17 let s Vámi

Pátá ukázka z připravované knížky- Telefonát s liškou - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Vyhledávání

Přihlášení

Nejlepší fotografie

Fotografie

Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Zajímavé koruny
vloženo: 26.4.2017 16:12
autor: Jiří Netík

úlovky (svět)

Letošní říje - Maďarsko
vloženo: 3.10.2018 00:42
autor: Tomáš Kraus

trofeje

Jedna společná :)
vloženo: 10.5.2014 08:37
autor: Lubomír Becha ml.

zvěř v přírodě

Selátka
vloženo: 22.3.2019 08:24
autor: Děda z lesa

zbraně

Přestavba jednušky ZBK 110
vloženo: 15.3.2012 13:27
autor: Ondřej Trlifaj

fotopast

a je to tu !
vloženo: 23.9.2016 13:15
autor: pali1

myslivecké umění

jeleň...
vloženo: 8.1.2013 16:03
autor: Marek Horňák

Statistika

242197 fotek (0 dnes)
8441 videí (0 dnes)
333 odkazů (0 dnes)
9703 inzerátů (0 dnes)
284 diskuzí (0 dnes)
759225 komentářů fotek (0 dnes)
12995 komentářů videí (0 dnes)
3360053 hlasování fotek (0 dnes)
57268 hlasování videí (0 dnes)
39598 registrovaných uživatelů
0 dnes nových, 0 online

Připomínky a názory

Více informací

Fotografie

« novější foto

starší foto »

Pátá ukázka z připravované knížky- Telefonát s liškou

Moje začátky v myslivosti byly skromné. Tak už to bývá, když máte jedno malé dítě a druhé je na cestě. Vždyť i adeptský kurs mi hradili rodiče. Ruský dalekohled s nepříliš vhodným zvětšením pro myslivost 12x40 jsem měl od svých dvanácti let. Lovecká puška byla starší než já a koupil mi ji můj táta. Díky kvalitní oceli, ze které je vyrobena, vím, že mě přežije. Její pažbu prodloužil mistr Popelka a puška stále trefuje. Co mi nejvíce chybělo, bylo kvalitní teplé oblečení na zimní čekanou na lišky a kuny. První roky jsem chodil ve vojenských vatovaných kalhotách a kabátě stejného vzoru, který tehdy používala armáda jedné z okolních zemí. Na nohou zánovní dřevorubecké boty s ocelovou špičkou, která mi na pocitu tepla opravdu nepřidala.
Tu zimu bylo sněhu jako kdysi. Ke starému nízkému posedu za střelnicí jsem prošlapával závěje dobrých třiceti centimetrů kyprého prašanu. Větve stromů v okolí praskaly silným mrazem a sníh jen jiskřil. Seděl jsem na posedu s tichou nadějí na ulovení lišky více než tři hodiny. Mimo několika zajíců a srnčího, které táhlo ke krmelci, jsem neviděl nic. Po lišce nebylo ani památky. Ztuhlý mrazem jsem opatrně lezl dolů z posedu. Spěchal jsem ve sněhu vyšlapaným chodníčkem, co nejdál. Mám totiž zásadu, že ani malou potřebu nevykonávám poblíž posedu. Za střelnicí u plotu smetiště jsem si pracně rozepínal vatované kalhoty a další vrstvy oblečení pod nimi. Konečně jsem se mohl v klidu vyčůrat. Hlavou se mi tehdy mihla myšlenka, že jsem za celou čekanou neslyšel lišku ani jednou zaskolit. Bylo to podivné, protože to bylo v čase kaňkování, jak my myslivci říkáme době liščích námluv. V ten okamžik jihovýchodní vítr přinesl hlas liščího volání. Poslouchám, zda slyším dobře. Vau, Vau, nese se mrazivou nocí. Vypadá to, že liška čáruje směrem z lesa přes pole směrem k posedu, ze kterého jsem před malou chvilkou slezl. Sakra práce! Honem si zpátky oblékám několik vrstev oblečení, zapínáním kalhot se nezdržuji, vždyť je drží řemen. S loveckým batohem na zádech a puškou v ruce běžím zpátky přes střeliště staré střelnice. Na kraji pole si dovolím rychlý pohled do dalekohledu. Lišku nevidím, ale směrem ke mně běží dva zajíci. Snad stihnu doběhnout k posedu, snad se liška nestočí jiným směrem. Konečně sedím. Mrazivý, ledový vzduch mě pálí v plicích a dráždí ke kašlání. Jen to ne! Po mé levici je kraj terénní vlny. Zvěř instinktivně používá jeho nejnižší místa jako svůj kryt. Přestože ten večer nesvítí měsíc, vidím na tmavém sněhu rychle se blížící dlouhý stín. Liška! Tak přece.
Zakládám pažbu do ramene. Pojistka přidržená dvěma prsty tentokrát neluskne. Ještě deset metrů, pět, dva metry a zásah broky bude jistý. V ten okamžik se čas jako by zpomalil. Tmavou a tichou nocí se ozval zvuk, který jsem vůbec nečekal. Týdli, týdli, týýý…Liška se zarazila a stojí. V optice se mi zdá, že má udivený výraz. Týdli, týdli, týýý. Puk, obraz lišky v optice zmizel, prostě praskla stejně jako mýdlová bublina.
Rozčilený na nejvyšší možnou míru rozepínám kabát a lovím svůj první mobilní telefon. Je to motorola amio velikosti čtvrtky cihly s malou anténkou. Nešlo u něho vypnout zvonění a nahradit ho vibracemi. Zvuk zeslabený na nejnižší úroveň trhá noční ticho na kusy. Stalo se něco doma? Je dcerka v pořádku? Myšlenky víří hlavou. Na zeleně zbarveném displeji vidím jméno kamaráda - Roman, Přemyslovice. Přijímám hovor a říkám: „Ty pitomče jeden, já tady víc jak tři hodinu mrznu na posedu, abych ulovil lišku. Už téměř mačkám spoušť a ty si málem v noci vzpomeneš a voláš. Co chceš?“ V telefonu je ticho, do kterého vzápětí zazní dvojitá salva smíchu Romana a jeho manželky. „Vole, liška je fuč, naštval jsi mě, týden mě vůbec nevolej!“ Típnu smíchem znějící mobil. Fujtajksl, ten mi teda dal. Opatrně lezu dolů a jdu k řetízku liščích stop. Končí náhle asi 35 metrů od posedu. Ta liška snad tehdy uletěla.

vložil: František Mlčoch
vloženo: 8.4.2023 00:27
zobrazeno: 2402x
hodnocení: 13 hlasů

Komentáře:

8.4.2023 16:14 vložil Vlasta Szo"keová
Františku, opět pěkné počteníčko,jsi dobrej !

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.

Informace o provozovateli | Obchodní podmínky

webdesign 123 DESIGN