ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

dobrý štont
dobrý štont
vloženo: 13.1.2018 19:09
autor: martin z

úlovky (svět)

Můj první kamzík
Můj první kamzík
vloženo: 11.10.2013 23:35
autor: Daniel Donaťák

trofeje

Nezapomenutelné ráno
Nezapomenutelné ráno
vloženo: 24.7.2020 20:46
autor: Frantisek Jenik

zvěř v přírodě

Drbání je nutnost
Drbání je nutnost
vloženo: 2.2.2020 09:34
autor: Děda z lesa

zbraně

Moje babky z Ferlachu
Moje babky z Ferlachu
vloženo: 13.1.2017 14:42
autor: jan koštoval

fotopast

..tady hlídám já..
..tady hlídám já..
vloženo: 10.8.2016 18:19
autor: Jaroslav Richter

myslivecké umění

Lipinky-10/95
Lipinky-10/95
vloženo: 23.1.2014 17:13
autor: Jiří Lengyel,starší
Statistika
  • 232456 fotek (3 dnes)
  • 7921 videí (0 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 8812 inzerátů (0 dnes)
  • 285 diskuzí (0 dnes)
  • 747453 komentářů fotek (1 dnes)
  • 12909 komentářů videí (0 dnes)
  • 3285949 hlasování fotek (2 dnes)
  • 56370 hlasování videí (0 dnes)
  • 37482 registrovaných uživatelů
    0 dnes nových, 11 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Tak na půl

Aneb Sněhurka a sedm trpaslíků. Tak by se dala asi nejvýstižněji shrnout moje včerejší výprava za zrzkami. Na konec listopadu a bídu předchozích zim se u nás udělalo to správné liščí počasí, a já tak konečně mohl slavnostně zahájit letošní sezónu. Tedy oproti tomu jak jsem je měl zmapovaný, než napadl sníh, se to už od pátku nějak zadrhávalo. Místa kde pravidelně za světla vytahovali, byla teď krásně bílá, ale prázdná. Na první lišku jsem vlastně narazil až v neděli a to spíš náhodně. Šel jsem jen tak na blind do Čuheláku, kde mně po čtyřech hodinách vodorovného zasypávání sněhem nakonec překvapila, když prudce vyběhla ze stěny lesa až k mým příchozím stopám. Než jsem srovnal Remingtona, už pelášila zase zpět i přesto, že moje stopy byly celé zasypané.

V pondělí se mění počasí a namísto zmrzlého nedělního prašanového večera, je vlhko a mlha s mokrým padajícím sněhem. Vybírám si tak raději menší pole ohraničené tratí a elektrovodem. Hned za vesnicí k němu odbočuje cesta vedená větrolamem, už v její půli však vidím, že je něco špatně. Na přilehlém poli se prohání velký Johndeere s vlekem a u nedalekého hnojiště (nebo spíš kalové jámy) nakladač plní dalšího. Uhýbám mu bokem a s hrůzou sleduju, jak mu z přívěsu na rozbité cestě, teče a šplouchá na obě strany. Zbytek cesty ke hnoji je tvořen už jen jednolitou kaší a připadám si, jak když splavuji řeku. Přední okno je v mžiku neprůhledné a přepnutí cirkulace vzduchu na vnitřní okruh úplnou nutností. Nakonec s energickým gestikulováním míjím nakladač a vracím se na sněhovou cestu. Auto odstavuji na konci u mostku s tím, že k poli raději ten kus dojdu a snažím se ho alespoň trošku zcivilnit, utíráním okolním sněhem. K sezení na osice tak dorážím až o půl páté, skoro se tmou a pod posedem zvedám první dva dnešní zajíce. V pátek jsem jich tu napočítal pět a to je taky jeden z důvodů, proč tu dnes jsem. Pole přede mnou tvoří travina před zimou posekaná nakrátko a celý jeho okraj je lemovaný biopásem. Nad ním se i přes mokré chumelení po půlhodině prohání sova a několikrát se mi pokouší na opěrce přišlápnout kulovnici. Lítá zcela bezhlučně, vždy když se mi vynoří za hlavou, sebou pořádně škubnu. Dnes si tak asi myškování moc neužiju.

U tratě i elektrovodu postupně do pole vytahuje srnčí, zatímco na vzdáleném horizontu poskakují světla brodících se traktorů, přetvářejících bílou v černou. Vítr mi dnes fouká od zad, natočen jsem tedy víc do levého rohu, odkud lišky tady většinou chodí. Zatím si zde však dávají sraz snad všichni ušáci z okolí a u šestého už to pomalu vypadá na letošní rekord. Po šesté hodině zaslechnu vzdálené štěbetání vysoko táhnoucích husí. Je to už třetí čekaná za sebou, kdy je slyším, i když je nedaleká Hvězda už dávno vypuštěná.

