17 let s Vámi

Bivoj - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Vyhledávání

Přihlášení

Nejlepší fotografie

Fotografie

úlovky (ČR, SR) (17440) (1 dnes)
úlovky (svět) (2323)
trofeje (4711)
historie (3862)
zvěř v přírodě (43844) (4 dnes)
zvěř v zajetí (3702)
příroda (40124) (2 dnes)
lovecké výstavy (1564)
lovecký pes (13587)
zbraně (2644)
lidé (4703)
fotopast (16101) (1 dnes)
myslivecké umění (4898) (2 dnes)
myslivecký interiér (463)
shozy (jelení, srnčí atd.) (7194) (2 dnes)
ptactvo v přírodě (20870) (2 dnes)
hmyz v přírodě (7613) (3 dnes)
obojživelníci a plazi (1362)
květiny a houby (15782)
myslivecké stavby (3951)
sokolnictví (511)
ostatní (24768) (1 dnes)

Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Můj životní
vloženo: 17.9.2012 21:44
autor: Ondřej Koubek

úlovky (svět)

Sibiř
vloženo: 1.9.2017 20:46
autor: František Strnad

trofeje

Kamarádův srnec
vloženo: 9.7.2019 06:18
autor: Josef Vršan

zvěř v přírodě

...
vloženo: 9.10.2012 08:32
autor: Marek Drha

zbraně

Část mé sbírky
vloženo: 12.7.2014 15:54
autor: Karel Obrtál

fotopast

...
vloženo: 11.7.2017 20:17
autor: Michal Vokurka

myslivecké umění

Muflón
vloženo: 8.2.2019 17:38
autor: Marek Horňák

Statistika

242017 fotek (18 dnes)
8437 videí (0 dnes)
333 odkazů (0 dnes)
9698 inzerátů (9 dnes)
282 diskuzí (0 dnes)
759004 komentářů fotek (15 dnes)
12991 komentářů videí (1 dnes)
3358899 hlasování fotek (68 dnes)
57252 hlasování videí (2 dnes)
39563 registrovaných uživatelů
7 dnes nových, 15 online

Připomínky a názory

Více informací

Fotografie

starší foto »

Bivoj

Vyrazit si na obeznanou lišku a skončit se dvěma ulovenými divočáky, to chce značnou dávku štěstí, ale i ironie. A že s obojím některé dny Diana rozhodně nešetří, se můžete přesvědčit sami.

Už déle jak týden jsem marně křížil kordy se dvěma kmotrama v Čuheláku. Stálo mě to už šest večerů, ale nestěžuju si. Byli to krásné čekané, kdy jsem si kromě zmíněného liščího páru, také nablízko prohlédnul a postupně i popásl tři jeleny. Jde u nás o zvěř novou, u které nikdo neví, zda se zde trvale usadí. Jelikož však kolegové pozorovali i vícero laní, určitý předpoklad tady je. To že se jako spolek zatím neumíme rozhoupat, zda jásat či plakat je vcelku nasnadě a taky důvodem těchto důvěřivých setkání. Kéž by nám ten entuziasmus vydržel i poté, co zemědělci na jaře zasejí a lesníci prolezou houštiny. Zajímavé taky bylo pozorovat, jak nově příchozí vnímala zvěř srnčí. Při prvním kontaktu většinou prchala, pak se však na pole vracela a naopak v tlupách držela co nejblíže pasoucí vysoké. Může to být samozřejmě i reakcí na další novousedlíky, ty v šedém. Od vlka u Metransu pře koncem roku, máme hlášeno další pozorování, tentokrát těsně na kraji Třebové. Kolegovi došel až na vnadiště, které označil močí a poté si vytím přivolal druha. Modlím se, pokud jde o pár, aby jejich rádius byl spíše v desítkách kilometrů, než v jednotkách. Kde by mě před pár lety napadlo, že budu při kaňkování psát o jelenech a vlcích.

Zpátky však do normálního světa, normálního ledna, k normální zrzavé s černou. Zrzky v Čuheláku jsem měl otipované jako pár. Liška chodila pravidelně, lišák se k ní připojoval spíš sporadicky. Na vábení házeli bobek, tak jsem jim zavnadil zadní část pole granulkama. Jednou mi je však vyhnali ti noví paroháči. Při druhé šanci jsem měl zrzku už v kříži a jen čekal na její natočení, když ze střelnice vyrazil nadržený lišák a vypadalo to, že na ni nenechá chlup suchej. Vše se to pak optimálně sešlo až minulou sobotu. Na čerstvém prašanu si fena při sbírání granulek přišla na 70 metrů před kazatelnu, kde na cucnutí stoupla naširoko. Remington však, i přes oporu okénka kazatelny míjí, a jak potvrzují stopy ve sněhu, úspěšně netrefuje. Tentokrát to určitě nepůjde svést jen na ruce. Nastřelení 222ky se však v tomhle počasí strašně vleče, po třech dnech tedy vyrážím zpět na místo s větší kulí. Nepoučitelná kmotra se kupodivu zjeví na stejném místě jako v sobotu. Ke kazatelně se jí však nechce a obchází to lesem na druhou stranu, kudy pomalu čáruje až do střelnice. To vše mám na 150 metrů, tak už se jí nesnažím zradit vábením, a jen spřádám plán víkendového repete.

