Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto srnce se mi podařilo ulovit u kamaráda v západních Čechách. Blížil se samotný závěr lovu srnců a pomalu se rozbíhal lov holé. Vydal jsem se ještě se svým kamarádem na lov holé abych tak nějak pomohl kamarádovi za předchozí odlov srnců, kterých sem ten rok v tamní honitbě dost nalovil a obohatil se tak o další nezapomenutelné zážitky,zkušenosti a v neposlední řadě o dobré trofeje. Po příjezdu jsme se ubytovali a usedli k dobrému vydatnému obědu, který nám na uvítanou připravila skvělá kuchařka a manželka místního hospodáře, který byl naším hostitelem. Po sytém pohoštění jsem obdržel povolenku s plombou jak bylo domluveno, ale k mému údivu byl na povolence i mimo holé vypsán srnec III. věkové třídy. S údivem se ptám hospodáře jestli se nespletl a ten mi v zápětí s úsměvem odpovídá, že nesplnili srnce a zbývají už jen 4 dny na odlov. Popřál nám lovu zdar a vyprovodil nás za vrata svého domu a my se vydali do honitby. Pola byla v tu dobu již holá a povláčená a lovit se dalo jen díky teréním vlnám. Pomalu kráčíme podél náhonu a už vidíme pod stožáry růdlík srnčího ve kterém bylo 8 kusů. Pomalounku se dostáváme pod teréní vlnu a zrychlujeme, abychom se dostali co nejdříve na horizont. Na horizontu padáme na kolena a pokolenách šouláme co nejblíže ke sloupu elektrického napětí. K srnčímu jsme se dostali na cca 70 metrů. Zaujímáme polohu turkova sedu a čteme kusy před náma. Mezi sedmi kusy holé byl také srnec. Kamarád mě hecuje k jeho ulovení. Mě se dotoho popravdě moc nechtělo, protože se jednalo o pravidelného šesteráka. Potichu mu šeptám, že se raději pokusím ulovit srnče, které bylo ze všech nejmenší. Všechny kusy stály krásně na ranu, jen mnou vybrané srnče pořád přímo pod sloupem. Čekali sme dobrých 15 minut, když vtom hučení zemědělské techniky. Veselý traktorista právě přijel lůžovat pole a svým hlučným strojem zmařil náš lov. V dálce se nám akorát strácí lesk srnčích zrcátek. No vydali sme se tedy dál a rozhodli se zkusit štěstí na nedalekém náhonu kde ještě k našemu údivu stál koncem září pás pšenice přímo před náhonem. Pomalinku šouláme k pšeničnému lánu a vtom namě kamarád potichu zavolá at stojím. Otáčím se na něj a ten rukou ukazuje na konec pšenice kde stála srna se srnčetem. Chvíli je pozorujeme když vtom nás vyrušil šramot v obilí. Na asi 50 metrů kolem nás běží dva srnci. Byla to scenérie jako ze říje až jsme nevěřili svým očím. Srnci vyběhli z pšenice na strnisto a začal nelítostný souboj dvou soků. Neuvěřitelné. Kolem nich létali kusy strniště a prach ze suché půdy. To snad není ani možné, jako by opravdu probíhala říje. Po té starý škudník hnal srnce a oba se nám stratili v nedalekém rákosu. Než sme se stačili z tohoto divadelního představení vzpamatovat, tak se mezitím náš starý škůdník vrací zpět do pšeničného lánu. Já již na nic nečekám a kamrádovi sundávám batůžek ze zad a podepírám si ním svoji kulovnici. Srnec postupuje jako ohař s vysokým "nosem" k lánu, když vtom se prudce zlomí a stáčí se zpět k rákosu. Znovu se zastavuje v optice vidím, že je zaním svah a tak mohu bezpečně vystřelit jenže jsem zaváhal a srnec se dáva opět do pohybu a znovu po pár krocích se natáčí na široko směrem k nám... v tom ustaluji kříž na spodu komory a hladím spoušt. Po ráně se srnec láme v ohni. Dívám se ještě po svém srnci a to už slyším slova kamaráda "teda to byla dálka". Vracím se k náhonu a lámu dvě větvičky z vrbové halouzky a vydáváme se společně k již zhaslému srnci. Předání úlomku se radostně ujal kamarád. Do svíráku dal srnci poslední hryz a mě za klobouk úlomek lehounce potřísněný barvou se slovy "upřímné Lovu Zdar"! Stáří srnce 6 let...nepravidelný vidlák Uloven na vzdálenost cca 200 kroků Ráže 7*57 Střela SaB SPCE