Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Celý týden jsem se snažil obeznat místa, kde se vysoká ráda zdržuje a najít kus vhodný k lovu. Párkrát se mi podařilo vysokou našoulat, ale nebylo to na mysliveckou ránu, proto jsem se v pátek po radě kolegy rozhodl jít z druhé strany kopce od Třech příkopů. Původně jsem chtěl zůstat sedět na zemi asi 100m pod místem, kde má vysoká silný ochoz, ale kvůli větru jsem došel až na kazatelnu, uvelebil jsem se a začal pozorovat okolí. Sedl jsem si směrem k polské hranici, odkud jsem předpokládal příchod zvěře, lehký vánek mi svěže foukal do tváře až jsem se párkrát přistihl, že pomalu usínám. V lese byl klid jen z dálky se ozýval „fesťák“ Keltská noc. Bylo před 20 hodinou, když nevím proč, jsem se otočil do okýnka odkud jsem zvěř nepředpokládal a nemohl uvěřit, že na 40m od kazatelny stál samotný kus vysoké, mladá laň a v klidu brala paši. Ve zvěřině slabá, samotná. Hlavou mi ale blesklo, kde je zbytek tlupy ve které jsem ji předešlý den viděl? Nebo je to jiný kus? A co když má koloucha? Radši počkám, než abych se spletl a proto ji dalších minimálně dvacet minut bedlivě pozoruji. Laň se různě otáčí, předvádí se mi v celé své kráse, pomalu však odchází směrem ke smrkovému náletu, do kterého posléze zachází. Jsem rád, že jsem ránu neuspěchal a říkám si, že zítra je taky den. Přibližně po čtvrthodince, se laň dává znovu do pohybu a pomalu odchází dál. Ano, nyní jsem si jist, i když je to neobvyklé, že je to šmola. Pomalu beru kulovnici a čekám na vhodný okamžik. Šmola se točí bokem a kříž puškohledu se zastavuje na komoře. Padá rána a kus vyráží dopředu. Po třiceti metrech zpomaluje a padá k zemi. Zmocňuje se mě lovecká horečka. Slunce zapadá a já se jdu po chvilce podívat na nástřel. Najít kus po pobarvené stopě je jen dílem okamžiku. Dávám poslední hryz, stojím u šmoly a smeknutím klobouku vzdávám poctu této královské zvěři. Děkuji mysliveckým patronům za přízeň. Lovu ZDAR!