Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto srnce jsem několikrát pozoroval, jak s nataženým krkem v těsném závěsu pronásleduje říjnou srnu. Poprvé , když jsem se rozhodl, že se pokusím srnce ulovit jsem se k ráně ani nedostal. Srnec zatáhl z vysoké traviny do zlatého obilí, které bylo těsně před sklizní a ten večer jsem až do tmy pozoroval už jen parůžky, které se tu a tam v obilí objevily. Uběhly tři dny a já jsem znovu usedl na ono místo, které již ten den slibovalo lepší podmínky. Obilí bylo posečené a na strništi ještě zůstaly kulaté balíky slámy. Po nějaké době čekání jsem konečně na rozhraní traviny a strniště zpozoroval dva kusy srnčí zvěře. V dalekohledu jsem okamžitě poznal onoho srnce a jeho " femme fatale ". Točili se spolu v kroužcích po strništi ,téměř jako by mezi balíky tančili. Samozřejmě nic netrvá věčně a jak se říká " láska prochází žaludkem ". Srnec i srna začaly na strništi brát zbytky pšenice asi sedmdesát metrů odemne a to byla pro mne příležitost. Jak to tak bývá a každý ze zasvěcených to jistě prožil, zmocnila se mně lovecká horečka jakmile jsem kříž puškohledu usadil na srncově komoře. Snad i proto se stalo to co se stalo. Padla rána a srnec se srnou vyrazili směrem do pole. Urazili asi dvacet metrů a zastavili. Jistili a snažili se najít původ jejich vyrušení. Už v této chvíli jsem viděl, že srnec je zcela v pořádku a že jsem chybil. Nedali mi moc času na přemýšlení , po pár vteřinách vyrazili tryskem do krytu vysokého rákosí a byli pryč. Samozřejmě jsem poctivě prošel místo kde v době výstřelu srnec stál, abych se ujistil, že jsem srnce opravdu minul. Cestou domů jsem přemýšlel co se stalo a vysvětlení bylo myslím jednoduché - ukvapený výstřel a stržená rána. Dva dny na to jsem si šel sednout znovu a doufal jsem, že jsem srnce prvním výstřelem snad nezradil a že se znovu ukáže. Už se šeřilo a mne z přemýšlení vyrušil šustot v rákosí. Nejprve vytáhla srna a za ní už jsem viděl srnce, na kterého jsem čekal. Srna stála pod nízkou mladou hruškou vzdálenou od kazatelny pouhých patnáct metrů, jejíž koruna byla široká a spodní větve sahaly asi do výšky pasu.Srnec byl ještě celým tělem v rákosí a vidět byla pouze hlava. Kulovnici jsem měl připravenou a srnu už jsem pozoroval přes puškohled. " Kdyby tak na tomto místě stál srnec " říkal jsem si v duchu. A stalo se. Srna udělala pár kroků vpřed a srnec jí pod hruškou vystřídal.Usadil jsem kříž puškohledu za srncovu přední lopatku. Mé srdce se znovu rozhodlo , že se přemístí o něco výš a mé tělo se celé chvělo jako při zimnici. Musel jsem se uklidnit a párkrát se zhluboka nadechnout. " Hlavně klid " Večerní ticho proťal zvuk výstřelu mé kulovnice CZ 557 ráže 7x64. Rychlé přebití a kontrola situace. Srnec se zlomil v ohni a zůstal ležet pod hruškou , kde jsem ukončil jeho pouť v naší honitbě. Radost i lítost se prohnaly mým srdcem a já v duchu znovu prožíval těch pár dní, které jsem lovu tohoto srnce věnoval. Patřičné pocty probíhaly s díkem Sv. Hubertovi a bohyni lovu Dianě. Lovu Zdar !