Neobvyklá srnčí trofej. - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Včerejší č. 40 a 41
vloženo: 25.2.2025 12:40
autor: Josef Kouba

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17302)
• úlovky (svět) (2224)
• trofeje (4703)
• historie (3860)
• zvěř v přírodě (43276) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3714)
• příroda (39573) (1 dnes)
• lovecké výstavy (1564)
• lovecký pes (13554)
• zbraně (2605)
• lidé (4675)
• fotopast (15850)
• myslivecké umění (4870)
• myslivecký interiér (460)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7131)
• ptactvo v přírodě (20465)
• hmyz v přírodě (7030)
• obojživelníci a plazi (1346)
• květiny a houby (15598)
• myslivecké stavby (3944)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24593)

úlovky (ČR, SR)

daniel 2013
vloženo: 8.1.2015 23:26
autor: Michael Duchoslav

úlovky (svět)

už je v Alpách zase klid
vloženo: 18.9.2020 09:04
autor: Antonin Mikulec

trofeje

Kmotřičky ...+1
vloženo: 23.2.2012 21:53
autor: Vít Hlavica

zvěř v přírodě

u kořisti 3
vloženo: 30.3.2013 11:06
autor: Marek Drha

zbraně

"Pažba pro Barona von Grünbach"
vloženo: 5.1.2018 08:04
autor: jirka krbeček

fotopast

..tady hlídám já..
vloženo: 10.8.2016 18:19
autor: Jaroslav Richter

myslivecké umění

ŕŕŕŕ...
vloženo: 7.4.2013 18:11
autor: Marek Horňák

• 238849 fotek (3 dnes)
• 8248 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9375 inzerátů (0 dnes)
• 287 diskuzí (0 dnes)
• 755560 komentářů fotek (6 dnes)
• 12984 komentářů videí (0 dnes)
• 3339645 hlasování fotek (15 dnes)
• 56979 hlasování videí (0 dnes)
• 38779 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 2 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Neobvyklá srnčí trofej.

Neobvyklá srnčí trofej.

