. Ještě jsme pořídili pár fotek pro vzpomínku a pak už následovalo jeho vyvržení a převoz domů. Děkuji kamarádovi za vše a patronům za to, že mi byli příznivě nakloněni…..lovu zdar.