Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Je skoro půle prosincového měsíce, čas krátkých dnů a dlouhých nocí. Čas, kdy se skoro den co den, vydávám na třicetikolemtrovou tůru do revíru. I dnes tomu není jinak. Tak jako posledně, tak i dnes jsem rozhodnut pro kazatelnu, ze které jsem často domů bez ulovené lišky neodešel. Jediným velkým problémem tohoto, pro mne úspěšného místa, je počasí. Toto myslivecké zařízení je postaveno na konci křovitého porostu, který dělí dvě různá, zemědělci obdělávaná pole. A protože je tohle místo na otevřeném a pomalu nejvyšším bodě v revíru, honí se zde často čerti, v podobě velmi chladného a silného větru. Avšak největším „magnetem“ pro rezavé predátory, je posekaná louka, která navazuje na tyto pole a ve stometrové vzdálenosti končí na hraně lesa. Dnes je tato louka pokrytá bílou peřinou. Dojíždím na místo, vystupuji z auta a zjišťuji situaci. Opět mne přivítal poměrně silný a mrazivý vítr. Dnes jsem však rozhodnut, že něco vydržím. Po usazení kontroluji rozsáhlou zasněženou plochu, všude kolem mne. Spatřuji jen dva honcující se zajíce. Vítr protahující se otevřenými okny kazatelny mi ošlehává pravou část obličeje a zároveň mi tím dává na vědomí, kdo je tady dnes opět pánem. Musím vydržet, utvrzuji se a opět „lepím“ dalekohled k očím. A už ji vidím ! …. První lišku spatřuji na poměrně velkou vzdálenost. Šněruje si to po polní cestě. Neváhám, přikládám vábničku k ústúm a svým teplý dechem do ní vkládám život. Liška okamžitě reaguje a jak na provázku se vydává mým směrem. Rychle si připravuji zbraň k jejímu použití. Ve zdálenosti 75 metrů, si zrzka usedá a pozoruje okolí. To už ji však kontroluji optikou puškohledu a červený křížek se z ní nehne. Nyní vstává a svým hlasitý chou… chou… chou, mi oznamuje její stálou přitomnost. Třesk spáleného střelného prachu odnáší neustálý vítr a liška se okamžitě láme v ohni. Prosincová sedmá… pomyslel jsem si a pomalu ani nevnímám to chladné počasí. Přebíjím zbraň a odkládám na okenní rámy. Během dalšího čekání bojují mezi sebou dva protipóly. Tím prvním je studený vítr a druhým moje lovecká horečka. Již celkem prokřehlý to stále nevzdávám a co chvíli kontroluji okolí. Uběhla již nějaká minuta od ulovení první lišky, když v tom zahlížím na protilehlém poli dva tmavší stíny. Že by už kaňkovali, pomyslím si s tím, když zjištuji, že se jedná o dvě kmotry. Vábivý zvuk zaječího vřeštění mění oběma zrzkám jejich směr a nyní se rychlostí přibližují ke mě. Jedna z nich, asi v domění, že se jedná o vřeštícího zajíce, se vydává do míst, kde leží již zhaslé tělo predátora. Mám ji již v okuláru, ale čekám až se zastaví. V tom liška zjišťuje, že se nejedná o zajíce a okamžitě odbíhá směrem k lesu, kde si na jeho okraji usedá a pozoruje co se bude dít. Druhou jsem zatím ztratil z dohledu a tak se fixuji jen na tu kterou vidím. Při tomto silném větru se nesnažím ani zamyškovat a tak opět nasazuji „do boje“ zaječí vřeštidlo. Po zavábení to s liškou ani nehlo, ale když se odkláním na moment od puškohledu, spatřuji, jak z lesa vytahuje jiná kmotra. Jde přímo kolem mne a já neváhám a její tělo rychle vyhledávám puškohledem. Je tam ! ….. Liška rychle obchází kolem kazatelny a nevypadá na to, že by se chtěla zastavit. Musíš reagovat,….. proběhne mi hlavou a ústy vydávám jemné „mucnutí.“ Jako kdyby jsem ji zabrzdil…. zastavuje a pohlíží mým směrem. Úder kuličky….. a kmotra zapadá do nafoukaného sněhu. Až po této ráně zjišťuji, že je mi opravdu zima a tak promrzlý na kost, opouštím kazatelnu a jdu si pro úlovek. Byl to krásný i když studený lovecký večer se vším všudy, na který se jen tak nezapomíná. Těmto pro mě nádherným tvorům, bych chtěl vzdát poslední poctu, svou fotografií. Lovu zdar !