Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Hned po obědě, Vnouček Tomáš, 3,5 roku syn Štěpánky, měl s rodiči jiný program než chodit s dědou po lese. Tak jsem toho využil a vyrazil hned po obědě na srnce, když už je ta říje. I když u nás to zatím moc nefunguje. Vybaven vábničkou, osvědčenou, starou višňovkou jsem vyrazil k šumenskému potoku. Pomalu jsem došoulal ke strništi, po posekaném triticale, a rozhodl se sednout na přenosný žebřík, v ostrůvku líp, přímo uprostřed. V levo posekané strniště, v pravo mladá jetelina. Bylo skoro bezvětří. Jak mám ve zvyku, po usazení dávám k očím dalekohled a obeznávám celý prostor kolem sebe. Na kraji jeteliny jsem obeznal zalehlého srnce šesteráka. To bylo vše. Zkusím zapískat, říkám si pro sebe. Višňovku mám pověšenou na šňůrce na krku, abych ji mohl kdykoliv pustit, když by to bylo tak nějak na rychlo. Pískám říjnou srnu, a posléze kontroluji šesteráka. Ten se postavil a jistil směrem ke mně. Udělal několik kroků, zastavil se a opět jistí. To mi stačilo, abych ho řádně obeznal a zjistil, že je to mladý nadějný šesterák- nelovný pro mě. Já mám tady obeznaného, jiného srnce. Hodně se podobá tomu, co ulovil Franta Mlčoch. Na levé straně je to šesterák, a na pravé straně má přední výsadu těsně nad růžemi a potom jen dlouhá špice až nad slecha. Je to však starší srnec, odhadem 6 let, velmi opatrný, a tak očekávám, že teď v říji by se mohl splést a udělat chybu. Seděl jsem skoro hodinu, několikrát jsem si pískl, ale mladého šesteráka jsem nezaujal, ale stále jistil někam do jeteliny, na kraji lesa. Když po několikáté pozoruji prostor, obeznávám svého srnce asi 250 m ode mne v jetelině, jak vytáčí kola se srnou, ale jak už to bývá, táto mi ho odvádí na jinou stranu, než ke mně. Tak ubíhá čas, a srnec se neobjevuje, přemýšlím, že to zabalím, protože přes jetelinu nemám šanci se k srnčímu páru přiblížit, a zradit si ho nechci. Vracím se k autu, když najednou z čtvercového lesíka vytahují, dva psíci. Tak na nic nečekám, zaklekávám, rychle připravuji svoji 7,64 do pracovní polohy, a hledám v puškohledu postavu psíka. Když jsem ustálil kříž na komoře prvního, tak jen lehký nádech, a hladím spoušť. Prvního zasahuji, a ten zůstává v ohni, rychle přebíjím, ale druhý už na nic nečekal a ztratil se v čtvercovém lesíku. Škodnou bez rány nepustím, je to tuto sezonu již 26 kus psíka. Přistupuji k ulovené škodné zvěři, smekám a vzdávám hold, jak velí tradice. Lovu zdar – škodné zmar.