Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lidé co se zvířaty žijí, velmi často svým chovancům dávají jména. Ani já nejsem vyjímkou a jména mají ve většině případů nejen má doma chovaná zvířata, ale získali si je před lety také 2 srnci, o něco později jedna srna a letos další. Když jsem byl přijat do sdružení, dostal jsem lovit na přivítanou srnce III. VT. Mým úlovkem se až 30. 9. ráno stal starý šesterák ve věku cca 8 a více let se silnou aktinomykozou a váhou bez hlavy a běhů 20 kg. V dalším roce se narodili v úseku, který mi byl přidělen a kde jsem lovil toho srnce, jedné ze srn dva srnečci. Protože vycházela na louku těsně za poslední chalupou, byla poměrně klidná a tak jsem mohl oba kluky pozorovat často na velmi blízko. V dalším roce nasadili jeden vysokého špičáka a druhý dokonce nerovného vidláčka těsně nad slecha. Přestože jsem měl ještě pramálo zkušeností, bylo mi jasné, že mají slibnou genetickou výbavu pravděpodobně po tom mém prvním úlovku a tak jsem si je oba pojmenoval - Pepík a Ferda. V dalším roce oba nasadili šesteráky a v následujících letech jejich hlavy zdobily stále silnější trofeje a vědělo o nich i poměrně dost lidí, protože vytahovali každý na svou louku těsně u cesty. Jejich teritoria dělil pouze výběžek lesa široký cca 150 m a nikdy jsem je neviděl spolu soupeřit. Ostatní srnce ze svých teritorií rychle vyháněli. Uloveni v době své největší síle nebyli - já nedostal povolenku na III. VT a kluci z mého úseku neodešli ani při říji. V loňském i letošním roce oba začali ubírat na síle a letos před říjí oba zmizeli. Po říji se Ferda vrátil, Pepík nikoliv. Měl jsem sice lovit II. VT, ale po dohodě s hospodářem jsem mohl ulovit i srnce III.VT. Když se Ferda objevil, začal jsem se mu "věnovat". Po pár dnech sklidili pšenici, ve které zalehával a já si, poblíž místa kde vytahoval, postavil jednoduchou sedačku. Na strniště přestal ale chodit a několik dní jsem jej neviděl. Po několika dnech jsem jej zahlédl těsně po rozbřesku na horizontu, ale nebyla šance k jeho ulovení. Rozhodl jsem se, že si ho ještě natočím a vyfotím a když budu mít štěstí, natočím si i jeho ulovení - naivka :-). Od tohoto rána mne snad pronásledovala smůla. Viděl jsem jej vždy tak jednou za 4-5 vycházek a vždy jej zachránila mladá srna, se kterou se pohyboval. Stačilo jí pouze nepatrné podezření a okamžitě odbíhala z pole do krytu. Ostatní kusy odbíhaly vždy doprostřed pole, kde zůstaly ve vzdálenosti cca 150 - 200 stát a jistily. "Slečna Opatrná", jak jsem ji pojmenoval, ale pokaždé odvedla Ferdu s sebou do krytu. Večerní čekané byly téměř bez výsledků a ráno oba zatahovali těsně po rozednění. Byl jsem bezradný a rozhodl se, že se videa i fotek vzdám - stejně nebyly moc dobré světelné podmínky. Opět mne ale pronásledovala smůla a přestože jsem je několikrát viděl, nedostal jsem se k výstřelu. Než se mi podařilo dostat šanci k jeho ulovení, potkal jsem o pár set metrů vedle srnče se zlámaným během a tak jsem tři dny věnoval jemu. Během těchto dnů jsem Ferdu a jeho slečnu opět nespatřil ani jednou. Když se po pár dnech opět objevili, změnili místo kudy vytahovali z krytu i místo kde se pastvili. Nezbylo mi jinak, než šoulat po silnici a snažit se vyhnout jejím bystrým smyslům skrýváním se za keříky, krčním a dalšími krkolomnými pohyby. Konečně jsem se jednou dostal do pozice, kdy jsem zalehl do nízké mezičky a oni, splašení nějakým podnětem se bekajíc blížili ke mně. Srna zastavila u cca 70 m vzdáleného sloupu el. vedení a Ferda zastavil za ní, za trsem trávy. Ležíc na okraji pole jsem si před tím vyčistil dráhu pro případnou střelbu od trávy a prohlížel si Ferdu v puškohledu za trsem trávy. Nechtěl jsem střílet přes