Mezi slepými jednooký králem - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Srnec (macoň)
vloženo: 31.7.2026 05:54
autor: Jiří

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2026

• úlovky (ČR, SR) (17542) (3 dnes)
• úlovky (svět) (2367)
• trofeje (4714)
• historie (3869)
• zvěř v přírodě (43826)
• zvěř v zajetí (3730)
• příroda (40408)
• lovecké výstavy (1574)
• lovecký pes (13626) (1 dnes)
• zbraně (2660)
• lidé (4702)
• fotopast (16384)
• myslivecké umění (4931)
• myslivecký interiér (467)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7271)
• ptactvo v přírodě (21377)
• hmyz v přírodě (7931)
• obojživelníci a plazi (1374)
• květiny a houby (15906)
• myslivecké stavby (3951)
• sokolnictví (511)
• ostatní (24910)

úlovky (ČR, SR)

Srnec k 50-ke ako sa patrí
vloženo: 10.7.2020 11:26
autor: Miloš Bukoven

úlovky (svět)

cca 14 rokov
vloženo: 24.9.2018 16:05
autor: NH

trofeje

srnec 6.7.
vloženo: 11.7.2016 17:26
autor: Zuzka a Miloš

zvěř v přírodě

Selátka
vloženo: 22.3.2019 08:24
autor: Děda z lesa

zbraně

puška mého přítele
vloženo: 26.2.2014 22:19
autor: Jan Koller

fotopast

Fešák
vloženo: 1.2.2014 19:25
autor: Kateřina Kolářová

myslivecké umění

Vladimír Lepš II.
vloženo: 9.12.2020 22:04
autor: Jiří Netík

• 244031 fotek (4 dnes)
• 8577 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 9813 inzerátů (0 dnes)
• 282 diskuzí (0 dnes)
• 761350 komentářů fotek (16 dnes)
• 12938 komentářů videí (0 dnes)
• 3364919 hlasování fotek (26 dnes)
• 57219 hlasování videí (3 dnes)
• 39983 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 15 online

Více informací

starší foto »

Mezi slepými jednooký králem

váha: 12 kg
věk: 4 let

Ano, tenhle srnec prožil svůj život jen s jedním světlem, ale tohle lidské rčení o průměrnosti, na něj myslím vůbec nepasovalo. U zvěře jakýkoliv hendikep může nakonec zvýšit její obezřetnost a někdy tím i životnost. Samozřejmě myšleno v krajině, bez přítomnosti velkých šelem. Pak to ale většinou nakonec zůstane na nás myslivcích a našem svědomí, abychom s tím nějak naložili. Protože tyhle kusy, ať už jim držíme palce sebevíc, měli prostě smůlu a kvalitu své populace bohužel už nezvýší. Píši to jen na vysvětlenou, proč o říji raději nečekám u pole na nějakého vysokého starého šesteráka a místo toho jsem ve 30° vedru vtěsnaný do malého posídku uprostřed vysokého lesa, obklopeného cyklo traily.

Tohohle srnce jsem znal už od jara. Každoročně si totiž dávám ke starému lizu v dolíku u kališť fotopast. Většinou se sem ještě v líčí a bez hádek, přijdou představit všichni srnci z široka daleka. Samozřejmě, jakmile vymění mech za testosteron, rozprostřou se do okolí. Tou dobou však už mám představu, s kým mám tu čest a jde jen o to, je najít.

Letos mě na Jelenici upoutali hned tři zajímaví srnci. Drobný paličkáč, dvou až tříletý srnec s boulí na kloubu předního běhu, který v důsledku toho nasadil i nerovnoměrné paroží a vidlák, jen s jednou „baterkou“. Priorita byl samozřejmě pajda. Jenže po něm se záhy slehla zem a nebyl k nalezení. Paličkáč se stihl s nástupem říje taky dokonale vypařit. Jediným lovným, objevujícím se alespoň občas na záběrech z fotopasti, zůstal tak jedno světlý vidlák.

Čekal jsem tedy trpělivě, jestli se ženě na Bahnech zadaří s "bájným" jednorožcem. Štěstí jí naštěstí záhy přálo, a tak jsem převezl už nepotřebný posed nahoru na Jelenici, nad přívratské stráně. Shodou okolností jsem jím podepřel opět silnou jedli, když už nám to letos nese štěstí.

