Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera jsem to jel spíše jen obhlídnout, jestli někdo hlídá kukuřice. Ve čtvrt na devět přijíždím k polím na Zádolce a nikde žádné auto. Jelikož se rychle šeří a jde o dosti ohroženou lokalitu, kvapem vyrážím do zadní části k rákosu, odkud v minulých dnech černá brzo zvečera přebíhala do kukuřice. Cestou nasvěcuji všechny posedy, ale fakt tu jsem dnes sám. Už po zasednutí se v rákosu ozývá lámání. Podle zvuku jde ale o samostatný kus, který ošlapuje na kraji a ven se mu nechce. Mezi tím se otočí blbě vítr a zvuky utichají. Dávám mu ještě hodinu, ale od silnice se ozývá puštík a po chvíli mohutně troubí projíždějící náklaďák. Balím si tedy věci a proti větru se s baterkou přesunuji prostředním posekaným pruhem jílku, blíže k silnici. Po cestě nabírám malý přenosný posed a modlím se, ať mi takto obvěšenému nevběhnou do cesty. Než se stihnu přemístit, na konci pole už vidím v dalekohledu bachyni se šesti selaty, jak mizí v kukuřičných klasech. Hlídám asi dvě hodiny, jestli přeci jen nedostanou chuť na žížalomyší sousto a nepůjdou zkusit strniště. Vypadá to ale podle zvuků, že jim dnes kukuřice stačí. Navíc do stejného lánu se chystá vstoupit z druhé strany nová tlupa, což dostatečně s předstihem avizují lámáním v lese. Znovu tedy rozsvěcím baterku a obcházím po větru špici pole a zasedám na nový vysoký posed, který jsme zde o víkendu instalovali. Začíná drobně pršet a zvuky se ztrácí. Další hodina pryč a vypadá to, že v tomto dílu je klid. Nové dlouhé zatroubení projíždějícího osobáku mě vrací do reality. Po chvíli se bohužel začíná ozývat lámání z druhého pole. To tvoří nevelký trojúhelník oddělený ode mne zarostlou rýhou a přímo navazující na silnici. Je půl druhé ráno, déšť pomalu utichá a já se dnes naposled s baterkou přesouvám za původci nepříjemných zvuků. Cestou pro jistotu značkuji právě opouštěný lán a vymýšlím jak na ně. U silnice je čtyřnožka, ale tam dnes nemám kvůli větru šanci. Volím tedy rychlejší a adrenalinovější způsob. Svítím si jen pod nohy a opatrně překonávám zarostlou rýhu a vstupuji přímo do kukuřice. Cestou pro jistotu měním broky za Brenek a vyšlapanými cestičkami se pomalu dostávám až na dvacet metrů od hýbajících se klasů. Uprostřed jsou zde dvě nevelká kolečka nevzrostlé plodiny. Vidím už i na prázdnou čtyřnožku a tak zhasínám baterku neb měsíc ukázal svojí světlou tvář, když tu náhle dojde u nejbližších kusů k drsné potyčce. Rozbíhají se na všechny strany a zvuky utichají. Asi deset metrů ode mne stojí na holém bližším kolečku veliký snad metrákový kus a dalších deset metrů za ním je zhruba poloviční lončák. Vím, že mi z této téměř ideální situace odtikávají poslední vteřiny a tak rychle přesouvám červený bod na plec lončáka. Ta je však k mé smůle krytá překříženými klasy a tak jsem zásah nucen posunout trochu zpět. Zvuk Normy v ráži 7x65R uprostřed porostu je poměrně tichý, přesto neslyším náraz kule, jen ztrhnuté peklo kolem sebe. Dva kusy mizející těsně kolem mě mi málem podráží nohy a než stačím rozsvítit baterku, vše mizí v krytu zarostlé rýhy. Tam zvuky utichají a já rychle přebíjím, neboť výhružný zvuk velkého kusu se s přešlapováním otáčí mým směrem. Žádné zvuky odkazování však nepřichází a tak radši zhasínám, ať neví o mé pozici. Zajímavé jak potichu dokáže cca šest velkých kusů opustit takovou neprostupnou džungli. Vydržím asi deset minut, než se mi vrátí sevření svěrače do normálu a vyrážím zkontrolovat nástřel. Tmavší játrová kaše se zbytky kukuřice, tak o moc horší to už asi být nemohlo. Otěry jsou sice dost vysoko a dají se dobře sledovat, ale radši tomu ještě dávám pět minut fóra. Stopa vede do neprůchodné směsi kopřiv a olší a jív. Nebudu vás dál napínat, čtyřiceti kilovou lončačku se světlými spárky nacházím asi po šedesáti metrech zhaslou. Ne moc dobrý zásah hrany bránice, ale Vulkán je na toto dobrá střela a kus zhasl velmi rychle. Vývrh a transport s tohoto Bohem zapomenutého místa a pověšení do chlaďáku a hnedle půl čtvrté. Budík do práce posouvám na šestou, snad mě nevykopnou. Zlatý zimní zrzky, tak Lovu zdar.