ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Muj prvni
Muj prvni
vloženo: 27.9.2019 21:13
autor: Milan Dejda

úlovky (svět)

Lov rysa v Lotyšsku
Lov rysa v Lotyšsku
vloženo: 24.1.2019 17:37
autor: Martin Saifrt

trofeje

moje tvorba
moje tvorba
vloženo: 9.4.2013 12:53
autor: Miloslav Šlapanský

zvěř v přírodě

Signálka  :-)
Signálka :-)
vloženo: 27.2.2012 16:38
autor: Vít Hlavica

zbraně

Výroba celého nového kohoutu s hlavou kozorožce, moje práce.
Výroba celého nového kohoutu s hlavou kozorožce, moje práce.
vloženo: 27.9.2019 20:23
autor: Stanislav Satoria

fotopast

...
...
vloženo: 10.9.2013 19:16
autor: Josef Cimerman

myslivecké umění

farbiar
farbiar
vloženo: 26.3.2014 19:07
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 233971 fotek (14 dnes)
  • 7987 videí (1 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 8944 inzerátů (6 dnes)
  • 283 diskuzí (0 dnes)
  • 750264 komentářů fotek (39 dnes)
  • 12938 komentářů videí (0 dnes)
  • 3299870 hlasování fotek (161 dnes)
  • 56490 hlasování videí (1 dnes)
  • 37725 registrovaných uživatelů
    0 dnes nových, 10 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Srnec k narození syna

váha: 16 kg
věk: 6 let

Je to už nějaký ten pátek zpátky, kdy se mi na hranici naší a sousední honitby podařilo narazit srnce, který se pásl uprostřed pole na zelených listech sóji. Při zběžném pohledu na něj, mě upoutal trs trávy, který měl zapasovaný mezi parůžky, přičemž z nich jsem zahlédl pouze bílé špice, bez výsad. Jak už to tak bývá, než jsem si srnce stihl pořádně přečíst, tak jsem si jej zradil. Srnec však k mé radosti odběhnul k nám do houštiny lemující potok. To víte, potkáte deset, patnáct, dvacet srnců, ale pak potkáte jednoho a víte, že to je on, ten jediný, kterému budete věnovat své úsilí. Od míst kde srnec zatáhl, je postavena asi na dvě stě metrů kazatelna, a tak zde vedly několik následujících večerů mé kroky. Srnce jsem téměř vždy viděl, ale byl mimo dostřel. On až tak mimo dostřel samozřejmě nebyl, ale přeci jenom, když si člověk nevěří na přesné umístění rány, raději si ji odpustí a k tomu, ještě jsem jej neměl řádně obeznaného. Podle tvaru těla jsem tušil, že se jedná o staršího srnce, ale stále jsem neměl absolutně tušení, co má vlastně na hlavě. Tu jednou měl mezi parůžky zamotán trs trávy, tu stéblo rákosu, či na hlavě tahal kus větve z trnky. I přesto všechno co srnec obnosil na hlavě, jsem obeznal, že snad má krátkou přední výsadu na pravém parůžku, a nad levou růží výsadu do boku. Tušil jsem že, by mohl mít i nějakou výsadu dozadu, ale nebyl jsem si kvůli zamotané vegetaci mezi parůžky vůbec jistý. Již jsem byl pevně rozhodnutý lovit, ale večerní a ranní čekané na kazatelně nevedly k úspěchu, rozhodl jsem se zkusit štěstí ze země. Při ranní šoulačce jsem si vyšlapal své stanoviště pod blízkou trnkou poblíž míst, kde srnec vytahoval na paši a zde kryt křovím jsem absolvoval několik ranních a večerních čekaných. Srnce jsem samozřejmě viděl, ale již s přibližující se říjí se pohyboval se srnou, která jej vždy odváděla od míst, kde jsem čekal. V sobotu, v posledním večeru června, se mě přítelkyně ptá „tak co, jdeš na něj“ a já se ji snažím vysvětlit, že je mi blbé lítat neustále kolem srnce a netrávit doma večer s ní a našim malým synkem, který se na mě culí z postýlky, ale i tak mě posílá ven se slovy „běž, co kdyby dnes náhodou“. Sice na oko protestuji, ale už se vidím pod trnkový keřem. Obléknout se, rychlá pusa ženě a prckovi je otázka okamžiku, flinta do auta a už si to vyjíždím. Je ještě hodně brzy a proto zasedám jako už poněkolikáté na kazatelnu s tím, že se později přemístím pod trnku. V tom okamžiku slyším za sebou pohyb a už zjišťuji na cestě dva černé voříšky, kteří hledí do rákosí ve kterém vybíhá srnčí kus a okamžitě se za ním vydávají. Vře to ve mně a v duchu si chystám ne moc slušnou řeč pro majitele, než mi dojde, že tu žádný není. Mou naštvanost ještě podtrhuje skutečnost, že z míst kde psi zaběhli, vybíhá udýchané srnče a schovává se do traviny přímo před kazatelnou. Píši ženě co se mi přihodilo a když se půl hodinky nic neděje, tak se oklikou přesouvám pod trnkový keř. Nebyl bych to já, abych si při přesunu pod trnku nezradil srnčí kus a tak s nevalnou nadějí na úspěch rozkládám lískovou dvojnožku a pozoruji okolí. Na horizontu zahlédnu několik vybíhajících kusů srnčí zvěře a dalekohledem obeznávám i příčinu. Samozřejmě, ti dva vořeši. Z přemítání o tom zda se za nimi vydat, mě vytrhne srnčí zabekání, které se opakuje a opakuje a blíží a blíží. A už na kraj pole vychází na první pohled srnec. Rychlé obeznání dalekohledem, ano, je to on. Dalekohled měním pomaličku za kulovnici a pokládám ji do dvojnožky. Srnec jde podél kraje pole přímo ke mně. Se mnou začíná lomcovat horečka, přičemž se srnec tak na 60 m vytáčí na pole a ukazuje se mi bokem v celé své kráse. Mám odjištěno, napínáček natažený, jen přes tu horečku se mi nedaří pořádně zamířit. Kříž puškohledu lítá po celém kusu a nechce se zastavit. Snažím se rozdýchnout a když se mi podaří na malý moment ustálit kříž na středu těla, třeskne výstřel. Srnec po ráně mizí z mého obzoru a já v prvním okamžiku ani nevím, jestli se srnec zlomil, nebo odskočil do rákosí. Pohyb v místech kde jsem střílel, mě však přesvědčí o odkazování. I tak rychle přebíjím a jistím, ale odkazování pomalu ustává. Uklidňuji loveckou horečku a pomalu přistupuji k již zhaslému srnci, kde mě při pohledu na srnce a jeho parůžky horečka schvátí podruhé. Smekám klobouk, stojím nad srncem a přemítám celý příběh, jak mě školil. Srnci zasouvám úlomek do svíráku i sobě za klobouk a děkuji patronům myslivosti za úžasný lovecký zážitek. Jo a samozřejmě to největší poděkování patří přítelkyni, která mě ochotně pouštěla na vycházky a doma na mě čekala s otevřenou náručí a byla tou první, které jsem mohl povykládat své zážitky z čekaných a která se v době kdy táta lítal za srncem, se skvěle starala o našeho čtyřměsíčního synka, který doufám zdědil po tátovi alespoň trochu té lásky k přírodě a myslivosti, a tak trochu doufám, že jednou nebudu vyrážet do lesa na čekanou sám ale společně s ním. Tak co zelení přátelé, stojí ten srnec za to? Myslivosti a lovu ZDAR.

