Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Po příjezdu z práce okolo devatenácté hodiny laškuji s myšlenkou jít ven. Celé dopoledne pršelo a na šoulačku, je počasí jako stvořené. Kdysi vyčítavá věta mojí ženy: „ Ty už zase jdeš do lesa ?“ se léty změnila na mnohem příjemnější :„Ty dnes nejdeš do lesa?“ a tak není důvod jí odporovat :-). Převlečený jsem v minutě ( to si vždy říkám, že ta vojna aspoň k něčemu byla dobrá.) a se psem vyrážíme. Přemýšlím kam pojedu. Ještě po cestě padne rozhodnutí, jít na místo, zvané Nad obrázkem. Sluníčko začíná místy vykukovat a je jasné, že zvěř bude venku. Krátké šoulání do prudkého kopečku mě nutí chvíli si sednout a tak volím velkou paseku po pravé straně . To už ale na ni vidím kus srnčího a obeznávám mladšího šesteráka a vzápětí pod ním i srnu. Po chvilce pozorování pokračuji ještě do mírného kopce, až se dostávám na horizont. Paseka se pořád táhne po pravé straně a najednou z ní vyráží s bekáním další kus. Srna. Mrzí mě, že jsem ji neviděl dříve a ona svým hlasitým projevem upozornila další zvěř v okolí. Pokračuji v šoulačce a díky nasáklé zemi dopoledním deštěm, jdu opravdu velmi potichu. Odměnou je mi další kus srnčího. Tentokrát mladý dvouletý srnec vidlák s vysokým parožím. Chvíli se vzájemně prohlížíme a já pokračuji, kdežto on zůstává a krytý keřem ani neodbíhá. Docházím ke křižovatce cest Kamenná bouda a Obrázek. Tak kam teď? Přede mnou je ještě jedna slepá cesta končící v další pasece směrem ke Kamenné boudě. Před dvěma lety jsem tam s kamarádem viděl v říji velmi dobrého šesteráka ve věku tří, čtyř let, honit srnu. Je rozhodnuto. Půjdu po ní a sednu si do setmění do této paseky. Ujdu asi padesát metrů a najednou vidím před sebou, na vzdálenost šedesáti kroků, kus srnčího s hlavou v trávě. Zvedám pomalu dalekohled. Najednou se vynoří hlava z trávy a mě začne bušit srdce. To ani není možné. Opravdu je to on. Letos mi opravdu všichni patroni myslivosti přejí. Loni jsem pohrdl třemi odstřelovými srnci před říjí s tím ,že si pak napískám a vyberu podle sebe, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem střelil 29.září knoflíka. Jo, kdo se povyšuje, bývá ponížen. Po krátkém semináři ve vábení zvěře, jsem si myslel, že mi nic neodolá :-). Však to někteří určitě znají. Prohlížím paroží srnce před sebou. Oproti roku 2009 už jde zpátky. Síla pučnic je zřejmá , ale výška paroží už není jako předtím a navíc na jedné straně chybí výsada. Je rozhodnuto. Jeho potomci už v okolí určitě předají jeho a své geny. Zvedám kulovnici, zklidňuji dech a natahuji napínáček. Střílím z volné ruky, stačí malé zaváhání a výsledek šoulačky je v nedohlednu . Ustaluji křížek na komoře a zazní výstřel. Srnec se po ráně otáčí a prudce vyráží do houštiny, odkud přišel. Po několika vteřinách slyším nekontrolované vrážení do podrostu. Je po všem. Nečekám dlouho a jdu na nástřel, kde nacházím stříkance tmavé hrudkovité jaterní barvy a Zany se už nemůže dočkat. Vytahuji z batůžku řemen a dávám ji obojek. Sice krátká stopa, ale není na škodu. Srnec leží v houštině, asi čtyřicet metrů od nástřelu. Úlomek , krátké postání nad zhaslým pánem této paseky a dnešní zážitek z lovu končí. Děkuji všem patronům myslivosti za jejich přízeň. Střílel jsem z mannlichera 8x57JS.Střelivo Hornady 12,7g.