Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Byl jsem pozvaný u kamaráda Marka v honitbě ve Starých Bukách. Protože byl červen, měsíc myslivosti, pořádali tam slavnostní členskou schůzi, které jsem se taky zúčastnil. Hned jak schůze skončila, začali jsme se s Markem chystat na čekanou. Chlapi si z nás dělali srandu a říkali, že když s nimi nechceme pít, tak se bez divočáka vracet nemáme. Vyjížděli jsme něco po půl devátý a to ještě svítilo sluníčko vysoko na nebi. Po polní asfaltce, která sloužila pouze zemědělcům, jsme projížděli honitbou. Zrovna jsme byli v lokalitě zvané Kotel, když jsme si za loukou na pasece všimli rudlu divočáků. Zastavil jsem auto a čekali jsme, co prasata budou dělat. Ta se ale otočila a zaběhla zpátky do lesa. Popojeli jsme ještě asi 50 metrů na odpočívadlo, tam jsme opřeni o auto zůstali stát a čekali jsme, jestli se divočáci nevrátí. Asi za 5 minut se na pasece za mlazinou objevilo první prase a za chvíli jich tam byl opět celý rudl. Marek mě vyzval, abych si připravil flintu a jedno z těch menších ulovil. Natáhnul jsem napínák, a když jsem se s nimi srovnal, stiskl jsem spoušť. Divočáci se otočili a zaběhli zpátky do houštiny, odkud prve vyšli. Střílel jsem přes louku a cíp mlaziny na vytěženou paseku, asi na 150 metrů a od odjezdu z chaty po výstřel to trvalo jen asi 10 minut. Počkali jsme několik minut a šli jsme se podívat na nástřel. Tam jsme však nenašli vůbec nic. Dohodli jsme se, že se vrátíme na loveckou chatu pro někoho z chlapů, kdo má pejska. Na chatě jsme zastihli jednoho místního člena, který řekl, že nám pomůže. S ním jsme jeli do Trutnova pro psa. Když jsme se i se psem vrátili ke Kotli, začínalo se už šeřit. Došli jsme do míst, kde jsme si mysleli, že je nástřel a pan vůdce ho začal se svým jezevčíkem prohledávat. Dělal s ním menší i větší kruhy, ale pejsek nemohl nic najít. Pustil ho tedy z řemenu a říkal, že to je jediná a poslední možnost. Jestli jsem se trefil, tak ho Diona najde. Najednou pes začal hlásit a rozběhl se do houštiny. To už byla plná tma a my jsme pomocí baterky našli na ochozu první kapku barvy. Pak už to bylo otázkou několika minut a stáli jsme nad zhaslým divočákem. Oba mi popřáli Lovu zdar k prvnímu ulovenému divokému praseti a předali mi úlomek. Pak jsme ho s Markem chytli za přední běhy a táhli jsme ho do kopce prořezanou houštinou. Cestu nám výrazně ztěžovaly pokácené smrčky a břízky, za které se pořád zadrhával ryj. Nakonec se nám úlovek podařilo dostat až k autu. Tam jsem ho vyvrhnul a s prasetem v kufru jsme se vydali na chatu. Tam ještě sedělo několik místních členů, se kterými jsme mého prvního divočáka pořádně zapili. Můj první divočák byl lončák a vážil asi 60 kg. Protože byl zasažen na měkko, vstřel i výstřel byl zatažen bělí a proto prase téměř nebarvilo. Fotka je digitalizovaná ze staré klasické fotky, proto je kvalita trochu horší.