Hájenka na hrúdě..... - historie - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

12.3.2017 16:21 vložil Jiří Wenzl
Pro Miloše Matrase: Alois Mikula ve své knize "Za zvěří rovin a hor" (1970) na str. 189 a 190 píše toto - cituji výňatky: Tito Slováci obývali starou rybářskou chýši, postavenou na písečné výspě, vytvořené v pradávných dobách náplavami řeky Moravy. Chata stála na levém břehu Moravy, tedy na slovenské straně, a rod Uhrů měl v tétooblasti řeky právo rybolovu. Za kterési povodně si však dravé moravní vody našly nové řečiště, a tím se rybářská chýše ocitlanapravém, tedy moravském břehu řeky... rybářská chýše stojící dříve uprostřed pastvin, byla od oné povodně pojednou obklopena cizími lesy. Stala se i s pozemky, kterék ní patřily, enklávou obklíčenou velkostatkářským majetkem, jemuž byl tento ostrůvek trnem v oku. Správce lesa chtěl rodinu Uhrů donutit, aby svou chýši opustila ...ale rod Uhrů byl neústupný a bránil se,jak mohl...velkostatek se nakonec smířil s novou situací a přijal tvrdohlavé Slováky za lesní zaměstnance.

12.3.2017 13:20 vložil miloš matras
Jak jsem četl popisku u fotografie, hned se mi vybavila kniha od Aloise Mikuli i jeho vzpomínka na tento rod a to jsem tuto knihu četl možná před 40 lety ( za to několikrát po sobě), budu jí muset najít a znovu přečíst.

10.3.2017 21:43 vložil Antonín Polách
Z kterého roku to je nevíte?

10.3.2017 20:59 vložil Jiří Lengyel,starší
Krásné vzpomínky-1***

10.3.2017 13:01 vložil Jindřiška Padalíková
Jirka N. - to víš, že poznala. Často si u nás na hájence vařil po ránu česnečku (po flámu). Nosil nám vzorky klobásů a salámů, později přiznal, že byly z ondater. Byl opravdu lesní perlou, ráda na něj vzpomínám. Jeho žena pěkně zpívala, pracovala v lese.

10.3.2017 00:57 vložil Jiří Wenzl
Příběh rodiny Uhrů znám z knih Aloise Mikuly, fascinuje mne svou romantikou... Jejich rod zapustil kořeny na břehu regulací nezkrocené řeky Moravy v dobách, kdy lužní lesy pod Hodonínem byly divočinou, za kterou se jinak muselo putovat vysoko do hor. V Uhrách (na Slovensku) stála jejich chýše na břehu řeky obklopena polnostmi, tam se živili rybařením, když se po jedné z mnoha povodní ocitli v lužním lese na Moravě, nejprve je knížecí lesníci chtěli vypudit jako vetřelce, a když se nedali, tak je přijali mezi sebe. Měl jsem tu čest při komáří kalamitě v srpnu 1985 potkat kterého si z potomků tohoto úctyhodného rodu u jejich rodové "chýše" - tehdy již jen chaty, a s úžasem sledovat, jak při sběru jablek pan Uher ignoruje ataky komárů. Považoval jsem to za jasný důkaz adaptace rodu na místní poměry.

9.3.2017 23:28 vložil Jiří Netík
Inko , poznala jsi Tondu Perlu?

9.3.2017 22:41 vložil Jindřiška Padalíková
Paní Uhrová pekla na vánoce tenké oplatky(měla na ně formu) a nosila nám je na hájenku, jedli jsme je s medem, patřily ke štědrovečerní večeři. Hajní nosili na klobouku při komáří kalamitě síťky.