Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

„Tak jdeme do finále, za všechno vážně dík a možná přijde i kouzelník“. Tak přesně tenhle popěvek z TV mého mládí, mi v hlavě bzučí už celý týden. Nějakého kouzelníka na posledních čtrnáct dní do sklizně kukuřic, bychom skutečně nutně potřebovali a uvítali. Už během posledního měsíce se náš myslivecký život totiž zúžil v podstatě jen na pravidelné parfémování kukuřic Hukošanelem s každodenním půlnočním „klimbáním“, doplněné dělobuchovými rozháněcími přejezdy. Dva úlovky z minulého týdne pro nás sice byli povzbuzením, ale čuníkům jakoby vlily do žil novou barvu a ti se také rozhodli většinu polí pěkně zmalovat. Že nepolevíme, i když jedeme na záložní zdroje, jsem se ujišťoval i během nedělního dopoledne, když jsem se s výměnou baterek v plašičích a dolitím vypršených nádobek, snažil vymotat předloktí ze sevření strečky a marně vyvětrat auto. Prostě ideální neděle, kterou bych snad měnil i s katolíky. Stará pravda: „Vše zlé, je k něčemu dobré“, se však včera promítla do nalezení nového, do té doby dobře ukrytého přístupového ochozu. Jedná se o ostrou špici kukuřičného pole, i když kukuřičným se dá nazývat jen s notnou dávkou fantazie, sevřeným z obou stran vysokými pešunky železniční tratě. Na obvyklý problém, jak na ně, se zde nabídlo řešení v podobě mladého doubku u tratě. Volám tedy kamarádovi Petrovi, který má na druhém konci pole zamknutý vysoký přenosný posed. Jelikož si po neděli odjíždí zkoušet zatroubit na Slovensko, během odpoledne posed přemisťujeme a s prořezáním clonících trnek, připravujeme na večer. Doma ani po třetím drhnutí rukou nikomu moc extra nevoním, a tak balím a vyjíždím už před sedmou. První problém vyvstane už při zdolávání vysokého náspu tratě s oboustranným vodním příkopem. Nejdříve s hrabáním na několik pokusů po čtyřech nahoru a pak nekontrolovaný sjezd rákosím dolů. Z původně myšleného nenápadného příchodu se tak stává hlasitá atrakce komentovaná srnčím, než se konečně s brbláním a mokrýma botami uvelebím v koruně. Snad sem prasata chodí až po tmě, dumám a trochu se mračím při myšlence na případný úspěch a dosti podceněný následný transport úlovku. Rychle se šeří a za mraky pokukuje už řádně dorostlé měsíční oko. Mraků je ale dost, a tak si s prvním zašustěním kukuřice připravuji do ruky také baterku a stahují její kužel do úzka. Do pováleného biopásu pomalu vytahuje samotné srnče. Po dlouhé době jsem si dnes zapomněl vzít na krk Steinera a tak kus zkusmo zasvěcuji a čtu jako srnečka, v ne zrovna ideální velikosti. Potěšující je ale to, že je zdejší zvěř na světlo zvyklá od projíždějících vlaků, což se následně ukáže jako stěžejní. V devět hodin za kolejemi krátce bekne srnčí. „Už jdou“. Kupodivu vůbec neslyším štěrkování v kolejišti, ale přes trnky jim to potichu nejde. Měsíc je za mraky a tak k předpažbí zespodu tisknu baterku, a zatímco levý palec hlídá její namačkávací spoušť, pravý sklápí pojistku. V puškohledu vidím jen dost nezřetelné obrysy, a tak zvedám flintu nad kukuřici, rozsvěcím a pomalu sjíždím na vybraný menší kus v průseku. Sele stojí trochu zešikma a než najedu na plec, otáčí za světlem hlavu a zakrývá komoru. Nekonečné vteřiny, kdy se čas zastaví, vše ztichne a se zadrženým dechem vnímám jen pulz ve spáncích. Tik..tik..tik..tik..bác. Zpětný ráz výstřelu posílá baterku pod řebřík do kopřiv a sele do kukuřice. Zbytek tlupy otáčí a v úprku mizí v trnkách a s již zřetelným rachotem štěrkového náspu přes koleje. V kukuřici je ticho a tak tomu dávám ještě pět minut. S velkou dosledovou baterkou pak nejprve pod řebříkem nalézám její kolegyni a následně nástřel. Je ale bez barvy a tak nejprve prověřuji zpáteční ochoz. Zde však až ke kolejím nic, tak se vydávám do kukuřice, do míst kde jsem naposledy zaslechl lámání. Po cestě ani kapička barvy. Až po padesáti metrech dva stříkance na povalených klasech a za nimi leží zhaslá dvacetikilová bachyňka. Má šikmý průstřel přes předek plece s výstřelem přes játra na hraně bránice. „Uf“, na chvíli zhasínám světlo, dřepím nad ní a skrze roztrhané rychle letící mraky pozoruji měsíc. Při vzdání mysliveckých poct děkuji Dianě za dnešní lov, i když nebyl zrovna moc myslivecký, natož pak podle mého gusta. Snad to tuto tlupu přesune jinam a alespoň na chvíli zmírní nárůst zdejších škod. Tak lovu zdar a já jdu tahat.