17 let s Vámi

Lišák k patnáctinám - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Vyhledávání

Přihlášení

Nejlepší fotografie

Fotografie

úlovky (ČR, SR) (17446) (1 dnes)
úlovky (svět) (2323)
trofeje (4711)
historie (3862)
zvěř v přírodě (43907) (1 dnes)
zvěř v zajetí (3705)
příroda (40140) (3 dnes)
lovecké výstavy (1564)
lovecký pes (13594)
zbraně (2653)
lidé (4703)
fotopast (16112)
myslivecké umění (4902)
myslivecký interiér (464)
shozy (jelení, srnčí atd.) (7203)
ptactvo v přírodě (20907) (2 dnes)
hmyz v přírodě (7647) (1 dnes)
obojživelníci a plazi (1362)
květiny a houby (15785)
myslivecké stavby (3951)
sokolnictví (511)
ostatní (24778)

Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Divočák
vloženo: 25.11.2017 10:49
autor: Jiří Zábran

úlovky (svět)

Bezoar Ibex - turecký démon
vloženo: 6.3.2016 08:07
autor: Radek

trofeje

ÚLOVKY SEZONY 2017
vloženo: 15.1.2018 11:19
autor: Petr Waclawek

zvěř v přírodě

Obnova
vloženo: 11.2.2015 08:39
autor: Děda z lesa

zbraně

Vánoční přání
vloženo: 21.12.2018 19:52
autor: Karel Obrtál

fotopast

...
vloženo: 10.9.2013 19:16
autor: Josef Cimerman

myslivecké umění

*farbiar*
vloženo: 15.3.2014 16:10
autor: Marek Horňák

Statistika

242230 fotek (8 dnes)
8444 videí (1 dnes)
333 odkazů (0 dnes)
9697 inzerátů (1 dnes)
284 diskuzí (0 dnes)
759257 komentářů fotek (15 dnes)
12996 komentářů videí (0 dnes)
3360231 hlasování fotek (29 dnes)
57271 hlasování videí (0 dnes)
39607 registrovaných uživatelů
2 dnes nových, 11 online

Připomínky a názory

Více informací

Fotografie

starší foto »

Lišák k patnáctinám

Jak mi ten liščí rok 2026 začal výborně a hned v jeho prvním dnu se zadařilo, následný měsíc byl proti tomu utrpením. Přestože sníh pravidelně připadával a liškám začalo období lásek, nějak jsme se nemohli naladit na stejnou notu. Dvě lišky z Čuheláku které jsem rozehnal chybným výstřelem, jsem sice občas střídavě zahlédl, ale ani při spoustě dalších prosezených večerů, jsem se k výstřelu už nedostal. Každý člověk má znát svou míru trpělivosti a ta má, po dvou týdnech chození na stejné místo, nakonec přetekla. A zaplať pánbůh zato.

Změna místa mi prospěla a málem přinesla ovoce hned při první návštěvě. Zachumelené makové strniště sousedící se vždy svítícím a nikdy nespícím překladištěm Metransu, bylo místem, kde jsem měl v rohu na bříze u cesty opřený posed. Tam jsem už před zimou postupně obeznal tři kmotry. Cílovkou se mi tu na dlouhou stala ta třínohá a prašivá. Její nepravidelné návštěvy však postupně ustaly a zbylé dvě se se sněhem taky vypařily. Předposlední lednový den tedy přicházím k posedu a na strništi radostně napočítávám sedm divoce se honcujících zajíců. Včerejší noc připadlo pět nových čísel sněhu a mírně sype i teď, tak se jim ty kroužky hezky opisují. Usedám, než se však zachumlám do vaku a schovám bílým krytím, vyloupne se před trnkami zrzavá oháňka. Kulovnice tou chvílí ještě poklidně visí z opěrky a puškohled se zahřívá v neoprenu. Liška o mně sice neví, ale podél trnek nabírá tempo a čáruje pryč. Rychlostní souboj tak vyhrává, a v okamžiku kdy 7,62milimetrové Sako opouští hlaveň, je už ve 150 ti metrech. Pod kmotrou se zapráší, zatímco ona vyděšeně prchá přes celé pole, kde zmizí v rákosí rybníka. „Ach jo,“ flinta se naposledy na obou selatech osvědčila, tentokrát jsem ale zřejmě výstřel uspěchal a hlavně podcenil vzdálenost.

Čekám ani ne hodinu, když se na druhém poli za rýhou objeví další zrzka. Přijde mi o něco vyšší a delší, tipuji ji spíš na lišáka. Neskolí, jen šmejdí kolem přítoku rybníka, než zmizí v jeho rákosí. Další půl hodinka a je znovu venku. Tentokrát jde už po strništi, ale v půlce to znovu zalomí do kolejiště. Po pěti minutách se ukáže ještě jednou, na cestě za kolejemi. Stojí, mám ji v kříži, ale za ní se míhají světla projíždějících aut. Znovu jí spolkne trať a ani přes naléhavé vrnění Fox Heatky se už víc neukáže. Místo a čas. Dvě veličiny, které u lišek mimo čas kaňkování, platí téměř vždy, v mé hlavě už pomalu spřádají plán do posledního lednového dne.

