Vydařený víkend - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

kazatelna kanadského střihu
vloženo: 27.1.2025 13:42
autor: Jan Holkup

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17307)
• úlovky (svět) (2224)
• trofeje (4704)
• historie (3860)
• zvěř v přírodě (43343)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39648)
• lovecké výstavy (1564)
• lovecký pes (13558)
• zbraně (2604)
• lidé (4676)
• fotopast (15901)
• myslivecké umění (4871)
• myslivecký interiér (460)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7138)
• ptactvo v přírodě (20518)
• hmyz v přírodě (7038)
• obojživelníci a plazi (1348)
• květiny a houby (15612)
• myslivecké stavby (3947)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24594)

úlovky (ČR, SR)

Zlatý daněk
vloženo: 10.10.2013 09:46
autor: Roman Semerád

úlovky (svět)

Lovíme v Madarsku
vloženo: 20.6.2020 20:42
autor: Július Zsigarcsik

trofeje

Kmotřičky ...+1
vloženo: 23.2.2012 21:53
autor: Vít Hlavica

zvěř v přírodě

...pozor !
vloženo: 4.6.2013 17:23
autor: Vít Hlavica

zbraně

Kulový troják Merkel
vloženo: 6.1.2019 03:40
autor: jan chadt

fotopast

...
vloženo: 10.9.2013 19:16
autor: Josef Cimerman

myslivecké umění

ŕŕŕŕ...
vloženo: 7.4.2013 18:11
autor: Marek Horňák

• 239142 fotek (0 dnes)
• 8260 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9391 inzerátů (0 dnes)
• 287 diskuzí (0 dnes)
• 756040 komentářů fotek (0 dnes)
• 12985 komentářů videí (0 dnes)
• 3342526 hlasování fotek (0 dnes)
• 57008 hlasování videí (0 dnes)
• 38819 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 4 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Vydařený víkend

Květy řepky se i přes značné sucho rychle vytáhli až do výšky pasu, a tak bylo načase obvolat zemědělce, kteří si letos pro svá pole vybrali právě řepku. Po telefonické domluvě o možnosti začít vnadit zvěř na místě, kde řepka nevzešla, stačilo ještě plán posvětit u předsedy spolku. Hned v pondělí jsem tedy objel plánovaná místa krmení, a se zájmem jezdil celý týden kontrolovat. Stejně jako v loňském roce to trvalo jenom den. Od středy chodili černí rytíři pravidelně, a tak jsem ve středu při čekané na srnce první věkové třídy střádal plány. Při čekané mě ale překvapil právě srnec, kterého jsem obeznal snad jen podle střapce, protože na hlavě neměl téměř nic. Plán na páteční čekanou byl tedy jasný, nejdřív na srnce, pak někam k řepce na divočáky.

Je pátek, 18:00 hodin a já usedám do míst, kde se střídají plodiny po vcelku malých políčkách. Řepka, dva druhy obilovin, zase řepka a zase obiloviny. Z jedné strany pole lemuje hlavní silnice, z té druhé úzký pás lesa s potokem. A právě na stěně lesa stojí starý žebřík. Po hodině čekání vidím, jak jeden srnčí kus žene druhého. Hned je mi jasné, o co se jedná, ale vzhledem ke vzdálenosti víc jak 200 m zůstávám v klidu. Starší, odhadem čtyřletý srnec, zahnal ,,mého“ ročka do řepky přede mnou a poté se začal vracet do svého teritoria. To nevypadá špatně, říkám si. Když ale na blízkém kostele začne odbíjet dvacátá hodina a již víc jak hodinu se nic neděje, začínám plánovat přesun na divočáky. 20:30 hodin bude ideální, když slezu a přesunu se, říkám si pro sebe. Z přemýšlení mě však vytrhne kus stojící v obilí zhruba 100 m od řepky. Netuším, kde se tam vzal, což ale nebylo důležité. Podstatné bylo, že pomalým krokem šel přímo k žebříku, na kterém jsem seděl a zastavil se u výběžku lesa do polí, porostlé různou buření. 223 remington letí do ramene, ujištění, že se jedná o mého srnečka a již jen čekám, až se natočí pěkně bokem. Zhruba v 80 m se přesně jako na povel zastavuje a odhaluje komoru. Kříž se zastavuje těsně za pleckem a já lehce hladím spoušť. Čezeta ve verzi Varmint, čili těžká hlaveň, opravdu jen štěkne bez jakéhokoliv zpětného rázu. Srnec značí prudkým výskokem do výšky dobrou komorovou ránu. S rychle ubývajícím světlem na nic nečekám a jdu na nástřel. Na keřích je v místě nástřelu světlá, zpěněná barva. Jdu zpátky do auta a rychle domů pro mého drsnosrstého jezevčíka, ať trochu potrénujeme. Během chvilky jsme zpátky na nástřelu, jezevčíka pouštím z vodítka a po pár minutách stojím nad zhaslým srncem první věkové třídy. Červená práce a transport do chladícího zařízení.

