Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Odpoledne jsem postavil přenosný žebřík u ochozu zvěře, který černá využívala k návštěvám kukuřičného pole. Několikrát jsem u pole bezúspěšně čekal, bachyně ale nikdy nenechaly vyjít selata a lončáky na louku. Přizpůsobil jsem se tedy já. V půl osmé jsem již napjatě poslouchal zvuky šeřícího se lesa. Věděl jsem, že tlupa černé přichází na pole zhruba v půl jedenácté, odhadl jsem tedy, že divočáci mohou procházet okolo místa, kde jsem čekal na +/- devátou. Skutečně, krátce po deváté slyším v hlouby lesa první zalámání, občas i zakviknutí soupeřících selat. Černá nijak nespěchá a já trpělivě čekám, měsíc krásně kreslí jasná místa ve vzrostlém lese přede mnou. Po hodině již slyším divočáky sotva na třicet kroků v pasece po mé levé straně a už i vidím přecházet první kusy, po měsícem osvětleném ochozu. Dopočítal jsem osmnáctý kus, když na dvacet kroků ode mne, zastavují tři lončáci ve světle měsíce, rychle vyjíždím tečkou puškohledu po předním běhu kusu, ale ten se znovu rozchází a mizí v blízké rokli. Další dva kusy, ale stále stojí, rychle vybírám ten slabší z obou a nocí se nese ozvěna výstřelu. Divočák se láme v ohni, ale po chvíli se zvedá a snaží se odejít z nástřelu. To již ale vše jistím v puškohledu a nocí se nese druhý výstřel, po kterém již kus definitivně párkrát odkáže a zhasne. Po celém lese se rozléhá lámání odbíhajících kusů, jen dvě bachyně stojí v pasekách a dávají mi hlasitě najevo, co si myslí. Po dvaceti minutách již přicházím ke zhaslému kňourkovi o váze +/-50 kilo a vzdávám mu všechny pocty. Lovu zdar