Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Pršelo, ale nechtělo se mi být doma … ještě v lese jsem přemýšlela zda se nemám vrátit - tolik foukal vítr a ohýbal špičky smrků. Ale při pohledu na psa mi bylo jasné, že domů jít nemůžeme . A tak mířím na místo, kde jsem několik týdnů nebyla. Na posedu bylo teplo a tak pěkně v závětří jsme oba trochu pospávali. Asi po dvou hodinách se počasí docela umoudřilo a začala postupně přicházet zvěř. Napřed srnčí, pak holá a poté ještě veliké prase. Bylo nějaké netrpělivé, stále se otáčelo až nakonec uteklo pryč. Podívaná skončila řekla jsem si smutně. Čeho se asi bálo – honilo se mi hlavou. Ani sníh nekřupal, už ho byly jen zbytky. A najednou z pod větví vykoukla silueta jelena siky. Byl to šesteráček, pak další - špičák a pak další – osmerák … ten Vám byl … nádhera … to byla síla a délky. Klekl na přední běhy a začal rozhazovat parožím seno. Když najednou pod posedem tuším nějaký pohyb … to je on! … a srdce buší jako na poplach … na toho si tajně myslíme všichni ve sdružení již od konce září. Teď už jen opatrně počkat … padl výstřel a siky volně odbíhají do smrkového porostu. Pes mi netrpělivě šťouchá do nohou, „vždyť už jdu“ říkám mu. Na nástřelu nic, nikde ani kapička barvy. Přepadla mně trochu nejistota, ale ranou jsem si byla jistá. Pes mně však neomylně táhne do porostu. A tam už vidím na kraji maliní obřitek. Zhasl asi 60m od nástřelu – pak už mně přemohlo vzrušení a radost z dobré trofeje. Ale nebyl to ON … nebyl to ten, kterého kolegové občas vídali a tajně si na něj mysleli. Já si tak přála ho alespoň vidět - siku - který má jednu lodyhu zlatou a druhou takovou krátkou s nějakou vidlí nebo plackou … to nikdo nevíme přesně. Ale bylo mi přáno jinak. Náhoda? Nebo Diana? Tohoto jelena siku tu letos nikdo neviděl.