Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
Skončilo září, měsíc jelenů
vloženo: 30.9.2025 22:21
autor: Josef Kouba
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17414) (2 dnes)
- úlovky (svět) (2314)
- trofeje (4707)
- historie (3860)
- zvěř v přírodě (43814) (3 dnes)
- zvěř v zajetí (3702)
- příroda (40011) (2 dnes)
- lovecké výstavy (1564)
- lovecký pes (13567)
- zbraně (2621)
- lidé (4687) (3 dnes)
- fotopast (16108) (4 dnes)
- myslivecké umění (4884)
- myslivecký interiér (462)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (7157)
- ptactvo v přírodě (20751) (2 dnes)
- hmyz v přírodě (7455) (3 dnes)
- obojživelníci a plazi (1361)
- květiny a houby (15767)
- myslivecké stavby (3947)
- sokolnictví (511)
- ostatní (24688)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Tátův jelen
vloženo: 1.10.2020 19:59
autor: Jiří Šikl
úlovky (svět)
Los Kamčatka
vloženo: 30.1.2013 08:10
autor: mirojevo
trofeje
Letošní srnec
vloženo: 14.5.2020 16:58
autor: František Šmída
zvěř v přírodě
Liška
vloženo: 9.2.2018 06:05
autor: Josef Vršan
zbraně
Bixa Ant.Sodia Ferlach 16/9,3×72R
vloženo: 23.6.2017 08:45
autor: Igor Filo
fotopast
Rys
vloženo: 6.2.2012 07:57
autor: Vladimír Zach
myslivecké umění
ŕŕŕŕ...
vloženo: 7.4.2013 18:11
autor: Marek Horňák
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
| « novější foto | starší foto » |
Bobří úplněk
váha: 30 kgvěk: 1 let
Takto byl označen super úplněk roku 2025, kdy se Měsíc po více jak 6 ti letech přiblížil k Zemi na pouhých 356 980 kilometrů. Nevím a dobře si asi neumím tuhle vzdálenost nějak představit, faktem však je, že první listopadovou středu svítil fakt jako prase. Možná proto, a díky včerejšímu šťastnému lovu, bych si ho spíš dovolil přejmenovat na úplněk prasečí.
Posledních pár čekaných jsem se marně věnoval hlídání problémových příměstských částí a štětináče jsem vůbec neviděl. Dnes jsem si chtěl proto spravit chuť a zamířil na spolehlivou lokalitu, kukuřičné strniště u Metransu. Spolehlivou tedy hlavně v tom, že jsem tu divočáky potkával pravidelně. To, že jsem se pak nedostával k lovu, bylo za mě vždycky více dílem štěstěny, než nějakého umu. Dnes se však karta obrátila. Už při příjezdu k poli mě tvář ovane příhodný vítr. Úplně opačný, než při předchozích čekaných. Dovoluje mi zasednout v rohu pole u kolejí. Naproti se tyčí vysoká kazatelna, ze které jsem posledně pásl dokonce 14 ti člennou tlupu. Ta si však stejně nakonec po horizontu došla pro vítr. No, byly to tedy spíše party dvě, sražené dohromady. Do tohohle setkání mi polovina prasat častěji vytahovala právě u kolejí, kam momentálně mířily i mé kroky. Hrana pešunku s posedem je jen minimalisticky zarostlá trávou a řídkým rákosem s pár keříky šípků. K nim jsem tady přesunul kolegův nizoučký posed, který tu zbyl po hlídání kukuřic. Černé zvěři zde nahrává, že na pole navazuje rozsáhlý komplex lesa, tvořený dlouhými borky. Daleko od lidí zde mají klid, kryt i vodu a jediné co je táhne z lesa ven, jsou zbytky kukuřičných klasů. Kvůli té blízkosti se zde proto objevují poměrně brzo, teď v zimním čase kolikrát už před sedmou hodinou.
S hodinovou rezervou tedy pomalu kráčím panelkou za kolejemi, když v protějších kopcích nad Semanínem zazní výstřel. Je to dost daleko, ale určitě u nás. Někdo má zřejmě splněno. V duchu si říkám Lovu zdar při úspěšném zdolávání posledního ze dvou špruslátek
posedu. Halogeny překladiště se stříbrným kotoučem nad hlavou vrhají stíny jako na fotbalovém hřišti. Soukám se tedy do lístečkového přehozu abych tolik nesvítil a tiše, pln očekávání, konečně zasedám. Luna září natolik, že se na ni dnes nejde dívat ani dalekohledem. Skláním tedy hlavu, přivírám oči a tiše přemlouvám Dianku o trochu té její přízně. Pole však zůstává dlouho prázdné, až na jednoho ušáka. Ani lišku, která tu pravidelně šmejdí, dnes nezmerčím.