V 21:30 hodin zavírám chlaďák a přemýšlím, jestli domů nebo ještě na hodinku zkusit divočáky a užít si krásnou noc. Druhá možnost zvítězila a v 21:50 hodin už se uvelebuju na polokryté kazatelně zvané Moravický lesík. Je to kazatelna snad je 50 m od silnice, která stojí na stěně malého remízku přiléhajícího k silnici. Kolem remízku je prozatím nezasety biopás a velký lán řepky, jen uprostřed předělený pásem ječmene. Sedím jen 5 min, a už slyším, jak se v řepce něco přibližuje. Termovizí vidím v koleji po traktoru samotného divočáka. Beru do ruky kulobrok, a již přes puškohled vidím, jak na předložených dobrotách hoduje samotný kňourek. Odjišťuji a….vzpomenu si, že jsem si vlastně zapomněl nabít. V tu chvíli projíždí po silnici auto a to bezpečně kryje moje pochybení a rychlou nápravu. Mířím tedy znovu, kříž zastavuje na pleci a večerem třeskne má druhá rána. Kňourek zůstává v ohni a já mám obrovskou radost dnes již podruhé. 22:04 hodin již stojím nad uloveným kusem černé zvěře a opakovaně děkuji patronům.

V sobotu je od rána myslivecká brigáda, kamarádi normálního smýšlení přejí Lovu zdar a ti ostatní mě probodávají nenávistnými pohledy silné závisti. Radost si ale zkazit nenechám a v 19:30 hodin opět usedám na k denně navštěvovanému vnadišti. Usedám se značným předstihem, chci si ještě chvíli číst skvělé lovecké historky pana Pořizky. S přibývající tmou ale knihu odkládám a pozoruji prostor před sebou. Dnes jsem musel usednout trochu dál vzhledem k nepříznivému větru. Až divočáci příjdou vezmu šoulací hůl a došoulám je. Takový je plán. A úspěšný, v 21:50 hodin vidím, jak z lesa divočáci vytahují a jdou přímo na vnadiště. Jsem asi 250m daleko a tak se opatrně zvedám ze židličky a pomalým krokem po polní cestě zkracuji vzdálenost. Dojdu až na nějakých 60 m, kdy už ale bachyně něco tuší a nervózně pofukuje. Vím, že už nemám moc času, rozkládám šoulací hůl a ustaluji kříž své CZ 557 v ráži 6,5 Creedmore na pleci jednoho ze dvou lončáků. Ticho noci protíná výstřel. Divočák značí dobrou komorovou ránu a po opsání půlkruhu asi 50 m od vnadiště padá k zemi a zhasíná. Je to opět kňourek, radost je obrovská, každodenní objíždění a vnadění se vyplatilo. V 22:30 hodin sedím na myslivně, piju kávu a přehrávám si lovy posledních dvou dnů. Ale i ty starší, na to, že myslivost nedělám zase tak dlouho, nějakých 17 let tak loveckých zážitků je spousty. Budu si ale muset do auta pořídit kameru reagující na pohyb, neboť věřím, že některým toto nedá spát a od závisti by se mohli snad chtít i mstít. Už jsem si na to ale zvykl, tato temná stránka myslivosti je bohužel všudypřítomná. Přesto všechno Lovu zdar.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.