Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Třetí sněhová čekaná se opět vydařila. Tentokráte to bylo řádně s přípravou, tak jak to mám rád. Po sobotní naháňce u kamarádů moje koleno sic hodně protestovalo, přesto jsem si v neděli dopoledne pomalu obešel tři nejpravděpodobnější pole. Namísto obvyklé hodiny se to protáhlo do oběda a dokonce jsem k mému překvapení o půl desáté narazil na ohromnou lišku nerušeně klusající prostředkem pole. Nejvíce stop nakonec bylo před vysokou čtyřnožkou v stromořadí u silnice a tak když jsem večer k poli přijel a zjistil, že jde vítr správným směrem, bylo o místě dnešního čekání rozhodnuto. Po půlhodině projíždí kolem kamarád ze spolku a míří ke krmelišti do lesa za mými zády. Před šestou se pak objevuje první kmotra přesně v místě, kde ji čekám, bohužel však zastavuje ve sto metrech na mostku na zarostlé rýze, oddělující obě pole. Celou dobu co ji sleduji v puškohledu, však stojí za nízkou košatou olší a po chvíli váhání se otáčí a mizí v krytu buřeně. Ani moje nejvymazlenější pištění ji nedokáže vrátit zpět. Chtělo to dopoledne pár granulí od mostku do pole, vyčítám si až do osmé, kdy se v protější stěně lese objevuje další zrzka. Postupuje oračkou a nerušeně loví myši čtyři sta metrů ode mne. Zatím nevábím, chci počkat jaký si vybere směr. Uprostřed pole si sedá a otáčí směrem k lesu, odkud po chvilce vybíhá další o něco větší liška. Rychle se k ní přibližuje a po krátké honičce to nakonec obě zalamují zpět do míst odkud přišli. To už je má trpělivost u konce a tak po projetí auta za mými zády za nimi vysílám pronikavý zaječí nářek. Po pěti minutách se obě postupně objevují znovu na poli, jen o dalších padesát metrů dále a zatím co jedna usedá na místě u myší díry, druhá kluše přes celé pole k rýze. Zkouším znovu vřeštidlo, ale u obou bez jakékoliv reakce, čili jasný odstřelový „hluchý“ kusy říkám si, když za nimi u kolejí zahlédnu velikou tmavou siluetu sekáče, přesazujícího pole do rákosu. Dalších dvacet minut pak hlídám rýhu vedoucí k posedu, zatím co druhá liška v bezpečné vzdálenosti loví myši. Nezapomínám se jí pravidelně ozývat myškováním a jelikož se ji na poli zas tak moc nedaří, začíná se přeci jen pomalu přibližovat. Po posledním zapištění už jde ve sto metrech přímo k posedu a jen čekám jak sedne nebo zastaví a ukáže bok. Po tak dlouhé době soustředění mám úplně ztuhlý záda, krk i prst ohnutý na napínáčku že v okamžiku, kdy za mými zády v lese znenadání práskne ohlušující rána, mám co dělat aby mi kulovnice nevyskočila z ruky. Rychle se znovu krčím a hledám lišku v puškohledu. Ta na chvíli zkamení, ale než se mi podaří ustálit tečku na hrudi prudce vyráží směrem ke krytu zarostlé rýhy. Táhnu s ní a marně se snažím na zmrzlou pusu hlasitě zamyškovat. Zvuk se ozve až když liška už vyběhla z oračky na travnatý pruh a od krytu ji dělí necelých pět metrů. Naštěstí se zasekne naširoko a upřeně pozoruje můj palpost. Přes nezvykle krátkou oháňku rychle přejíždím k plecím, liška však prudce otáčí hlavu a automatickou reakci mého ukazováčku už nejsem schopen zastavit. Rána na zadní komoru zvedá lišku do výšky a ta překvapivě otáčí dlouhými skoky do pole. Po padesáti metrech však zpomaluje a padá na bok. Rychle přebíjím, ale liška jen dvakrát hrábne zadními běhy a zůstává bez dalšího odkazování. Dávám si ještě čtvrthodinku a čekám na případný telefonát od kolegy. Vypadá to že však byl úspěšný a tak balím věci a po chvíli přicházím k zhaslému mladému lišákovi se začínající prašivinou na polovině oháňky. Není to dobrá zpráva a jsem rád že se mi ji podařilo ulovit před kaňkováním. Zatím se letos u nás u ulovených ani viděných lišek tento parazit nevyskytl. Druhé moje dnešní poučení je, že zazvěřeno liškami máme bohužel dobře, ale bohudík ne každá zná zaječí vřeštění. Tak Diano a přátelé potřetí a naposledy v tomto týdnu Lovu zdar.