Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V úvodu bych chtěl velice poděkovat mému kamarádovi a kolegovi z našeho MS Milanu Loudovi - díky jemu jsem ulovil jako každoročně svého říjového srnce. Ale popořádku: V letošním roce jsem dostal od hospodáře vypsanou povolenku k lovu na srnce druhé věkové třídy, kterou jsem hodlal využít až v říji. S potěšením jsem ji přijal a tajně doufal, že budu mít štěstí a podaří se mi jej ulovit. Mnoho času v letošním roce nemám, protože k nám přiletěl čáp a to hned dvakrát. Srnce kterého jsem měl obeznaného a nechával si jej do říje ulovil jiný kolega a tak jsem byl poměrně smutný, protože času není, říje pomalu začíná a já si nechtěl nechal utéct možnost lovit v této jedinečné atmosféře. A tak jsem udělal věc, kterou jsem ještě nikdy v životě neudělal. Zavolal jsem Milanovi a se sklopenýma ušima ho poprosil, jestli náhodou o nějakém průběrném srnci neví. Ochotně mi pomohl a řekl o srnci na kterého několikrát marně čekal. Utrhl jsem se nadcházející večer z práce a s očekáváním vyrazil do revíru. Zasedám poměrně brzy na starý žebřík v koruně dubu, který už dlouho nikdo nevyužívá s nadějí, že právě tady bych ho mohl potkat. Sleduji v povzdálí dvě srny a užívám si hezký slunečný večer. Udělám pár fotografií a sleduji hodinky. Je osm, už by se mohla pomalu nějaká zvěř ukázat, pomyslím si. Zvednu oči a v dálce vidím v pšenici hlavu. Je to srnec a i přes značnou vzdálenost vidím vysoké světlé paroží - snad vidlák, o kterém mi Milan říkal nebo nějaký nepravidelný šesterák. No nic, sedím dál a očekávám srnce z lesa, odkud měl vycházet. Okolo půl deváté vidím v blízkosti srnce i druhý kus. Je to srna, pravděpodobně jeho partnerka. Vychází ještě dva kusy holé a v dáli mladý šesteráček. Otáčím se směrem k páru dole v pšenici a v tu chvíli dostává vše opravdu rychlý sled. Srnec prohání srnu a snaží se jí pokládat. Žene jí mým směrem. Dalekohled rychle k očím a snažím se jej dobře přečíst. Mezitím další dva pokusy o pokládání, ale bez úspěchu. Otočí se a běží přímo na mně. Dalekohled střídá kulovnice. Obeznávám 3-4 letého vysokého vidláka. Je to on probleskne mi hlavou. Srna zabíhá do lesa a srnec zůstává na mé úrovi asi třikrát stát a jistí. Třetí pozastavení se mu stalo osudným. Zamířím na krk a pohladím spoušť. Srnec se láme v ohni, přebíjím a sleduji místo, kde ještě před chvílí stál ve své plné kráse. Ještě několik chvil sedím a vše si přehrávám v hlavě. Užívám si všeho, co mi tento překrásný večer dopřál. Za nedlouho se skláním nad dobrým asi 3-4 letým vidlákem a v duchu děkuji Dianě a Hubertovi za jejich přízeň. A tak jsem ulovil svého ,,tradičního" říjového srnce. Lovu zdar! Srnec druhé věkové třídy. Váha po vyvržení byla 17 kg, na levé lodyze má částečně ulomenou výsadu. Výška je 20 a 21 cm.