Je tomu bez mála 10 let, kdy jsem uvedeného srnca s jedním parůžkem pozoroval od jarních měsíců. V období říje srnec proháněl na svém říjišti všechny srny, které byly na blízku a odbíjel nejednoho slabšího soka, kterému hrozilo poranění nebezpečně vyhlížejícím parožím. Celou říji jsem ho sledoval ze všech okolních posedů, ale byl tak ostražitý, že se držel uprostřed velkého lánu (ještě k tomu na horizontu), takže nebyl v bezpečném dostřelu, na vábení reagoval velmi špatně, to mohou potvrdit i kamarádi ze sdružení, kteří na srnce chodili.
Po dohodě s naším mysliveckým hospodářem a vzhledem ke končícímu odstřelu, do kterého scházel poslední týden jsem byl pevně rozhodnutý srnce ulovit. Byla to možná poslední příležitost k získání této raritní trofeje. Samozřejmě kamarádi dostali do konce pracovní týdne možnost volného odstřelu (kdo si ho, tak si ho) až do pátku. Celý týden kdo mohl, tak tam číhal buďto na posedu a nebo na šoulačce. Bylo to tak rozplašené, že nikdo nedostal ani sebemenší šanci srnce z prostředku velkého lánu z horizontu bezpečně střelit. Od soboty, kterou jsem schválně vynechal, aby se srnčí zklidnilo, jsem tam šel už jen sám, jelikož to bylo v mém krmném úseku a kamarádi měli své srnce již ulovené. Zajímavé je, že nikdo z nich nešel na šoulačku z rána, důvodem byly určitě pracovní dny. Věděl jsem, a to byla moje obrovská výhoda oproti ostatním, že srnec opouští své stanoviště, buďto za tmy v noci a nebo z rána a to vždy, když vytahoval na sousední pole, kde byla posečená kukuřice.
V neděli 29. září, předposlední den odstřelu, kdy kamarádi v klidu vyspávali pivní sobotu jsem vyrazil (už po několikáté), tentokrát při ranním rozbřesku, za slabého podzimního mrazíku a při průniku prvních slunečních paprsků na tolik naháněného srnce s neobvyklým tvarem paroží. Vzal jsem to přes dědinu za humna a už jsem byl na spojovací cestě mezi dvěma poli v místě zvaném „Niklovka“. Pořád ještě oddechuju po zrychleném kroku, jen abych tam byl dříve jak srnec. Už mám na očích dalekohled, kterým hledám svého srnce. Na jednom poli v dáli asi osmičlenný rudl srnčí zvěře, na druhém poli, kde je posečená kukuřice a v klidu pasoucí se pětikusový rudl, ale hledaný srnec nikde. Ještě kontroluji kukuřičné pole, jestli srnec neleží po paši mezi usečenými stvoly kukuřice a zase nic. Pomaloučku šoulám skrčený a shrbený jak paragraf „Niklovkou“ po cestě osázené na mezích z jedné strany jabloněmi a z druhé švestkami. V dálce celistvost jabloní ruší vzrostlý ořech „Vlašák“ vyčnívajíce nad všechny stromy a jak tak pozoruji obzor, když vycházející sluníčko už osvětlovalo svými ostrými paprsky ovocnou alej, ujede mně „voko“ za domnělým pohybem na okraji meze přímo pod ořechem asi tak 80 m. Pod stromy stojí tři kusy. První přes cestu na kukuřičné pole vyráží nebojácné srnče, za ním popochází obezřetná srna. Třetí kus stojí mezi stromy a stále jisti. Opatrně postupuji strom od stromu, abych si mohl váhající kus prohlédnout z kratší vzdálenosti. „Je to von“, už ho vidím jasně přes dalekohled. Srnec pořád až nepřirozeně pohybuje hlavou doleva a doprava několikráte po sobě. Opírám svůj kulobrok s nataženým napínáčkem o ohnutou jabloň, odjistím a čekám, až srnec seskočí z meze na cestu, což také vzápětí činí. K mému úžasu zůstává uprostřed cesty v kopci v celé své kráse, jak se říká „na široko“ přímo, jak potřebuju a větří. Stojím pod větrem zapřený o strom. Nejistý srnec, určitě tuší něco nekalého. Pomalu se mě zmocňuje lovecká horečka, cítím, že se mi zrychluje tep. Mám jeho komoru přímo v kříži puškohledu, na nic nečekám, zadržím dech a lehce pohládnu napínáček. V okamžiku výstřelu se srnec vzepjal na zadní běhy, jak splašený kůň a mohutným skokem mizí za neudržovanou, hustě zarostlou mez s trnkovými keři osázenou švestkami. Nejsem si stoprocentně jistý zásahem, i když jsem uslyšel tlumený až tupý náraz. Vzrušeně si znovu promítám odkazování srnce a sám sebe ubezpečuju, že jsem určitě nechyboval. Setrvám nezbytnou chvilku a nedočkavě vyrážím asi na šedesát metrů vzdálený nástřel. Na nástřelu není ani kapka barvy, jen rýhy od spárků v hlíně na uježděné polní cestě. Vydávám se směrem přes trnkové keře, kde byla jen malá mezírka tak akorát pro srní. Poškrábaný od trnek, což ani necítím díky adrenalinu, si klestím cestu přes trnkovou hradbu. Stojím na okraji posečeného kukuřičného pole a pozoruju, jak v dálce odbíhá zrazená srna se srnčetem a menší srnčí rudl. Hledám srnce, ale nikde ho v blízkosti nevidím. Hned na kraji pole objevuji barvu a kousky tkáně. Až teď jsem si stoprocentně jistý, že srnec ránu koupil. Jdu po stále zvětšující se pobarvené stopě a už vidím srnce asi dvacet metrů od meze, jak leží na levém boku. Přistupuji k němu a nevěřícně koukám na hlavu, kde mu vyrostlo na pravé straně torzo parohu. Když jsem ho z dálky pozoroval, tak jsem žil v domnění, že má jen jeden levý paroh, druhý paroh splynul s hlavou. To vysvětlilo srncovo nepřirozené motání hlavou doprava a doleva při jištění, jelikož mu na pravé straně zavazelo ve výhledu přes světlo torzo lodyhy ohnutého parohu, na levé straně hlavy další šok. Byl to paroh rostlý ve tvaru kříže. S nádherným pocitem z úlovku se vracím na okraj pole pro dva úlomky ze švestky. Po obarvení posledního hryzu kladouc ho srnci do svíráku a vložení úlomku za pravý bok myslivecké beranice se doslova kochám ranou na komoru, kterou už dopředu naznačoval srnec mohutným odskokem z nástřelu. Po chvilce srnce vyvrhuji a svázaného do kozelca, přehazuji přes pravé rameno a vesele nadskakujíc mířím napříč posečeným kukuřičným polem ku dědině. V hlavě si už představuji, jak kamarádi uznale pokyvují hlavou nad krásnou srnčí trofejí, až se budou trefovat do věku srnce u frťana dobré slivovice.
Hmotnost vyvrženého srnce, který byl ve výborné kondici a částečně přebarvoval, činila 16 kg. Jeho věk 4 roky, uloven kulobrokem ZH 7x57R, náboj S&B 11,2 g cca na 60 metrů. Dnes už můžu s jistotou tvrdit, že srnec po sobě nezanechal žádného potomka s podobným parožím, myšlena levá lodyha - kříž. Škoda, že v té době jsem fotil trofej jen tehdy obyčejným foťákem „do kapse“, aniž bych si pořádně uvědomil hodnotu trofeje.
Děkuji našim patronům svatému Hubertovi a bohyni lovu Dianě, že mě byli nápomocni při ulovení zatím „Životní srnčí trofeje“ a nemusela být zrovna medailová.
Dodatek: Fotka napravo zde již byla, ale bez popisu lovu.



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.