Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Je to už pár let nazpět, ale narazil jsem na tuto fotografii v albu a tak se s Vámi o ní a o příběh s ní spojený chci podělit.... Bylo horké červencové léto, říje v plném proudu a já samozřejmě jako vždy v tuto dobu v revíru. Obeznal jsem již během říje několik dobrých lovných srnců, ale stále ne a ne se rozhodnout kterého ulovit. Jeden večer jsem se potkal s kamarádem a ten mi povídá, že cestou domů tam u kukuřice potkal nějakého neznámého srnce a ať se tam jdu večer podívat. No v této lokalitě jsem ještě nebyl a tak bylo rozhodnutí jednoduché. Večer zasedám na žebřík a pln očekávání počítám minuty. Přede mnou kousek strniště, pak vysoký ječmen a kukuřice. Pozoruji několik srn a mladších srnců vytahnuvších z kukuřice do ječmena. Přemýšlí, kterého že srnce tady asi mohl vidět, když ani on ho nestačil obeznat. Je to ten šesterák vpravo, nebo ten co mi přešel krajem kukuřice??? V tu chvíli upoutá můj pohled kus vycházející obezřetně z kukuřice do ječmena. Beru dalekohled a snažím se jej přečíst. Hlavu stále dole až po chvíli, kdy narazil na jednoho z mladých šesteráků zvedá hlavu a jistí. To už vidím staršího velmi zajímavého vidláka - to je on! To je srnec na kterého celou říji čekám. Ten večer mi ale odchází a už ho nevidím. Druhý den netrpělivě sleduji v práci hodiny a jsem celý nervózní. večer už zase sedím plný očekávání. Srnec opět vychází, ale stále je v ječmenu, který je tak vysoký, že se v něm nedá lovit. Třetí večer nic, čtvrtý večer mi přijde přes strniště přímo pod žebřík a značí si o něj své teritorium. Mám tedy možnost si jej perfektně prohlédnout a jsem uchvácený i když ten večer opět nelovím. Jsem ale vytrvalý a pátý večer se dočkám. Vychází poměrně brzy a jde ječmenem směrem ke mně. Jsem nachystaný, kulovnice opřená, napínáček natažený a vyčkávám. Trvá to snad hodiny ( i když ve skutečnosti jen několik minut). To už je ale v kraji a jistí na striště. čekám na další krok, abych viděl komoru,ale je to mazák a po chvíli svižným krokem vyráží na strniště a nedává mi šanci k výstřelu. Co teď?? Za chvíli mi zmizí opět mimo dohled.... Jsem ale mazanější než on a tak na něj beknu. Srnec v tu chvíli doslova zkamení a zajistí mým směrem. Mačkám spoušť a vidím, jak se láme v ohni. Rychle přebíjím a sleduji ho ještě chvíli v optice. Pak dostávám ohromnou loveckou horečku a nejsem schopen ani vymačkat číslo na hospodáře. Po chvíli volá jeden z kolegů sedících opodál a přichází. Obdivujeme velmi dobrého asi 5-ti letého vidláka se zajímavou trofejí. Mám velkou radost, umocněnou předáním úlomku a přáním lovu zdar! Byla to moc povedená srnčí říje...