Ve tři čtvrtě na sedm mě vystraší pod posedem vyběhnoucí sedmý ušatý janek a pomalu začínám přemýšlet i o té Sněhurce. Ta se po pěti minutách konečně objevuje. Bohužel na druhé straně než ji čekám. Kluše podél rákosu na rozhraní biopásu a pole, vstříc místu kudy jsem přišel. Rychle se přibližuje pod vítr mých stop a než přesunu flintu do ramene, prudce zkamení.
Je zle. S odpočítáváním posledních sekund a odjišťováním, se ji snažím nacpat do kříže. Nestíhám to a ona se rychle rozbíhá přes biopás do krytu rákosu. Táhnu s ní a lehce myškuji. Neslyší, a tak hlasitě cucnu. Těsně pod stromy se zasekne a zvedne hlavu vzhůru. V tu chvíli už vím přesně, že jde o mladou nezkušenou lišku a letící malinký projektil jí možnost opravit si chybu nedává.

Náraz doprostřed hrudi s ní smýkne do sněhu a nechává jí ležet ohni bez odkazování. Přebíjím, vydechnu a začnu se třást. Víc adrenalin než zima, a tak raději beru dalekohled a zkoumám reakci těch, kterých se to dnes týká nejvíc. Všech sedm zajíců se vypařilo jak pára nad hrncem, zato srnčí kolem se nevzrušeně paství či polehává. Vydýchávám a pomalu začnu balit sedací vak, bez kterého už si ty zimní večery neumím představit a hlavně nemohu dovolit. Připínám na kulovnici řemen a naposledy Steinerem projíždím celé pole.

U tratě mezi dvěma kusy srnčího však zpozoruji z biopásu vystupující dlouhý černý obrys, kterému proti těm zaječím, přebývá oháňka. Liška se drží na 150 metrech. Zkouším myškovat, protože vítr jde tím směrem a pustit ji víc doprostřed pole už nemohu. Zvuk se ozývá správně, což v těchto situacích nebývá pravidlem a liška na něj i na tu dálku dobře reaguje. Přibližuje se na ostro na 100 metrů a začíná jistit. Nevím, jestli už není pod větrem a tak když se mi zdá, že si přešlápla a sedla, točím puškohled na maximální přiblížení a kříž usazuji doprostřed bílé hrudi. Ostré štěknutí přichází o něco dřív, než čekám a překvapí mě. Nejsem si umístěním až tak úplně jist. Zato kmotra ano. Nadskočí a dává se do prudkého běhu napříč polem. Sleduji ji dalekohledem, ale nezpomaluje, dokud nedosáhne tmavého biopásu před elektrovodem, který už v poklidu pročáruje a nakonec mi zmizí pod břízkami.
Padá mi čelist a zklamaně dobaluji proviant a slézám. V ose nacházím nástřel a půl metru za ním rozrytou hlínu od kule. Podle stop si liška, tedy vzhledově spíš lišák, ani nesedla a v okamžiku výstřelu stála naostro. Nikde na nástřelu ani po celou útěkovou stopu nenacházím barvu ani stříž. Zřejmě jsem ji tedy podstřelil s tím, že domnělé sednutí bylo jen sklopením oháňky. Vracím se tedy k lišce ležící 60 metrů od posedu. Jde dle předpokladu o malou letošní fenu s chybějícím koncem oháňky.

Takže jak jsem psal v úvodu, úspěšnost jen napůl, ale radost skoro po roce, tedy úplně celá. Děkuji za ni Dianě, a pokud letošní zimu ještě sníh bude, přimlouvám se za houšť a případně i větší kapky.

Lovu zdar!
vložil: Petr Hruška
vloženo: 28.11.2023 13:56
zobrazeno: 5973x
hodnocení: 16 hlasů



Komentáře:

15.12.2023 08:21 vložil Blanka Klatovská
LOVU ZDAR.PETŘE.
3.12.2023 09:24 vložil Petr Hruška
Díky všem a Lovu.
2.12.2023 19:39 vložil Milan Dejda
Lovu zdar
30.11.2023 07:38 vložil Kamil Plíšek
Lovu zdar Petře, a díky za příběh! 1***
29.11.2023 22:42 vložil Zbyněk Oliva
Lovu zdar!
29.11.2023 10:24 vložil Martin Damašek
Lovu zdar a vďaka za príbeh! Ten sneh trošku závidím, snáď sa dočkáme aj my.
29.11.2023 07:50 vložil Drahoš Hikl
Lovu zdar! Dík za obsáhlý příběh.
29.11.2023 05:49 vložil Josef Vršan
Lovu zdar
29.11.2023 03:22 vložil Jaroslav Vlosovský
Lovu zdar.
28.11.2023 18:11 vložil Milan Švanda
Lovu Zdar ......
28.11.2023 17:05 vložil Jiří Cikryt
Lovu Zdar! Dobré počtení.
28.11.2023 16:39 vložil Vlastimil Kopřiva
Lovu Zdar!!! A Petře, díky za příběh.

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.