Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Jako každoročně jsem obcházel různé kouty revíru a snažil se obeznat nějaké průběrné srnce. Bylo to koncem dubna, kdy jsem zasedl na žebřík na Dlouhé. Je to místo, kde je pole obklopeno ze dvou stran lesem a tento rok tam byla zaseta řepka. Sedím a relaxuji po dlouhém dni v práci. Z mého rozjímání mně vyruší pohyb vlevo ode mně. Vychází dva kusy srnčího a začnou brát paši. K mému potěšení obeznávám srnu s průběrným paličkářem. Za nedlouho za nimi vychází další kus a je to druhý paličkář! Už přemýšlím, jak budu v těchto místech lovit, protože olejka bude na začátku doby lovu již tak vysoká, že v ní nic nebude vidět. V tu chvíli vidím další kus přicházející zleva. Tento den mám štěstí, obeznávám dobrého průběrného nepravidelného šesteráka. Je jasné, že tomuto místu se budu věnovat. Bohužel padlo 16. května a olejka byla skutečně tak vysoká, že v ní není nic vidět a v lese je zase tak silná buřeň a nálet, že je lov prakticky nemožný. S nadějí tedy vzhlížím ke dni, kdy olejku posečou. Čas běží a zemědělci začínají olejky sklízet. Asi po týdnu dochází i na tu ,,mou". Hned ten den, kdy ji během dopoledne dosečou vyrážím na večerní čekanou. Je krásný slunečný den a já jsem plný očekávání, jestli tu alespoň nějaký ten paličkář nebo nepravidelný šesterák, které jsem obeznal zůstali. Rychle se blíží soumrak a na poli stále ani kus. Začínám být mírně nervózní a přemýšlím proč. Zvěř asi zradila zemědělská technika a tak dnes na tomto místě nevyjde, říkám si. Ale omyl! Události nabírají v mžiku rychlý spád! Vlevo ode mně, stejně jako tomu bylo v dubnu vychází kus srnčího. Již pouhým okem vidím, že je to srnec. Do rukou beru dalekohled a srdce se mi rozbuší. Je to on, odhadem 4 až 5-ti letý nepravidelný šesterák. Paroží nijak obzvlášť vysoké zato perfektního lirovitého tvaru s dobrým perlením. Dále již nepřemýšlím. Během několika okamžiků jej mám v kříži a snažím se najít tu vhodnou chvíli k výstřelu. Jak to tak ale bývá, srnec se ne a ne natočit. Místo toho směřuje přímo k mému posedu. Mám ho na ostro a tak využívám těch pár chvil a prohlížím si jeho paroží z kterého jsem v úžasu. Mám ho už na nějakých 20 metrů a stále ne a ne se natočit. Najednou zrychlí krok a kolem posedu zachází do lesa. A je po všem, soumrak na krku a srnec v lese. Vyrazím zase zítra, probleskne mi hlavou. Diana s Hubertem mi ale tento den přáli. Během několika chvil zašustilo listí a srnec vybíhá na pole. Mám ho sotva na pět metrů a tak vidím, že je to on. Kulovnice je v mžiku v rameni a po pár krocích přichází ta správná chvíle. Jemně jsem pohladil napínáček a lesem zadunila rána. Srnec poodběhl asi 10 metrů a po krátkém odkázání zhasíná. Nedočkavě slézám z posedu abych se ještě za šera stačil pokochat jeho krásou. U posedu ulomím dvě větvičky, abych srnci vzdal poslední poctu a pro sebe úlomek na znamení úspěšného lovu. Na druhý den ráno se mi na tomto místě podařilo ulovit i jednoho ze dvou paličkářů, ale to je na další příběh. I takovéto přízní našich patronů se člověk někdy těší. Ovšem jsou to chvíle, kterým člověk musí jít naproti a jsou v nich uschovány hodiny i dny strávené v revíru ..... Lovu zdar!