Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, V úterý bylo celý den dusno, a na večer se trochu ochladilo, tím že přešla malá dešťová přeháňka. Něco mne táhlo ven, i když logika velela nikam nechodit, protože srnce mám uloveného, a většina luk u nás není ještě posekaná. Většina zemědělců převedla louky do režimu „dotace na chřástala“, tzn. posekat až po 15 srpnu. Traviny jsou vysoké mezi 80 cm až metr, při šoulaní je vidět jen vysoká, a tá vytahuje až na tmu. Přesto mi to nedalo a došoulal jsem až za vodárnu, kde je starý, ale použitelný žebřík. Tady je před lesem malá podmáčená loučka. Před třemi dny jsem tu objevil pobytové znaky černé, - buchtování. Nic moc, ale přesto znamení, že tudy občas černá protáhne. V 21,00 hod. jsem se usadil na žebříku. Za malou chvíli asi 15 minut jsem zaregistroval pohyb pod vrbou u potůčku. Byla srna se srnčetem, ale to jsem skoro neviděl, spíše tušil podle vlnění trávy vedle srny. Srna si to namířila k lupině, která už odkvétá, a tady jsem se pokochal i pohledem na srnče. Jak se tak kochám pohledem na srnčí zvěř, jen tak periferně, registruji vlnění trávy asi 20 metrů od srnčího. Když jsem se soustředil na tento prostor, začínám se utvrzovat, že by to mohla být černá, ale dle pohybu trávy to vypadalo na jeden kus, nebo bachyni se selaty, která jsou seřazená za ní. To jsou ty rozpaky, pokud je to bachyně se selaty lovit nebudu je moje jasné rozhodnutí. Uprostřed louky je šípkový keř, a za ním kaliště a trochu volnější místo, kde by se dalo obeznat zvěř a rozhodnout se zda lovit, nebo nelovit. Jsou to okamžiky, ale světlo ještě bylo, a tak beru zbraň pevně do ruky, opírám se o opěru na žebříku, a podvědomě si zamířím do prostoru, kde očekávám černou. Zdá se mi, že je to věčnost, ale konečně zpoza šípku pomalu vytahuje kus. K mé radosti, je to lončák, bachyňka, a samotná. Udělala pár kroku a začala brát vítr, asi ucítila srnčí, protože udělala malý úkrok, hlavou více směrem k srnčímu. Přitom se vytočila bokem ke mně. Protože jsem byl připraven, jen lehce hladím spoušť. Bachyňka po zásahu vyráží dopředu, avšak hned začíná vytáčet oblouk a na kraji lesa asi po 10 m padá, a silně odkazuje. Sedím a zpětně v mysli si přehrávám okamžiky lovu. To je to, co mě sem dnes táhlo. Slézám z žebříku, smekám a přistupuji k ulovenému kusu, vzdávám hold, jak velí tradice. Cestou ulamuji ještě poslední hryz a úlomek za klobouk. Lončačka po vyvržení vážila 32 kg. Děkuji patronům za projevenou přízeň při lovu. Lovu zdar.