Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Svého prvního srnce jsem ulovila díky kamarádovi, který ho v naší honitbě obeznal, i přes jistě nesmírnou chuť nevystřelil, přenechal ho mě a celou dobu na něho se mnou chodil. Bylo to tak jak to být má :-) Chodila jsem na něho celý týden, stále byl, na mé střelecké schopnosti, daleko... Když už kamarádi opravdu usoudili, že to bude chtít štěstí trochu nakopnout, přistavili mi na místo, kam po těch předchozích pět dní sporadicky vycházel přenosný posed. A sedmý den se ukázal! Byl to učebnicový příklad, vyšel, já ho přečetla během pár sekund, byla jsem si naprosto jistá, že je to on :-) A pak už jen pořádně zapřít, vydechnout, pořádně si nadat, že se klepu, znovu se nadechnout a vystřelit. Zásahem jsem si byla jistá, ale přece jen nepatrné obavy jsem pocítila, co kdyby.. Srnce jsem našla zhaslého od místa nástřelu asi deset metrů. V tu chvíli jsem byla opravdu nesmírně vděčná nejen patronům myslivosti, ale také kamarádovi, který se mnou moji radost sdílel. I přes to, že to nebyl první ulovený kus spárkaté zvěře, pocit byl nádherný! Srnčí je holt srnčí! Lovu dík!