Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

V pondělí večer, asi tak ve 23.14 jsem ulovil svého 200 pašíka.. v 0.14 ráno před tím svého 199... mnoho z těchto úlovků bylo samozřejmě uloveno díky našim psům. Ať už tak, že mi je někde našli a vyhnali, tak i mnohokrát svými schopnostmi napravovali za svitu různých baterek to, co já jsem zpackal... Bohužel už někteří z nich čekají na svého pána ve věčných lovištích, ale ve vzpomínkách všech, kterým kdy pomohli, budou pořád... Díky chlapi, vy jste můj tým! Lovu zdar!! V neděli vnoci jsem při nové sněhové pokrývce nevydržel dlouho doma, a hned poté, co začaly usínat první děti, jsem měl sbaleno a vyrážím.. Bylo po deváté.. Cestou přemýšlím kde začít, projíždím cesty kudy černá přetahuje a snažím se najít něco, co prozradí její pohyb :-) Dole u potoka je přes cestu čerstvý vekslík, ještě tedy dojedu na svážnici nad potok a uvidím kam směřují za potravou. Zastavuji u závory a vystupuji z auta.. Louka na kraji lesa je čistá, ale kousek od auta slyším jakési drbání... Jsou tu... Jdu k závoře a snažím se zjistit víc... Na jedné lince v prořezávce nad svážnicí vidím pohyb, dva kusy, ale netuším jaké... Je tam asi metr místa, větve krajních stromů pod tíhou sněhu zbytek linky zakrývají... Párkrát přejdou sem a tam, ale na ránu na obeznaný kus to není... Vítr do zátylku řeší moje úvahy za mě.. Odbíhají... Docházím je asi půlhodině pauzy o 200 m dál, našli nově navezené pochutiny v krmelci.. Mlaskání dává najevo, že jsme se jim trefili do chuti.. Je to bachyně se selaty.. Vítr se pořád točí, tak se s touto tlupou loučím.. Odjíždím do jiné části, kde zase černá prozrazuje svými stopami přes cestu, kam směřuje.. Je kolem půlnoci, když už její sledování pomalu vzdávám, a vracím se po asfaltu protínajícím les zpátky k autu. V tom slyším prasknout větev, kviknutí. Blížím se k pasece loňské výsadby borovice, a sleduji jak v navazujícím bukovém kotlíku černá hoduje. Dvojnožku usazuji na krajnici, kulovnici do ramene, vybírám jedno ze selat.. Pak už jen Punťa.. a Cák... sele se láme v ohni a odkazuje mezi malými borovičkami... Vzdávám mu pocty a děkuji patronům lovu i za to, že transport bude asi tak 40m k té státní silnici... Následující večer vyjíždím zase, trochu napadlo nového, nicméně 6 stupňů nad nulou nedává moc velkou naději, že u nás sníh pár dní přetrvá.. Jsem necelý kilometr od místa, kde jsem ulovil nad ránem. Prohlížím pole po kukuřici, ale ostrý vítr se zvěři asi moc nelíbí... Ani chlup, natož štětina... Sjíždím tedy dolů asi 20 hektarovým lesíkem mezi loukou a poli, a hned na prvním dobře známém ochozu přes cestu vidím ve světlech prošláplý tunel. Stopy vedou do lesíka.. Odstavuji auto na přilehlé skládce a jdu zase stopovat. V lesíku je pár dubových starých porostů, kde očekávám černou. Postupně všechny procházím ale bez úspěchu.. Jdou pořád dál, ještě poslední porost před potokem, za potokem stráňka a další pole po kukuřici, pak na ně pd..., říkám si.. V porostu je taky nabuchtováno, pole je čisté. Vycházím porostem ke kraji, a v tom slyším šramot ze stráňky nad potokem. Kviknutí prozrazuje i to, že se v tlupě určitě najde nějaké selátko.. Jsou v trnkách pod duby, sbírají larvy a žaludy, sem tam se postrkují, ale ne a ne popojít. Ani já se nemůžu moc hýbat, vítr se pootáčí a moc mu nechybí, aby mě prozradil.. Usazuji tedy dvojnožku a kulovnici do ramene, hledám mezi větvemi prostor, kam by se případně nechalo vystřelit... Moc ho není, asi dva metry, kde není žádná větev... Patroni myslivosti však znovu stojí při mně a z trnek se pomalu k mému místu prodírá sele, a za ním druhé... Pouštím dalekohled, rozsvím Punťu.. ještě krok... Cák... Celý rudl se rozbíhá na všechny strany, dvě selata běží podél potoka pod mezí... To jsem to zas zpackal, že jsem se na to nevys..., říkám si, a to o to víc, když jsem po prošacování sama sebe zjistil, že nemám baterku.. Přeskakuji potok a hledám nástřel, svítím si mobilem.. Na nástřelu je velký stříkanec barvy, prase je prostřelené... Barva vede směrem kde jsem viděl odbíhat ta dvě selata, jdu tedy po ní. Obě stopy vbíhají pod veliký rozrostlý keř jív, obcházím ho tedy, a ven už vede jen samotná nepobarvená stopa. Vracím se tedy na barvu a téměř po čtyřech s kudlou v jedné ruce a svítícím mobilem v druhé nalézám po deseti krocích zhaslý kus... Vzdávám pocty ulovené zvěři a dlouho přemítám s očima k nebi nad tím, kolika nezapomenutelných zážitků jsem byl účastníkem ať již jako lovec, doprovod, nebo jako psovod při náročných dosledech této rytířské zvěře.. Myslivosti a lovu zdar!! Honza (punťacák mi říkají..)