Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V 18h jsem se vydala na čekanou. Doufala jsem, že přijde kmotra, o které vím… Pršelo, byla celkem tma, ale nebyla zima. Tak sedím a čekám. Najednou se úplně zatáhla obloha a po chvíli začalo chumelit. Z ničeho nic bylo bílo! Říkala jsem si, že budu sedět do půlnoci. Ve 22:50 mi spadla hlava a tak jsem na půl hodiny zavřela oči. 23:20 jsem se probrala a pomalu začala balit. Ve třičtvrtě jsem slezla z kazatelny a než jsem vykročila do pole ještě naposledy jsem se rozhlédla. A co nevidím, po poli si to kráčí 4 divočáci. Tak pomalu potichu nabíjím flintu, ale v tom tichu to nešlo přeslechnout… Prasata se vydaly naštěstí mým směrem, ale asi 100m výš nad krmeliště. Tak rychle lezu zpátky na kazatelnu a sedím, ani nedutám. Asi po 10 ti minutách ze stejného místa vyje dalších šest prasat. Na stejném místě, jako ti čtyři se zastaví a v jejich stopách běží za nimi. No tak čekám dál… a zase asi po deseti minutách vyjde další kus zase ze stejného místa. To dojde na to místo, kde se všichni před ním zastavili a běží za nimi. No a po chvíli vyjde zase ze stejného místa poslední prase. Ale to dojde na to místo, kde se všichni zastavili, otočí se a běží tryskem zpátky do lesa, odkud vyšlo. No a tak čekám dál. 23:45 vchází na krmeliště první prase. Ale zase hned zaběhne do lesa. Po chvíli se to opakuje – vyjde-zajde-vyjde-zajde-vyjde a už na krmelišti zůstane. Po chviličce za ním vyjdou další dvě prasata a už zůstávají. Když se mi divočák hezky postaví, říkám si, že není na co čekat. 23:59 jsem vystřelila. Byla jsem si jistá ranou, proto sedím dál a čekám na tu kmotru…ale jen jí slyším. Ve 3h ráno jsem se rozhodla, že je asi čas jít pro divočáka a domů. Možná bych se lišky nakonec dočkala, ale musela jsem jít. Tak beru flintu a jdu dohledat divočáka. Když přijdu na krmeliště, vidím hodně barvy na sněhu-je to jednoduchá dohledávka, i když prase odběhlo celkem daleko. Bylo to zhruba 70 metrů do lesa. Když jsem ho našla, bylo zaházené větvema, jakoby ho někdo přikryl. Stáhnu ho ke kraji lesa a jdu domů. Sama bych ho neunesla, a manžela nechci ve tři ráno tahat z postele. Proto se vracím pro batoh a jdu domů. Ráno beru mého 7mi měsíčního křepeláčka Ciru z Jelení rokle, aby potrénovala na barvě – a vyštěkala - poprvé. Povedlo se. Divočák byl sele - kňourek a vážil 40 kilogramů. Byl to pro mě napínavý a krásný lov.