Tenhle den má však pro mě význam ještě úplně jiného kalibru. Před 15 ti lety se totiž na svět vyloupl náš Kuba. Po slavnostním obědě tak dochází na dárky a já od něho na oplátku dostávám účast na odpoledním přesunu posedu. Je to tedy větší dobrodružství, než jsem čekal, ale oba to ale ustáváme a posed vztyčíme za mostkem ve špici rákosu. Kuba mi místo ještě posypává granulemi kolem strouhy přítoku a já mu za to velkoryse slibuju přinést večer ukázat lišáka.

Ten slib mě však nakonec stojí o dost víc, než jsem čekal. Téměř pět promrzlých hodin. Oproti pátku se výrazně ochladilo, a už při příjezdu mi to v autě ukazuje -6 °C. Všichni ušáci jsou už na pozicích, alespoň tu dnes bude za koho bojovat. Zalézám do vaku a přikrývám se protentokrát tmavými lístečky, když mám za sebou ten tmavý les. Dnes se to vleče a oba časy včerejších návštěv zrzek proběhnou beze změn. Strniště je oboustranně sevřené kolejemi a je zajímavé pozorovat, jak zajíci reagují na projíždějící soupravy. Panáčkují a běsně rotují vždy o dost dříve, než je vlak vůbec slyšet. Jejich pohyb mě pokaždé zburcuje. Stojící zajíc bývá často dobrý indikákor blížící se kmotry. Dnes tu však pasu jen ty ušáky, a to už déle, jak 4,5 hodiny. Rozhoduji se proto, že to pro dnešek zabalím. Rozepínám pytel a házím ho i s podsedákem do rákosí pod sebe. Flintu pokládám na opěrku a ještě naposledy dalekohledem projíždím obzor.

Nikde nic, jen těch sedm hopsinek. Stoupám si a protahuju ztuhlé tělo, když se náhle z druhého pole od kolejí vynoří černá tečka. Klid, podle pohybu je to určitě janek. Má však nějak dost naspěch a hopsá k zarostlému přítoku. "Zajíce dnes sleduji celý večer, ale na téhle straně jsem je ještě neviděl, tenhle se navíc chová nějak podezřele," uvažuji, když zas pomalu usedám a remingtonem podepírám rameno. Uběhnou další tři minuty, nic se však neděje, zatímco mně takhle nalehko už začínají hlasitě drkotat zuby. Znovu si stoupám a věším flintu na rameno s rozhodnutím, že jdu! Ve stejném okamžiku se od tmavého kolejiště odpojí dlouhá a dlouze očekávaná silueta.

"Sakra!" Je to naštěstí dobrých sto metrů a liška to nestáčí k rýze, ale uklízí se do pešunku. Než zmizí, tak mi na chvilku zapózuje. Bílá náprsenka, pohublé tělo na vyšších bězích. I když mu do tohohle období chybí ten typický hlas, asi už znám pohlaví. Kdyby dorazil v uplynulých čtyřech a půl hodinách, stihnul bych ho tam. Mám však za ty léta odzkoušené, že láska procházející žaludkem platí napříč všemi živočišnými druhy. Navíc nedaleko tohoto místa, to Kuba odpoledne cukroval psími granulkami.

Je z toho nakonec dlouhá pětiminutovka nervů, než se ferina zjeví uprostřed rýhy, zavětří a dá do hledání voňavých peciček. Mráz spolu s adrenalinem honí červenou tečku po celém jejím těle, zatímco chvějící ukazováček zápasí se spouští. Zkouším si dlouze vydechnout, když v .222ce náhle křápne. Jde o překvapivou ránu a zamíření ještě nebylo úplně top, spíše více down. Lišák upadne, hned však vyskočí a rozbíhá se do pole. Po pár metrech padá znovu, to už mám naštěstí přebito a chybu napravuji.

Konečně leží, společně s posledním nábojem v komoře. Ten zajišťuji a lezu dolů balit svršky napadané v rákosí. Celou dobu jsem lišku považoval spíš za menší, teď když ji však v 70 ti metrech zvedám ze sněhu, vím, že se k autu ještě řádně pronese. První rána šla hodně na spodek těla, druhá už byla přesnější. Šelma je navlečena v dosti kaňkováním už odřené srsti, ale bez známek prašiviny. Jen oháňku má divně bachratou, zacuckanou bodláčím. Podle zubů jde to ročního lišáka s málo zkušenostmi, i tak z něj mám velkou radost. Poděkování krom Diany, patří stejnou měrou mému, dnes už patnáctiletému Kubovi.

Tak Lovu zdar a tobě synu díky a do tvého nového
rybářského života hodně štěstí a Petrova zdaru.

vložil: Petr Hruška
vloženo: 2.2.2026 10:15
zobrazeno: 173x
hodnocení: 1 hlasů

Komentáře:

2.2.2026 10:19 vložil Ladislav Janota
Lovu zdar! Hezký příběh.

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.

Informace o provozovateli | Obchodní podmínky

webdesign 123 DESIGN