Pěkně promrzlá neděle - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Včerejší č. 40 a 41
vloženo: 25.2.2025 12:40
autor: Josef Kouba

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2025

• úlovky (ČR, SR) (17302)
• úlovky (svět) (2224)
• trofeje (4703)
• historie (3860)
• zvěř v přírodě (43284) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3715)
• příroda (39582) (1 dnes)
• lovecké výstavy (1564)
• lovecký pes (13555)
• zbraně (2604) (2 dnes)
• lidé (4675)
• fotopast (15855)
• myslivecké umění (4870)
• myslivecký interiér (460)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (7131)
• ptactvo v přírodě (20472) (3 dnes)
• hmyz v přírodě (7031)
• obojživelníci a plazi (1346)
• květiny a houby (15600)
• myslivecké stavby (3944)
• sokolnictví (512)
• ostatní (24593)

úlovky (ČR, SR)

Kňour 2010
vloženo: 8.4.2012 13:53
autor: Martin Žák

úlovky (svět)

Bezoar Ibex - turecký démon
vloženo: 6.3.2016 08:07
autor: Radek

trofeje

rarita 2012
vloženo: 20.3.2013 21:47
autor: Trlifaj Vladimír

zvěř v přírodě

...
vloženo: 8.1.2013 08:29
autor: Marek Drha

zbraně

PRO RADOST.
vloženo: 20.9.2019 02:35
autor: Jaroslav Vlosovský

fotopast

...
vloženo: 30.5.2014 13:12
autor: Bohumil Koláček

myslivecké umění

na dreve
vloženo: 19.5.2019 13:46
autor: Marek Horňák

• 238880 fotek (3 dnes)
• 8250 videí (0 dnes)
• 333 odkazů (0 dnes)
• 9368 inzerátů (0 dnes)
• 287 diskuzí (0 dnes)
• 755590 komentářů fotek (0 dnes)
• 12985 komentářů videí (0 dnes)
• 3339824 hlasování fotek (44 dnes)
• 56980 hlasování videí (0 dnes)
• 38785 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 8 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Pěkně promrzlá neděle

