Jak jsem pozbyl Svatováclavského jednorožce - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4677)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42130)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38723)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13459)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15019)
• myslivecké umění (4796)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6959)
• ptactvo v přírodě (19651)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1313)
• květiny a houby (15183)
• myslivecké stavby (3905)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24161)

úlovky (ČR, SR)

Většinou chodí ve dvou...
vloženo: 1.11.2020 11:35
autor: Josef Kouba

úlovky (svět)

Rumunsko dnes
vloženo: 12.12.2017 14:51
autor: NH

trofeje

Dnešní úspěšné ráno.
vloženo: 25.9.2017 11:00
autor: Petr Waclawek

zvěř v přírodě

Sele
vloženo: 1.6.2016 08:30
autor: Děda z lesa

zbraně

Nové zapažbení kulobroku Merkel, moje práce.
vloženo: 28.10.2019 19:25
autor: Stanislav Satoria

fotopast

trocha adrenalinu
vloženo: 13.3.2014 16:33
autor: Jaroslav Válek

myslivecké umění

Glejt na krále honu
vloženo: 12.11.2017 08:23
autor: Jiří Netík

• 233313 fotek (0 dnes)
• 7956 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8883 inzerátů (0 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 748926 komentářů fotek (0 dnes)
• 12931 komentářů videí (0 dnes)
• 3293020 hlasování fotek (0 dnes)
• 56444 hlasování videí (0 dnes)
• 37648 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 0 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Jak jsem pozbyl Svatováclavského jednorožce

váha: 12 kg
věk: 2 let

Do konce lovu srnců zbývaly v úterý už jen čtyři dny, když jsem stoupal po špruslích vysokého posedu, ukrytého ve smrkové stěně Čuheláku. Vlastně jsem tu nebyl ani tak kvůli srncům. Makové strniště neslo spoustu čerstvých i starších stop návštěv divočáků. Zajímalo mě tedy, jestli je houbaři nevytlačili na okraj lesa a rytíři náhodou nechodí už za šera. To se mi sice nepotvrdilo, ale ten večer jsem zde obeznal dva průběrné srnce. Alespoň u toho bližšího jsem si byl jist. Starší plně červený pantáta, s vysokým rozevřeným véčkem nesoucím miniaturní výsady, se mi přišel představit přímo pod žebřík. U druhého již přebarveného srnce mě zaujala trofej nesoucí pouze jeden, hodně tmavý parůžek. Rozšířená špice, nebo malá vidlička stočená nezvykle dopředu. Víc jsem nebyl schopen určit, neboť srnec se pohyboval ve 250ti metrech před kazatelnou, na druhé straně pole.

Nerad lovím z první a tak cestou domů zvažuji všechny zítřejší alternativy. Do naplnění plánu odlovu nám chybí ještě dva starší srnci a asi tři jedničky. Navíc většina „srnčařů“ našeho spolku, momentálně tráví čas pasením jelenů a do pátku se nevrátí. Doma se po poradě se Soňou tedy domlouváme na zítřek tak, že jelikož ona už letos má střeleny dvě jedničky a já jednu dvojku, čenžneme si to. Svátek svatého Václava se však nese v typicky podzimním počasí. Zatím co dopoledne svítí, odpoledne se zatahuje a začíná poprchávat. Tak nějak automaticky pouštím čekanou z hlavy, když mě před pátou překvapí žena oblečená v zeleném otázkou, „Tak jdem?“

Chvíli brblám že určitě zmokneme, pak si však vzpomenu, že mě čeká krytá kazatelna, zatímco jí otevřený posed. „Tak určitě,“ říkám trochu škodolibě a nasouvám se jen do vestičky, zatímco ona se souká do membránovky. Cestou neprší, ale u pole nás vítají černé husté mraky. Nabíjíme obě 527my a spěšně čvachtáme rozbahnělým strništěm, každý na svojí stranu, na toho svého.

Do půl hodiny vytahuje v mém rohu jednorožec. Je to ale pořád příliš daleko, abych určil, zda je to roček či dvouletý kus a zda nemá třeba vylomenou pučnici. Současně se spouští slušná průtrž a při pohledu přes hustý závoj deště na Soňu, krčící se jen pod krempou klobouku, se modlím, aby jí dnes srnec taky vytáhl, dřív než se setmí.

Neprší však dlouho a k jednorožci stojícímu v biopásu se připojuje srna se srnčetem. Je ještě červená, ale na bocích už začíná šedivět. Srnče, srnečka je už v zimním. Oba kusy se po chvíli vydávají kolem kazatelny k silnici, kde na mých stopách zrychlují. Srnce to pomalu donutí k přesunu blíž k mému postu. Jde pomalu a intenzívně se paství, mám tak dost času na obeznání. Krátká až skoro srnčecí hlava, parůžek má však viditelnou růži a hlavně je přilepen téměř bez pučnice. Druhá strana vypadá jako po odlomení, ani zde však nepozoruji viditelnou pučnici. Co mě však zaujme při přiblížení na opravdu malý kousek od kazatelny, je hrudka na hlavě před slechy. Je už tak blízko, že Steiner nechce ostřit, podrobnosti tak projíždím v hledáčku kamery. Na pravé pleci objevuji další tmavý útvar. Stihnu ještě SMSknout ženě. Jelikož právě pustila lišku a má tam prázdno a viditelnost zatažené oblohy rapidně klesla, měním kameru za kulovnici a jdu na to.

Je to míň jak dvacet metrů, když se srnec natočí bokem a natáhne hlavu pro klas prosa. Uzavřený prostor malé kazatelny zaduní výstřelem a kus po pokleknutí prudce vyráží biopásem do pole. Zde dělá otočku a znovu zmizí v hustším. Zde ještě jednou na chvíli zastavuje, než se z posledních sil dlouhým skokem odrazí k okraji, kde se zlomí. Srnec dál neodkazuje a leží zhaslý. Děkuji Dianě a píši ženě, jestli chce ještě čekat na černou. Odpovídá obratem : „Jdu za tebou, Lovu zdar!“ Je čtvrt na osm, když s baterkou hledám nástřel. Barva žádná, a tak mířím přímo k úlovku. Tady ve mě však hrkne. Na okraji pole leží dle předpokladu dvouletý srnec, na hlavě však nemá vůbec nic.

Tedy nic, krom červené pečetě velikosti pětikoruny a na druhé straně na téměř neviditelné pučnici srup po shození. Rychle pátrám v mysli, kdy že to mají ti srnci vlastně shazovat? Prohlížím mu také plecko a hlavu, se dvěma nádory fibropapilomatózy. Než Soňa dojde, kroužím baterkou po okolí a hledám celou cestu zpět až k nástřelu. „Nic.“ Přijímám od ní Lovu zdar, a pak pročesáváme celý prostor ve dvojici. Nechci se vzdát jediného důkazu, který na hlavě nosil, i když ten pravou příčinou odlovu tentokrát rozhodně nebyl.

Smutně nakonec odnášíme srnce k autu. Srnce, kterého tvoří jen dva pečetní kroužky na hlavě, neboť střapec zmizel s vývrhem. Zkusím se zítra za světla, po shozu ještě na místě podívat, jinak jediné, co z toho večera zůstane, bude jen hořký pocit ze znovu se šířící nemoci honitbou.

Všem co ovlivňujete osudy srnců přeji, do posledního dne poněkud šťastnější, Lovu zdar!


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.