Když jsou Jeseníky štědré - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

První kamzík
vloženo: 21.1.2026 04:50
autor: Lukáš Havlík

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2026

• úlovky (ČR, SR) (17470) (2 dnes)
• úlovky (svět) (2326)
• trofeje (4714)
• historie (3862)
• zvěř v přírodě (44011)
• zvěř v zajetí (3705)
• příroda (40246)
• lovecké výstavy (1564)
• lovecký pes (13601)
• zbraně (2660)
• lidé (4705)
• fotopast (16153)
• myslivecké umění (4915)
• myslivecký interiér (465)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7208)
• ptactvo v přírodě (21013)
• hmyz v přírodě (7724)
• obojživelníci a plazi (1362)
• květiny a houby (15786)
• myslivecké stavby (3951)
• sokolnictví (511)
• ostatní (24812)

úlovky (ČR, SR)

Vysnívaný
vloženo: 25.9.2016 20:20
autor: Milan Michalovič

úlovky (svět)

Můj první kamzík
vloženo: 11.10.2013 23:35
autor: Daniel Donaťák

trofeje

Zlatá rarita
vloženo: 10.8.2018 09:27
autor: Antonín Pospíchal

zvěř v přírodě

***
vloženo: 4.1.2018 16:29
autor: Daniela Badayová

zbraně

Část mé sbírky
vloženo: 12.7.2014 15:54
autor: Karel Obrtál

fotopast

Meďo I
vloženo: 10.4.2015 21:42
autor: Ladislav Mlynský

myslivecké umění

Muflón
vloženo: 8.2.2019 17:38
autor: Marek Horňák

• 242764 fotek (2 dnes)
• 8461 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9731 inzerátů (0 dnes)
• 289 diskuzí (0 dnes)
• 760005 komentářů fotek (3 dnes)
• 13001 komentářů videí (0 dnes)
• 3364639 hlasování fotek (3 dnes)
• 57308 hlasování videí (0 dnes)
• 39667 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Když jsou Jeseníky štědré