Je neděle pět hodin ráno a budík začal vydávat svůj pípavý tón. Nechce se mi vstávat z pod teplé peřiny a tak ještě polehávám. Usnout už ale nemůžu,protože naše fena obchází po tomto signále lůžko,kdy svým prutem neustále klepe o stranu postele a s papučí v mordě,vydává kňučivé zvuky. Vstávám tedy,chválím psy a jdu provést ranní hygienu. Manželčiné zabrblání „ty fakt nejsi normální,ani v neděli nedáš pokoj“ jaksi nechci slyšet a tak raději neodpovídám. Na cestu se vypravuji o půl šesté. Psíky beru sebou,aby se mé děvčata, mohly v klidu dospat. Při cestě autem, konroluji na teploměru, venkovní teplotu. Teploměr ukazuje mínus 9 stupňů. Když však vyjíždím do kopců,začíná teplota klesat. Nejdříve mínus 13, za chvíli mínus 15 a v nejvyšším bodě,dokonce mínus 19. V duchu si říkám,“toto není na dlouhé sezení“. Když však dorážím do revíru,ustaluje se teplota na mínus 10 stupních. „Tak to ještě jde“ pomýšlím. Promrzlý sníh křupe pod nohama. Docházím ke kazatelně. Své psíky postupně vynáším nahoru,následovně sám usedám,otevírám okýnka,která jsou lehce přimrznutá. Nabíjím zbraň a hledám tu nejvhodnější polohu k sezení. Dlouho se nic neděje. Žádný pohyb. Jen v dáli, slyším houkat sovu. Příchází ranní rozbřesk a měsíční svit, začíná pomalu ztrácet svou sílu. Je krátce před sedmou a z lesa,asi 80 metrů odemne se začala ozývat liška. „Je to pes“ jsem myšlenkově přesvědčen. Čekám, kdy se ukáže a podle síly hlasu,monitoruji jeho pohyb. Nyní, se mi však hlas začíná vzdalovat a následovně utíchá. K lesu není daleko,tak nepotřebuji ani zvedat dalekohled,ale lišák nikde. Rozhoduji se pro vábničku. Zaječí vřeštění, se ozývá tichým ránem. Opět žáden pohyb. Čas plyne a já pozoruji z okna kazatelny,jak se na obloze začínají dělat červánky, od pomalu vystupujícího slunce. Je půl deváte a tak snáším své psíky dolů a ukončuji ranní lov. Prokřehlý kráčím k autu. Nyní už vyjíždím ke kamarádovi,který bydlí přímo ve vesnici. Teplé kafíčko,které mi udělala kamarádova žena,mne dostává znovu do „formy“. S oběma, pak hovoříme o lovu a o běžných záležitostech. V tom mi kamarád navrhuje,aby jsem zkusil, lov lišek i v jiné části revíru. Na to mu odpovídám. „Vždyť tam nemáme žádný posed“. „Ale máme“ ujištuje mne kolega a hned mi vypráví,kdy a kde, ho postavil. Nasedáme tedy do mého auta a jedeme obhlídnout situaci. Ano, stojí tam. Zasněžená kazatelnička, bez střechy,kterou shodil silný vítr. Z auta vytahuji smetáček a jdu jí omést, od bílé pokrývky. Mé místo, je na večerní čekanou připraveno a tak odvážím kamaráda domů a sám se také ubírám k domovu.
Krátký den utekl jak voda a já jsem opět na cestě do revíru. Své psy jsem tentokrát nechal doma. Ve vesnici projíždím úzkou uličkou, kolem sedlácké usedlosti a asi po dvěstě metrech, poblíž domu hajného,nechávám zaparkovaný vůz. Vzdálenost k posedu je poměrně krátká a tak za chvíli , už usedám a pozoruji okolí. Kazatelna je postavena v mírné dolince,ve které je ostrůvek z porostu několika líp s bezovým podrostem. Nejkratší vzdálenost k lesu ,je asi do sto metrů. Optimální místo pro návštěvu lišky. Přichází čekání. Z vesnice se stále ozývají lidské hlasy,škrábání lopatou a jiné zvuky. Jsem netrpělivý a zároveň, z hlučnosti kolem mne i trochu nervózní. Dlouho se nic neděje. I když je obloha zatažená, nezvedám ani dalekohled,protože i přesto, bych musel veškerý pohyb, zaregistrovat. Postupem času, přichází zklamání a já se rozhoduji, že zůstanu sedět do půl osmé . V hlavě se mi stále honí vzpomínka na pořekadlo „když nechce hora k mohamedovi, musí mohamed k hoře“. Vytahuji tedy svou vábničku a „vřeštím“. Po velmi krátké chvilce vidím kousek od lesa, tmavý bod. Okamžitě uchopuji zbraň a již přes puškohled čtu, o co se jedná. Je to zajíc a s ním, i mé další zklamání. Odkládám zbraň na berlení. Uchopuji dalekohled a chci si zajíčka, ještě jednou prohlídnout. Ten však zaskakuje do lesa a v tom se mi srdíčko rozplesalo. Kolem lesa,po cestě, po které jsem přijel,si spokojeně vykračuje liška. Zatím kmotru sleduji jen dalekohledem. Ta se však otočila k lesu a pomalým krokem se protáhla mezi kříky, které jsou na jeho kraji. Nyní už ji nevidím,ale stále doufám, že se kmotra ještě ukáže. Nenechávám nic náhodě a opět vdechuji vzduch do mé vábničky. Reakce byla tentokrát okamžitá. Jako přivázaná na provázku,se liška blíží mým směrem. Zachovávám klidnou hlavu,vyčkávám a bác! Liška zůstává v ohni. Má nálada se zlepšila a už se mi nechce ani dolů. Zůstávám tedy sedět. Celou plochu předemnou,kontroluji jen očima. Pravým okem, občas sjedu i na můj úlovek. Nyní vidím na kraji lesa pohyb. Zvedám dalekohled. Z vysokého porostu,vycházejí dva kusy srnčího. Tato zvěř, se ubírá směrem ke krmení. Ještě chvíli je pozoruji,když náhle, spatřuji v dálce další kmotru. Říkám si „neuvěřitelné“ a dávám vábničku do provozu. Liška zastavuje,otáčí hlavu mým směrem,ale pak pokračuje dál. Za chvíli mi mizí u plotu zahrádek. Čekám tedy trpělivě dále. Je něco po osmé hodině a asi třičtvrtě hodiny od času,kdy jsem viděl poslední kmotru,když hned naproti mne, směrem od lesa, vidím na bílém podkladu, tmavý stín. „Další liška“ problýsklo mi hlavou a již s vysokou opatrností, zvedám zbraň a mířím. Ano, je to kmotra a míří si to přímo ke mně. Nechci se unáhlit,ale liška je čím dál blíže. Už,už, se rozhoduji odmáčknout,když v tom zrzka odbočuje z mého pohledu, do prava. V zamíření mi zavazí okenní stojna. Opatrně tedy vytahuji zbraň z předního okna a točím se směrem za ní. Rychle hledám lišku v „kukru“ což se mi daří,ale zbraň mi nesedí stoprocentně v rameni. Přesto odmačkávám napnutou spoušť. Zdá se mi,že liška značí ránu a začíná tryskem odbíhat. Stále s ní táhnu,když mi do cesty mého optického zaměřovače vstupuje překážka, v podobě kmene, vedle stojícího stromu. Hledám prchající lišku,alespoň očima,ale z druhé strany kmene, již nic nevyběhlo. Říkám si „přece se nepropadla do země.“ Jediná moje úvaha,jak mi mohla takto liška zmizet byla ta, že běžela k lesu, součastně s kmenem stromu,který mi takto zakrýval výhled a já ji tedy neviděl. Sedím dál a vytáčením hlavy, obkoukávám kmen z levé a z pravé strany, jak mladý puštík. Zároveň se mi hlavou honí,co jsem zase udělal špatně a také si vyčítám, že mi zbraň při střelbě pořádně neseděla v rameni. Netrpělivost mne nenechává dále klidným a já lezu dolů a jdu slabikovat průběh lovu. Hledám nástřel a liščí stopu. Těch je tu několik a tak já, musím najít tu správnou,která je od té mé. Pokračuji směrem ,kterým si myslím, že liška běžela,když v tom najednou vidím, jak předemnou v brázdě, leží zhaslá kmotra. Až nyní se mi dovtípilo,proč jsem lišku za kmenem stromu, již nemohl vidět. Zvedám kmotru a jdu i pro tu druhou,která leží, jen o pár metrů vedle. Ještě že to nemám k autu tak daleko ,protože šelmy se pěkně pronesly. U auta vzdávám svému úlovku,poslední poctu,pořizuji památeční foto svým mobilem a zároveň kontroluji venkovní teplotu. Teploměr ukazuje čtyři stupně mínus. Není to moc,ale i přesto, to byla „pěkně promrzlá neděle“. Lovu zdar!



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.