Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Dnes jsem vyrazil na řepkové pole. Na podzim jsem zde ulovil dvě velmi staré a slabé srny, tak jsem se šel dnes pro změnu podívat na "omladinu". Usedám na posed a po dvaceti minutách z lesa vychází pět kusů srnčí zvěře. Hodně dobrý srnec, jistě medailový. Spolu s ním vytahují dvě srny a s jednou z nich přichází dva knoflíkáči. Mám dobrý vítr, tak čekám. Když jsou na nějakých 50 metrů, vybírám menšího knoflíkáče a mačkám spoušť. Srneček se okamžitě láme v ohni. Ostatní kusy popoběhnou asi padesát metrů a začínají pastvit, jakoby se nic nestalo. Postupně se vzdalují, ale nedávají šanci k lovu. Když jsou dost přes 200 metrů, druhý knoflíkáč se najednou otáčí pěkně naširoko... Večerem zazní druhý výstřel, srnec značí ránu, ale odbíhá do kraje lesa. Při střelbě se mi pohnula opěrka na posedu a nejsem moudrý, kam vlastně zásah směřoval. Viděl jsem jenom přestřelený přední běh. Světla rychle ubývá a rozhoduji se, zda budu volat kamarádovi o pomoc jeho čtyřnohého přítele, anebo to zkusím sám za pomocí moderní technologie. Nakonec lovím z batohu termovizi a po páru minutách vidím srnce zalehlého v hustém křoví za hranicí honitby. Uvědomuji telefonicky hospodáře sousedního spolku, ale mezitím se srnec zvedá a odbíhá pryč. Následuje menší honička (dosledem bych to nenazýval), kdy rychle lesem postupuji za odbíhajícím srncem a až na kraji lesa srnce ranou na krk dostřeluji. Nakonec to dopadlo ještě dobře, na tu hrůzu...Na ročky chodím jen "na náhodu", žádné obeznávání dlouho dopředu. Proto říkám, že to tak asi mělo být... Lovu zdar.