Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Velký svátek liškaře.Měsíček před úplňkem,čerstvý sníh,dnes už velká vzácnost.Sedím u rybníka na kazatelně a jak mám ve zvyku,újeď po levé straně,aby byla střelba po ruce.Přede mnou se táhne pláň mírně do svahu až k horizontu,nad kterým je nízko zavěšený vycházející měsíc.Vykresluje plasticky kdejakou nerovnost na pastvině a bývalou,dávno rozoranou mez,která se táhne jako široká vlna přes celou šíři pastviny.Je viditelná pouze za těchto podmínek nebo na čerstvě posečené travině.Jse celý nesvůj,v očekávání věcí příštích,podvědomě cítím,že dnes to bude stát za to.Pofukuje svěží větřík,roztrhané mráčky jsou na bílé pláni jako pěst na oko,zjevují se,putují,podobné ohromným kaňkám.Jako kdyby do mne udeřil hrom.Nepřirozenou rychlostí se přímo na mě řítí tmavý flek,mozek nestačí tak rychle reagovat.Trvá zlomek sekundy,než jsem si uvědomil,že se tak rychle nemůže pohybovat ani ta nejrychlejší liška.Šlo pouze o stín nízko letící sovy,která se zavěsila do hustého smrku pár metrů ode mne.Oddechnu si,ale vzápětí pouhým okem vidím asi 150 metrů od kazatelny,rychle čárující lišku směrem k újedi.Zajímavé,že přesně z toho směru,odkud jsem během let již poslal pěknou řádku lišek na liščí věčnost.Prostě spád,dodržovaný generacemi,jak kdyby tam byla nějaká čára,kterou je nutné sledovat.Před újedí udělá obvyklé kličky a jak se slušně postaví, střílím.Malorajda pleskne,kulka pleskne,vysoký výskok na místě a šílený,hlučný úprk směrem,odkud přišla.Vím že je dobře střelená,po malorážce chybená či lehce postřelená vůbec neví co se děje,často oběhne dvacet,třicet kroků a pokud se povede bezhlučně přebít,je možnost reparátu.Sleduji ji dalekohledem,běží daleko k horizontu,začínám být méně jistý.Ale zatáčka doleva,doprava a už zajíždí bez dalšího pohybu do sněhu."Uf".Vydechuji,přebíjím nábojničku a vše si znovu několikrát přehrávám.Takhle stála,takhle jsem střílel,tam běžela a znovu dalekohledem kontroluji čárku ve sněhu kousek pod obzorem."Auf,auf,auf".Skolící liška v těsné blízkosti,ani nedutám,srdce cítím až v krku.Mám to zapotřebí?Nebyla by to pohodička u televize s kávou v ruce?Liška se již znovu neozvala a po půlhodině je zase má tepová frekvence v normálu.Při pohledu po mmé levé ruce ale zjišťuji tmavý stín,dle velikosti a při natočení na bok není pochyb.Teď ji sleduji již v dalekohledu,je mimo dostřel a postupuje k horizontu.Zamyškuji,vidím že reaguje,ale nehne to s ní a pomalu se dostává k pobarvené stopě střelené lišky.Neodvažuji se již dále myškovat a čekám jak to dopadne.Jde po stopě asi na dvacet kroků ke střelené lišce,nemůže ji vidět,leží v prohlubni,ale jeho podezíravost toho má právě dost.Prudce obrací a již rozhodně velmi rychlým čárováním nabírá směr do olší,tzn. na mne.Byl jsem připraven.Pěkně si mě povodila doleva,pak doprava,sotva jsem ve vší tichosti přendal flintu do předního okénka,zase změnila směr doleva,tak zas flintu zpátky.Konečně zastavila,ne sice úplně ideálně,ala byl jsem již tak "vycukaný",že usazuji červený máček na komoře a střílím.Plesk..plesk a liška zůstává v ohni.To už na mě bylo moc,ruce se mi klepou,když vyťukávám sms zprávu která letí do mobilu toho,kterému vděčím za první myslivecké krůčky,který se raduje z mých mysl.úspěchů a který takový zážitek také dokáže ocenit.Toto byl mladý pes,dlouhé běhy,hubený,vylítaný,první liška byla mladá fenka,s dobrou ranou ,ale zešika,90 kroků od nástřelu.Na fotu zmíněné lišky napravo,vlevo drobná fena střelená na jiné újedi o týden později.