Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Když jsem před lety posílal do rubriky snímek nepravidelného osmeráka, který navíc byl na čelním místě katalogu přehlídky trofejí v okrese Chrudim, rozhodně jsem netušil, že budu mít důvod k další myslivecké radosti v roce letošním. Vždyť jsem srnce neulovil již ve dvou předchozích letech. Letos jsem od spolku dostal povolení ulovit srnce ve všech věkových třídách při oslavě mých kulatých narozenin.Nepřikládal jsem tomu velkou důležitost, srnců mám ulovených za svůj myslivecký život dost a řadu z nich velmi dobrých, včetně jednoho bronzového. Již v červnu jsem střelil zajímavého srnce s různě pokrouceným parožím, zřejmě po nárazu motorového vozidla v dřívejších letech. Trofej velmi zajímavá, bodově však nezajímavá, srnec však vážil po vyvržení 19 kg. Však jsem se s ním protáhl. Později jsem objevil dalšího zajímavého srnce, který ještě dnes není zcela vytlučen ,z paroží šesteráka stále vlají zbytky líčí. Srnce jsem několikrát měl na mušce, vždy však při něm stálo štěstí, například v podobě zajištěné zbraně. Při doznívající říji pravidelně odcházel do horní části sklizeného řepkového pole. Proto jsem se rozhodl zasednout na kazatelnu v blízkosti jeho předpokládaného pobytu. Krásný středeční večer po horkém dni , čekaná od počátku zajímavá- srna se dvěma, velikostí odlišnými srnčaty, v dáli říjející dvojice srnčího, ze stráně vychází další srna. Jen můj srnec nikde, řepkové strniště bylo bez zvěře. Z druhého okýnka kazatelny sleduji rychle se přibližujícího srnce, silného starého šesteráka se zcela bílou obličejovou maskou. Připravuji se ke střelbě, beru kulovnici, vkládám do okýnka, natahuji napínáček. Srnce však v puškohledu nevidím, na strnisku mezi řádky pšeničné slámy je prázdno. Srnec , zdá se , se vypařil. Naštěstí jej registruji , jak znavený říjí zalehl právě do řadu slámy, kouká z ní jen jeho hlava se silným parožím.Moje naděje roste s tím ,jak jej mladá srnka svým přiblížením provokuje k milostným hrátkám. Pár však směřuje opačným směrem než potřebuji. Po chvilce zájem starého srnce o srnu ochabuje, opět zaléhá a srnečka odchází dál a dál. Tak zase jedna promarněná příležitost ! Pro pořádek kontroluji přilehlou stráň, z níž všechno srnčí dnešní večer vychází. Z krytiny vidím vykukovat hlavu dalšího kusu, zřejmě srnce. Jemu se však z porostu nikterak nechce, zřejmě nemá dobré zkušenosti se starým srncem. Chvílemi dokonce v zeleni zcela mizí. Poté mi znovu ukazuje alespoň hlavu s parožím, z něhož nejsem vůbec chytrý. Chvíli na mě dokonce působí jako silný vidlák s pouze levou lodyhou. Po delším váhání konečně vychází z krytu, šesterák jej kontroluje, ale k prohnání či dokonce souboji nedochází. Srnec, tak jak se přibližuje , se zdá stále silnější, má i dobrou pravou lodyhu, něco však na ní a kolem ní nehraje. Zřejmě toho tam má nějak víc, snad i další malou lodyhu. S padajícím soumrakem více nezjišťuji- není třeba, srnec je raritní a odstřelový. Rychle kulovnici do okýnka,napínáček , slabě písknu či vydávám podobný zvuk, srnec na zlomek vteřiny zastavuje, mačkám spoušť, tentokrát jsem si ránou jistý. Srnec sice značí, ale obrací se a tryskem zdolává nejméně šedesátimetrovou hranici do stráně, kde mizí!V puškohledu ještě stačím zaregistrovat rudou skvrnu na jeho levé komoře. Je to však skutečnost, nebo jen zbožné přání ? Na nic s postupujícím šerem nečekám, slézám z kazatelny a jdu na nástřel. Baterku jsem pochopitelně nechal v horkém podvečeru i s bundou v autě, snad vše na světlém strništi uvidím. Když nenálézám nástřel ani barvu, jdu směrem ke stráni ,kde srnec zmizel. Nikde nic ! Nezbývá než nasednou do auta a jet pro svého fouska. Doma vše ženě rychle vysvětluji,dobíjím trochu prázdný mobil, vytahuji čelovku a když beru pejska, je již skoro noc. Přijíždíme na místo, krátké ověření předpokládaného místa nástřelu, pes mě táhne ke stráni. Zažívám velkou úlevu, když mi označuje barvu na strništi, tu však dále nenacházíme. Můj Fox v návalu pachů zvěře i radosti, že je ten den již potřetí venku ,se nechová jako klasický barvář. Nos má však špičkový, před strání naznačuje krátce vystavování, já čelovkou svítím do houštiny, kde vidím ležícího srnce. Tak se to moje trápení , tak i trápení mého příbuzného s výcvikem psa , letos již podruhé vyplatilo. Další klikou bylo i to, že srnec ležel na hraně hluboké stráně s příznačným názvem Peklo. Pád srnce až do hloubky několika desítek metrů by dosled jistě pořádně zkomplikoval. Nejdříve jsem pořádně prohlédl trofej, srnec je dokonce nepravidelný dvanácterák, z fota není přesně vidět, že k pravé lodyze šesteráka vyrážejí ještě vidlička a samostatná výsada. Mám za svůj myslivecký život uloveny jistě desítky srnců, jak píši i velmi dobrých, ale takový je snem každého myslivce. Poděkování patří i svatému Hubertovi, kterého jsem při tomto i dalších komplikovaných lovech vždy prosil o přímluvu a pomoc. Lovu zdar !!!