Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Těšil jsem se dnes do lesa. Deštivé počasí mi nebylo moc nakloněno a navíc všude vysoká neposekaná tráva, v lese na pasekách buřeň do úrovně boků... zkrátka ne moc ideální čas a podmínky k úspěšnému lovu. Vybral jsem si lokalitu, kde jsem začátkem doby lovu srnců zahlédl ročka s neznatelnými parůžky, který mi několikrát zmizel v zalesněné louce a navíc lze šoulat po silnici :-). Další plus daného místa byla možnost spatřit "mého" srnce, kterého leta sleduji, fotografuji a těším se z jeho parůžků. Letos by mu, dle mých předpokladů mělo být 7 let a rozhodl jsem se pokusit ho ulovit. Nicméně cílem mé dnešní šoulačky byl paličkář a občas jsem na další lokalitě stejného směru zahlédl dobrého asi 3letého zajímavého předního vidláka. Čili ideální místo na šoulačku :-). Prvních 300 metrů jsem neviděl, i díky bujné zeleni všude kolem, ani chlup. Pak jsem pod silnicí zahlédl srnku, při tom poslouchal křiku žluny a sledoval nebe, stále hrozícího dešťovou přeháňkou. Pomalu jsem tedy prošel místem paličkářovým a blížil se k místu, kde jsem několikrát letos zhlédl mého krasavce. Silnice se tam začíná lomit a pod ní je hluboká dlouhá stráň, loni vykácené paseky/teritorium mého fešáka/. Přicházím pomalu, potichu ke zlomu silnice a zaslechnu zvláštní zvuk,. Připomněl mi odfouknutí černé, malinko frknutí srnčího vyhánějícího z větrníku střečky a trochu odříhnutí nacpaného pupku od nás, lidí :-). Opatrně jsem tedy nepřipravený nahlédl ze silnice pod mez a málem mi vyklouzla dolní čelist. Z pod silnice vystartoval můj srnec, kterého poznám poslepu, ale způsobem zvláštním. Navíc celý ještě v zimní srsti a po dvaceti metrech se zastavil a bekal způsobem ne typickým pro zkušeného srnce, ale spíš naříkavým, podobným srnce, která odlákává od srnčat. Postavu měl nahrbenou a očividně vyhublou... naprosto pro mě nepřirozenou k jeho paroží. S otevřenými ústy jsem pozoroval, jak se mi pomalu ztrácí v buřeni a ihned se rozhodl, že ulovit ho, je minimálně nejvyšší čas. Asi deset minut se pomalu pohyboval v zarostlé pasece a pak mi Diana pomohla, srnce otočila, vyšel na drobnou volnou plochu a já opřen o buk ustálil tečku za plecí a na několik neklidných pokusů se mi v klidu podařilo zmáčknout spoušť. Srnec zmizel v bezinčí a chvění listů mi potvrdilo, že ukončení našeho, asi pětiletého, "přátelství" bylo rychlé a doufám, že ne moc bolestné. Scházel jsem dolů, k ulovenému srnci a hlavou mi probíhaly snad všechna naše společná setkání... jak jsem ho v roce 2011 o říji poprvé spatřil a jak mi padla brada, jak jsem ho následujícího jara viděl na pár kroků vytloukat s parožím, neuvěřitelně vysokým a pravidelného desateráka... jak mi další duben ukázal "pouze" silného šesteráka... jak mi zmizel a já ho objevil až o říji následujícího roku a s parožím ... polovičním :-( a diskuse na zdejším foru, lovit, nelovit :-). Počkání bylo opravdu na místě a srnec nasadil opět silné paroží... ne tak silné jako v roce 2012, ale DOBRÉ. Srnec ležel na levém boku, jeho silné paroží dost kontrastovalo s jeho pohublou postavou a já se slzami v očích ho otáčel na pravý bok, hledal nejkrásnější úlomek na blízkém buku a při tom přemílal hlavou naše společné chvíle. ... Rychlá fotografie mobilem, následný prudký liják a pocit, že i nebe pláče nad ztrátou tak silného srnce... Víc a lepších fotek jsem kvůli dešti nestihl, zítra za světla se pokusím srnce lépe zvěčnit. Nyní už jsem lehce opilý a více info o věku srnce a lepší foto sem dám zítra. Lovu zdar, přátelé.