Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Po vydařeném zápase v hokeji, jsme s bráchou vyrazili do revíru. Bylo jasno a na polích, kde ještě není vyrašené obilí bylo krásně vidět. Opět jsme se vraceli do míst, mých týdnových úspěchů. Divočáci však nikde nebyly. Na místě, kde jsme střílel menšího lončáka byla slyšet černá v řepce. Kvikot selátek a výchovné chrochtání bachyně dávalo zřetel, že si rudl našel na půl roku nový domov ve žlutém lánu. Do půlnoci jsme čekali, zdali nevylezou na zasetou kukuřici, ale nedočkali jsme se. Po půlnoci na nás začala padat únava z celodenní práce, a tak jsme se rozhodli jet domů. Cestou se podíváme do míst, kde jsem ráno fotil divočáky a následně ulovil lončáka. Po příjezdu na místo koukáme na hromadu, kde je hrách, pšenice a ječmen. Prasata toto místo velmi rády navštěvují. Na hromadě vidím dva obrysy černých těl - jsou tam. Pomalu říkám bráchovi, ať vyleze z auta a vezme klacek, já vezmu kulovnici. Pokud to půjde, nechám ho střelit divočáka. Bohužel hromada je ve štěně lesa a přímo proti měsíčku. Rozpoznávám dva samotné divočáky. Většího a menšího. Stále ale nejsem schopný odhadnout velikost. Větší divočák se mi zdá starší prase. Pomalými kroky se ve stěně lesa blížíme k hromadě. Tak co zkusíš to?! Brácha mi ale odpoví, že viditelnost pod koruny dubů není dobrá a že si nevěří. Dobře, tak počkej já si zkusím dojít ještě blíže. Asi na 50 metrů od prasata se zastavím a pozoruji jejich chování. Ty do sebe často "dloubnou", a tak to vypadá na kňourky. V tom se mi ale menší prase ztrácí do rokle pod hromadou. Tak pozoruji větší ze dvou prasat a neuvažuji o lovu, zdá se mi tak 70 kilové. Minuty se vlečou, zkouším si mířit, zdali by to bylo na výstřel. Sice to není ideál, ale z lovecké hole by se dalo lovit. Vidím, jak David asi 30 metrů postává zamnou a toužebně očekává výstřel. Najednou z lesa vystupuje druhá silueta. Menší z divočáků opět přichází na hromadu. Divočáci si spokojeně mlaskají a nemají o mě tušení. Menší prase bych rád ulovil, to je ale stále v místech, kde si netroufnu s jistotou vystřelit. Po chvíli naostro proti mě vystupuje do pole. Mám ho asi na 40 metrů. To zapínám tečku a odjišťuji. Náhle cítím, jak mi do týla foukne vítr směrem na hromadu. Prase se rychle otáčí na bok. Na nic nečekám a jakmile jsem na pleci "pohladím" spoušť. Ohlušen výstřelem, který se rozlehl ve štěně lesa si nejsem úplně jistý, zdali kule buchla. Okamžitě přichází brácha. Vše sledoval dalekohledem - "prase po ráně prudce běželo do lesa, ale kule nebuchla" V hlavě přemítám výstřel, ale nejsem si vědom že bych ránu nějak unáhlil.. No nic jdeme na nástřel. Tam nenacházíme žádnou barvu, jen zvuky jako hrození divočáka jsou slyšet z rokle pod námi. Rozhodnutí je jasné, jedem pro Jess. David jde pustit čubinu, já pro brokovnici a breneky a za 20 minut jsme zpátky na místě. Nabíjím flintu, brácha bere barvářský řemen a jdeme. Opět hledáme na nástřelu barvu, ale opět neúspěšně.. No nic já půjdu směrem do míst, kam odbíhalo prase a David pustí Jess na volno. Jdu do míst, kde prase zabíhalo a slyším jak brácha povzbuzuje Jess. Na suchém dubovém listí se snažím najít barvu, ale bezúspěšně. Baterkou svítím pod sebe do rokle, zdali neuvidím ležet divočáka a ve vysokém lese. To již začínám věřit tomu, že jsem opravdu minul. Najednou slyším "MÁM BARVU"... Tryskem jdu k bráchovi a vidím kapky světlé barvy a kus plic. To je dobré, to by tu mohlo být. Prase udělalo nad roklí oblouk a chtělo směřovat do nedaleké mlaziny. A tak označujeme kapesníkem barvu a pokračujeme dále. David nasadí Jess na barvu a ta mizí pod námi v rokli. Já jdu s flintou za Jess a David pokračuje po barvě. Po chvíli slyším asi 40 metrů od mě "Baf baf". Má první myšlenka - má ho. Povzbuzuji Jess, a to již zamnou jde i brácha. Hlášení zvětšuje intenzitu a je z jednoho místa. Posvítím na Jess a vidím jak hlásí u zhaslého divočáka. Oba máme radost z úspěšného dosledu. Přicházíme k lončákovi o váze cca 35 kg. Chválíme čubinu, a ta dává spokojenost hlasitě najevo. Prase mělo vstřel na pleci a výstřel na měkku. Barvit začalo až po 30 metrech od nástřelu. Vše dobře dopadlo, a tak následuje vzdání poct ulovené zvěři a Jess úlomek za obojek, jako vděk za další dohledané prase. David se ujímá vyvrhnutí, a tak dělám odborný dohled. Bez připomínek vše rychle zvládá a následuje transport divočáka k autu. Bohužel je to asi 30 metrů do kopce. Pár přestávek a již vezeme divočáka domů, kde ošetřujeme zvěřinu. Byl to další společný zážitek se vším všudy, děkuji bráchovi za pomoc a úspěšný dosled s Jess. Lovu zdar !