Vyhledávání
Přihlášení
Nejlepší fotografie
Další stařík
vloženo: 2.7.2026 22:44
autor: Milan Dejda
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2026
Fotografie
- úlovky (ČR, SR) (17542) (1 dnes)
- úlovky (svět) (2354) (3 dnes)
- trofeje (4714)
- historie (3869)
- zvěř v přírodě (43787) (1 dnes)
- zvěř v zajetí (3730)
- příroda (40406) (1 dnes)
- lovecké výstavy (1574)
- lovecký pes (13624)
- zbraně (2660)
- lidé (4702)
- fotopast (16374)
- myslivecké umění (4931)
- myslivecký interiér (467)
- shozy (jelení, srnčí atd.) (7271)
- ptactvo v přírodě (21372) (5 dnes)
- hmyz v přírodě (7926)
- obojživelníci a plazi (1373)
- květiny a houby (15904)
- myslivecké stavby (3950)
- sokolnictví (511)
- ostatní (24905)
Fotografie desetiletí
úlovky (ČR, SR)
Nutná sebeobrana
vloženo: 30.10.2013 09:41
autor: Standa Kysela
úlovky (svět)
Lov rysa v Lotyšsku
vloženo: 24.1.2019 17:37
autor: Martin Saifrt
trofeje
srnec 6.7.
vloženo: 11.7.2016 17:26
autor: Zuzka a Miloš
zvěř v přírodě
Liška v oboře
vloženo: 2.6.2020 08:32
autor: Děda z lesa
zbraně
Vánoční přání
vloženo: 21.12.2018 19:52
autor: Karel Obrtál
fotopast
...
vloženo: 26.5.2015 06:41
autor: Miroslav Svoboda
myslivecké umění
akát 41 x 29 cm
vloženo: 18.1.2017 15:30
autor: Michaela Píchová
Statistika
Připomínky a názory
Fotografie
| starší foto » |
Srnec 20.7.2026
váha: 10 kgvěk: 1 let
Jak už to u paličkáčů bývá, vytahoval v té části honitby, kde jak na just není žádné lovecké zařízení. Tedy je, to bych kecala, ale nejbližší kazatelna je až na druhé straně pole, odhadem tak 300 m+. Přesto při dobrém větru dobře posloužila k poctivému a opakovanému obeznávání. Bez ní bych o něm nevěděla.
Do tohohle levého rohu rozlehlého pole ústí notně vzrostlý elektrovod na nějž navazuje hustý pás trnkového pralesa lemujícího pole po celé jeho spodní hranici a oddělujícího ho od objezdové, vlečné železniční trati.
V tomhle koutu honitby letos navíc zcela chybí dobrý chovný srnec. Začátkem sezóny tu Petr odlovil vysokého, silného starého špígra, který by tu teď, v říji, asi mohl udělat pěknou paseku. Srn jsme tu totiž napočítali na celém poli min. sedm. Takže to teď v říji bude zajímavá lokalita a možná o ní ještě uslyšíte…
Jiný starší kus se sem však doteď nenatáhl a tak si tenhle kout mezi sebe rozdělili tři ročci. Jeden z nich nosí nadějného, vysokého a docela silného vidláčka, druhý, u nějž bych odlov za jiných okolností možná i zvažovala, tenké špičky lehce nad půlku slech a třetí, ale na první zdání ve zvěřině docela velký kus, jen dvě, sotva znatelné paličky.
I když se bavíme o ročcích, dělení výsostných území každého z nich bylo jasně dané. A tak jsem musela vymyslet, jak se k paličkáči dostat blíž.
Více hlav, víc rozumu a tak mi tam Petr po vzájemné dohodě převezl nízoučký starý posídek, spíš takovou vyvýšenou sedačku o dvou šprušlích a šikovně mi ji zamaskoval do bezového keře u paty krajního stožáru elektrovodu.
Mám čerstvě po operaci pravého zápěstí, víc jak měsíc jsem si o lese mohla nechat jen zdát a tak mi lezení nahoru po žebřících ještě dělá problémy. Ale na tuhle stoličku se vytáhnu bez problémů i ze země. Jen se sem musím dobře maskovat, přece jenom sedím nízko a svítícího obličeje by si zvěř v kontrastu s tmavým pozadím všimla.
První čekání končí nezdarem, když mi v půl deváté na pole vjede kolega na čtyřkolce, ověřující si vítr, pro své možné noční čekání na prasata. Těší mě, že jsem fakt dobře maskovaná, protože o mě neví až do chvíle, kdy si sundávám z hlavy kapuci maskovacího lístečkového hacafraku a on uvidí moje vlasy a kynoucí ruku. Omluvně pokrčí rameny a opouští pole. Sedím nakonec až do tmy. Paličkáč mi nakonec vytáhne v rohu u rákosu, ve výsostném území pomyslného bráchy - špígra. Pase se tam však jen do chvíle, než mu silnější roček vytáhne v ústrety. To se pak okamžitě otáčí a zatahuje do trnek, odkud už nevytáhne.
