Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
,,Konec" liščí sezóny.
vloženo: 2.3.2026 06:56
autor: Tomáš Robotka
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2026
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17472)
- úlovky (svět) (2326)
- trofeje (4714)
- historie (3862)
- zvěř v přírodě (44033)
- zvěř v zajetí (3705)
- příroda (40264)
- lovecké výstavy (1564)
- lovecký pes (13603)
- zbraně (2663)
- lidé (4705)
- fotopast (16164)
- myslivecké umění (4917)
- myslivecký interiér (465)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (7216)
- ptactvo v přírodě (21036)
- hmyz v přírodě (7745)
- obojživelníci a plazi (1362)
- květiny a houby (15786)
- myslivecké stavby (3951)
- sokolnictví (511)
- ostatní (24823)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Když vás má Diana ráda!
vloženo: 7.12.2020 10:47
autor: Karel Štěrba
úlovky (svět)
Dnes ráno " LOVU ZDAR "
vloženo: 24.4.2019 10:42
autor: Michal / admin /
trofeje
Šesterák
vloženo: 21.8.2017 06:27
autor: Josef Vršan
zvěř v přírodě
***
vloženo: 4.1.2018 16:26
autor: Daniela Badayová
zbraně
K jubileu
vloženo: 10.4.2014 22:35
autor: Karel Obrtál
fotopast
...
vloženo: 22.10.2016 19:37
autor: Jindřich Mach
myslivecké umění
nuda..
vloženo: 12.3.2014 17:44
autor: Marek Horňák
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
| « novější foto | starší foto » |
30.ročník memoriál Františka Hebedy - Alma od Rojovské obory
Brzké nedělní probuzení, ranní balení a honem zpět na memoriál. Amálii ani Haničce se moc z hotelu nechtělo, natož brzo stávat. Amálie využila hotelové ubytování v plné míře, samozřejmě zabrala místo v posteli a již se nepohnula, což je její pozice. V posteli je v norování nejlepší. Vyrazili jsme, čekal nás krásný nástup vůdcu se psi a za troubení místních trubačů byl zahájen druhý den memoriálu, nálada a počasí super.
První nás čekalo pole, pak stopy a na konec drobné disciplíny LZ. Amále byla od rána jak na jehlách, věděla že příjde její chvíle a přišla. První disciplína slídění- a překvapivě Amály královská disciplína. Koukali jsme na kolegy vůdce a konečně se dostala řada na nás. Zahlášení paní a pánovi rozhodčím a akce. Amálie vypuštěna do revíru, snad jsem nestačil ani přesně určit směr a už byla v remízu. Po chvilce vybíhá ven a kouká, paníčku nic moc, není zvěř, tento kus byl již sběhaný od kolegů jezevců. Rozhodčí nás posouvají a konečně se ozvalo hlášení a vyběhl první kus srnčí zvěře. Paní rozhodčí kouká na hodinky a Amálie stále hlásí. Vždy se snaží zvěř tlačit na mě, jen prohodíme pár slov s rozhodčími a už vidím Amálii, jak se snaží další dva kusy srnčí zvěře natlačit na nás. Bohužel vytlačuje ještě další kusy a tak si myslím, že ani nechápe, kde se všechny kusy srnčí berou. Nic neřeší a mete za dvěma, tlačí je kolem nás a přes houšťí remízu i ke koroně. Hold aby se předvedla, Hanička se jen modlí, když Amálie mete asi 10m kolem, zase zvěř stáčí a rozhodčí oznamují hlasitost 4, nos 4. Amálie se vzdaluje a po pár minutách se opět hlasitě vrací spolu se zvěří. No nic, pokusím se ji odchytit a posléze pokračovat v ostatních disciplínách na poli. Slyším, jak radostně vyštěkává a blíží se, slezu pod mez a při průběhu srnčí s jezevčíkem v patách Amálii odvolám. Po té