Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Od rána jsem se těšil, že večer vyrazím do lesa zrelaxovat se po psychicky náročném pracovním týdnu. Během dne se oteplilo a tak jsem byl rozhodnutý vydržet na sedačce co nejdéle. Navíc jsem opět cítil takové to "tušení", proto i když mě otec přesvědčoval, ať jdu na jiné místo, tak jsem vyrazil na "naše" místečko. Systematickým několikaletým, téměř každodenním vnaděním za pomocí bráchy a otce, se nám podařilo čuníky naučit, že jakmile jsou někde poblíž, tak se mají stavit na nějakou tu dobrotku. Nyní zde ale opět nějakou dobu nic nebylo, kromě sekáče hledajícího nějakou tu bachyňku, byla by škoda jej odlovit. Začátek čekané jsem si naplánoval na 17 hodin. Po příchodu k žebříku mne však čekalo překvapení, na sedačce seděl mladý kolega... Jakmile mne viděl, tak slezl z žebříku, pozdravili jsme se a on že už odchází, ať si jdu sednout. Slušně jsem mu řekl, že to nemá moc společného s mysliveckou etikou, že mohl dát alespoň vědět po telefonu, mohli jsme se nějak domluvit. Nakonec jsem mu nabídl, že ať tedy už zůstane sedět, což odmítl s tím, že už stejně musí jít. Trochu s rozpaky jsem tedy vylezl na žebřík, pomalu si upravil deku, abych po několikahodinovém čekání neměl problém z žebříku vůbec slézt. Usedl jsem, opřel kulobrok a v tu chvíli vidím něco tmavého odbíhat s funěním od žebříku... Muselo to být prase, ale spíš malé než větší. Pozorně jsem poslouchal a slyšel, že neodběhlo daleko. Bylo slyšet jak chodí po sněhu, funí, obchází kolem, sem tam něco schrouplo. Mezitím přišla srnka-čiplenka, taky hledala nějakou tu dobrotu. Sele přicházelo houštinkou blíž, když se srnka odpichovaným krokem šla podívat, co ji to ruší při mlsání. No a v tu chvíli sele zase odběhlo, mělo z ní respekt. Pak už to nevydržela ani srnka a odběhla taky. Na chvíli jsem osiřel, ale ne nadlouho. Sele bylo zřejmě hladové, tak opatrnost šla bokem. Nejdříve my vylezlo téměř pod žebřík, pak něco snědlo a odešlo do dubové tyčoviny, ztratilo se mi z dohledu. Ale ne na dlouho, za chvíli vystrčilo hlavu s krkem na druhé straně, to už jsem jej pozoroval přes optiku. Pořád ale nechtělo vylézt více zpoza stromu, na hlavu střílet nebudu. Pak už hlad zvítězil, vyběhlo na dobroty a začlo žrát, ale pro změnu stálo zase naostro. Byl jsem trpělivý a jakmile se otočilo, tak padla rána. Sele zůstalo v ohni. Uloveno bylo v 17,45 tedy pár desítek minut po příchodu, ještě se mi nechtělo z lesa, nestihl jsem ještě na téhle čekané pořádně "vypnout", tak jsem se ještě chvíli zdržel, než jsem slezl z žebříku. Sele mělo živé váhy 11 kilo, "kupírované" pírko přímo u kořene. Jestli je tohle výsledek naší snahy "chovat" černou zvěř, tak je to smutné. Letos je to už druhé samotné sele, které jsem na stejném místě ulovil. Co k tomu dodat, snad jen to, že jsem zde šel sedět ještě i ráno a pro změnu mi přišlo samotné srnče - srnka 7kg.