Srnec uloven na vzdálenost cca. 60m, ráží 7x57R, odhad věku 6 let.
vložil: jakub Zemánek
vloženo: 4.7.2018 17:41
zobrazeno: 3346x
hodnocení: 28 hlasů



Komentáře:

9.7.2018 11:15 vložil Potenec Ondřej
Lovu zdar super přítelkyně a více než dobrej srnec
8.7.2018 12:44 vložil Jiří Šrom
Lovu zdar!
5.7.2018 18:16 vložil Dindis
Lovu zdar! Krásný příběh a moc dobrý srnec-gratuluji.
5.7.2018 13:08 vložil František Mlčoch
Lovu Zdar! Jak dlouho jste za ním chodil?
5.7.2018 10:14 vložil Lubomír Prokeš
Lovu zdar!!!
5.7.2018 06:49 vložil Josef Vršan
Lovu zdar
5.7.2018 05:52 vložil Karel
Lovu zdar a syn at roste ve zdraví.
5.7.2018 01:35 vložil Jaroslav Vlosovský
Dobré čtení....Lovu zdar.
4.7.2018 21:44 vložil Josef Vyskočil
Lovu zdar srnec hodně dobrý. Závidím Vám přítelkyni přejícná to duše jen aby se časem nezkazila.
4.7.2018 19:22 vložil Blanka Klatovská
LOVU ZDAR.Móc dobrý srnec.
4.7.2018 19:13 vložil Jindřiška Padalíková
Lovu zdar! Stálo za to! Pěkný příběh.
4.7.2018 18:10 vložil Milan Jirmann
LOVU ZDAR!!!

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.