jsme se prorvali křovím k rozhodčím na strniště, kde ji nasazuji a předvede asi její životní poslušnost na poli a systematičnost v práci, následuje výstřel z lankasterky, na který nereaguje a přivolání. Nejkrásnější pocit na memoriálu, rozhodčí chválí Amálii a její práci na poli, nádhera a já jsem na ní, na potvoru jezevčí pyšný, i když vím, že stopa po této disciplíně bude krutý návrat do reality. Známky z pole vše za 4. Přejíždíme k občerstvení, kde všichni doplňujeme energii, Hanička obsadila frontu s pokrmy a nápoji a já ukládám Amálii do své zelené mikiny, ještě ji dávám napít a jen se zavrtá, tak spí. Za půl hodiny vyrážíme na stopní dráhy, tak nějak to dopadne. K stopním drahám je to asi 2 km, tak si říkám, alespoň se Amálie uklidní, ale marné. Zahlásíme se rozhodčím a už při nasazení barvářského obojku s řemenem Amálie potahuje všechno na vysoký nos a mně je jasné, že to bude mazec. Jdu na nástřel a koukám, kudy jde stopní dráha, nasazuji jezevčici a jdeme. Docela to jde, pěkný krpál, ale Amálie jde stále. První hřebenová cesta a ještě křižovatka. Amálie se zastaví a kouká, mě to připadalo, jako kdyby chtěla dávat přednost zprava, po té kouká doleva. Jen ji pobídnu, Amálie stopa, podívá se a rozejde, bohužel špatným směrem. Ozývá se borlice a jdeme opět oba dva na stopu, nasazuji Amálii a zase jdeme. Evidentně ji to přestalo bavit, zvedá mordu a jen tak se jde podívat, co kde je za pobytové stopy zvěře. A tak se opět ozývá troubení a nám to prostě nejde. Jdeme z kopce do kopce a zase dále a dále, já už vyhledávám zvěř, alespoň někdo hledá a nic, posléze scházíme kopec a jdeme přes křoviska a trní, říkám Amálie to není možné, taková klika před koncem lesa... Ale opravdu Amálie jde dobře, vidím kus srnčí zvěře, postavím se k Amálii chválím ji, potvoru jednu černou... Pán rozhodčí se směje a říká, že nakonec šla dobře přes největší křoviska. Jen se usmívám, přebírám úlomek a vlastně jsem rád , že jsem došli, prostě je to potvora. Dávám jí úlomek za obojek a myslím si své... Amálie, Amálie. No přijdeme k paničce Hance, ta se usmívá, a tak cestou jí to vyprávím, známka 1, prostě bída. Jsou to holt Hebedovy stopy a musíme to natrénovat. Přicházejí poslední tři disciplíny a to nahánění, odložení a vodění. Prosím patrony myslivosti, ať to jen dokážeme dojít. Podiskutujeme s Michalem Urbanem a odjíždíme na jiné stanoviště. Nahánění- krásná to disciplína. Máme číslo 13, před námi pozorujeme dva kolegy a dostáváme možnost se ukázat. Již při hlášení rozhodčímu Amálie frká a nasává, vypoušťíme do houšťáku a tohle Amálii jde. Prolítne houšťák a paníčku nikde nic, žádná zvěř, jen ji ukážu a Amálie se vrací do houšťáku, zkouší druhou stranu a hned úspěch. Jde hlasitě za zvěří, slyšíme, jak letí jako střela nebo spíš jako blázen, protože ona je blázen. Stojíme a stále se vzdaluje, po chvilce zvěř otáčí a jde směrem k nám za krásného hlásitého štěkotu. Říkám za chvilku je tady máme, rozhodčí se usmívá, ale co čert nechtěl běží cestou, kde jde část korony. Zvěř se stáčí a Amálie také, po chvilce pán rozhodčí ukončuje disciplnínu s úsměvem a hodnocením 4, krásná práce, tak by to mělo vypadat. Tyto slova nás po barvě zahřejí a teď se zahřeju i já. Rozhodčí mačká stopky a já píšťalku