Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Protože mám z tohoto úlovku ohromnou radost, rozhodl jsem se vložit ještě jednu fotografii. Zasedám ještě za tmy na kazatelnu u lesa, kde je pruh kukuřice, pruh ovsa a pruh olejky. To vše na nějakých 150-ti metrech šíře. V pondělí ráno mi na tomto místě přišli tři lončáci, ze kterých se mi jednoho podařilo ulovit ( ale o tom zase někdy příště ). Kus černé jsem ulovil v našem MS po skoro dvou letech, takže mám samozřejmně velkou radost! Proto volím stejné místo a doufám, že by se zde černá mohla opět v brzkých ranních hodinách v ovsu ukázat. Hned jak jsem zasedl, začíná drobně pršet. To nevěstí nic dobrého, ale když už jsem tady, tak počkám a uvidím, jak se počasí ukáže. Pozvolna se rozednívá a už se objevuje první kus srnčího - je to srna která svižným krokem míří do kukuřice. Po dalších asi pěti minutách vidím opět v dáli černou! Je to asi 8 kusů - bachyně se selaty. Začínám doufat, že by mohli dojít ke mně. Ovšem s přibývajícím světlem zachází a již je nevidím. Vychází asi čtyř-letý šesterák. Říje je v plném proudu, tak vytahuji vábničku a zapískám. Srnec ihned reaguje a míří mým směrem. Přečtu si jej a pak ho nechávám odejít. Po chvíli opět jemně zavábím-jemně proto, že sedím 15 m od kukuřice a ze dvou stran mám les a nechci si zbytečně hlasitým pískáním odradit dalšího srnce. Po chvíli slyším kosáky, jak kosají v kraji lesa, kde navazuje pruh kukuřice. Jsou to dobří pomocníci a tak už vím, že tam nějaká zvěř je. Znovu tedy jemně zavábím a už slyším, jak šustí kukuřice mým směrem. Už tuším, že to je srnec, kterého se mi podařilo přivábit někde z lesa. Plný očekávání tedy ještě jednou velice jemně písknu. Ani nestačím vábničku sundat z úst a z kukuřice vyskakuje srnec. Vzdálenost je mezi námi nějakých 25 metrů, první odhad roček - špičák. Jenže v tu chvíli natočí hlavu a hledá svou partnerku, ketrá ho sem přivábila. Při pohledu na něj mi zůstává srdce v krku a doslova ani nedýchám, abych jej nezradil. Rozchází se ke mně a já již přes optiku vidím raritního vidláka první věkové třídy! I když mám již ,,hodně" naloveno a mé střelecké schopnosti jsou velice dobré, nejsem schopen přes loveckou horečku, která se mnou třese, zvolit ránu na krk, kterou bych jinak jasně volil . Jde ke mně a tak v lehkém kroku krátce zamířím a pohladím napínáček. Srnec nadskočí a těžkým krokem poodbíhá do kukuřice. Jsem si jist dobrou ranou a jasně slyšitelné odkazování v kraji mne v tom utvrzuje. Je právě 5.45 a já opět začínám vnímat drobný déšť a zpívající ptactvo. Den se probouzí a na obloze se honí dešťové mraky. Přemýšlím nad tím, co se právě běhěm těch několika pár okamžků odehrálo. Můj první raritní srnec v životě! Čekám na něj bez mála již jedenáct let! Věci nechávám na kazatelně a spěchám k srnci. Bez problémů jej nacházím zhaslého asi v pátém řádku. Vytahuji ho do lehlého ovsa a dlouhé chvíle si jej prohlížím a jsem v němém úžasu! Závěrka fotoaparátu cvaká jako o život, až mi dochází baterie :-) Diana s Hubertem mi během těchto dvou ranních vycházek dopřáli tolik loveckého štěstí! A opět jsem se přesvědčil, jak krásná a kouzelná je srnčí říje! Setkáváme se srnci, ketré jsem nikdy předtím neviděli. Objeví se nečekaně a náhle a když skončí říje opět stejně tak zmizí! Já měl to štěstí, že jsem se s tímto srncem, kterého nikdo nikdy neviděl setkal a podařilo se mi jej ulovit! Nebojím se říci, že se doufám ,,prozatím,, jedná o mého životního srnce, a to i přes to, že mám uloveno několik trofejově daleko silnějších srnců. Tento srnec je mou nejlepší trofejí a těch pomalu jedenáct let čekání je u konce! Asi tomu tak mělo být, že toto je můj letošní říjový srnec a to i přes to, že v povolence byla skutečně již jen první věková třída a já ani v koutku duše nedoufal..... Pro úplnost: Věk dva roky, dodávková váha 13 kg, zásah na zadní komoru (játra) na vzdálenost cca 20 m.