Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera konečně dopadlo to hlídání kukuřic, tak jak bylo naplánováno. K poli přijíždím po osmé hodině večerní a domlouvám se přes SMS s kolegou sedícím na protější rýze. Mířím na druhý konec pole před rákos, odkud čuníci zvečera pravidelně vytahují. Mezi rákosem a kukuřicí je posekaný pruh světlého jílku a tak jsem zde umístil do bezu menší přenosný posed. V devět opravdu v rákosí lupne a potom křupne a objeví se Rákosníček, totiž první velký rytíř. Přestože je jílek dost porytý, prase rychle přebíhá a mizí v kukuřici. Celá situace se po chvíli opakuje s dalšími dvěma většími kusy následovanými šesti selaty. V té rychlosti na osmdesát metrů se s nimi nestíhám srovnat a po chvíli se začínají z kukuřice ozývat ty nepříjemné kombajnové zvuky. Objasňuji situaci kolegovi s tím, že se přesunu na posekaný jílkový pruh uprostřed kukuřičného pole, kam jak předpokládám, mají čuníci namířeno. Po cestě beru nízký přenosný posídek a stavím ho do poloviny pole. Již se vyhoupl měsíc a tak si vybírám stinnou stranu okraje. Nebudu se moc z bezpečnostních důvodů rozepisovat o tom co se děje následující hodinu a půl s šáchy a čemuž s kolegou bezmocně nasloucháme. Nakonec před jedenáctou přeci jen vybíhá v sedmdesáti metrech ze stěny přede mnou středně velký lončák. Vedu ho v puškohledu a periferně sleduji, zda ho nenásledují selata. Až před protější stěnou kukuřice zpozoruji střapec a rychle tak ustaluji tečku na plecích lončáka dosahujícího prvních stvolů. Umístění zásahu v časové tísni není ideální. Prase tak se zvukem výstřelu mizí v zelené džungli. Je ticho, úplný ticho což nevěstí nic dobrého. Po minutě však k mému údivu zbytek tlupy padesát metrů za mnou načíná nové popcornové kolo. Po půl hodině utichají i oni a tak slézám a marně prohledávám všechny kapsy vesty, ve snaze najít baterku. Ta je samozřejmě po včerejším lovu na nabíječce v kuchyni. Rozsvěcím tedy světlo na mobilu a jdu na místo nástřelu. Po chvíli volá kolega a po vysvětlení situace mi přichází s baterkou na pomoc. Nikde žádná barva a tak zacházíme do kukuřice a snažíme se v rozšiřujících kruzích narazit na nějakou povzbudivou stopu. Pomalu přemýšlím, že se otočím pro psa a velkou baterku, když na mě Mirek volá, ať si vezmu provaz a jdu za ním. Ten jsem samozřejmě taky zapomněl a tak čtyřiceti kilového zhaslého lončáka kňourka, který uběhl sedmdesát metrů s velmi šikmým průstřelem bez jediné kapky barvy, vytahuji na vypůjčeném. Děkuji, loučím se s kolegou a vracím mu věci. Zatím co on pokračuje k druhému poli, já s opatrností dojíždím po strništi autem k lončákovi a ve světle lamp dodělávám všechnu červenou práci. Druhý den na brigádě se dozvídám, že i on byl nad ránem úspěšný a ulovil šedesáti kilového kňourka. Tak Lovu zdar vám všem, pro které je snaha o udržení apetitu černých rytířů na uzdě, přímo existenční.