Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Jdou tyhle dvě věci dohromady? Ano jdou, a jak pěkně. Začalo to náhodou, kdy jsme v práci nečekaně dostali volno z důvodu překážky na straně zaměstnavatele. Na naší budově se cosi opravovalo a naše přítomnost nebyla žádoucí. Samozřejmě jsem hned přemýšlel, kam si půjdu ráno sednout na čekanou. Do toho přišla sms od kamaráda, že má ve čtvrtek a pátek dovolenou, abych přijel na předem domluveného srnce. Krátce spolu rozmlouváme po telefonu, že v těchto vedrech je lepší přijet ráno, večer kvůli říji a vysokým teplotám srnci vycházejí později. Však se nadarmo mezi myslivci neříká, že jedna ranní čekaná vydá za dvě večerní. No proč ne, nemám problém vstávat krátce po třetí ráno a chvíli po čtvrté hodině už sedím na posedu. Je příjemných 16°C a rodí se nový slunečný a horký den. Kochám se množstvím zajíců, nad hlavou mi každou chvíli pleskají letky hřivnáčů, protože okolo jsou pole s hrachem a tak čekaná příjemně ubíhá. V dáli pozoruji srnčí zvěř s náznaky říje, když tu kolem šesté vytahuje z louky, která je z posedu víc tušit, než vidět, srnec. Krátce se rozhlédne a uléhá do obilného strniště tak, že jsou sotva vidět slecha a paroží. Zdá se mi to nebo nezdá, má jen jeden parůžek? Občas odežene obtížný hmyz, občas zvedne hlavu a rozhlédne se po okolí a tak můžu bezpečně obeznat, že skutečně má jen jednu lodyhu s výsadami velmi slabého šesteráka a místo té druhé jen malý výčnělek. Je tedy lovný, ale jak ho donutit vstát? Na ležící zvěř správný myslivec přeci nestřílí?! Chvíli na to vytahuje ze stejného místa mladý srneček, ale „můj“ srnec si ho vůbec nevšímá, jen se líně rozhlíží kolem. Tiše doufám, že se bude snažit mladšího soka odehnat, ale není tomu tak. Za další chvíli vytahuje srna, se stejným scénářem, uléhá a odpočívá. Podle rad starých myslivců zkouším na srnce zlehka pískat, srnec nejeví zájem, dokonce ani praskání větví a pád dřeva na podlahu kazatelny ho nevzrušuje. Nezbývá mi, než trpělivě čekat. Nakonec je to srna, která se asi po hodině zvedá a provokuje srnce tak, že se nakonec zvedne. Chvíli se honí po strništi, už si říkám, že mi ho odvede mimo dostřel, ale srnec je zřejmě vyříjený a své družce nestačí, ta na něj ještě doráží, ale srnec evidentně nemůže a zůstává stát asi 120 m od kazatelny, kde sedím. Přichází další doba čekání, srnec stojí přímo proti střechám domů nevelké vísky, pak poodchází a nastavuje komoru. Pečlivě mířím, tečka nového puškohledu od Meopty sedí na komoře a tak mačkám spoušť svého ZG. Srnec se převrací a pokouší se ztěžka vstát, ale nejde mu to. Pokládá hlavu na zem a tak si říkám, dej mu trochu času na zhasnutí. Už se chystám slézt z kazatelny, když tu srnec zvedá horní polovinu těla. Neváhám a dávám druhou ránu, tentokrát se srnec doslova převrhne do strniště a zůstává bez hnutí ležet. Teď už opravdu mohu slézt a psát svému doprovodu, že srnec leží a že může přijet. Doprovod Petr je za chvíli u mě, i se svou smečkou, a zejména nejmladší, několikaměsíční ohařka, jeví o srnce veliký zájem a sedí pode mnou a pečivě sleduje, jak srnce vyvrhuji  Odvedeme červenou práci, přejeme si vzájemně „Lovu zdar!“ a jedeme na ranní kávu. Nejen že se mi podařilo pokřtít nový puškohled, ale hlavně byl to dobrý lov na dobrého srnce, který mi navždy zůstane v paměti. Lovu zdar! ZG-47, 8x57 JS, SPCE 12,7g.