Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto srnce jsem obeznal koncem května, kdy pravidelně vycházel prakticky na stejném místě do jetele. Odhad věku znemožňovala skutečnost, že neměl žádnou větrníkovou skvrnu a byl stále ve vysokém jeteli. V té době jsem se věnoval paličkáři s tím, že na něj je dost času. Ale ouha, srnec zmizel. Posekali okolní louky a do jetele se nastěhovali srnci z širokého okolí a tohoto srnce zahnali. Mnohokrát jsem obcházel okolí a dvakrát před říjí srnce zahlédl, pokaždé ho hnal jiný srnec ode mě. Říje proběhla a srnce jsem ani nezahlédl... Posekali jetel a z vyprahlé jeteliny srnčí zmizelo. Už jsem nedoufal, že se se srncem letos setkám, ale včerejší šťastná/nešťastná/ okolnost změnila vše. Vezl jsem padaná jablka a něco kukuřice na vnadiště a cestou zpátky jsem jel kolem onoho jeteliště a hele kus... Dalekohled z okna a mé vytřeštěné oči... můj srnec, ale vyhublý, žebra jsem mu spočítal všechna, propadlý hřbet... Okamžitě jsem zastavil auto, opatrně vystoupil, nabil a opřen o auto chvíli čekal než se srnec natočí a vystřelil. Srnec zůstal v ohni. Po chvíli přemítání rychlého lovu jsem sešel za srncem. Obdivoval jsem trofej a na druhou stranu se děsil z jeho vyhublosti. Žádné vnitřní zranění jsem nenašel, ani na orgánech nebylo nic patologického, jen v žaludku místo zelené kaše, zelinkavá voda. Problém byl patrně v zažívání. Lovu zdar, přátelé LN