Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Když jsem zde dal začátkem května uloveného ročka, který byl nepřebarvený a nevytlučený ( výkupní váha 7 kg), netušil jsem jaké reakce vzbudím. Dalšího jsem ulovil asi za čtrnáct dní ,sice přebarveného ale nevytlučeného(7 kg) a tak jsem ho tu ani nedal. S odstupem času jsem měl ještě dva, ale byli silní ve zvěřině , tak jsem nelovil. Po pravdě se přiznám, že rád píši a čtu a ten úlovek , je tak trochu jako navíc . Reakce mě překvapili ( klasika jako je pan Urban , který si na mě asi zasedl :-)ani ne , možná se mu nelíbí můj sloh) ,ale jeho poslední věta v které mu dávám za pravdu hovořila za vše. Nevíte jaká je to honitba a jak se tam loví. A proto patřím k těm co nekritizují , podívám se ,přečtu ( líbí se mi například , jak píše pan Hruška, ale i jiní) buď popřeji lovu zdar, nebo se nevyjadřuji. I mě se dnes na myslivosti ledacos příčí, ale můžeme o tom přemýšlet, můžeme o tom diskutovat, můžeme se o tom hádat, ale to je asi tak všechno, co můžeme dělat. To říká klasik . Taková je dnešní doba. Myslivost dělám přes čtyřicet let a když se ohlédnu ,nemám se za co stydět, i když každý máme nějaký ten nevydařený lov, o kterém bychom raději nemluvili. První věková třída se u nás střílela vždy od 16.5. a nikdo nikdy neřešil , zda je srnec takový jaký je. Musel jsem se pousmát nad příspěvkem , počkám až pokosí a pak lovím co vidím . V polní honitbě určitě. V lesní je to jinak. A to platilo před několika lety ,protože v naší lesní honitbě bez lesa s pasekami o rozloze 400x400m o které není nouze ,to bohužel nejde a mohu závidět těm, kteří to tak nemají. Před asi pěti lety začala těžba dřeva a kolikrát jsem měl slzy v očích ,když jsem jel do lesa. Nikomu bych nepřál to prožívat a vidět potom výsledek .Obrovské holiny . Nyní tráva dosahuje výšky, tak ,že procházející lani vidíte hlavu a linii hřbetu .Zvedající se patro pionýrských dřevin, jako je bříza, olše, vrba a jeřáb, bude ráj pro zvěř , jak v krytu tak v pastvě a noční můra pro nás. A v zimě, pokud nenapadne sníh na trávu v prosinci, což několik let po sobě nebylo, je situace stejná. Protože lovíme mimo jiné každý několik srnců a několik kusů holé za rok a plán lovu je jasný, je to dost náročné hlavně časově. Obeznat na podzim srnu bez srnčete je opravdu problém. Počet vycházek se tím značně zvyšuje pokud chcete lovit zodpovědně. Paseky těžko někdo pokosí. Musíte změnit způsob lovu. A tady začíná příběh, pokud chcete lovit v nich, protože tam, bývají rádi ukryti starší srnci. Srnce , kterého jsem ulovil jsem viděl náhodně už v květnu ,ale samozřejmě jsem začal čekat na říji, protože moje snaha před ní byla marná. Sedačku jsem přemístil snad pětkrát ,ani ne tak kvůli větru jako kvůli tomu ,že jsem se snažil dát ji do míst, kde je aspoň trochu vidět. Měl jsem asi patnáct vycházek, kdy jsem srnce jen zahlédl a jednou jsem ho měl dokonce na třicet metrů, ale viděl jsem v trávě jen konečky parůžků a v termošce jen červenou siluetu. Střílet do trávy, byť osmou, není můj styl. Dokonce jsem začal i auto dávat jinam, abych náhodou srnce nezradil, po příchodu na sedačku po vychozeném chodníku. A to nemluvím o klíšťatech, které jsem pohostil. Nakonec to skončilo boreliózou. Jenže koníček je koníček a tak po otřepání, se jde nanovo. Srnčí zvěř má v pasekách také vychozené chodníčky , či spíše tunely, kterými prochází a protože jsem na jednom z nich srnce zahlédl dvakrát či třikrát, vzal jsem z domu strunovku a vysekal plácek o rozměrech asi 2x2metry a odházel trčící větve po těžbě, které mi překážely ve výhledu. Zda říje probíhá, jsem si ověřil v jiné časti honitby, právě na těch několika loukách, kde je to vidět . A když už se rozjela, vyrazil jsem opět na sedačku v pasece. Po čtvrtém pískání se nedělo vůbec nic, jen kuna na zbylých modřínech v pasece, mě dělala společnost. Ta mě upozornila na kus srnčího, nedaleko od ní. Beru dalekohled. Je to srnec, vidím krk a hlavu, který během chvíle zatahuje do blízkých břízek. Jestli to byl ten, na kterého čekám, jsem nezjistil. Potom, až do tmy, se nic neděje a tak slézám dolů. Minulý týden jsme měli doma vnuky a jen co odjeli na prázdniny s rodiči, přijel slibovaný zedník . Večer se mi do lesa ani moc nechce, Nicméně je třeba využít říji a tak se přemluvím. Sedím na sedačce asi hodinku a začínám pískat . Po čtvrté sérii beru do ruky flintu a čekám. Zase nic. Ale jsem na pozoru, co kdyby. Aniž by se tráva pohnula je na mnou vysekaném prostoru srnec a jistí . Jde to ráz naráz . Dalekohled ,flinta, napínáček, pojistka a rána. Vzdálenost je okolo čtyřiceti metrů a tak zásah, už nebyl takový problém. Srnec zavírá za sebou trávu a už jen vidím pohyby konečků klasů v jednom místě. Chvíli sedím , protože to byly vteřiny , nebyl čas ani k nervozitě a pak se pomalu jdu brodit na místo, kam jsem střílel. Srnec leží na okraji vysekané trávy. Nezbytné pocty před cestou k autu a zase tráva a tráva, až na cestu. Srnec na fotce leží na levém boku, tak jak zůstal po ráně, jen hlavu jsem natočil pro focení ( to je pro prudiče) Po vyvržení se mi zdá, že moc neváží a také paroží není moc vysoké, na snímku to vždy zvětšuje, a ještě víc mě překvapí jeho váha po zvážení doma a to 10 kilo. Čili bez běhů a hlavy bude mít slabých osm. Věk odhadem 6 let. Samozřejmě, že lovit jinde by bylo snazší . Zadostiučinění je ale větší, když se to podaří právě tam. Střílel jsem ráží 8x57JS, střelivem Norma Vulkan. Děkuji sv. Hubertovi, že mě dal tu trpělivost a dopřál úlovek.