překážku, přestože by si s tím 12 g kulička určitě dobře poradila a tak jsem čekal až se pohnou. Srna popošla několik metrů a Ferda ji následoval. Bohužel se mu zalíbily nějaké šťavnaté lístky směrem ke mně a hned jak opustil "bezpečí" trsu trávy, otočil se mi na ostro a s hlavou skloněnou se krok za krokem blížil ke mně. Čekal jsem že se stočí a půjde za srnou, ale najednou se se skloněnou hlavou rozběhl a nějakých 70 m běžel po poli než narazil na jeho okraj. Srna ho následovala a oba začali jistit na mých poměrně čerstvých stopách. Zrazeni se začali vracel směrem ke mně, až se dostali na cca 5 m. Srna přesadila cestu a Ferda se na jejím okraji zastavil a snad 20 vteřin si prohlížel okolí - když si mne všiml, byl ve vteřině pryč. A následovaly další vycházky, na kterých jsem je opět neviděl. Několik dalších setkání bylo v duchu předchozích - opatrné plížení, několikeré pomalé vykouknutí pro ujištění jejich polohy a v krátké době odskočení a cesta domů, kde jsem si vyslechl kritiku :-). V osudné pondělní ráno se už pohybovali ve společnosti další srny a jejích dvojčat a já už přestával věřit tomu, že to letos vyjde. Přesto jsem se snažil tak jako dřív. Nakonec mi pomohla ta dvojčata svými hrami. V jednu chvíli odvedla všechny tři dospělé kusy na cca 200 m a já se dostal k posedu, ze kterého jsem měl dobrý výhled do obou míst, kudy zatahovali. Přestože jsem měl nutkání střílet i na tuto vzdálenost, stále jsem si ověřoval, že to je on. Z celkem asi 15-ti ks, které byly na poli, byl jen on přebarvený a tak to byl spíše vnitřní boj než ujišťování, protože by musel přijít jiný starý srnec, a takový se v okolí nevyskytoval. Z rozjímání mne ale vyrušil nečekaný neklid všech kusů - od vsi se blížil traktor a nevím z jakého důvodu se jim to nelíbilo. Každé ráno tudy během hodiny, kdy jsem tam býval, projelo několik traktorů, asi 10 osobních aut a 4x Liazka se siláží. V to ráno ale celá tlupa vyrazila šikmo ode mně a já se zhrozil - jestli nezastaví, tak jsou zase v pr..... Tahnu s nimi a čekám jestli se Ferda zastaví. Jako ve snu slyším z druhé strany přijíždět Liazku pro druhou fůru siláže. Zvuk druhého auta Slečnu Opatrnou asi rozhodil a ta zaráží cca 70 m od posedu. Na dalších několika metrech postupně zaráží i ostatní kusy. Jedno ze srnčat však zakrývá Ferdovu komoru a na krk si díky jejich neklidu netroufám ani na tuto relativně krátkou vzdálenost střílet. Kříž je stále na Ferdově komoře a čekám, jestli se srnče pohne dříve než on. Pohlo. V okamžiku, kdy mi za zády projíždí Liazka, tisknu spoušť na své milované 8ičce a a kulka mu tříští srdce snad na tisíc kousků. Ferda se vzpíná na zadní a vyráží se skupinkou vpřed, ale po asi 5-ti metrech se mu podlamují přední běhy a on padá do pšeničného strniště, kde ještě chvilku odkazuje. Nemůžu tomu uvěřit, že se mi to nakonec povedlo. Sedím dál na sedačce a koukám na zmatené srnče, které se k němu pomalu přibližuje a po chvíli přešlapování a rozhlížení se, odbíhá. Pomalu slézám, pod posedem ulamuji tři smrkové haluzky a s žaludkem v krku jdu k němu. Cestou se mi promítá jak zrál a pak i stárnul, jak ho jeho mladá milenka těch několik týdnů chránila a možná to byl jeho potomek, kdo s ním byl ve chvíli poslední. Když mu chci vložit poslední hryz, docela překvapeně koukám, že má jen jeden parůžek - ten druhý ale leží pod jeho hlavou. Při odkazování jej zaryl do země a shodil jej. Když jsem ho pak nakládal do auta, povolil i druhý parůžek a já si odvážel domů srnce "bez trofeje", ale asi zážitek z životního lovu. Nevím, jestli budu mít s postupujícím věkem takovou trpělivost. Ještě jednou děkuji našim patronům za nezapomenutelný lov a Vám všem přeji na začátku sezony Lovu Zdar. :-)