16 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

"Pohádková "říje 2013 SK I.
"Pohádková "říje 2013 SK I.
vloženo: 26.10.2013 12:19
autor: Milan Opava

úlovky (svět)

tetrov hlucháň v Rusku
tetrov hlucháň v Rusku
vloženo: 27.1.2015 19:17
autor: mirojevo

trofeje

jeleň
jeleň
vloženo: 3.10.2014 15:31
autor: Roman Dudek

zvěř v přírodě

Zatoulané
Zatoulané
vloženo: 2.11.2017 09:01
autor: Děda z lesa

zbraně

Část mé sbírky
Část mé sbírky
vloženo: 12.7.2014 15:54
autor: Karel Obrtál

fotopast

...
...
vloženo: 26.5.2015 06:41
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

Igor Pičulin - Slovinský malíř II.
Igor Pičulin - Slovinský malíř II.
vloženo: 23.7.2020 21:19
autor: Jiří Netík
Statistika
  • 241314 fotek (0 dnes)
  • 8386 videí (0 dnes)
  • 333 odkazů (0 dnes)
  • 9653 inzerátů (0 dnes)
  • 284 diskuzí (0 dnes)
  • 758547 komentářů fotek (0 dnes)
  • 12982 komentářů videí (0 dnes)
  • 3356328 hlasování fotek (0 dnes)
  • 57190 hlasování videí (0 dnes)
  • 39347 registrovaných uživatelů
    0 dnes nových, 1 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Smutek podzimního lovu...

Jako každé víkendové ráno poslední doby jsem i v sobotu vyrazila do revíru na čekanou na lišku, se kterou jsem se již dvakrát setkala, ale Diana mi ji jako úlovek nedopřála. Na žebřík v kraji lesa s výhledem na úzkou louku a řepkové pole usedám okolo páté hodiny a už za několik málo minut slyším v listí v lese lehké kroky. Je tady. Poslouchám, jak šmejdí okolo potoka a chvíli před půl šestou se najednou jako duch zjeví přímo přede mnou. Vzdálenost není větší než tři metry a já se nemůžu ani pohnout, protože kmotra udělá vždy jeden dva krůčky, zarazí a okamžitě pohlédne přímo na mě, jakoby říkala „Ani se nehni, já jen procházím...“ Po chvíli se rozběhne a než ji „chytím“ do kříže, je nejen daleko, ale navíc i na horizontu, za kterým vzápětí zmizí... Čekám do rozednění a za zády spatřím za cestou osamělý kus srnčí zvěře. Na tu dálku nepřečtu, zda je to srnec, nebo srna, ale to, že je kus nepřebarvený, mě přiměje urychleně opustit žebřík a jít za ním. Po několika desítkách metrů už vím, že je to samotná srna ve velmi špatné kondici, ale než se dostanu ještě blíž, zmizí mi kdesi v keřích. Jsem rozhodnutá se sem vrátit, což za tři dny také učiním...
Tentokrát jedu navečer, počasí je příjemně podzimní a v šest hodin už sedím na posedu s výhledem na louku, která je mezí oddělená od řepkového pole. Před sebou, právě na té řepce, mám osm kusů, všichni ještě leží a já přemýšlím, zda je srna mezi nimi. Několikrát si je prohlédnu a zase v klidu čekám. Když pak pohlédnu před sebe na mez, rozbuší se mi srdce – vždyť stojí támhle! Opravdu, srna byla zalehlá u malého stromku a nyní je z velké části schovaná za vysokou suchou trávou. S připravenou zbraní čekám, zda kousek popojde, ale srna po chvíli opět zaléhá. Nedá se nic dělat, musím čekat dál, jsem rozhodnutá bez ní domů nejet. S ubíhajícím časem jsem víc a víc nervózní, zatímco srnčí v dálce na řepce již dávno stojí, srna nic. „Tak se zvedni!“ Zaklínám ji v duchu, protože se začíná pomalu šeřit. Konečně se srna zvedne, za pár minut popojde do mezery v trávě a pak už na nic nečekám... Srna značí ránu výskokem, popoběhne asi dvacet kroků a zastaví se. S přebitou zbraní sleduji v puškohledu, že se začíná chvět, pak se pokusí učinit několik kroků vpřed, ale běhy už ji neposlechnou... Prudce se složí do řepkových listů, krátce odkáže a je po všem. Teprve teď s úlevou vydechnu, zajistím zbraň a lezu dolů. Po příchodu ke zhaslému kusu mě okamžitě zaplaví vlna smutku a i přes velké přemáhání se mi do očí derou slzy – to, nad čím stojím, není srna, ale ubohá hromádka kostí... Je jak z učebnice anatomie – vystouplá pánev, páteř, i žebra, její krk obejmu prsty jako kus hadru a obřitek i zadní běhy má potřísněné páchnoucím průjmem. Odnesu ji k lesu a jdu pro auto a smutek částečně střídá dobrý pocit ze správného průběrného lovu a hlavně ukončeného trápení před blížící se zimou... Lovu zdar.

Mladá nevodící srna (patrně čiplenka), hmotnost po vyvržení (bez hlavy a běhů) necelých 8,5 kg.
Vzdálenost 55 metrů, komorová rána s průstřelem plic, z nástřelu cca 20 kroků.
Kulobrok UB 7x57R/16, střelivo SB SPCE.
vložil: Erika Doležalová
vloženo: 17.10.2012 10:40
zobrazeno: 5354x
hodnocení: 35 hlasů



Komentáře:

18.10.2012 12:13 vložil Lubomír Prokeš
Lovu zdar!!!
18.10.2012 06:38 vložil Josef Vršan
Lovu zdar - správný průběrný lov před zimou 1*
17.10.2012 23:49 vložil Antonín Král
Přeji lovu zdar!
17.10.2012 22:23 vložil Jakub Grundman
Příběh opět top!K průběrnému odlovu přeji lovu lesu zdar!
17.10.2012 22:15 vložil Jaroslav Novotný
LOVU ZDAR!!!!!
17.10.2012 18:39 vložil Tomáš Fuchs
lovu zdar Eriko!
17.10.2012 17:54 vložil Michael Brož
Lovu zdar!
17.10.2012 14:16 vložil Vlastimil Pavlíček
Přeji lovu zdar !!!
17.10.2012 13:39 vložil František Mlčoch
Lovu Zdar!Hřbet jak pila....
17.10.2012 12:30 vložil Jiří Lengyel,starší
Díky opět za hezký příběh-Lovu zdar!!
17.10.2012 12:22 vložil Roman Hlávka
Lovu zdar.
17.10.2012 11:18 vložil Václav Cibulka
Lovu zdar !
17.10.2012 11:18 vložil Jaroslav Vlosovský
Lovu zdar.
17.10.2012 11:12 vložil Martin Vojtěch
Lovu zdar!
17.10.2012 11:08 vložil René Vrbický
Hřbet i se zádí je dobře patrný i z fotografie. Dobrá práce, lovu zdar.
17.10.2012 11:04 vložil bohuslav šeda
Lovu zdar dobře si rozhodla.
17.10.2012 10:41 vložil Erika Doležalová
Foto před vyvržením (vypadá tak trochu "tlustší"..)

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.