málem strhnu, popojdu k remízu a slyším Amálii, jak se snaží stočit zvěř, odchytávám jí a sypeme k pánům rozhodčím nahlásit se, flintu házíme Haničce a upalujeme. V klidu a v pohodě - limit stíháme. Je to za 4. Chvilku čekáme na kolegy a sluníme se, Amálie zavrtaná v autě. Je vidět, že toho má "plný kecky". Jdeme na vodění, po včerejšku se modlím, očekávám Hebedův polygon 2, ale pán rozhodčí nás odvedl k lesu na kruh. Dostáváme příležitost a jdeme, no já jdu a někdo černý a dlouhý i následuje, přece si nebude rvát bříško v borůvkách a trní. Chápu, je to dámička. Jdeme a Amálie se srovnala, asi taky viděla rozhodčí, známka 3, a to myslím, že nám přidali... Čekáme na poslední disciplínu memoriálu a zatím ŽIJEME, což považuji za nemožné, ale krásné. Sedíme a na úseku nahánění zvedli srnčí zvěř, která letí kolem nás, a to se nemělo stát, Amálie naspeedovaná, já se snažím jí přikrýt oči a držím jí, aby nezačala blafat, nějak jsem to ustál, ale v myšlenkách si říkám, tu odložím a srnčí natáhne a půjde. Byla jak bláznivá. Jdeme na to, kolegové, zatím všechno odložení v pořádku za 4, tak nevím, zda vázat a mít jistotu nebo nechat jako vždy na volno. Asi jsme se zbláznili Amálie oba, jdeme, hlášení a na volno. Jdeme lesem a druhý rozhodčí nám ukazuje místo odložení, borůvčí, žádný přepych pro dámičku, následují hlasité pokyny, přece jenom je to poslední disciplína a jdu od místa odložení, jen tak periferně kouknu na jezevce a vidím neplánovaný pohyb, tušil jsem, že to nebude jako vždy při odložení, udělám krok zpět a jezevce uzemním. Tak si konečně jezevec nechal říci, Amálie vydržela celou dobu na místě, já kontroloval celý reliéf, zda se někde potvora neobjeví, naštěstí ne. Pro mě nejdelší odložení v životě. Jdu si pro ní na odložení a celou cestu si jí nesu v náručí, dávám jí pusu a spousty nesmyslných pochval. A tak to Amála dokázala, svůj první memoriál dokončila a vysloužila si výnosné postavení u nás doma a také zasloužený spánek u televize, to jsem ji slíbil. Odjíždíme na jídlo a posléze na vyhodnocení, než dojedeme Amálie využívá naházených svetrů a bund v autě a zakrtkuje se a už spí. Máme ohromnou radost a konečně klid. Víme co trénovat - Hebedův polygon na chození na vodítku a hlavně dlouhé stopy. Ale jak já, tak Amálie jsme spokojení, Hanička, chudák, vše vytrpěla s námi, ale užila si spousty legrace a krás memoriálu a zase jsme se podívali mezi kolegy myslivce a jezevce a hodně věcí rozebrali s vůdci a kamarády. Tím bych na závěr chtěl všem poděkovat: Haničce, jezevčici Amálii, našemu sdružení, za možnost výcviku všech našich psů. Hlavní poděkování pak patří rozhodčím, pořadatelům 30. ročníku memoriálu Františka Hebedy, vůdcům v naší skupině za rady a spousty srandy. Celkově super pocit a mnoho dalších zkušeností a jak jsme se domluvili, po našem jarním vrhu štěňat opět vyrazíme na memoriál. Myslivosti a myslivecké kynologii zdar!
více informací a zážitků /www.zkrasnedoliny.cz/news/memorial-frantiska-hebedy-den-ii-/
vložil: Zbyněk Pochman
vloženo: 28.10.2013 07:38
zobrazeno: 1447x
hodnocení: 10 hlasů
vloženo: 28.10.2013 07:38
zobrazeno: 1447x
hodnocení: 10 hlasů
Komentáře:
K této fotce zatím nebyl přidán komentář
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.