ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
12 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář E-shop Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

po říji
po říji
vloženo: 9.9.2019 21:34
autor: Pavel Oršulík

úlovky (svět)

Jelen Polsko
Jelen Polsko
vloženo: 16.2.2012 20:01
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Na vždy spolu III.
Na vždy spolu III.
vloženo: 22.2.2020 09:00
autor: Jiří Netík

zvěř v přírodě

Strom je můj.
Strom je můj.
vloženo: 6.3.2015 08:33
autor: Děda z lesa

zbraně

Nůž - damašek a paroh
Nůž - damašek a paroh
vloženo: 3.8.2016 12:49
autor: Karel Obrtál

fotopast

Opatrná
Opatrná
vloženo: 5.6.2016 15:04
autor: Kamil Špaček

myslivecké umění

.F.
.F.
vloženo: 21.1.2013 17:19
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 188966 fotek (71 dnes)
  • 6774 videí (0 dnes)
  • 328 odkazů (0 dnes)
  • 4984 inzerátů (3 dnes)
  • 316 diskuzí (0 dnes)
  • 603742 komentářů fotek (521 dnes)
  • 12567 komentářů videí (0 dnes)
  • 2658830 hlasování fotek (1534 dnes)
  • 52545 hlasování videí (3 dnes)
  • 33158 registrovaných uživatelů
    1 dnes nových, 36 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Smutek podzimního lovu...

Jako každé víkendové ráno poslední doby jsem i v sobotu vyrazila do revíru na čekanou na lišku, se kterou jsem se již dvakrát setkala, ale Diana mi ji jako úlovek nedopřála. Na žebřík v kraji lesa s výhledem na úzkou louku a řepkové pole usedám okolo páté hodiny a už za několik málo minut slyším v listí v lese lehké kroky. Je tady. Poslouchám, jak šmejdí okolo potoka a chvíli před půl šestou se najednou jako duch zjeví přímo přede mnou. Vzdálenost není větší než tři metry a já se nemůžu ani pohnout, protože kmotra udělá vždy jeden dva krůčky, zarazí a okamžitě pohlédne přímo na mě, jakoby říkala „Ani se nehni, já jen procházím...“ Po chvíli se rozběhne a než ji „chytím“ do kříže, je nejen daleko, ale navíc i na horizontu, za kterým vzápětí zmizí... Čekám do rozednění a za zády spatřím za cestou osamělý kus srnčí zvěře. Na tu dálku nepřečtu, zda je to srnec, nebo srna, ale to, že je kus nepřebarvený, mě přiměje urychleně opustit žebřík a jít za ním. Po několika desítkách metrů už vím, že je to samotná srna ve velmi špatné kondici, ale než se dostanu ještě blíž, zmizí mi kdesi v keřích. Jsem rozhodnutá se sem vrátit, což za tři dny také učiním...
Tentokrát jedu navečer, počasí je příjemně podzimní a v šest hodin už sedím na posedu s výhledem na louku, která je mezí oddělená od řepkového pole. Před sebou, právě na té řepce, mám osm kusů, všichni ještě leží a já přemýšlím, zda je srna mezi nimi. Několikrát si je prohlédnu a zase v klidu čekám. Když pak pohlédnu před sebe na mez, rozbuší se mi srdce – vždyť stojí támhle! Opravdu, srna byla zalehlá u malého stromku a nyní je z velké části schovaná za vysokou suchou trávou. S připravenou zbraní čekám, zda kousek popojde, ale srna po chvíli opět zaléhá. Nedá se nic dělat, musím čekat dál, jsem rozhodnutá bez ní domů nejet. S ubíhajícím časem jsem víc a víc nervózní, zatímco srnčí v dálce na řepce již dávno stojí, srna nic. „Tak se zvedni!“ Zaklínám ji v duchu, protože se začíná pomalu šeřit. Konečně se srna zvedne, za pár minut popojde do mezery v trávě a pak už na nic nečekám... Srna značí ránu výskokem, popoběhne asi dvacet kroků a zastaví se. S přebitou zbraní sleduji v puškohledu, že se začíná chvět, pak se pokusí učinit několik kroků vpřed, ale běhy už ji neposlechnou... Prudce se složí do řepkových listů, krátce odkáže a je po všem. Teprve teď s úlevou vydechnu, zajistím zbraň a lezu dolů. Po příchodu ke zhaslému kusu mě okamžitě zaplaví vlna smutku a i přes velké přemáhání se mi do očí derou slzy – to, nad čím stojím, není srna, ale ubohá hromádka kostí... Je jak z učebnice anatomie – vystouplá pánev, páteř, i žebra, její krk obejmu prsty jako kus hadru a obřitek i zadní běhy má potřísněné páchnoucím průjmem. Odnesu ji k lesu a jdu pro auto a smutek částečně střídá dobrý pocit ze správného průběrného lovu a hlavně ukončeného trápení před blížící se zimou... Lovu zdar.

Mladá nevodící srna (patrně čiplenka), hmotnost po vyvržení (bez hlavy a běhů) necelých 8,5 kg.
Vzdálenost 55 metrů, komorová rána s průstřelem plic, z nástřelu cca 20 kroků.
Kulobrok UB 7x57R/16, střelivo SB SPCE.
vložil: Erika Doležalová
vloženo: 17.10.2012 10:40
zobrazeno: 3629x
hodnocení: 35 hlasů



Komentáře:

18.10.2012 12:13 vložil Lubomír Prokeš
Lovu zdar!!!
18.10.2012 06:38 vložil Josef Vršan
Lovu zdar - správný průběrný lov před zimou 1*
17.10.2012 23:49 vložil Antonín Král
Přeji lovu zdar!
17.10.2012 22:23 vložil Jakub Grundman
Příběh opět top!K průběrnému odlovu přeji lovu lesu zdar!
17.10.2012 22:15 vložil Jaroslav Novotný
LOVU ZDAR!!!!!
17.10.2012 18:39 vložil Tomáš Fuchs
lovu zdar Eriko!
17.10.2012 17:54 vložil Michael Brož
Lovu zdar!
17.10.2012 14:16 vložil Vlastimil Pavlíček
Přeji lovu zdar !!!
17.10.2012 13:39 vložil František Mlčoch
Lovu Zdar!Hřbet jak pila....
17.10.2012 12:30 vložil Jiří Lengyel,starší
Díky opět za hezký příběh-Lovu zdar!!
17.10.2012 12:22 vložil Roman Hlávka
Lovu zdar.
17.10.2012 11:18 vložil Václav Cibulka
Lovu zdar !
17.10.2012 11:18 vložil Jaroslav Vlosovský
Lovu zdar.
17.10.2012 11:12 vložil Martin Vojtěch
Lovu zdar!
17.10.2012 11:08 vložil René Vrbický
Hřbet i se zádí je dobře patrný i z fotografie. Dobrá práce, lovu zdar.
17.10.2012 11:04 vložil bohuslav šeda
Lovu zdar dobře si rozhodla.
17.10.2012 10:41 vložil Erika Doležalová
Foto před vyvržením (vypadá tak trochu "tlustší"..)

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.