Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Můj měsíc u řepky. Asi po čtrnácti dnech pravidelného vnadění u řepky, začala toto vnadiště navštěvovat bachyně se selaty a občas i pár jiných kusů, ale tato bachyně chodila pravidelně. Vedle řepky je louka, která je díky letošnímu počasí docela podmáčená. Když se do ní tato partička pustila, ale nebyla v tom jen ona, tak jsem se rozhodl jedno sele ulovit. Rozhodování nebylo jednoduché, mají kolem deseti kilo, nebo míň? Jednou se zdají větší, pak zase maličký, ale pořád jsou stejný. První ulovené sele vážilo vyvržené 10kg a v průběhu měsíce jsem jich ulovil 5. Není to hlad po ráně, jak se tu někdo snaží prezentovat, ale bohužel nutnost. Až sem jsme došly kritikou když někdo ulovil 50kg lončačku, pár takových fotek tu loni bylo a těch komentářů taky. Ne není to lov, který by vyloženě těšil a přirovnávám to k tomu jako když si dojdu pro králíka do králíkárny. Ale nelovil jsem ani s každou příležitostí kdy vystrčily hlavu. Jen prostě těžko u zlikvidovaného políčka brambor obhájím, že mám jen video a fotky. Až budou stavy černé jako před dvaceti lety, tak rád zůstanu jen u fotek. Ale teď se za ty selata opravdu nestydím. Včerejší lončák. V průběhu posledního týdne, jsem ho viděl 4x přebíhat k vodě a pak do pšenice. Bohužel kazatelna, ani žebřík, který je na louce, neposkytovali jistý výstřel a tak jsem včera převezl ještě jeden žebřík. Když už se blížil čas a já očekával mého lončáka, tak úplně z druhé strany vytahuje kus černé. Je to lončák, tak kolem 70kg a nervózně pobíhá po louce. Já za chvilku zjistím, že tu nervozitu a útěk zpátky, jsem nezavinil já, ale nějaký chodci na hlavní silnici, kteří hlasitě diskutovali, ale to já ještě nevěděl a nadával sobě, že jsem si ho nestihl ani pořádně prohlédnout. Ještě jsem si nestihl ani pořádně vynadat a z místa kde ho čekám vychází můj lončák. Vždy louku jen přeběhne, tak při prvním zastavení míří kříž na komoru. Bohužel v tom spěchu jen za plece a po ráně prase vyráží obloukem zpět do řepky. Volám bratránka jestli mi s jagoškou pomůže s dosledem a jdu ověřit nástřel. Rychle se stmívá, ale na místě kde lončák zaběhl jsou stříkance barvy, bude to dobrý. Pouštíme psa a bedlivě posloucháme, ale dobu je klid, tak postupujeme pomalu po barvě, no rychle to ani nejde. Když v tom slyšíme hlášení, které se nám k údivu vzdaluje. Smíšené pocity ze ztraceného kusu, nebo delší a těžké dohledávky v řepce. Po chvíli se fena vrací a opět jí nasazujeme na barvu. Pomalu postupuje před námi, ale s každým dalším metrem si říkáme, že už by tu muselo být. A bylo to ono, které hlásila, nebo jiný kus černé? Několikrát jsem sice našel v barvě i kousek plic, ale s těmi metry navíc se vkrádala nejistota. Když v tom slyšíme hluboké zavrčení a už víme, že Iris je u prasete. Úspěšný dosled, je za námi a teď ještě propotit triko cestou zpátky. Lončák byl od nástřelu přibližně 100 kroků, tolik urazil s ustřeleným srdcem na aortách. Tak už to většinou je, ale v té řepce je to strašně daleko. Martine děkuji za pomoc, Lovu zdar!