Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Od ulovení lončačky uběhla – alespoň podle mého měřítka :-) velmi dlouhá doba, kdy nebylo možné vyrazit na večerní čekanou. Nejprve nebyl měsíc a když už byl, tak vlastně jakoby ani nebyl :-) Obloha zatažená těžkými černými mraky, chvílemi mrholení či přímo déšť, vítr a mlha jako bonus. Změna nastala až o úplňku – jasno až polojasno, měsíc chvílemi osamocený na obloze jako svítící žárovka, chvílemi přes něj táhly mráčky... Takové akorátní počasí, kdy prostě nemůžete sedět jen tak doma, ani kdyby v televizi dávali přímý přenos finále mistrovství naší hokejové reprezentace :-) S přesvědčením, že "tutově aspoň jedno prase uvidím" jsem v půl deváté vyjela. Auto nechávám jako vždy v kraji lesa hned po sjetí ze silnice, pak pěšmo přes louku (cca 180m) na posed a v devět už sedím. Radši hodinu koukat na prázdné pole než přijít o pět minut pozdě... Dlouho tak samozřejmě nikde nic není, viditelnost je perfektní, ikdyž si měsíc občas zahraje na schovávanou. V deset zapraská z lesa větev a do minuty je divočák na louce - jenže až na opačném konci, přes 150m daleko.. Prase přeběhne na pole a pomalu odchází, pak se začne stáčet doleva, už tolik nepospíchá, chvílemi jistí, chvílemi hledá na zasetém poli nějaké dobroty. Zkouším si zamířit spíš jen tak z dlouhé chvíle, vzdálenost je okolo 180m, červená tečka sice „sedí“, ale rána "za každou cenu" není můj styl, tak kulovnici zase stavím do rohu kazatelny a sleduji divočáka, kterak pomalu mizí kdesi v dáli. Za nějakých 20 minut zaslechnu další zapraskání v lese, prohlížím okolí dalekohledem, ale nevidím nic.. Tak znovu koukám doleva na pole, jestli se třeba nebude chtít vrátit to první :-) a na nějakých 60-80 metrů – liška! Tak a co teď? Uběhne pár vteřin a já si náhle uvědomím, že usilovně přemýšlím, zda lovit nebo ne – to u mě není obvyklé, za „normálních okolností“ reaguji automaticky a lišku kromě doby její „mateřské dovolené “ jen tak nepustím, byť třeba čekám podesáté na obeznaného srnce... Otevírám boční okénko a znovu přikládám dalekohled k očím – pořád tam je a šmejdí po poli. Sebekriticky přiznávám, že se mi nechtělo na lišku střílet, ne zrovna ten večer.. I sama Diana to asi pochopila - liška náhle ztuhne, zvedne hlavu, podívá se mým směrem a vzápětí několika rychlými skoky zmizí v oplocence. Prakticky současně se ozve další zalámání z pravé strany a za krátkou chvíli vybíhá samotný kus, menší než ten první, pravděpodobně slabý lončák nebo samotné sele. Kulovnici v rameni mám mrknutím oka, zapínám červený bod a už ho vedu v kříži a čekám až zastaví. Přeběhne skoro celou louku a já se už už nadechuju, že na něj zachrochtám nebo zakvičím nebo zakřičím :-) nebo něco, cokoli, aby se zastavil...když v tom najednou stojí, jistí a to je jeho poslední chyba.. Po ráně prasátko vyráží dopředu na pole, po 20 krocích to točí zpátky a zas na louku a při cvalu dělá výskoky do vzduchu - to už vím, že je to dobré a je moje.. Za několik minut můžu v klidu odložit kulovnici a domů poslat klasickou SMSku „Leží.“ :-) Sele - kňourek, hmotnost (vyvržené) 36,5kg, uloveno 28.11.2012 ve 22:30 hodin. Vzdálenost cca 60 metrů, uběhlo cca 40 kroků, ale složilo se v louce de facto na místě nástřelu. Vstřel za ramenní kloub, plný zásah plic, výstřel na žebrech. Kulovnice ZKK 601 v ráži 308Win, střelivo Brenneke TUG 11,7g. Letos se mi v našem revíru až podezřele daří, snad to není předzvěst toho, že příští rok bude stát za prd.. Pro jistotu ještě pojedu ulovit tu „puštěnou“ lišku :-) Lovu zdar.