Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lov tohoto srnce jsem původně nechtěl vůbec popisovat, ale rozmyslel jsem si to. Snad budou tyto řádky poučením, pro měně zkušené myslivce, kteří své zkušenosti s lovem srnčí zvěře teprve sbírají. Po několika dnech neustávajících dešťů se obloha konečně protrhala a hospodář honitby, ve které jsme měl domluvený odlov srnce mi volal, jestli nechci dorazit. Samozřejmě jsem souhlasil a po telefonu domluvil podrobnosti. Srnce jsem měl lovit z kazatelny, kterých je v honitbě poskrovnu u pole s ječmenem a pšenicí. Mělo to však, jeden háček srnec si v rámci obhajoby teritoria obchází kolíky na rozhraní pšenice a ječmene a moc se mu ke kazatelně nechce. Vzdálenost, na kterou se mělo lovit byla cca 120m ve vzrostlém ječmenu. Tak jak bylo domluveno se vše i událo, sraz na chatě transport do avizovaného úseku honitby a příchod ke kazatelně v mokrém ječmenu. Když už jsme byly od kazatelny několik metrů, tak se po naší pravé ruce v nízkém ječmeni pohyboval starší srnec s nepravidelnou trofejí šesteráka s jednou lodyhou stočenou dozadu. Potichu jsme vylezli na kazatelnu usadili se a začali číst srnce, který se producíroval snad 60m od kazatelny. Doprovod mi šeptal do ucha, že tohoto srnce tady vidí prvně v životě. Byl lovný a tak pochopitelně přišla otázka doprovodu, jestli budu lovit. S omluvou jsem odmítl, že bych z takovéhoto lovu neměl radost, že je srnec příliš blízko. Doprovod nic nenamítal s tím, že ani on by z takového jednoduchého doprovodu neměl potěšení. Sedíme a čekáme jestli se náš srnec objeví. Říje byla na spadnutí a deště s vysvitnutím sluníčka udělali svoje. Zvěř byla v pohybu a z kazatelny jsme viděli několik kusů, mezi nimi i našeho srnce, jak si pomalu a s rozvahou obchází teritorium a značí všechny kolíky. Dávám foťák se zapnutým natáčením doprovodu, aby se pokusil srnce i případný lov natočit. Po několika vteřinách beru flintu a mířím na srnce, který je pořád celý schovaný v pšenici a je vidět jen hlava…po chvíli jde srnec na kopeček u kolíku a částečně odhaluje svoji komoru. Střílím a vlahým podvečerem zaduní dnešní první výstřel z mé kulovnice. Srnec po zásahu značí nahrbením a s vrávoravým couváním po několika krocích padá do náruče obilí. Moc dobrý zásah to nebyl, na tom se společně s doprovodem shodujeme. Beru do ruky foťák s tím, že se podíváme, kde byl přesně zásah umístěn a co se vlastně stalo. Přetáčím záznam na začátek a díváme se na zásah, v momentě, kdy jsme už docházeli k záběru výstřelu mi doprovod říká, že srnec v obilí opět stojí, ať hned střílím podruhé, bohužel srnci již byl vidět jen krk. Beru flintu a toho večera zaduněl druhý výstřel z mé kulovnice. Srnec hned po výstřelu spadl jako podťatý. Doprovod mi říká, že viděl, jak kulka rozrážela cca 7m mokrého ječmene a v trychtýři zasáhla stojícího srnce. V duchu jsem si už nadával. Že tohle není vůbec dobré a že se mi Diana s Hubertem mstí za ohrnování nosu nad prvním srncem, kterého mi velkoryse nabídli, a já nafoukaně odmítl lovit. Domlouváme se, že pro jistotu ještě půlhodinky počkáme a potom půjdeme na nástřel. Půlhodina byla nekonečná, když jsme scházeli z posedu, už se pomalinku začalo stmívat. Jako vždy, když přicházím na nástřel jsem měl přichystanou flintu se sundaným puškohledem a šel jsem několik kroků za doprovodem. Nástřel jsme díky kolíku v obilí dokázali přesně určit, šli jsme tedy trošičku bokem od předpokládaného zálehu srnce, když jsme docházeli cca 15m od prvního nástřelu, tak srnec s hlasitým bekáním vyrazil přímo na horizont samozřejmě jsem s ním hned táhl a vystřelil tohoto večera třetí a poslední ránu honem…honem, než bude na horizontu, ale bohužel jsem asi minul. Doprovod mi říká, že srnec má vzadu na boku skvrnu od barvy a že běžel vrávoravě do vedlejšího pásku pšenice, který nepřešel. Mezitím již padla tma. Znovu s doprovodem všechno probíráme a shodujeme se na nutnosti nasazení psa na nástřel. Následuje obvolávání kamarádů, kteří mají psy na dosledy srnčího. První již požil alkohol, druhý je na chatě a konečně třetí zrovna dorazil domů z práce a chystá si otevřít studeného lahváče, což jsme mu vymluvili s tím, že musí hned přijet i se psem na dosled. Jak slíbil, tak udělal a po 15 minutách již parkoval jeepa kousek od nás. Ukazujeme mu nástřel, na který okamžitě nasazuje svého jezvčíka. Po několika minutách se pes opírá ostře do řemene a tak ho vůdce pouští na volno. Následuje první kontakt se srncem za hlasitého bekání a prvního rychlého odběhnutí srnce v pšenici, psovi se ve vysoké pšenici moc dobře nešlo…druhý kontakt se srncem po 10min, srnec opět odbíhá, tentokráte již pes hlásí vysoko a srnce ne a ne zastavit…dalších deset min a již poslední kontakt se srncem, který už nemůže a tak ho pes po cca 30min a odhadem 400m od nástřelu zastavuje. Rychle dobíháme, a protože srnec ještě není zhaslý, dává mu doprovod záraz. Srnci dáváme poslední hryz, následuje předání úlomku, samozřejmě předávám část úlomku psovodovi i psovi, postarám se o zvěřinu a nakonec transport na loveckou chatu, kde celý lov znovu a znovu se všemi chybami prožíváme a do detailu pitváme. Lovu, doprovodům a kynologům zdar! Ráže: 30.06 Springfield Střela: RWS TIG 9,7g Věk: 5 let Vzdálenost: 120-130m Zásah: první zásah na měkko slabiny, druhý zásah byl stržen a roztříštěn ječmenem a zasáhl srnce vysoko na předním běhu, třetí zásah z volné ruky na odbíhajícího srnce jsem pravděpodobně chybil Nástřel: pole s ječmenem