Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, Od neděle chodíme s Mirečkem každý večer ke kukuřici, ale počasí nám moc nepřeje. Stále pršelo, to by moc prasátkům nevadilo, ale přidala se i mlha, což vadí především nám. Ve středu jsem seděl na čekané v pojízdné kazatelně, protože sice málo, ale stále pršelo, a navíc se přidala opět mlha. Kolem 22,00 hod. když slabý vítr rozháněl již poněkolikáté mlhu, jsem obeznal na kraji kukuřice samotného kusa černé. To bylo ale vše. Já jen viděl kus zatahující do kukuřice. Zda se jednalo o tlupu, nebo jen jeden kus jsem nemohl určit. Navíc to bylo přes 150 m od kazatelny. Výsledek středeční čekané do půlnoci byl nula. Před kukuřici je již vzrostlá jetelina, ve které jsem si ve čtvrtek obeznal silný ochoz černé, napočítal jsem 190 kroků od kazatelny. V hlavě se mi zrodil plán. Odstavím tady svoje auto. Ne přímo na ochoz, ale tak 50 od něho, za takový malý vrstevní bubínek, aby ho zvěř viděla. Auto mělo za cíl, černou v každém případě zradit, tak aby uhla buď na jednu, nebo druhou stranu. Buď uhne na stranu dále od kazatelny, nebo blíž, „hop nebo trop“ jak se říká. Ve čtvrtek večer, jsem udělal vše dle plánu, a v 20,30 jsem již seděl v kazatelně. Přestalo pršet a bylo skoro bezvětří. Patroni jsou mi naklonění, teď jen ať se ukáže černá zvěř dle „ mého plánu“. Plán není dogma. Za malou chvíli, kolem 21,00 hod. z Jánského lesa vytahuje bachyně se třemi selaty, a rychlým přesunem přes jetelinu mizí v kukuřici, samozřejmě to bylo na druhé straně, než jsem předpokládal. Jak tak přemítám, zaslechnu zapraskání v čtvercovém lesíku, odkud jsem původně čekal černou zvěř. Bedlivě pozoruji okraj lesíka. Po malé chvíli se od tmavé stěny lesa odděluje stín, který na jetelině dostává obrys černé zvěře. Je to samotný kus. Okamžitě beru zbraň do rukou a chystám se k lovu. Je to stále daleko na dobrou mysliveckou ránu. Registruji najednou, jak se lončák zastavil na pomyslném hřebínku, zvedá, ryj a bere vítr. Potom v klidu odbočuje špatným směrem, dál ode mne. Tak lest mi nevyšla říkám si sám pro sebe. Když už jsem chtěl odložit svoji 8x57 do rohu kazatelny, registruji opět lončáka. Na odvrácené straně se mu asi něco nelíbilo, a zkouší to na druhé straně. Oj srdíčko mi poskočilo radosti. Lončák však postupuje velmi obezřetně a pomalu stále zvedá ryj a jistí a jistí. Navíc jde stále blíž ke mně, ale naostro. To už byl odhadem kolem 100 m od kazatelny, když se opět zastavil a jistil. Celou dobu jej mám v kříži a táhnu si sním. Však on chybu udělá, a vytočí se pěkně bokem na dobrou mysliveckou ránu. V tom opět v čtvercovém lesíku něco láme. Lončák na to reagoval tak, že udělal několik kroku do předu, a vytočil se směrem k čtvercovému lesíku, aby zjistil, cože se tam děje. Přitom konečně dělá tu chybu a vytáčí se pěkně bokem. Je dílem okamžiku, a jetelinou se nese ozvěna výstřelu. Slyším jasné „žuch“, jak kule dopadla na tělo lončáka. Ten se po zásahu láme a zůstává v ohni. Tak jsem si taky silně oddechl, a po chvílí se vydal k ulovenému kusu. Cestou odlamují květ kukuřice jako poslední hryz, protože široko daleko je jen kukuřice a jetel. Přistupuji k ulovenému kusu, smekám a vzdávám hold, jak velí tradice. Lončák vyvržení vážil 65 kg, je vidět, že z kvalitního krmení se dobře přibírá. Stejně bude odevzdán do družstva jako desátek na případné škody. Lovu zdar.