O víkendu místo zkusila Soňa, ale přišel ji "jen" šesterák. V pondělí mi konečně začala má "srnčí" dovolená, a i když ještě v sedm večer teploměr neslezl pod 30°C, vyrážím netrpělivě směr Jelenice. Auto protentokrát odstavuji o paseku dále, abych si místo zbytečně nesplašil. Přesto těsně před posedem zvedám dva kusy ležící v ostružiní, aniž bych zmerčil, co jsou zač. Neobejde se to bez hlasitého, skoro čtvrt hodinového nadávání. "No nezačíná to nejlíp." Chvíli nahoře zvažuji, zda to nejít zkusit jinam. Nakonec mě však všude přítomné vedro a zvětšující se skvrny pod paží přesvědčí, že šoulání bych dnes nemusel ve zdraví přežít. Kapesníkem tedy utřu vlhké čelo, rozepnu další knoflík košile a trpělivě čekám na toho svého.

Místo je dlouho bez pohybu. Jakmile tak zajdou poslední sluneční paprsky za vrcholky jedlí, lovím z kapsy TurVabku a posílám do okolních houštin první kontaktní písknutí. Po čtvrt hodině už mám připravenu další sloku, když za svými zády zaslechnu šustění. Dost hlučné na to, aby nepatřilo šelmě či zajíci, zároveň dost tiché na divočáka. Velmi opatrně pootáčím hlavou vpravo za sebe. K mému zklamání se však v náletu objevuje malé srnčí tělo. V první chvíli mě napadne srnče. Když však přijde na deset metrů od žebříku, poznávám v něm velmi drobnou čiplenku. Je už na mých stopách a jistí do všech směrů s roztaženým obřitkem. Zkamením, současně však periferně za ní postřehnu vytahovat z náletu další rezavý hřbet. Je o dost větší. Srdce se mi rozbuší a tep vystoupá až do krku. Srna neštěstí zase sklání hlavu a začíná uždibovat, zatímco srnec parůžky trestá smrček stojící mu v cestě. Využívám jejich plného nasazení a pomalu zvedám dalekohled: "Fakt, je to on!"

Co teď. Srnec stojí 15 metrů vpravo, za mými zády. Zkouším se na sedačce nějak otočit, ale přeschlé dřevo zaprotestuje. Oba kusy vystřelí hlavy vzhůru a dlouhé vteřiny pátrají po zvuku. Jakmile se znovu začnou zabývat sami sebou, přesouvám opatrně Carbinku z pravé ruky do levé. Je to fakt nezvyk a musím se zpětně omluvit svému synovi, kterého si často dobírám, že pravou rukou ani papír neustřihne. Opačně vyhnutá pažba a lícnice odtlačující loket, téměř znemožňuje srovnat levé nedominantní oko do puškohledu. No a to ani nezmiňuji "citlivost" levého ukazováčku. Napínáček a pojistku musím dávat stejně pravou. Srnec se mezi tím přesunul za silnou jedli a dal mi naštěstí čas na všechny tyhle opičárny.

Konečně zpoza kmene vykoukly jeho perlené vidle. Srna zrychlila přesun, i on tak dělá dva rychlé kroky a vysunuje se celý zpoza clony převislých větví. Kříž mu držím za lopatkou, on však s natáhnutým předním během otáčí krk do boku a vykusuje si kloše. Vzápětí následuje stejná procedura, ale na druhé straně. Tiché syknutí, předkročený srnec zvedne prudce hlavu a podvečerní Jelenice náhle procitne ze svého letního spánku.

Učebnicové vzepnutí následované zběsilým úprkem, končí po dvaceti metrech v houštině. Poslední rozvlněný smrček pomalu zpomaluje své pohyby a všechny zvuky utichají. Vůbec jsem nepostřehl, kam a jak se vypařila jeho nevěsta. To, že jeho životní pouť tady a dnes skončila, je však nasnadě. Balím si věci, utírám zpocené čelo a dumám, jak zvláštní lov to dnes byl. Takhle blízko a z levé ruky, jsem snad ještě nikdy nevystřelil. Srnec ležící pod smrčkem je nakonec čtyřletý. Pravé světlo má potažené mléčným půlměsícem a na střapci dvě papily. O těch jsem sice nevěděl, ale rozhodně lov dobře posvětily. Ani jeho dodávková váha 12 kg mu do karet zrovna moc nenahrála.

Děkuji tedy tímto Dianě za prozřetelnost a štěstěně za přítomnost.

Lovu zdar.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.