Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Taky se vám někdy stává, že máte něco jako cukání, škubání, přetlak ve svalech a kostech, že prostě musíte ven, že vás doma neudrží ani párek pivovarských valachů, že dnes to prostě klapne ???přesně tenhle pocit jsem měl od samého rána 26.června 2012. V práci jsem byl od rána jak na trní a co chvíli pohlížel z okna dílny směrem k lesu. Konečně padla. Odpoledne jsem věnoval své (tehdy nastávající) ženě a jejím předsvatebním vrtochům, potom krátká návštěva babičky v sousední vesnici a v podvečer návštěva rodičů mé ženy. „…a nedaté si ještě kafe.., nespěchejte!“ zkoušela tchýně…„ne …spěchám, chci jít na čekanou“odsekl jsem… „…a nechceš se na to dnes vyprdnout, vždyť už je pozdě“… přisadila si drahá. To jsem už syčel jak papyňák před výbuchem, blížila se osmá hodina a volání divočiny gradovalo…Rychlý přesun domů, převlek, flintu, psa do auta a směr k starému dubu…Bylo půl deváté, v hlavě otazníky, co teď…půjdu k posedu, vylezu nahoru a podívám se jestli byla černá na vnadišti na hraně lesíka a řepkového lánu, pokud ne, půjdu šoulat. Normálním tempem se přiblížím k žebříku a jdu nahoru. V půlce žebříku se ohlédnu směrem k vnadišti a padá mi brada téměř zpátky na zem. Na kraji porostu buchtují dvě bachyně a růdlík selat různých velikostí.je 20:45 a v porostu to hučí jak odpoledne na náměstí. Musí jich tam být tak 40…Jedna bachyňka zvedá hlavu a jistí směrem ke mně…je zle, říkám si , ač mám dobrý vítr a naše pohledy se na několik vteřin setkaly, čekám ono známé „pffrffff“ a úprk celé tlupy. K mému překvapení bachyňka sklání hlavu a pokračuje v buchtování. To samé se stane za okamžik i s druhou bachyní. Stojím na žebříku jako tvrdé Y, flintu na rameni 20 metrů od tlupy a snad ani nedýchám. Když i druhá bachyňka skloní hlavu tak na nic nečekám a s pohyby chameleona stoupám až k spodní příčce-opory nohou, kolenem obtáčím žebřík, sundávám kulobrok a v puškohledu hledám větší sele. Právě jedno vychází z řepky. Kříž se ustaluje na komoře.V okamžiku kdy mačkám spoušť, vycházejí další. Třesk výstřelu utrhne lavinu prchajících divočáků, kam oko dohlédne, je vidět pohyb a hlomoz v porostu, který po chvíli utichá, jen výhružné brčení a funění pozůstalé bachyně je slyšet z kraje porostu. K mému překvapení na nástřelu odkazují tři selata. První moje myšlenka je vlastně úlek, jestli jsem omylem nestisknul spoušť brokové hlavně, ale vystřelená kulová nábojnice mě ujišťuje o opaku. Přebíjím, zavírám kulobrok a pokašlávám, abych zahnal nasupenou bachyni, která po chvilce tiše odchází. V kapse vybruje telefon, volá kamarád Pavel, který sedí opodál… „..tak co, prase leží?“… „ jo, tři!“odpovídám … „ale já slyšel jen jednu ránu“ diví se .. „to musíš vidět a vyfotit, přijď za mnou k Dubu“... Scházíme se na nástřelu. První sele padlo komorovou ranou, druhé průstřelem krku a třetí, ležící úplně bokem, mělo malou dírku v hlavě, kule se patrně roztrhla. Pro jistotu jdu do auta pro Dantese, aby ověřil , že tu ještě neleží další. Pavel mi předává úlomek, přeje Lovu Zdar a celou dobu se usmívá a nevěřícně kroutí hlavou. Dnes to prostě klaplo, měl jsem cukání a musel jsem jít ven….nejspíš to byl vzkaz od svatého Huberta…  LOVU ZDAR !