Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Začátek tohoto týdne přinesl významné ochlazení, a tak po několika bezúspěšných přeháňkových čekaných v pšenicích, dnes vyrážím počítat ovečky na druhou stranu honitby do lesa. Znáte to, jak se někde víckrát nezadaří, chce to prostě změnu, a to nejen lokality, ale i těch rezavých srnčích hřbetů, které mě za posledních 14 dnů straší pomalu i ve spánku. Příhodně jsem dnes domů dovezl opravenou Sůzu s novou spojkou a jelikož Soňa nejde, tak nabíjím velkou 527 a už o půl sedmé odstavuji auto na kraji lesa. K vybranému posedu to mám asi půl kiláku, do lokality zvané Bahna. Jde o dlouhý vlnící se úsek kolem potoka krytého hustým lesem smrků, jedlí a buků střídajícím se s malými houštinami. Je zde celoroční vlhkost a stín a čuníci i přes blízkost propojovací Přívratské cesty a frekventované silnice, houštinky trvale obývají. Při dobré konstelaci není problémem je zde potkat i za světla. Poslední úsek zdolávám naznačenou přibližovací linkou vysokého lesa. Kousek pod posedem se paství můj dobrý známý, nerovný osmerák, v doprovodu drobné srny s ještě drobnějším srnčetem. Je evidentní, že srnčí říje je u konce a tak jim v krytu smrku dávám dostatek času na trochu té siesty a klidné zatáhnutí. Ostatně posed s jeho okolím mám na dohled a hlavně na doslech a nic z toho společně s klidem srnčího, blízkou přítomnost divočáků nenaznačuje. Posed je ukotven popruhem na veliké jedli a sezení ze dvou stran kryto jejími větvemi. Výstup po navlhlých špruslích jde dnes naprosto bezhlučně, což se později ukáže jako veliká výhra. Další hodinu a půl jen poslouchám v dáli projíždějící vozy a až před setměním postřehnu na konci paseky v ostružinách, vlnící se liščí oháňku. Ze zvědavosti hlasitě myškuji na rty, ale kmotřička si dnes odřít kožich, kvůli tak malému soustu, rozhodně nehodlá. Překvapivě se však za mými zády v houštině ozve hlasité zalámání těžšího kusu. Po chvíli ticha jej doprovodí hrubé odfouknutí s dlouhým natahováním a jištěním. Přeci jen nedaleko paseky vedly mé kroky. Je to ale dobré, prase pomalu postupuje za zády mým směrem. Jsem přesvědčený, že přetáhne v bukovém očku před mnou a krytem projde rovnou do paseky. Stejnou situaci mi tu rytíři od jara předvedli již několikrát. Napjatě tedy s kulovnicí v rameni, hlídám těch pár volných míst mezi bukovými větvemi. Člověk míní, prase mění. V tomto případě bohužel směr a objevuje se na druhé straně za mými zády, ve vysokém. Vytočenou hlavou sleduji jeho světlé tělo, zatím poměrně zakryté ostružinami na kraji oplocenky. K mým příchozím stopám to má však jen kousek. „ Takhle to nepůjde“, říkám si v duchu, zajišťuji a opatrně spouštím nohu o šprusli níž abych se mohl otočit. Divočák jistí a zvedá ryj tak patnáct metrů ode mne. Jakýkoliv nepatřičný zvuk z výšky, teď může tuto chvilkovou příležitost ukončit. Opřený o holeně však přepadávám a nemohu zalícit, a tak opatrně jednou nohou klekám na sedátko a kulovnici bezpečně zapírám o kmen. Prase popoběhne dva metry na volnější prostor a naposledy nervózně zvedá hlavu. Je samo, a i když v puškohledu nevidím střapec ani ráže, přejíždím tečkou přes kraťounké pírko až těsně za plece. Vydechuji a „bác“. Přes mé předsevzetí mě záblesk a třesk výstřelu donutí přeci jen mrknout. Náraz kule neslyším, zato přikrčené prase s lomozem pádící dopředu vidím až moc dobře. Zrychluje, ale po třiceti metrech za velikým kmenem klesá a padá na bok. Rychle přebíjím, ale z většiny ho mám kryté stromem a vidím jen odkazování zadních běhů. To naštěstí po chvíli ustává. V houštině za zády se nečekaně ozve další temné odfouknutí. Jsou tam ještě alespoň dva kusy, které se nechtějí hnout a jen temně a výhrůžně vrčí. Úplně se setmělo, a tak opatrně slézám a s baterkou naplno drženou pod kulovnicí projíždím houštinu. Zlověstné ticho, i auta snad přestala jezdit. Zacouvávám tedy k úlovku a po cestě ulamuji tři jedlové snítky. Lončačka o váze 35-40 kilo leží zhaslá s dobrou, oboustranně prostřelenou komorovou ranou. Tak Diano díky. Poklekám, vzdávám myslivecké pocty a konečně po delší době pronáším "Lovu zdar" k úlovku divočáka. Jelikož odchod zbytku tlupy neslyším, následný vývrh provádím tak, abych měl opřenou kulovnici v dosahu na metr od sebe. Fakt už asi stárnu. Při návratu k autu pro lornu již za úplné tmy, se nakonec ve světle baterky se zbytkem tlupy přeci jen setkám, když mi přes cestu přesadí další tři stejně velcí lončáci. (vloženo video)