Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ve stejných místech, kde jsem střelil šestou lišku letošní sezony se brzy začala oběvovat lištička další, také fena. Chodila stejnými místy a ve stejnou dobu jako její předchůdkyně. Takže bylo jasné, že jedna z ranních vycházek bude určena přímo jí. Proto už hodinu před rozbreskem sedím ve stařině na kraji rozlehlé louky, sníh je zmrzlý a chůze hlasitě křupe, proto nechci riskovat a jsem tu tak brzy. 150 m pode mnou teče potůček lemovaný olšemi. Odtud zrána chodí od městečka, vždy chvíli myškuje na louce a po rozednění, někdy i dost pozdě, zatahuje do lesa. Nevzal jsem si nic pod sebe, mrzne, fouká, sněží a zadnice mi přimrzá ke sněhu. Opravdu dobře jsem to dnes vymyslel! Nejdřív si říkám, snad ji trefím, až přijde. Potom - snad mě nezmerčí hned jak vyleze. Nejsem ničím krytý, mám přes sebe jen bílou plachtu s bílou čepicí. Chlad prostupuje celým tělem. Snad aspoň přijde než zmrznu!! Aspoň ji zahlédnout! 200 m za potokem se ozývá skolení feny. Konečně! Už jde! Letos je to slabší, jsem rád když slyším jedno skolení za vycházku, a to je to teď v únoru lepší než za celý leden. Za chvíli se ozve ze stejných míst lišák. Doháje. Ve své zamilovanosti asi nebude lištička přesně držet svých spádů. Tak snad to byla jiná. Po víc než hodině to vzdávám, je plné světlo a liška nikde. Nejspíš tu byla už při příchodu a zradil jsem ji. Odtrhávám se od zmrzlé země a jdu k autu. Psi se můžou zbláznit, doufali že něco nesu. Ještě není tak pozdě, je půl osmé. Nasedám a projíždím po polní cestě kolem okolních luk. No jistě! Jedna sedí ani ne 100 m v pravo a je jí jedno, že jsem hodinu mrznul jinde. No počkej! Kousek dál parkuji, házím na sebe bílé a mažu za ní. Auto se jí nezdálo a poodběhla asi na 350 m. Naštěstí je mezi námi malý remízek. Opatrně se vydávám k němu, vítr je dobrý, liška začala myškovat. Na bílém pozadí nejdu skoro vidět a tak se mi přes vrzání sněhu podaří dojít až na kraj remízu. Skrz něj nemůžu, liška je 100 m za ním a určitě mě uslyší. Horečně přemýšlím. Nechci myškovat, za poslední týden mi jich pár uteklo, sotva uslyšely jemný myší pískot. Někdo mě musel prásknout. Ale Diana stála při mě a liška se i tak klusem vydává šikmo ke mě. Vzdálenost už je dobrá, ale čekám až vyběhne zpoza remízu. Sedím na sněhu a snažím se zklidnit šílený tlukot a loveckou horečku. Zadnice už neprotestuje, vzdala to. Asi umrzla. Konečně! Liška vyplula ze clony větví, běží naširoko na nějakých 70 m. Krátce syknu, liška zarazí a ticho protne výstřel. Liška sebou mrskne o zem a zuřivě se převaluje. Přebíjím a koukám na ni, věřím, že to bude dobré. Kdeže! Zvedá se a maže pryč, za chvíli sebou zase praští a zase se zvedá. Nechci střílet, stejně bych asi minul. Mám psy. Liška se ztratila za horizontem, ale psi jsou v mžiku na stopě a peláší za ní. Snažím se pelášit za nimi, ale nemám čtyři běhy jako oni. ZA kopečkem slyším hlášení. Po 700 m jsem na horizontu a o 100 m dál už vidím, že myslivec bez psa, je jen poloviční myslivec. Oba na ni visí. Ax jako zkušený harcovník drží hrdlo, Dagi má 8 měsíců a protože na hrdle není místo, drží oháňku:). Ale nechce se nechat zahanbit a přetahuje se o ni statečně. Vstřel na kořeni krku, hodně dole, výstřel rozbil ramenní kloub, díra 5x10 cm. Přesto liška uběhla 800 m a dokázala se postavit dvěma psům, Dagi má jizvu nad světlama (první jizva:)) a Ax lehce cvaknuté na čenichu. Vzdávám hold statečné lišce i mým psům. Jediný kdo zklamal, jsem já se svým střeleckým (ne)uměním. Diano i ty, sv. Huberte, díky! Tuto loveckou sezonu osmá, třetí v kalendářním roce, plus dvě ukázkově minuté. Otázka k diskuzi, jak se Vám daří ve střelbě? Jak často minete lišku?