Oddílový vedoucí - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Zlatý srnec z Maďarska
vloženo: 26.6.2025 08:02
autor: NH

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17327)
• úlovky (svět) (2254)
• trofeje (4707)
• historie (3860)
• zvěř v přírodě (43533) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39765)
• lovecké výstavy (1568)
• lovecký pes (13569)
• zbraně (2607)
• lidé (4678)
• fotopast (15960)
• myslivecké umění (4875)
• myslivecký interiér (463)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7143)
• ptactvo v přírodě (20617) (1 dnes)
• hmyz v přírodě (7114)
• obojživelníci a plazi (1357)
• květiny a houby (15666)
• myslivecké stavby (3950)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24624)

úlovky (ČR, SR)

Srnec 2007
vloženo: 10.2.2014 18:05
autor: Michal / admin /

úlovky (svět)

PL 2015
vloženo: 13.2.2016 07:12
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Moji letošní srnci
vloženo: 28.8.2012 06:20
autor: Josef Vršan

zvěř v přírodě

Sele
vloženo: 1.6.2016 08:30
autor: Děda z lesa

zbraně

V dílně...
vloženo: 27.8.2015 07:00
autor: jirka krbeček

fotopast

...
vloženo: 6.10.2019 08:36
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

Dočkáš se!
vloženo: 7.3.2012 11:11
autor: Carpin

• 239864 fotek (3 dnes)
• 8284 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9517 inzerátů (1 dnes)
• 287 diskuzí (0 dnes)
• 757206 komentářů fotek (11 dnes)
• 12990 komentářů videí (0 dnes)
• 3348760 hlasování fotek (29 dnes)
• 57053 hlasování videí (0 dnes)
• 38964 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 8 online

Více informací

starší foto »

Oddílový vedoucí

váha: 40 kg
věk: 2 let

Jelikož je nadcházející víkend posledním červnovým a mé obě dvě skautské děti se právě začínají balit na pravidelný tábor, slyším tohle označení doma dost často. Zatímco se tak s hrnečkem kávy v ruce snažím rozluštit nové názvosloví čerstvě vytištěných vysvědčení, ještě netuším, že dnes večer o osudu jednoho takového oddílového vedoucího budu muset rozhodovat.

Oproti předchozím horkým večerům se dnes konečně ochladilo a podmračená páteční obloha slibuje kromě deště i možnou přítomnost zvěře ještě za světla. Soně nechávám doma Remington a vyrážím se starou jednuškou na obeznaného vysokého špičáka. Není to žádná výjimečná trofej, ale do říje by ho chtělo z těchto míst určitě vyřadit. On o tom už bohužel určitě dobře ví a začala tak obvyklá přetahovaná.

Zavčas proto usedám na konci pole k rákosu na novou kazatelnu. Před ní se rozprostírá pole už dosti polehaného jílku, obtažené pruhem nízkého biopásu. Venku potkávám zatím jen tři zajíce. Čiplenku naproti pod lesem si příchodem zrazuji, než se konečně uvelebím v přehřáté vysoké budce. Rychle otevírám všechny okna a s uspokojením hltám čerstvý větřík od kolejí. Ke spokojenosti mi tak už chybí jen trochu toho štěstí.

I to se ale nakonec po půldruhé hodině dostaví. Nejprve mi za zády párkrát zabéká výstražný hluboký hlas srnčího, než v olších na okraji rákosu zaslechnu nezaměnitelné kvičivé pošťuchování. Je to po delší době co nesedím s Remoušem, a tak si posunuji sezení blíž k pravému oknu a zkouším pozici a výhled. Divočáci se přesunou až přímo za kazatelnu, pootevřu tedy tiše i dveře nad žebříkem. Rachot pode mnou náhle utichne. Napjaté čekání, zda přišli či nepřišli pro vítr, naštěstí po dvou minutách končí křupáním vytahujícího kusu. Padesát metrů od kazatelny se z rákosu vysune dlouhá hlava s šedým ryjem a střapatými slechy.

