Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Při cestě domů ze sobotní spolkové brigády objíždím louky a pastviny, abych si udělal přehled, jak jsou připomínky zemědělců oprávněné. Hned za vesnicí v údolí nacházím přeryté údolí. „Tak pověst nelhala, jsou tam a čekají“ a zřejmě večer vyjedou z hory jako černí Blaničtí rytíři. Celý dolík tedy procházím až nahoru k pastvinám, kde sice momentálně krávy nejsou, ale jejich pozůstatky jsou obráceny k nepoznání. Hledám až k lesu místo odkud vytahují, ale při přelézání ohradníku bolestivě zjišťuji, že i když je zde dobrý přehled a bohaté večerní osvětlení od dráhy, místo mé večerní čekané to rozhodně nebude. Spokojuji se tedy s posedem na bříze v údolí, před kterým je v louce kaliště a kde večer po osmé hodině zasedám. O půl desáté se z pásů trnek pod lesem vynořuje bachyně, následována devíti selaty a dvěma lončáky. Čtvrt hodiny ryjí na osvětleném place ale v uctivé vzdálenosti. Pak však i při dobrém větru bachyně tlupu odvádí za horizont k vesnici. V neděli tedy přijíždím až v devět a usedám v pásu trnek, tak abych měl ochoz po větru a v dobrém dostřelu. Sedím jen na baťohu s trojnožkou, v naději rychlé a úspěšné čekané. Vítr je sice dobrý, ale celý den zesilující a teď večer už musím mít čepici hodně naraženou, aby mi neodkryl náměstíčko. Míjí půl desátá i jedenáctá a tak poměrně vychladlý, začínám balit a vracím se s baterkou stínem údolí k autu. Jdu prostředkem louky a skoro až u silnice zaslechnu tiché chrochtnutí. Zhasínám, couvám k ohradníku, zaklekám a rozkládám trojnožku. Trvá téměř pět minut, než se na osvětleném horizontu objeví první hřbet. Louka je zde ohradníkem oddělena od řepkového pole. Hřbetů postupně napočítávám devatenáct. Proti osvětlenému horizontu jsou krásně k rozpoznání všechny věkové kategorie. Vzdálenost není velká, ale tvrdošíjně se drží horizontu, a tak nezbývá než čekat. Po pěti minutách dochází mezi většími kusy k hlasité šarvátce a jedna z bachyní se rozbíhá do údolí přímo na mě. Přidává se k ní šest selat. Naštěstí v padesáti metrech znovu boří ryje do země a tak mám dost času. Zároveň se jak na objednávku dnes poprvé protrhávají mraky a údolí nasvítí měsíc. Vybírám jedno ze selat a v okamžiku, kdy se otočí směrem k silnici a pevně zaryje, mu posazuji bod za plec, vydechuji a údolím třeskne sedmička. Všechny kusy k mému překvapení běží do svahu a až těsně pod horizontem jeden prudce mění směr, láme se a začíná odkazovat. Přebíjím, ale sele již leží bez hnutí a z mizející tlupy slyším už jen stakato tlukotu spárků o asfalt. Pětadvacetikilový kňourek leží téměř 70m od nástřelu i přes to, že komorový vstřel Vulkánu vyšel středem plece. Tak Diano, mnohokrát děkuji za dnešní zážitek a Lovu zdar.