Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Mám rád letní nedělní rána, když všichni vyspávají opici po sobotní pařbě a já mám celý revír pro sebe. Je krásné letní, skoro tropické ráno, už když jsem něco po půl čtvrté vyjížděl z domova, bylo 23,5°C! Vybaven dalekohledem a kulobrokem kráčím ranní rosou ke svému oblíbenému posedu „Na Travině“ a když usedám, je ještě skoro tma. Na posečené travině jsou vidět siluety srnčího, sem tam nějaký zajíc hopká vstříc novému dni a já si říkám, že tohle je ten největší relax. Teplo, probouzející se příroda, hlasy zvěře a ptáků a to ticho kolem, když země ještě většinou spí. Lehký letní opar nad krajinou a červánky schované někde daleko za zříceninou hradu Hazenburg dávají najevo, že se blíží další horký letní den. Kam se na to hrabou luxusní resorty u moře narvané turisty a coronavirem . Něco kolem páté pozoruji dvě bachyně se dvěma selaty z lesa, jak se z ranní snídaně v pšenici vracejí zpět do bezpečí krytu řepky. Sedím u hrachového pole, selata v něm nejsou vidět, jen míhající se hřbety. Stará bachyně je velmi opatrná, pořád bere vítr, popoběhne pár metrů, znovu bere vítr, pak přeběhne pole, na maličkou chvíli přeběhne posekanou louku a ukryje se do bezpečného stínu a krytu řepky i s ostatními členy své rodiny. Teprve na posekaném jsem viděl, že selata už nemají pruhy. Na střílení to není, vzdálenost je veliká, na bachyně střílet nehodlám a selata jsou neustále v pohybu. Stačil jsem natočit na mobil pár záběrů pro kolegy ze spolku a sedím dál. Chvíli po šesté hodině se začaly vlnit stonky hrachu, vidím tvary podobné liščí oháňce, sem tam zahlédnu špičky rezatých slech. Říkám si v duchu, to přeci není zajíc! Víc tuším, než vidím, že to bude liška a tak asi 10 minut čekám, než vyjde někam, kde je hrách řidší. Kdysi zde bývala travina. Pak pozemek změnil majitele, ten travinu zrušil a pole osel vojtěškou. Po loňském suchu a spoustě myší ho zemědělec přesil hrachem. Po celou tu dobu jsem přemýšlel, zda nezmáčknout brokovou spoušť, ale přeci jen když liška ukázala půl těla, zvolil jsem raději kuli. Patroni lovu mi byli nakloněni, pole je kamenité a hrách je sem tam řídký. Usadím kulobrok na okno kazatelny, tečku na plec lišky a nechám tiché letní ráno protnout ostrým třeskem z kulové hlavně. Ze suchého pole se zakouřilo a liška jako by se do země propadla. Přebiju, ještě chvíli puškohledem sleduji místo, kde se z pole stále zvedá šedobílý kouř a pak se rozhoduji pro dosled. S hodně vysokým nosem slídím v hrachu, než najdu správný úhel k okénku kazatelny, ze kterého před chvílí padla rána a nacházím lišku, která zůstala v ohni. Předkové nelhali, když mě staří myslivci učili, že jedno ráno je za dva večery. Lovu zdar!