Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Večer jdu do lesa. Zbytečné, je jasno, bude vidět jak ve dne....to byli rady kolegů. Je mi jasné, že realita nebude tak vzdálená. V 20:00 hodin usedám,,na Divadlo" ale nějak mě to dneska příliš nebaví. V 20:45 hodin začíná být vidět opravdu jako ve dne, zvěř se z volného prostoru vytrácí a to jak dančí tak srnčí. Zdá se, že zajícům to ale příliš nevadí. Přišlo mi, že ustal i pohyb zvěře. V 21:45 hodin mě to přestává bavit a měním lokalitu. Močálky, tam je řepka, v teplém předjarním počasí již vyskočila na nějakých 15-20cm. Tu mají prasátka rády a tak mířím tam. V 22:15 hodin usedám na otevřenou kazatelnu a již u lesa pozoruji černé rytíře. Jsou ale ve vzdálenosti 250 m a tak čekám a přemýšlím, jak je v tom svitu měsíce a praktický bezvětrném počasí přelstít. Jsou tam dvě bachyně, cca 15 pyžamkáčů a 3 lončáci. Jeden z lončáků se vzdaluje od lesa a přibližuje se k posedu. Říkám si, ještě 50 m a už to bude na jistou ránu. Jenže lončákovi to asi dojde, že je vidět až moc a klusem se vrací na rozhraní lesa a řepky. Nemám šanci se k nim dostat na nějakou rozumnou vzdálenost,říkám si ale přesto v 22:40 slézám z posedu a při prvních krocích po poli si říkám, že to je fakt zbytečné. Jdu jen opravdu co noha nohu mine, dívám se na zem a vybírám místo pro další krok, jdu tak pomalu, že se kymácím do stran. Počítám kroky, co 10-15 sleduji, že divočáci o mě stále neví. Zhruba ve 100 m zkouším zakleknout ale tím se mi většina těla lončáků schová za horizont. Bachyně stojí ,,jako na dlani" jakoby věděli, že nejsou předmětem zájmu. Musím ještě blíž, tohle je ale fakt šílené, odhadem jsem již blíž než 80m. Nepřišlo mi, že by bachyně spozorovali, že tam jsem ale přesto svolávají drobotinu a pomalu mizí v lese. Teď nebo nikdy. Lončáci jsou pořád ještě na poli, zaklekám, kulobrok pevně usazuji do ramene, v hlavě mi bleskne kolik asi již stařičká zbraň takových situací zažila. Kříž trošku kmitá, ale jen na pleci lončáka. Lehce hladím spoušť, Geco TM 10,7g dělá svoji práci přesně tak, jak jsem si přál a lončáka sráží k zemi a ten zůstává v ohni. Počítám kroky, 66 je konečné číslo a já vzdávám pocty již zhaslé bachyňce. Dívám se kolem sebe, okem pozoruji zajíce snad na 100m. Vidím tak, že na vyvrh nebudu potřebovat snad ani čelovku. To už je trošku přehnané. Zvěčnění úlovku, poděkování patronům, červená práce a transport do chladícího zařízení je již je n rutina. Lovu zdar.