Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ulovení liščete a vědomí, že v dané lokalitě jsou ještě dvě další a dvě dospělé lišky mě přimělo znovu vyrazit na čekanou na stejné místo. Opět ještě skoro za tmy usedám na malý posídek s výhledem po louce a na řepkové strniště. Zjišťuji, že je posečená i pšenice, která byla až nad řepkou, takže výhled mám opravdu velký. Jenže, nikde nic není. Po páté hodině se z lesa ozve štěkání lišáka – jakoby věděl, že tam sedím, tak si radši kontroluje rodinku :-) Přemýšlím, jestli už nevyrazit na zpáteční cestu, nakonec se ale rozhodnu jít se projít podél kukuřice, třeba bude něco courat na kopci na pšeničném strništi a taky se podívám, jestli někudy někam nechodí prasátka.. Ujdu asi 200 metrů a na horizontu zahlédnu srnčí. Rychlá kontrola dalekohledem, je to srna. Jdu pomalu dál, ale pak se přeci jen rozhodnu prohlédnout prostor důkladněji – vždyť je říje, někde by tam mohl být srnec! Prohlížím, hledám, ale nevidím nic. Zklamaně se znovu podívám na srnu a skoro se leknu – srnec je zalehlý sotva dva metry od ní! Zatím je to na přesné obeznání daleko, musím jít dál. Jenže čím jsem blíž, tím větší je riziko zrazení, ani tak ne srnce, který leží hřbetem ke mně a dívá se kamsi do dáli na opačnou stranu, ale srny, která mezitím také zalehla, a to přímo proti mně. Napadá mě zajímavá myšlenka – vlézt do kukuřice a jít řádkem. Jak vymyslím, tak ihned udělám a vzápětí si gratuluji k tak špatnému nápadu :-) Řádek je sice slušně široký, ale velké listy jsou různě překřížené dovnitř, takže pokud nechci lézt po čtyřech pod nimi, nemám šanci neudělat hluk.. Ujdu pár kroků a když vykouknu na pole, oba kusy samozřejmě stojí a jistí mým směrem. Tak a co teď? Nic. Dál jít nemůžu, vylézt ven taky není nijak snadné, tak čekám a nechávám „první tah“ na zvěři.. :-) Víc v pozoru je srna, srnec možná pořádně ani neví, co se děje. Srna žádné výrazné nebezpečí asi taky nezjistila, pro jistotu ale za minutu nebo dvě utíká do lánu máku, zatímco srnec ještě chvíli stojí – asi přemýšlí, jestli má jít za ní. Nakonec se pomalu rozejde po strništi směrem dolů, tedy ke mě! No to je nadělení, srnec jde a já stojím v kukuřici, ze které bych zase potřebovala honem ven a není to je tak.. Rychle si kleknu do řádku, prostrčím ven dvojnožku a kulobrok a pak se pěkně po čtyřech protáhnu z lánu na cestu. Zpocená a se srdcem bušícím až v krku zapírám zbraň do dvojnožky a čekám, až se srnec zastaví. Jenže on pořád jde a já už ho nemůžu „pustit“ dál, protože by mě mohl každým okamžikem navětřit. Pomalu ukročím kolenem do strany, předtím ohnutá kukuřice lehce křupne a srnec stojí.. To je moje chvíle, kříž sedí pevně na komoře a tak stisknu spoušť.. Srnec ránu značí lehkým nadhozením přední části těla, popoběhne pár kroků a zastaví se. Pak mírně couvne, prudce se složí a zatímco odkazuje zadními běhy, jeho srnčí dušičku odvádí sv. Hubert do věčně zelených plání.. Lovu zdar. Srnec uloven ve čtvrtek 8.8.2013 v 6:00 hodin Vzdálenost 80 metrů, nízká komora (ustřelená spodní polovina srdce, okrajový zásah plic) Hmotnost (po vyvržení, bez hlavy a po zkrácení běhů) 15 kg, odhad věku 4 roky Kulobrok UB 7x57R/16, střelivo SB SPCE 11,2g