Druhé čekání si komplikuju sama vlastní nerozhodností. Kolem půl osmé mi z rohu u rákosu vytahuje do biopásu velký kus a v zápětí za ním druhý, o třetinu menší. Mám je oba tak na 200 m, takže ledabyle ověřuju dalekohledem, že to je srna a druhý kus, její srnče. V ten moment mě přestávají zajímat. Jj, chce to příště líp koukat, Hrušková.
Svou chybu si uvědomím až v momentu, kdy po trati projíždí vlak. Srna jen zvedne hlavu, chvilku jistí a jakmile pozná, že tohle je ten zvuk, který se tu pravidelně opakuje, ale nic jí od něj nehrozí, pase se dál. Oproti tomu druhý kus panikaří a úprkem mizí v trnkách. Tak tohle by srnče od srny přece neudělalo!
Srna pomalu popochází mým směrem, klidně se pase. Když ji mám tak na 100 - 120 m, pořádně si ji čtu. Mladší kus, bez vemínka, žádná papila, v dobré kondici. Druhý kus však nikde.
Ten nakonec vytáhne až za hodnou chvíli v místech, kde zatáhl a rychlými telecími skoky dohání srnu. Dalekohled na oči a …
Můj paličkáč, jaké že to překvapení.
Než však stihnu hodit flintu do ramene, srna z ničeho nic zatahuje do trnek a paličkáč ji následuje.
V duchu si spílám za lajdáckou chybu a nerozhodnost a prosím Dianu o možnost svou reputaci ještě dnes napravit.
Těsně před devátou projíždí další vlaková souprava. Pomalu se smiřuju s dalším nezdarem, když před sebou registruji v lemu trnek rezavou skvrnu. Mám ji tak 130 m. Kašlu v ten moment na dalekohled, napínám napínáček a dávám si flintu hned do ramene. Odteď už budu číst vše jen přes puškohled.
Zatím vidím jen hřbet, nic víc. Tepovka se pozvolna zvyšuje. Konečně kus zvedá hlavu, ale tu mi z části stále kryjí větve trnek. Takže pořád netuším, s kým mám tu čest. Klid holka, dýchej.
Uběhne asi 5 minut, než kus konečně plně vytáhne do biopásu. Děkuju Diano, je to on!
Posadím mu tečku na plece a čekám. Ošívá se a drbe. Jednu chvíli má hlavu na zemi, pak hned na jednom boku, aby ji vzápětí přetočil na druhý bok a tak stále dokola. Klid, vydrž. Však on se začne pást.
Když se mi po chvilce opravdu staví ukázkově naštorc, pomalu odjišťuji a posunuji tečku do pomyslného výhryzku za jeho pravou lopatkou. Je 21:00, když mačkám spoušť a 8 gr. Sako dopadá přesně tam, kam jsem ho poslala.
Srnec značí zásah znatelným smýknutím do boku a prudce vyráží obloukem zpět do trnek, kde mizí.
Rychle si ještě ověřuji pozadí nástřelu, odpouštím si pomyslnou cigaretu, slízám, přebíjím a jdu směrem nástřel. Po chvilce nacházím v biopásu silně pobarvený nástřel s kusy plic, který mne spolehlivě dovede k vyšlapanému ochozu v trnkách, svažujícímu se dolů k trati. Z kraje vidím ještě silně pobarvený otěr na tmavých větvičkách, ale čím víc se do nich nořím, mizí.
Nic, sejdu pro sichr k trati a kontroluji, jestli neleží někde v kolejišti nebo za ním. Pak se vracím nahoru k nástřelu a volám Petrovi, který dnes vyrazil s naším teenagerem muškařit na řeku. Naštěstí už jsou doma a tak mi slibuje přijet pomoc s dosledem.
Srnce nakonec nacházíme asi 20 m od nástřelu, zaseknutého v nízkém, tunelu/ochozu pod větvemi trnek. Vytahujeme ho společně v kleče na čtyřech za vydatného slovního doprovodu.
Vzdávám svému letošnímu prvnímu srnci všechny náležité pocty, děkuji patronům za přízeň a shovívavost a v duchu navíc Petrovi za pomoc nejen s transportem přes víc jak kilometr dlouhé pole.
Lovu zdar!
CZ 527 v ráži 7.62x39, poloplášťová střela Sako Gamehead 8 gr.
vložil: Soňa Hrušková
vloženo: 26.7.2026 14:04
zobrazeno: 120x
hodnocení: 2 hlasů
vloženo: 26.7.2026 14:04
zobrazeno: 120x
hodnocení: 2 hlasů
Komentáře:
K této fotce zatím nebyl přidán komentář
Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.