Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, Tak jsem se po dlouhé době dočkal černé zvěře. V pátek jsem při „toulkách“ kolem Mlýnského potoka jsem obeznal pobytové stopy černé. V létě jsem tu měl vnadiště, ale delší dobu jsem tu již nevnadil, přesto byl tento prostor u kazatelny, které říkáme „holenek“ poctivě přerytý. Podle stop to byla bachyně se selaty a minimálně jeden lončák. Večer mělo mrznout, ale to mě nemohlo odradit. Všude pěkně zasněženo, takže lov na sněhu jako z učebnice. V 19,30 hod. jsem se usadil do kazatelny, byl jsem dobře oblečen, a ještě jsem si přes kolena hodil deku. V olšině u potoka skolila liška, když na kraj louky vytáhla srna se srncem. V poklidu si vyhrabávali na okraji louky. Jak jsem je tak sledoval, slyším lehké „křup, křup“, od potoka vytahovala liška. Máš štěstí, říkám ji potichu, teď čekám na černou. Přesto jsem si ji vzal do kříže jen tak jako. Na sněhu byla krásně vidět, a ránka by to byla jako vyšitá, ale udržel jsem se. Jak tak běžel čas, tak se mi tu vystřídal ještě další srnec, srna se srnčetem. Liška jako kdyby věděla, že dostala generální pardon, tu také na poli myškovala. Bylo 22,30 hod. mráz mi pomalu dával najevo, kdo je tu pánem, a tak jsem se rozhodoval, jak dlouho to ještě vydržím. Padlo rozhodnutí, pokud nepřijde, černá do 23,00 hod. ulovím lišku a jdu domů pod peřinu. Jak tak medituji sám se sebou, slyším od potoka zase to tiché „křup,křup“. To bude zase liška nebo srnčí říkám si, když z pod kazatelny slyším jasné „fuuuu“. Prasátka jsou tu, a přišli jako duši, skoro nedýchám, ani se nepohnu. A za malou chviličku už slyším chrochtání, a celá tlupa vytahuje ven . Nechávám je v klidu si buchtovat. Je to bachyně a pět selat, ale lončák nikde. Tak ulovím sele, žádný problém. Když si dávám zbraň do ramene, periferně zaznamenávám ještě jeden kus trochu mimo tlupu, který tam před chvíli nebyl. Tak nasměřuji zbraň tímto směrem, a ejhle v puškohledu vidím lončáka. Právě si ulevoval, takže jsem si byl jist, že je to kňourek. Nechal jsem si ho v kříži, a čekal na vhodný okamžik pro bezpečnou ránu. Ono to vždy vypadá, že to trvá dlouho, ale když se vytočil pěkně bokem, jen jsem pohladil spoušť. Lončák po zásahu padá a jen silně odkazuje. Bachyně i se selaty byla v mžiku mimo dohled, jen jsem slyšel od potoka silné lámání, jak mizeli hlava nehlava. Ještě jednou se přesvědčuji, že lončák leží. Sbalil jsem si fidlátka v kazatelně, a přistupuji k ulovenému lončákovi. Cestou ulamuji smrkovou větvičku na poslední hryz a úlomek pro sebe. Po příchodu ke kusu smekám, a vzdávám hold, jak velí tradice. Ani zima už mi nebyla. Lončák měl po vyvržení 48 kg. Děkuji patronům myslivosti za projevenou přízeň při lovu. Lovu zdar.