Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto srnce jsem obeznal před třemi dny, kdy jsem stál u sloupu vysokého napětí na čtyřicet kroků od něj a přes hodinu se snažil dostat k ráně, bohužel srnec byl velmi ostražitý a stačil jeden neopatrný pohyb, který srnce zradil. Další večer proto usedám na žebřík, který byl ve vzdálenosti do 150 metrů od stávaniště srnce. Večer pokročil a já zpozoroval u hrany lesa pohyb, byl to však nadějný roček, s parůžky přes slecha, lovit se tedy nebude. Sotva po minutce však roček vybíhá vystrašeně na pole a ve stejném místě vidím siluetu dalšího kusu - byl to on. Rychle beru kulovnici a v té samé chvíli srnec bohužel popochází do místa, které kryje větev dubu, na kterém sedím, po dlouhých patnácti minutách srnec přichází do jediného místa, kde ho mohu, i když s obtížemi lovit, skrze mezeru ve větvích. Padá rána, srnec značí komoru, ale k mému údivu odbíhá do ostružin, kde se zastaví, rychle přebíjím, ale srnce již nevidím. Po dvaceti minutách jdu za srncem, ale bohužel ho nenacházím, mé pochyby se začínají potvrzovat. Popošel jsem dalších dvacet kroků a najednou vidím srnce, který se zvedá a odskakuje. V hlavě si promítám všechny možné „černé“ scénáře a spěchám domů pro Atose. Když ho nasazuji na stopu, v místě kde se srnec zvedl, je již tma. Po zhruba čtyřiceti metrech začíná Atos na barvářské šňůře hlásit a po dalších deseti metrech již stojíme u zhaslého srnce. Rána šla na nízkou komoru a pouze škrtla játra. Napětí střídá úleva a radost z práce mého čtyřnohého pomocníka, bez jehož pomoci bych srnce jistě nikdy nenašel. Myslivec bez psa je prostě poloviční myslivec. Lovu zdar.