V pátek se ovšem rapidně mění počasí a přichází oteplení. Díky němu se mi tak cestou daří vysvobodit přenosný posed, umístěný u silnice. Zbyl mi tu po srncích, usazený v kompostové navážce, která ho po zámrzu uvěznila. Je to sezení s třemi špruslaty v metru nad zemí. Když ho však teď rozkládám v rohu střelnice před keře, s výhledem podél lesa a zároveň krytými zády, vím, že by tu mohl sehrát prim. V kraji lesa a na poli před ním ještě rozhazuji trochu dobrot, to vše už za hustého mrholení. To nepřestává ani po třech hodinách, když se na místo vracím s loveckou výbavou a plný očekávání. Jsou tři nad nulou, i tak si hlasitým křupáním po cestě vyplaším kus srnčího a tři zajíce.

Sezení rychle plyne a přiblížil se čas, kdy zrzka obyčejně chodila. Dnes je však něco jinak. V protějším koutě vytahuje kus srnčího a biopásem proplachtí zvlhlý puštík, když se z rohu lesa ozve prasknutí. "Nééé, tak vy jste tu dnes chyběli." Pomyslím si, když prosvítající sníh mezi kmeny ztmavne pod zavalitými siluetami. Divočáci se stáčí do rohu, tam však zachycují pach psích granulí, který je přivádí až přede mne. Tlupu tvoří dva větší kusy a dvě selata. Pátá a největší, zřejmě vodící bachyně, se proplétá v keřích za mnou, až nakonec vysune rýj jen pár metrů od mé pravice. Tou se nervně snažím vyčistit mléčné sklo puškohledu od přílivu kapek. Bachyni nakonec přesvědčuje spokojené mlaskání jejích kolegů a vystupuje ze stínů, aby se k nim připojila. To už držím tečku na nejmenším kusu a jen čekám, až se v klidu zastaví. A ten okamžik právě nastal. Do šumu mrholení se ozve ostrý, v rámci kulových zvuků však poměrně tichý výstřel. Sele zaznačí zásah, okamžitě však společně s tlupou odbíhá do lesa. Zvuky postupně utichají a já si znovu vybavím neúspěšný pokus z minulé soboty. Krátký dosled po silně probarvené stopě mě však dlouho na holičkách nenechává a záhy přivádí ke zhaslé pětadvacetikilové bachyňce, s průstřelem zadní komory. Vzdávám jí myslivecké pocty a až při vzpomínkovém fotu si uvědomím, jak nalehko jsem dnes vyrazil. Popruh na semanínské lišky většinou nenosím a k autu je to dobrý půl kilometr. Na okraji lesa kus sice odlehčím vývrhem, což může být dobrá liščí motivace a černá stopka, pak už však chytám sele za spodní čelist a až k autu to zkouším na Bivoje. Tady bych si normálně řádně vydechl a příběh úspěšného lovu ukončil nalitým kalíškem. Diana mi to ale tento večer chtěla zřejmě vynahradit za posledně. Přípitek tak prozatím odkládám a to ještě ani netuším, že ho nakonec i ztupluji.

Po vyvěšení kusu na myslivecké chatě, má cesta domů vede jako obvykle kolem překladiště Metransu. V nejvyšším místě silnice si v záři reflektorů povšimnu naproti stojícího velkého divočáka. Buchtuje tam ve změklé hlíně a projíždějícím autům nevěnuje pozornost. Vím, že nesmím zastavit, projíždím tak dolů k mostům, kde vůz otáčím a mířím zpět. Když při druhém průjezdu zmerčím kromě velkého kusu dole u potoka, ještě malé sele, je rozhodnuto. Auto odstavuji na hrázi přilehlého rybníka a jen s pirštokem a kulovnicí pomalu stoupám po silnici na její horizont. Než však dosáhnu palpostu u svodidel, musím minout dvě velké břízy a pustit projíždějící auto. Když konečně rozložím trojnožku, velký kus má už ryj vztyčený vzhůru a otočený ke mně. Vítr v zátylku cítím po celou dobu, ale nenapadlo mě, že takhle blízko lidí to bude až takový problém. Napnutá baška čeká až lidština odvane, zatímco sele náruživě ryje, skryté pod větvemi. „Je vymalováno,“ bleskem mi hlavou, když se velké prase rozběhne na horizont. Sele na to ihned reaguje a následuje ho, aniž by mi dalo příležitost. Oba divočáci pomalu postupují vrchem navážky směrem k rybníku a střídavě se ztrácí a objevují v bodláčí. Po silnici jede další auto, přelézám tedy svodidla, kde kulovnici znovu zakládám do vidličky. Na konci navážky se kusy náhle rozdělí a sele sestupuje zpátky do svahu, zatímco baška mizí nahoře v travině.

Rychlý pohled napravo, nalevo, nic nejede. Výdech, a jdu na to. Sele po ráně sklouzne do vyryté jámy a s krátkým odkazováním zhasíná, zatímco vrátnice překladiště hlásí klid. 7,62ka je opravdu taková městská zvuková „pytlačka.“ Nechávám tedy v klidu projet další auto, než se vydám po silnici zpátky ke hrázi. Odsud už si cestu k úlovku můžu zkrátit po hraně rybníka. Na nástřelu mě pak čeká dvacetikilová bachyňka s velkým abscesem na spodní čelisti.

Do nastupujícího kaňkování přeji všem lovcům
červeným i černým, Lovu zdar.

vložil: Petr Hruška
vloženo: 19.1.2026 14:54
zobrazeno: 886x
hodnocení: 4 hlasů

Komentáře:

19.1.2026 20:07 vložil Jiří KRAUS
Lovu ZDAR!

19.1.2026 19:00 vložil Theodor Vachuta
Lovu zdar! Vaše příběhy vždy potěší, tak se za Vás přimlouvám u Diany:)

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.

Informace o provozovateli | Obchodní podmínky

webdesign 123 DESIGN