Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Vidlák, V neděli odpoledne jsem byl společně Mirečkem roznášet sůl do slanisek kolem Lysého vrchu, a potom jsme zůstali společně večer v lese. Podařilo se nám obeznat srnce odhadem 4 roky dle postavy, ale protože se zdržoval v bukovém náletu, a přes čerstvou paseku se nadalo šoulat. Nepodařilo se nám jej ani řádně obeznat. Na pravé straně jasná špice, ale levý paroh nám stále nebyl jasný. Srnec se pohyboval tak, že levý paroh mu stále kryly větvičky nebo tráva. Rozhodl jsem se, srnce nerušit a zkusit to v pondělí s tím, že si přes den trochu připravím cestu do míst, kde se srnec zdržoval, abych k němu měl blíže a hlavně v klidu a potichu k němu našoulat. V pondělí jsem vyrazil v podvečer, tak abych byl včas na místě. Autem jsem si vyjel až k chatě a potom pokračoval po loveckém chodníku, který vede kolem celého vrcholu. V 18,00 hod. jsem již byl na místě, kde jsme v neděli pozorovali srnce. Byl překrásný večer, první po týdenním dešti, kdy nepršelo a krásně svítilo sluníčko. Zvěř musí vytahovat na pastvu jedna báseň, říkal jsem si. Našel jsem si místo asi 60 m od místa, kde jsme srnce viděli v neděli. Čas ubíhal, a srnec stále nikde, a kupodivu ani žádna jiná srnčí zvěř nebo vysoká. Bylo 21.45 hod., když jsem hluboko pod sebou uviděl kus srnčího. Bylo to více než 200m. Přikládám dalekohled k očím a zjišťuji, že je to obeznaný srnec, ale bylo již hodně šero. Navíc bych se musel zase přibližovat přes neuklizený klest, což jsem zavrhl. Srnce jsem však obeznal, je to vidlák, na levé straně a na pravé jen špice zahnutá dozadu. Ten tady nemůže zůstat do říje, je to škůdník. Skoro za tmy se vracím po „šouláku“ zpět k autu a vymýšlím taktiku na další den. V úterý jsem však nemohl, a tak jsem ve středu vyrazil, směr Lysý vrch. V 17,30 hod. jsem byl již na místě, postavil jsem se tak, abych byl mezi oběma místy, kde jsem srnce viděl v neděli a v pondělí. Sedl jsem si na kořen silného smrku, kterým jsem byl krytý a čekal. Byl jsem připraven na dlouhou čekanou. Kolem 18.00 hod. si projíždím kraj bukového náletu na druhé straně paseky dalekohledem, když mne upoutal narezavělý flek. Bylo to asi 80 m ode mne proti kopci. Je to srnčí, ale stále nevidím, zda je to srna nebo srnec. Najednou se mi kus ztratil – zalehl v zmlazení na kraji paseky. Nevadí, už o tobě vím a tak si tě pohlídám. Blížila se 19.00 hod a stále nic. Najednou slyším v houštině za zmlazením zalámání. A srnec se zvedl, udělal dva skoky do paseky a jistil směrem do houštiny. Dal mi čas na obeznání a ujištění se, že je to očekáváný srnec. Opírám svoji 6,5x57 o smrk, a pokládám kříž na srnce a jen čekám, až se vytočí pěkně bokem. Chvílí to trvalo, ale dočkal jsem, srnec se vydal směrem nahoru, podél zmlazení a zastavil se na malé vyvýšenině, a opět jistil do houštiny. Přitom se vytočil pěkně bokem. Ustálil jsem kříž na komoru, a lehce hladím spoušť. Lesem se nese ozvěna výstřelu a srnec se láme, a zůstává v ohni. Přitom se svezl po trávě dolů z vyvýšeniny na které stál. Rychle přebijím. Z houštiny vybíhají tři kusy vysoké. V duchu jim děkuji, zvedli mi ležícího srnce. Pomalu přistupuji k ulovenému srnci, smekám a vzdávám hold, jak velí tradice. Srnec po vyvržení vážil 14 kg. Při prohlídce chrupu zjišťuji, že srnec nemá prostřední řezáky. Pravý paroh – špice měří 24 cm, levý 22,5cm. Děkuji naším patronům za projevenou přízeň. Lovu zdar.