Veterán - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4678)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42154)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38767)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13460)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15036)
• myslivecké umění (4797)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19677)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1314)
• květiny a houby (15191)
• myslivecké stavby (3907)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24184)

úlovky (ČR, SR)

Životní trofej i zážitek.
vloženo: 28.2.2012 15:23
autor: Jindřich Ruml

úlovky (svět)

Baikal 2019 - druhý tetřev
vloženo: 7.5.2019 07:05
autor: Martin Mati

trofeje

moje tvorba
vloženo: 9.4.2013 12:53
autor: Miloslav Šlapanský

zvěř v přírodě

Při lovu
vloženo: 5.3.2017 16:50
autor: Václav Vašíček

zbraně

Lancasterka
vloženo: 7.9.2012 10:25
autor: Petr Staněk

fotopast

...
vloženo: 22.10.2016 19:37
autor: Jindřich Mach

myslivecké umění

Prajem všetkým šťastné a veselé Vianoce
vloženo: 24.12.2015 11:43
autor: Marek Horňák

• 233465 fotek (0 dnes)
• 7962 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8900 inzerátů (0 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 749280 komentářů fotek (0 dnes)
• 12934 komentářů videí (0 dnes)
• 3294789 hlasování fotek (0 dnes)
• 56457 hlasování videí (0 dnes)
• 37668 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 0 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Veterán

Tak konečně! A tím tak úplně nemyslím včerejší úlovek, ale to nekonečné čekání na první sníh. Včera po obědě se to zlomilo a padající bílé zlato začínalo zůstávat ležet i na nezamrzlém terénu. Zrku jsem měl sice obeznanou už před svátky a teď o úplňku mi i chvíli zapózovala, ale na černé oračce s minimem bílých znaků jsem nechtěl na nějakých 120 m riskovat. Pravdou je, že zas tak malý cíl to rozhodně nebyl. Vždyť taky postupně zhtala krom zbytků štědrovečerního kapra i značnou část svátečních zásob granulí našeho psa. Cid toto samozřejmě nelibě nesl a moc s námi nemluvil. Zvláště pak, když jsem ho brával sebou a „zasévání“ pole viděl na svoje vlastní vykulené oči. Však si to taky dnes v noci, po příchodu domů řádně uvědomil a vynahradil. Jindy se u ulovených lišek chová spíše zdrženlivě až gondolenčně, dnes však bláznivě kolem lišáka ve sněhu skákal a přišlo mi, že se snad i pod fousy usmívá.
Ale abych nepředbíhal. Hoďme si tedy na rameno remington a vraťme se před šestou hodinu do mého oblíbeného Čuhelova koutu, prvního pole pod velkou soustavou lesa. Je bohužel, až na malý proužek lemujícího biopásu, celé zorané. Podobně dopadla na tuhle zimu téměř všechna místní pole a to včetně travin. Já si popravdě takto smutnou zimní krajinu u nás snad ani nepamatuji. Za hustého sněžení si to mířím přímo k rohu Střelnice na kazatelnu. Ta má jen tři stěny a z toho dvě s průhledy, a tak se po zasednutí chumlám do vaku a vytáčím vpravo do rohu pole ke hnoji. Vzdálenost je dle mapy téměř 150 m, dost času na přípravu, tedy pokud lišák zvolí stejnou cestu jak minule. Po půlhodině čekání mi v zorném úhlu do biopásu vyskakuje první ušák a řádně zvedá tep. Na bílé ploše vypadá vše o dost větší, musím si zvyknout. Nespornou výhodou je ale případná úspora času, neboť ani na 100 m nepotřebujete k prvotní identifikaci dalekohled. A v případě lišek vynořících se poblíž, toto tvoří většinou rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Ze zadumání mě vytrhuje další zajíc, pro tentokráte jistící levou stranu biopásu. S úsměvem jim kynu a na dálku uzavíráme tichou dohodu. Pohlídám vám zadky, pokud budete řádně ve střehu. Dost často nám totiž spolupráce v těchto místech úspěšně vycházela a i díky jejich upozorněním je toto mé nejlepší zrzavé pole. V osm přestává sněžit a třetí, snad poslední průjezd pluhu po přilehlé silnici zvedá v protější stěně tři kusy srnčího. Ty doklopýtají přes změklou bílou oračku postupně až k mému autu a jelikož se ani nezdržují biopásem, mám takové tušení, že si jen přišli po silničářích zkontrolovat kvalitu prosolení. Ve čtvrt na devět to už začínají flákat i zajíci. Přesouvají se vlevo, kde se nad bílou krtičinou pouští do boxerského přesvědčování, kdo z nich dvou bude vládcem tohoto půlkilometrového proužku trávy. Kochám se a v Steineru sázím na toho menšího, ale aktivnějšího. Zábavu nám všek jak blesk najednou ukončuje hlasité trojité zaskolení v lese za hnojem. Kulovnička vylétne do okýnka a srdce do krku. Nové zaskolení mi však přijde dál a špatným směrem. Trochu se vykláním z okna a z Fox headky za lišákem posílám tiché fenčí zakňourání. Zabírá to a než vrátím Nordika do kapsy, už vidím vytouženou siluetu na kraji hnoje. Dvakrát ho obkrouží, zastavuje a hlasitě skolí. V šestnáctce zvětšení i na těch 150 m jasně vidím, že jde o velkou lišku, ale se slabší oháňkou. Rozsvěcím bod, lišák se však vydává pryč do protějšího kouta. Znovu vytahuji vábničku a v okamžiku kdy zaskolí, tiše vrčím pod sebe. Lišák zastaví, ale naštěstí fouká zprava, a tak se zaměřuje spíš na siluetu obou zajíců. Doostřuji paralaxu, snad abych si prohlédl, o čem uvažuje. Asi je to dáno tou blížící se správnou dobou, že po chvilce v něm převládne pud rozmnožovací nad tím sebezáchovným. Pomalu se blíží oračkou a po cestě se překvapivě začíná věnovat zbylým granulkám. Je zajímavé, že při jejich vyhrabávání také intenzivně skolí do země. Zní to jak ze strašné dálky, i když jasně vidím, jak při tom pootevírá mordu. Opakuje to asi třikrát, než se přiblíží na 80m. Držím mu tečku na plecích a jen čekám, až se přestane cukat, dohrabe a zvedne hlavu. Zvuk a záblesk vycházejí současně a jako obvykle nečekaně, zase jsem si cvrkl. Naštěstí 3,5 g kulička při výstřelu nikterak nemění polohu puškohledu a po malém mrknutí mohu s výdechem a uklidněním sledovat, jak lišák klesá do oračky. Jen prohnutá, postupně se natahující oháňka prozrazuje, že se naposledy loučí s rodným revírem a zhasíná.
Sedím, pomalu uklidňuji rozbušené srdce, sleduji zasněžené vrcholky stromů a rozjímám, kolik takových podobných chvil jsem zde už prožil. Lov lišek na sněhu má pro mě prostě neodolatelné kouzlo, i když už to samozřejmě není to samé, jako když jsem před třiceti lety sedával pod bílým prostěradlem se starou ruskou dvojkou s perličkovou muškou a se zatajeným dechem počítal každý metr.
Vydržím ještě hodinku, než se vydávám vzdát poctu velkému (po zvážení 7,9 kg) a hlavně starému pardálovi. Dle těch řezáků a špičáků pamatuje snad ještě opravdu dobu, kdy jsem brouzdal zasněžené pole jen s brokovnicí. Lovu zdar a velké díky tam nahoru, Diano.
(foto chrupu v sekci trofeje)


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.