Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tento stařík mě „stál“ několik poctivých čekaných. Chodil po celou říji do pole ječmene, ale vzhledem k tomu, že to byl už zkušený srnec (věk 7+) nebylo nic jednoduché. Srnec vycházel pravidelně ve stejném místě a viděl jsem ho vždy pokládat srny - byl to asi místní Cassanova. Bohužel nebylo možné se k němu dostat, protože byl velice opatrný. U místa, kde vycházel, máme posed, ale samozřejmě vycházel vždy mimo jistý dostřel. Poslední 3 večery nevyšel vůbec, přisuzoval jsem to říji a jeho aktivitě při ní, říkal jsem si, že určitě odpočívá a nabírá síly. Když nevyšel ani třetí večer, rozhodl jsem se pro ranní čekanou, vždyť ne nadarmo se říká, že jedno ráno je za dva večery a ono to vyšlo. Ale než jsem se mohl radovat nad úlovkem, prožil jsem ještě loveckou anabázi. Ráno v obilí nebyl jediný kus. Zkusil jsem tedy zavábit, zda se něco nezačne dít. Na vábení reagovala jen jedna srna, která vytáhla z lesa jinak nic. Po chvilce zkouším znovu a nic, když v tom vidím, jak v koleji v obilí pádí střemhlav ten můj srnec. Běžel si ale pro vítr a zůstal stát tak nešikovně, že bych střílel na nedalekou, byť málo frekventovanou silnici. Srnec se potom otočil a začal prověřovat obilí a kde že je ta říjná srna a ono mu to vyšlo. V obilí byla opravdu zalehlá ještě mladá čiplenka, za kterou se srnec vydal. Srna chvilku naléhala, ale potom podlehla a srnec ji začal pokládat. Potom už jen stál a koukal, bylo to nekonečné, říkal jsem si, „ať někam jde“ a nejlépe někam ke mně, ale srnec nic, stál a byla to snad věčnost. Po této věčnosti udělal to, co dělá hodně chlapů, když mají něco s čiplenkou - zalehl. Slezl jsem z posedu a šel jsem s tím, že zkusím našlohat pod místo kde srnec zalehl a pod takovým úhlem, abych mohl případně střílet do bezpečných míst, tam že zůstanu a počkám, až se srnec znovu zvedne. Šoulal jsem tedy opatrně ječmenem a byť tady není ječmen velkého vzrůstu, neviděl jsem nic, ani hlavu. V místě, o kterém jsem si myslel, že je ideální jsem se zastavil a přehodnotil jsem situaci. Zkusím zavábit s puškou připravenou v opěrné holi a třeba to vyjde, třeba se srnec postaví a podívá se na „srnu“. Vábil jsem tedy, ale ono nic, bez reakce. Na odlehlé straně pole ale začal bekat kus srnčího a na tento zvuk srnec reagoval, zvedl se, podíval se tím směrem, ale v mžiku se podíval i na mě. Udělal několik skoků a k jeho smůle zůstal stát. To už měl kříž záměrné osnovy nad lopatkou a já zmačkl spoušť. Srnec se zlomil a neviděl jsem nic. Čekám asi 3 minuty, přebíjím a pomalu šoulám směrem k srnci. Už zdálky vidím vyválené kolečko v ječmeni, ve kterém se srnec naposledy rozloučil se svým revírem. K mému úžasu má srnec trofej ještě o něco zajímavější, než jsem četl. Je to zpátečnický vysoký šesterák, výsady jedné lodyhy mají výrazně lopatovitý tvar s malou výsadou - náznak osmeráka. Vzdávám tedy srnci poctu, poslední hryz, sobě úlomek a poděkování Dianě za úspěšný lov a dobrou trofej.