Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Jelikož je nahlášeno za pár dní oteplení a do konce liščí sezóny zbývají dva týdny, čeká mě už jen pár večerních zasednutí, než si ode mě na sedm měsíců zrzky konečně odpočinou. Pokud to však půjde tak jako včerejší večer, stěžovat si určitě nebudu. Přestože se lišky na polích stále vyskytuji, chtělo to už změnu prostředí. Kam jinam se vypravit, než do míst, kde to znám nejlépe. Údolí u zahrádek hned za barákem, místo kde se obden venčíme se psem, udržuji od ledna občasným utroušením granulek, stále aktivní. Poté, co jsem zde koncem ledna ulovil většího, pravděpodobně teritoriálního lišáka, zde začalo přibývat menších liščích stop. V neděli už jsem se prakticky nebyl schopen zorientovat, odkud, jakých, a kolik lišek se zde pohybuje. Kuřecí prsa na nedělní oběd bylo potřeba trochu ořezat a odblanit, a tak zbytky věším v metru a půl na břízu v polovině svahu. V nejhorším se alespoň nadlábnou sýkorky. Z domu to mám asi dvě stě metrů, a tak už před šestou rozkládám stoličku a trojnožku na oblíbený post pod smrkem u plotu zahrádek, s výhledem přes údolíčko do protějšího svahu. Vítr do obličeje a zatažená obloha, dva podstatné lovecké atributy. O půl sedmé se údolím do kopce hrabe teréňák, který v protisvahu zvedá dva zalehlé ušáky. Mám radost, včera jsme jim sem se synem dávali otýpky sena, tak pro ně dnes zkusím udělat ještě něco navíc. Ve čtvrt na osm se pod břízkou znenadání jako duch objevuje liška. Je dost malá, proto mi asi její příchod unikl. Ve sto dvaceti metrech křižuje cik-cak louku a ne a ne zastavit. Zdálky slyším blížící se lidské hlasy, Liška zkamení v nejméně vhodné pozici. Svrbění ukazováčku na spoušti nakonec odolám. Na jistou ránu je fakt malá a moc daleko, tedy 527ma i Sako by to zvládly, se mnou je to však horší. Liška bere do zaječích, teenageři zastavují nahoře pod lampou a nekonečných deset minut klofají. No nic, prostě klasická městská čekaná. Hruška trpělivost. Ty kmotry na to musejí být zde zvyklé, zvykneš si i ty. Plně se to potvrzuje v osm, kdy se na vrchu svahu pod lesem s rozsvícenou maringotkou objevuje podlouhlá větší silueta. Jde ve dvě stě metrech po horizontu k zahrádkovým plotům, kde se mi ztrácí z dohledu. Moc možností ji tu nezbývá. Buď po cestě nahoru zpět do lesa, nebo dolů vstříc olovu. Dává si další desetiminutovku, než se ukáže hřbet pod jabloní u cesty. Nízké sezení s horizontem mi však zabraňuje vidět větší část této cesty pode mnou. Čekám ale, že navětří ozdoby na bříze a dá se do protisvahu. Chyba lávky, liška se mihne za volně stojícím elektroměrem a k rohu zahrádek a mým stopám ji zbývají necelé tři metry. Není čas, a tak hlasitě myškuji a při tom posunuji kulovnicí usazenou v trojnožce na liščí plec. Mladá zrzka naštěstí trpělivě počká na ustálení červené tečky a ostré štěknutí remingtonu. Je to nějakých šedesát metrů a v těch pár stéblech trávy těsně před tělem, si Sako nachází bezpečnou cestu a převaluje jí do sněhu. Zhasíná v ohni bez odkazování, dnes ani nepřebíjím. Ještě chvíli sedím, ale v horní maringotce se rozsvítilo a po chvíli je slyšet startování auta. Rychle tedy balím, ať mi ji nepřejedou, vlastně jeho. Překvapivě jde na pokročilou dobu totiž o pěkně vybarveného mladého lišáka, a to bych odpřisáhl, že když šel loukou, dvakráte při značkování po fenčím způsobu přičupnul. Diano, opětovné díky za to, že sis na mně tuto zimu takto zasedla a držíš mi nadále pevnou ruku, Lovu zdar!