Co už v mé první knížce nenajdete.... - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Zlatý srnec z Maďarska
vloženo: 26.6.2025 08:02
autor: NH

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17351)
• úlovky (svět) (2254)
• trofeje (4706)
• historie (3859)
• zvěř v přírodě (43661) (8 dnes)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39792)
• lovecké výstavy (1568)
• lovecký pes (13572) (1 dnes)
• zbraně (2612)
• lidé (4680)
• fotopast (16004) (1 dnes)
• myslivecké umění (4877)
• myslivecký interiér (463)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7144)
• ptactvo v přírodě (20686) (1 dnes)
• hmyz v přírodě (7241) (3 dnes)
• obojživelníci a plazi (1363)
• květiny a houby (15710) (3 dnes)
• myslivecké stavby (3950)
• sokolnictví (511)
• ostatní (24638)

úlovky (ČR, SR)

Jelení říje 2019 Kremnické vrchy Slovensko
vloženo: 1.10.2019 20:31
autor: Bronislav Malinka

úlovky (svět)

Čarovné augustové ráno.Srnec 8 r.
vloženo: 30.8.2020 17:39
autor: hubertushk

trofeje

Letošní srnci
vloženo: 10.10.2018 11:26
autor: Petr Waclawek

zvěř v přírodě

***
vloženo: 6.4.2016 19:59
autor: Václav Vašíček

zbraně

Trochu jiný tesák
vloženo: 28.10.2019 21:35
autor: Karel Obrtál

fotopast

Macko
vloženo: 16.11.2014 17:11
autor: Ladislav Mlynský

myslivecké umění

malba na bříze
vloženo: 4.1.2018 12:22
autor: Michaela Píchová

• 240355 fotek (15 dnes)
• 8315 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9575 inzerátů (6 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 757750 komentářů fotek (12 dnes)
• 12996 komentářů videí (0 dnes)
• 3351589 hlasování fotek (95 dnes)
• 57106 hlasování videí (1 dnes)
• 39073 registrovaných uživatelů
  4 dnes nových, 16 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Co už v mé první knížce nenajdete....

