Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ani jsem se o tomto neslavném včerejším lovu nechtěl veřejně zmiňovat. Jsme ale myslivci, a ten náš náruživý koníček nám mnohdy přichystá nejedno překvapení. Naše rozhodnutí a následné činy, většinou nemají žádnou možnost opravy. Většina lovů své má kouzlo v tom, že si je připravíte a následně se snažíte obeznaný kus přelstít. Pokud narazíte na zvěř starší a zkušenou, stává se z toho souboj trpělivosti a nervů s počtem čekaných počítaných na desítky a ne vždy s předem jasným vítězem. Pokud jste nakonec úspěšní, máte opravdovou radost a většinou vzpomínku na celý život, mnohdy fyzicky přítomnou v podobě vysněné či raritní trofeje. Společná však u takovýchto lovů je především radost z nich, v pozadí podpořená správným chovatelským zásahem. Pak je však druh lovů náhodných, nutných tzv. neradostných, kde na prvním místě je chovatelský, někdy jen soucitný zásah. Nejsou to lovy, kterými byste při schůzi chlubili kolegům a jejich trofeje nezdobí čelní místa loveckých pokojů či kronik. V podstatě se na ně jen snažíte po zbytek života většinou marně zapomenout. Ať už jde o ukončení trápení zvěře sražené, chytnuté sekačkou či jinak poraněné, nebo zvěře postiženou prašivinou či poslední dobou tak rozšířenou fibropapilomatózou. Ten dlouhý úvod není jen obhajobou tohoto lovu, je tam spíš proto, že dál mi začnou drhnout a docházet slova. Jel jsem na místo, kde jsme v minulých dnech několikrát se synem pozorovali už za světla tlupu černé. Vyrazil jsem dřív a došel si vysokou travinou až k posedu, tyčící se na staré bříze zakončující vodoteč v dolíku. Přicházím včas a až teprve po hodině se zvedají první srny. Jedna za zády v obilí a dvě přede mnou v travině. Všechny s vemínkem a zřejmě s malými, zatím dobře ukrytými potomky. Asi třicet metrů před posedem se ukrytá v travině nachází stará vodní skruže. Její přítomnost naznačuje jen vyšší a zelenější porost. Právě od ní se náhle ozve slabé prasknutí a pomalé šustění postupující zvěře. Jen lehce vlnící se a ohýbající stébla trávy prozrazují směr pohybu. Ten je však nepravidelný a trhaný, s poměrně dlouhými přestávkami. Vůbec si netroufám odhadnout původce. S kamerou v ruce po chvíli sleduji, jak zvěř přeci jen opouští vysoký kryt traviny a přechází do nižšího. První pohled mi nejvíce připomíná urousaného jezevce či psíka, s velmi zvláštním pohybem. Jakmile spatřím náznaky proužků, rychle odkládám kameru a beru dalekohled. Nevěřícně sleduji špatně se pohybující malé sele. Odkládám dalekohled a očima rychle propátrávám celou louku před sebou. Nikde ani štětina, jen pasoucí se srny. Do krytu vodoteče to má sele už jen kousek, ale jelikož se pohybuje ztěžka a velmi pomalu, mám pár sekund na rychlé zvážení situace a rozhodnutí se. Obyčejně se při lovu rozhoduji velmi rozvážně, pomalu a opatrně, což mi třeba většinu srnců odsouvá od obeznání o týden, dva, tři ... Tentokrát však spíše intuitivně a bez přemýšlení zvedám kulovnici a hlasitým „hej-hej“ zastavuji sirotka před okrajem prvních větví krytu vodoteče. Sako v ráži 7,62x39 dokončuje můj záměr a pět a půl kilovou bachyňku navždy zbavuje trápení. Nevím a už se asi ani nedozvím, co se přesně stalo s její rodinou, nebo spíše s ní. Doteď se v těchto místech zdržovali všichni členové tlupy pohromadě a selata se od bachyň nehnuli dál jak na deset metrů a to i při procházení neprostupnou řepkou. Při následné konzultaci s hospodářem se dozvídám a o velikém kňourovi, který byl v pondělí u tlupy spatřen a speciálně k selatům se choval dost nevybíravě. Ať tak či onak, některé obrazy se z hlavy dostávají opravdu velmi těžko. Ten, kdy poklekáte u takto malé zvěře, která teprve před nedávnem svůj život započala, se k nim rozhodně řadí. Navíc můj poslední úlovek černé zvěře před třemi měsíci, byla bohužel plná bachyňka, špatně vybraná ze čtyř stejných kusů při hlídání zasetého hrachu. A tak Lovu zdar Diano, a i když ti jsem vděčný za poskytnutou přízeň, radost z ní letos tedy rozhodně moc nemám. (v sekci video přikládám to málo, co jsem stihl před výstřelem)