Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

K mému velice dobrému kamarádovi Honzovi jezdím velice rád. Je v překrásné bohaté podhorské honitbě kde člověk zapomíná na starosti všedního života. Už ani nevím, jak slovo dalo slovo, ale Honza mě pozval k sobě na srnce. Samozřejmě jsem velice rád toto pozvání přijal. Bylo září a chyběl již jen jeden poslední srnec do splnění plánu lovu. Odpoledne jsem se vydal na cestu a byl plný očekávání, protože vím, že je velice dobrým průvodcem a to je půlka úspěchu! Přivítali jsme se, prohodili pár slov a čas letěl. Pomalu vyrážíme nahoru do kopců a sledujeme okolí. Zkusíme šoulat tímto úsekem, kde se nikdo nebude dnes večer pohybovat, povídá mi průvodce. Les střídá otevřená louka, tu pak zase vysoký les a mlazina. Potkáváme několik kusů holé srnčí zvěře, ale srnec žádný. Je poměrně velké teplo a tak se zvěři nechce tak brzy na paši. Čas rychle utíká a Honza přemýšlí kam teď!? Vracíme se obloukem pomalu zpět k domovu s tím, že se podíváme ještě na jednu louku. Cestou potkáváme předsedu, který má namířeno stejným směrem. Nechá nás jít napřed a sleduje v dalekohledu dění. Že prý chvíli počká a pak se vydá dále. Přišouláváme pomaličku k louce a v tu chvíli vidíme popásající se kus. Je to srnec! Oba se ho snažíme rychle přečíst. Srnec se pomalu přesunuje podél stařiny a v tom mi Honza dává pokyn k jeho ulovení. Zůstává klečet na cestě a já rychle odkládám vše nepotřebné. Plížím se skrze pruh zůstavší trávy, abych se dostal k okraji posečené louky a měl dobrý výstřel. Po chvíli se mi to zadaří a já zaujímám polohu vleže. Srnec je naširoko a tak pečlivě zamířím a jemně pohladím napínáček. V ráně vidím jak značí komorovou ránu a odskakuje do stařiny. Vstávám a ohlížím se na průvodce. Je to dobré, byla to perfektní rána, prosnesl Honza. Přichází i předseda sledující vše dalekohledem. Jdeme na nástřel, kde je dostatek barvy a tak není problém srnce asi po 10-20 metrech dosledovat bez pomoci psa. Mám ohromnou radost, ale větší radost má snad můj doprovod. Předseda mi předává úlomek a oba mi přejí lovu zdar. Dám poslední hryz a stojíc nad dobrým nerovným čtyřletým vidlákem probíráme chvíli jak se vše seběhlo. Je to velice pěkný pocit, podělit se o zážitek s dobrými kamarády! Děkuji mému velkému kamarádovi Honzovi, myslivci tělem i duší za tento neopakovatelný zážitek a dobrou trofej!!!