Skrytá past
Provozování koníčku zvaného myslivost nepřináší těm, kteří mu podlehli jen radost a pěkné zážitky. Je to především a zejména práce. Práce pro zvěř, les, přírodu a návazně i pro ostatní lidi. Kdo se nechá zlákat jen vidinou lovu a bezpracné zábavy velmi rychle končí a hledá si jiné koníčky.
Někdy jsou zážitky z přírody dosti drsné a člověk si je v sobě nosí dlouhá léta. Tak, jako to bylo tehdy v Ovčáčce. Ovčáčka je jedno z mých oblíbených míst. Jsou to vlastně dvě, na sebe navazující louky, rozdělené malými mezemi s hromadami kamení, původně asi vynošeného z přilehlého pole. Stromy a keře na těchto hromadách jsou náletového původu. Celá Ovčáčka leží na svahu přivrácenému směrem k sousední obci Ptení. Louky se dvakrát sečou a jsou zdrojem nepříliš kvalitního sena. Jarní sklizeň bývá v čase, kdy už jsou nakladena malá srnčátka. Z tohoto důvodu jsem se svou fenkou Border teriéra Almou mířil na tato místa. Chtěl jsem projít vysokou trávu a vyhnat případně vynést mladou zvěř. Tehdy ještě bohužel nebyly moderní technologie na takové výši, aby se s pomocí dronu s termovizní kamerou dalo během chvilky prověřit louky, zda na nich zvěř je či není.
Shodou okolností u mě byl na návštěvě kamarád Milan Wágner, který také vlastní fenku Border teriéra Emu. Milan s Emou tvoří nerozlučnou dvojici, která má naši krásnou republiku společně prochozenou skrz naskrz. Ema je perfektně vycvičená v kategorii Agility, ale ona ani její pán neloví. Tato dvojice se mi rozhodla pomoci s procházením porostů před sečením. Obě fenky se dobře znají a po chvilkovém vyjasnění pozic spolu pěkně spolupracovaly. Procházení tak vysokých porostů nebylo snadné ani pro nás, natož pro naše psí parťáky. Jenže, to by nebyl Bordík, aby si neporadil. Alma se po chvilce revírování stočila „pod vítr“ a hledala zvěř svým čtyřkovým nosem.
Alma s Emou postupně probíhaly loukou se vzrostlou travou, když jsem si všiml, že Alma začíná vyskakovat a jeví známky nepokoje. Věděl jsem, že něco navětřila. Na povel –„Hledej, Almo, hledej“ vyrazila směrem do kopce k hraně louky a pole, následována Emou. Rychle jsme šli za nimi. U hrany pole byla vysoká tráva jakoby zválená, co se tady sakra dělo???
Na hraně pole s loukou roste ještě dnes velký keř bezu. V jeho těsné blízkosti byla tráva zválená nejvíc. S Milanem se dorozumíváme jen pohledem a oba připínáme fenky na vůdcovská vodítka. V trávě zeje velká černá díra…
Tady přece bývala široká meliorační skruž, pamatuji si ji ještě jako kluk. Vyčnívala kdysi dobrých 30 centimetrů nad povrch a byla zakrytá betonovým poklopem. Obě fenky tiše kňučí. Se špatným tušením se pomalu a opatrně díváme dovnitř. Čeká nás strašný pohled. Uvnitř jsou zhaslá, dvě krásná, už asi 14 dní stará srnčátka. Bláto na dně skruže kolem nich je pokryté stovkami otisků jejich drobných spárků…
Přes zlostí zatnuté zuby cedím nepěknou nadávku. Poprvé udeřím z hlavy strhnutým mysliveckým kloboukem o zem. Co teď? Tady už nic nezachráním, bohužel…
Otřesený smutným pohledem rozčileně chodím po okolí a snažím se domyslet, jak asi k tragedii došlo. Skruž je hned pod hranou pole, směrem ze svahu dolů. Roky orání zanášely hranu louky hlínou. Nakonec došlo k tomu, že hrana skruže už byla těsně pod povrchem. Okolí skruže zarostlo travou a srnčí dvojčata chodí vždy spolu…
Jejich matku to smrtelné nebezpečí minulo, ale obě mláďata spadla do pasti více než 2,5 metru hluboké. Zoufalá srna svým marným pobíháním uválena trávu v okolí skruže, ale pomoci jim nedokázala. Podle všeho se prcci pádem nezranili, ale zahynuli hladem a podchlazením. Zlobím se na toho, kdo sundal a odvezl poklop skruže. Vždyť dovnitř mohl spadnout dospělý člověk nebo některé z dětí, které vídávám chodit k lesu. Zlobím se i na sebe, kdybych tam přišel o den dřív, možná se srnčátka podařilo zachránit…
Srnčátka zatím zakrývám zelenými větvemi bezu. Bez nálady se vracíme domů, z kraje pole najednou vybíhá srna, kousek popoběhne a stojí. Podle všeho je to matka, která se instinktivně drží poblíž místa, kde přišla o mláďata. I na Milanovi, který je starší chlap a mnohé prožil je vidět, jak s ním náš smutný nález otřásl. Ptá se mě-„ Co s tím budeš dělat, Franto?“ Zaházím tu skruž hlínou. Vždyť je to metr v průměru a 2,5 metru hluboko…
To nevadí, nedopustím, aby se tam ještě někdo další zřítil a zahynul!
Druhý den po práci naložím do auta rýč a lopatu a jedu udělat to, co musím. Bezový keř na kraji pole je tak velký, že ho zemědělská technika musí objíždět. Pole kolem něho zůstává proto neobdělávané. Začínám tam rýt a házet hlínu blíž. Vzduch se chvěje horkem a pot ze mě jen řine a mísí se se slzami. Nedbám na nic, tu strašnou past je třeba zneškodnit. Se zatnutými zuby házím dovnitř lopatu za lopatou jako stroj. Konečně je hotovo. Blízké okolí keře vypadá jako po orbě, ale skruž má velkou, hnědou čepici z hlíny.
Memento Mori však zůstává v mé paměti navždy…
František Mlčoch



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.