Míjí půl sedmá, nic. Sedmá hodina a zase nic. Touhle dobou už bývali venku, že by je ten extra svit dnes tak zdržel? O půl osmé se vlevo před lesem konečně zjeví pár světlých obrysů. Zrovna v tomhle místě strniště tvoří bubínek a ze své pozice metru a půl nad zemí, z nich vidím jen horní části těl. Jsou tam větší i menší kousky, víc zatím neurčím. Vítr je dobrý, hlad velký „Vydržaj pijanier.“ Pomalu se posouvají polem k rozváleným plochám, slibujícím bohatou hostinu. Napínák, pojistka a Meostar na dvanáctce, červená tečka letí z kusu na kus. Je to tak 80 metrů a nejbližší vybrané sele se zatím pohybuje furt naostro. Nechci už měnit cíl a čekám na jeho pootočení, když z čista jasna v dáli práskne další výstřel. Je to daleko, ale nejde si ho splést. Všechny kusy zkamení se zdviženou hlavou. Chvíli zvažuji, že to tam za nimi pošlu takhle šikmo, to už však vodící baška v poklusu odfoukne a celou tlupu rychle přesouvá za horizont, kde bezhlučně mizí v lese. No to je zas slovník, co drtím mezi zuby. Pro ostatní je noční lov černé denním chlebem, já si je však musím vždy řádně vychodit a čekat než se sejde vícero příznivých okolností pro lov klasickou optikou. Uklidňuje mě, že rány u nás teď padají co chvíli a nějakou psychickou odolnost ti rytíři už mít musí. Počkám tedy půl hoďky, a když se sem nevrátí, přesunu se naproti na kazatelnu, kde bych viděl i na sousední pole. Plán je to snad dobrý a trpělivost, jest myslivcova cnost.
Nakonec to stíhají jen tak tak. Deset minut před osmou se mezi mnou a kazatelnou z rákosu vynořuje velký černý divočák. Chvíli je sám, uvažuji tedy o kňourkovi. Pak ale za jeho zády začnou přibývat siluety všech velikostí. Jde o tři větší bachyně a asi šest selat, z nichž jedno je trochu větší a na první pohled si padáme do oka. Prasata naštěstí nemíří doprostřed pole, ale stáčí se víc do kouta, kde vytáhli prvně. Vítr drží a náboje kolegům zřejmě došli, víc loveckému srdci nelze přát. Lituji jen, že jsem nevzal 9,3ku. S tímhle světlem a vzdáleností by to šestková Zeisska zvládla s prstem v nose. Tlupa se přemisťuje blíž do míst, kde leží nejvíc zválených klasů. Vedu si vybrané větší sele a čekám, až se zažere a otočí bokem. Lístečkovou kapuci přetahuji z kšiltu beranice na puškohled, abych odclonil odlesky, a s výdechem pomalu pohnu ukazováčkem.
Rána z Carbinky je dnes zvukově tak akorát, aby přiměla tlupu k rychlému přesunu, jen náraz kule mi na těch 50 metrů uniká. Odbíhající tlupu sleduji dalekohledem, ale nezdá se, že by jich bylo zrovna o jednoho míň. Na poli žádnou kupu ležet nevidím, umístěním zásahu jsem si však docela jist. Vylézám z převleku a baterkou projíždím směr nástřelu i plochu kudy tlupa mizela a pomalu se mi ze rtů ztrácí úsměv. 30kilovou bachyňku nakonec najdu zhaslou o dost víc vlevo, než jsem myslel. Jak jsem ji tam dlouho vodil v plném zvětšení, přesunula se bokem více od tlupy.
Ulomené dubové snítky pokládám na černo stříbrné štětiny i do barvou potřísněného ryje. Poslední rozloučení pod dozorem velikého Sauronova oka mě opět přinutí přemítat, že to s námi ti, které zveme černými rytíři, nemají vůbec lehké. I když jim však jdeme dnem i nocí po krku, nesou svůj existenční úděl statečně.
vloženo: 7.11.2025 11:29
zobrazeno: 852x
hodnocení: 5 hlasů
Komentáře:
7.11.2025 22:38 vložil František Mlčoch
Lovu zdar, Petře
Lovu zdar, Petře
7.11.2025 15:08 vložil Scout Guard
Super příběh.....jako vždy. Lovu Zdar.
Super příběh.....jako vždy. Lovu Zdar.
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.