Před dvěma lety jsem v naší režijní honitbě domluvil kamarádovi poplatkový odlov kamzíka v Jeseníkách. Když jsem v květnu loňského roku vyhrál na střeleckém závodu odlov této nevšední vzácné zvěře, v hlavě se zrodil plán zorganizovat lov na stejný termín. V den státního svátku 28. října jsem se setkali na polesí Domašov a následně se jeli ubytovat na loveckou chatu, s tím že na první vycházky půjdeme následující den dopoledne. Byť jsem mě možnost a chtěl jsem lovit sám, přece jen jsem se domluvil s hajným Mirkem, zda by absolvoval první šoulačku se mnou a ukázal mi kudy vede každý lovecký chodník, každý výhled nebo místo, kde zvěř zaléhá nebo střídá. Pro lov mi byl polesným určen úsek pod Malým Dědem. Typická klimaxová horská smrčina řídce porostlá přestárlými přírodními živly ošlehanými smrky. A tady někde pod loveckou chatou Hubertkou začíná padat do údolí prudký skalnatý kaňon, který do terénu zařízl Studený potok, bylo v přírodní rezervaci Vysoký vodopád, první místo, kde jsem chtěl začít s lovem. Protože už vím, jak je při lovu v horách štěstěna vrtkavá, umínil jsem si, že rozhodně nebudu přebírat, zda ulovím kamzíka nebo kamzici. Jen jedno omezení jsem si nastavil, a to aby ulovený kus náležel do třetí věkové třídy a byl tedy zralý k odstřelu. V devět hodin dopoledne jsme se potkali s Mirkem u Videlského kříže. Chvíli jsme si povídali, o lese, těžbě dříví, měsíční uzávěrce, zvěři, kamzících, no prostě o všech věcech, o jakých se kolegové spolu běžně baví. Odtud jsme pak přejeli po Milionové lesní cestě pod chatu Hubertku. Po krátké chůzi po zpevněné cestě jsme zabočili na málo z počátku znatelný chodník. Začali jsme postupovat krok za krokem směrem k Sokolí skále. Tady chodník byl již krásně znatelný a udržovaný. Napůl cesty od Sokolí skály jsme dospěli k rozcestí. Tady jsme zabočili prudce vlevo, přímo dolů k prudké bystřině. Na příhodném místě jsme s velkou opatrností o sebe i moji zbraň Studený potok přebrodili a dostali se na východní svah kaňonu. Zde byl skutečný prales. Mohutné po zem zavětvené smrky tady ční jako prastaré sloupy. Nespočet padlých velikánů dává prostor nové generaci lesa, která je zde ve všech vývojových fázích. Krásné místo, ale pro lov dosti náročné. Začali jsme prudčeji klesat dolů, za každou překážkou jsme pečlivě prohlíželi kolem sebe. Čím hlouběji ve strži jsme byli, začaly se objevovat sněhové plotny, pozůstatky prvního letošního záchvěvu nastávající zimy. Byla tu spousta kamzičích stop otištěných ve sněhu. Míjeli jsme větší hlouček mladých smrků, když jsem mezerou mezi větvemi zaznamenal mírný pohyb. Zastavil jsem a otočil a zkameněl jsem. Kamzíci! Co nejtišeji jsem syknul na Mirka, který až napodruhé zastavil a otočil se tázavě ke mně. Naštěstí byl dokonale krytý smrčky, ale kdyby udělal ještě pár kroků, dostal by se na volný prostor a bylo by zle. Celkem čtyři kusy, tři světlé a jeden sivě černý, jistily naším směrem. Pomalu sunu dalekohled k očím a poznávám tři mladé kamzice a starší kus se slušně zahnutými růžky a větší ve zvěřině. Přiznám se v té rychlosti a při tom co jsem si napřed myslel, že je to kozel, ale střapec nikde. „To bude kamzice“ říkám si v duchu, ale s takovými háčky s výškou přesahující slechy bude určitě starší. Na nic nečekám, spouštím pomalu dalekohled, chystám loveckou hůl a sundávám z ramene pušku. Kusy nejistě popošly a opět jistí. Vím, že nezbývá moc času. Pečlivě hledám mezeru mezi větvemi, aby jediná větvička nepřekážela dráze letu střely. Nyní stojí kusy přímo v půl metru širokém volném zeleném tunelu. Odjišťuji a mířím na černý kus, který ale zakryje postupující světlý kus, který upřeně hypnotizuji, aby se pohnul a odkryl komoru pro čistou ránu. A to se stalo. Dlouhý výdech a ponuré ticho rozčísnul třesk výstřelu z mojí osmičky. Ještě než dozněla ozvěna výstřelu vidím, jak v rokli mizí světlé kusy. Černý kus odbíhat nevidím. Mirek ke mně přiskočil a rychle se ptal, co a jak, protože chudák vůbec nic z toho, co se tu pár posledních vteřin událo, neviděl. Popocházím zpět pár kroků nahoru, abych měl lepší rozhled a pátrám, zda na zeleném koberci borůvčí a biky lesní neuvidím úlovek. Nikde nic. Nyní Mirkovi vše sděluji a začínáme řešit co dál. Rozhodně počkáme alespoň dvacet minut. Míra zapaluje cigaretku a mě nabízí taky. Ikdyž by to můj třes trochu mohlo uklidnit, přesto s díky odmítám. Čas se vleče, ale ručička konečně dospěla svého cíle. Obtížné podmínky střelby se nyní ukázaly výhodou, protože bylo snadné skrze tunel větví určit místo nástřelu. Když jsme dospěli k padlému kmenu a sestoupil pár kroků objevila se v mezeře lovecká hůl, kterou jsem tu pro orientaci nechal. Podíval jsem se pod nohy a našel stříkanec tmavé barvy. Volám na Mirka, že mám barvu a že to vypadá na játra. Vzápětí si na sněhu všímám zelenožluté šmouhy od obsahu trávníku. Rána šla dozadu, někde na rozhraní komory a břišní dutiny. Shodujeme se, že je rána smrtelná a vzhledem k zasaženým játrům by kus nemusel být daleko. Začali jsme postupovat po pobarvené stopě. Tady se ukázaly sněhové plošky jako dokonalý pomocník, na podrostu by se barva hledala o dost hůře. Jsem už asi šedesát metrů od nástřelu, a žádné větší množství barvy, za to pořád obsah trávníku. Trochu jsem znervózněl. Za stálého přibližování k padlému smrku zašlé světle šedé barvy už z dálky vidíme velkou temně rudou skvrnu. Dva tři kroky a najednou se mi zdá že vidím za kmenem něco tmavého. Po celou dobu připravenou pušku raději tisknu do ramene pro případ nutné dostřelné rány, ale naštěstí jí není třeba. Kus je zhaslý. Pomalu přicházíme ke kamzici. Zatímco v němé úctě poklekám, pohladím jí omluvně po krku a poprvé dlaní přejedu po temně černých hladkých růžcích minimálně osm let staré kamzice, Mirek ulamuje úlomky z nejbližšího smrčku. Kamzici vložil do svíráku poslední hryz a mě již napřímenému předal na klobouku s tisknutými pravicemi úlomek, kterým jsem dekoroval stuhu pravé strany mého klobouku. Lovu zdar! Nyní se pocity draly euforicky ven a začali jsme oba hlasitě probírat vše, co tomuto nevšednímu zážitku předcházelo. Pořídil jsem několik snímků na památku a poté kamzici vyvrhnul. Teď nastalo trochu peklo. Musel jsem vynést kamzici na rameni zpět nahoru na odvozní cestu vzdálenou několik set metrů, o převýšení ani nemluvě. Odhazuji pár svršků a prosím doprovod, zda by mi pomohl vynést zbraň a batoh. Samozřejmě souhlasil. Celý výstup pojatý jako etapový závod, kdy se postupně etapy dost razantně zkracovaly a čas mezi etapami nutný na popadnutí dechu naopak prodlužoval, nakonec zdárně skončil a já se svalil propocený jak myš na krajnici cesty do trávy. Potom jsem kamzici opatrně položil na zadní nosič do zeleného lože z chvojí a hlavu otočil dle zvyklostí dozadu, aby se kus symbolicky rozloučil s rodným lesem. Když jsem pak přes sklo uviděl okna lovecké chaty, bylo mi skvěle. Potom jsem se dověděl, že i kamarád ulovil na první vycházce také, a rovněž starou kamzici. To bylo radosti. Úspěch jsme tak mohli oslavit spolu s několika mysliveckými přáteli. U lovecké chaty Jelení palouk jsme přichystali slavnostní výřad, zapálili čtyři malé ohně a já zatroubil na lesnici a zazpíval hlahol pro kamzíka a potom také halali. Potom jsme si připili na „Lovu zdar!“ a začali vše chystat k oslavám na chatě, jak se sluší a patří. Tečkou za touto loveckou odyseou byl zápis do kroniky lovecké chaty. Svatý Huberte, děkuji Ti ! A děkuji i Vám, milé Jeseníky !


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.