Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Bylo to poměrně dlouhé a smutné čekání, pro mne však nakonec se šťastnějším koncem. Každý máme daný svůj osud, který se usilovně, leč většinou marně snažíme korigovat. Ten můj měl před měsícem podobu auta s nekompromisní řidičkou, snažící se za každou cenu přetnout hlavní silnici. Zaražení mé motorky do jejích dveří znamenalo, že jsem si následující měsíc vychutnal pod sedativy s ortézou, berlemi a hlavně bez lesa. Bylo to nesnesitelné čekání, zvláště pak, kdy se poslední dobou provokativně přidali první sněhové přeháňky. Včera kdy už bylo sněhu tolik že se držel i na polích, jsem to nakonec nevydržel a vyrazil na toliko očekávanou zrzavo-bílou čekanou. Jedu sice na „blint“ a s tím že mé ohnuté koleno to max. do dvou hodin vzdá, ale naplno kmitající stěrače mě ujišťují že jde o dobré rozhodnutí. Mám přeci uloveno dost zrzek při chumelení, kdy jsou hodně v pohybu a moc nezvedají hlavu říkám si, když zastavuji u svého oblíbeného liščího pole. Je sice zorané, ostatně jako většina polností u nás a vítr jde opačným směrem oproti plánovanému sezení na bříze, ale v protější stěně lesa vidím, že se zelení kamarádi minulý měsíc činili a postavili zde vysoký, na můj vkus však trochu vystrčený nový posed. Přívaly vloček jsou však natolik silné, že se nakonec pomalu belhám přes oračku právě k této nabídnuté šanci. Cestou narážím na dvě čerstvé stopní liščí dráhy, mířící přes pole do stěny lesa k posedu, určitě dobré poučení pro příště. Následující hodinu a půl je krom jednoho ušáka všude klid a i srnčí dnes radši tráví nečas v krytu houštin, i když sněžení již téměř ustalo. Z rozjímání nad bílou noční krajinou a cukajícím kolenem mě náhle vytrhne podlouhlý tmavý stín plující po oračce vlevo. Je natolik vidět že ani nesahám po dalekohledu a pomalu se přikrčuji k připravené pět set dvacet sedmičce. Liška je stále v pohybu a tak zkouším cucnout na pusu. Prudce zastavuje směrem ode mě a otáčí hlavu. Menší liška-nejistý zásah-vydrž, říkám si když přestavuji Steinera na šestnácti násobné zvětšení. Teď liška kluše ideálně naširoko a tak znovu tedy zkouším písknout přes rty. Nervozita a zmrzlá pusa však dělají své, na což liška rychle reaguje kratičkým zastavením a zvednutím hlavy. Než však dotáhnu komoru, prudce vyráží směrem ode mne s tím, že dnes už toho slyšela dost. Rychle tedy sahám do kapsy pro vábničku, přesedám a zapírám oba lokty. Mladá liška dělá svoji životní chybu a ve sto metrech na široko se naposledy zaposlouchá do zaječího zavřeštění. Nevím jestli současně registruje i štěknutí 222.remingtonu, ale 3,6-ti gramové Sako ji ukládá do sněhové peřiny a nechává jen narovnat prohnutou oháňku. Odkládám kulovnici a naposledy očima přejíždím černé vrcholky okolních smrků ostře kontrastujícími s bílým polem. Zde již jak čestná stráž napjatě panáčkují tři zajíci, přilákaní zvukem svého ohroženého kamaráda a já v duchu děkuji Dianě za dnešní polibek a jistou ruku a tentokráte i Štěstěně, že před měsícem byla na správném místě. Lovu zdar přeji všem, koho tak jako mě uchvátilo kouzlo zimních lovů lišek.