Podle předchozích zvuků jsem byl přesvědčen, že jde o bachnu se selaty, mám tak v jedné ruce připravenou kameru. Očima se mi prase nezdá na první pohled moc velké a druhý vytahující kus je ještě menší. Přiblížení a hlavně přeostření mi hned rozbuší srdce, oba kusy mají totiž střapce. Chvilka nerozhodnosti, zda dál točit či lovit, jim postačí k překonání nízkého biopásu a zaparkování se v jílku. Byli určitě zvyklí, že jim ještě minulý týden poskytoval bezpečný úkryt, a tak se hned dávají do uždibování vršků. V okamžiku kdy vystrčím z okénka šestihrannou hlaveň, je doplní ještě další tři menší kusy, všechno kluci.

Dlouho se mi už nestalo, abych tyhle noční (po)tvory pásl takhle za světla. Jsou v klidu a s dobrým větrem, užívám si tedy tohoto nečekaného setkání. Chvíli se snažím v tlupě zorientovat. Vypadá to nejspíš na loňská odrostlá selata a tak 40cítkového lončáka, který je přivedl. Trochu se zapomínám a černá mezi tím postoupí dál do vyšší trávy. Všichni se navíc drží zádí ke mně a menším koukají ven jen hřbety. V okamžiku, kdy se tedy jejich vedoucí natočí bokem, zvedne hlavu a stane se v těch sedmdesáti metrech nejbezpečněji lovitelným kusem, už na nic dalšího nečekám. Ve starém německém soustrojí dochází k překonání úvratě a bicí kladívko řízne na střed rozbušky usazené v dlouhé kuželové nábojnici, hned vedle nápisu *S&B*9,3x72R.

Vše je samozřejmě dílem mžiku a přehlušeno ostrým třeskem, znásobeným budkou kazatelny. Lekám se spolu s divočáky, v šestkovém puškohledu však stíhám postřehnout nadskočení vybraného kusu, než vyrazí prudce vpřed. Běží jako první, následován menšími kusy a přes celé pole nezpomaluje a ani jednou neklopýtne. Na konci jílku se mi pak všichni ztrácí v elektrovodu a já se rozpačitě drbu pod kloboukem a přemýšlím, kde že soudruzi udělali chybu. Nic mě nenapadá. Balím tedy, dokud je ještě dost světla a jdu to prověřit na nástřel.

Tady mě přeci jen čekají první radosti. Nacházím ho velmi rychle, je totiž značen světlou plicní barvou s malými střiženými kousky. Následující otěry jsou tedy výše, než bych čekal, ale jejich následování nečiní žádnou obtíž. Přes celé pole barvy neubývá, problém pak nastává až těsně před zarostlým elektrovodem. Jsem přesvědčen, že kus je zhaslý. Víte ale jak, když právě stojíte před vstupem do hustého porostu, kde si nevidíte pod nohy, znovu rekapitulujete předešlý děj a zkušenosti a zvažujete, kolik času by stála otočka pro psa. Nakonec však vítězí alibistické rozhodnutí: „Zkusím ještě kousek, když tak potom za B.“ Lončák to naštěstí viděl stejně a s dosažením krytu zhasl hned pod nejbližším keřem.

Jaký jsem kovaný lovec černé se ukáže, když v batohu nenacházím popruh a jaký jsem lovec obecně, když pak zjistím, že plomba už nebydlí ve stejné vestě co nůž. Volám tedy potupně Soně s prosbou o dovezení plomby a vydávám se půl kilometru zpátky k autu. Tam mě překvapivě místo ženy čekají obě děti, které na jejich žádost přivezla. Ještě se mi snad za těch 35 let nikdy nestalo, abychom se sešli v téhle sestavě. Náležitě si to také užívám a dělím se s nimi jak o vyvrhování, tak i o následný transport. U Kuby přitom rychle odhalím podstatu účasti, kdy divočáka obratně zabaví jater, bo chce jít druhý večer sedět na sumce ☺. Cestu k autu nám nakonec ještě ozvučí další výstřel, kdy se kolegovi o dvě pole dál, daří ulovit sele.

Příště tedy snad už nějaký příběh z lovu mé nejoblíbenější zvěře, zvěře srnčí.

Lovu zdar


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.