Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V pondělí po dopoledním dešti a odpoledním očkování celé smečky, jdeme s Idarem jen na chvilku na sedačku u pšeničného strniště. Chodí zde srna s papilomatózou a vodí 2 srnčata. Před tmou ji skutečně vidím vytahovat na pole, ale je přesně na horizontu a tam se prostě nestřílí. Co tak dumám kam se asi vrtne, vrní v kapse mobil. Kamarád střílel v jiné části honitby a potřebuje ověřit nástřel. Balíme to a s Idarem přejíždím za ním. Nástřel ověřujeme a Idar vyráží po podmítnutém strništi k lesu. To už vidím barvu a srna, rovněž s papilomatózou leží na kraji lesa v ostružiní s nízkou ranou na komoru. V úterý tedy dávám strništi pokoj také proto, že se otočil vítr, vyjasnilo se a od dorůstajícího měsíce bude vidět na jiné strniště, ale mezi kukuřicí. Vyrážíme něco po sedmé, cestou po kraji pole vidím čerstvou stopu od kusu černé a na strništi mi připadá, že těch píchanců od minula přibylo. Usazuji se na trojnožku a pozoruji 6 kusů srnčího a několik zajíců. V půl desáté mě s poklidného rozjímání vyruší poplach koroptví. Hejnko za hlasitého čiřikání dvakrát popolétne a tak zpozorním a propátrávám strniště dalekohledem. No jo, zrzce se omrzeli hraboši a má zálusk na pernatou. Je ale v neustálém pohybu cca na 150 metrech a nedaří se mi s ní srovnat. Bez rány mi mizí na horizontu a tak vyměňuji puškohled za dalekohled. V tom zaznamenám pohyb a šustění zprava a na scétu si to přihasí samotný kus černé. Popadnu kulovnici a zakládám na pirštok, hledám v puškohledu a nedá to moc práce. Prasátko je na 50 metrech, ale pořád v pohybu. Potáhnu s ním a ani nevím jak, zahřmí rána. Lončák neznačí, jen mění směr,otáčí zpět a zrychluje. No to jsem tomu dal. Pauza, uklidnit psa a pomalu na nástřel. V rose je vše napsané jak ve slabikáři. Na nástřelu barva a kousek plic. Tak telefon kamarádovi, sbalit věci a s Idarem pro auto, zastavit se pro kolegu a na nástřel. Tam Idar naprosto nekompromisně zalehává do řemenu a táhne sice dobrým směrem, ale úplně bez barvy. Než to stačím vymyslet, stojí u zhaslého lončáka. Nedoběhl ani zpět do kukuřice. Při prohlížení rány vidím, že z výstřelu je vytažený kus běli. Tím se vysvětluje ta absence barvy ve stopě. Tak jak jsme kus došli, pořizuji foto a pak následuje pocta zvěři, pochvala Idarovi, poděkování kolegovi za pomoc a hlavně našim patronům za přízeň. Pak červená práce a transport, to už všichni znáte. Lovu Zdar!