Čuhlišák - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4678)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42158)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38772)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13460)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15039)
• myslivecké umění (4796)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19680)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15191)
• myslivecké stavby (3907)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24188)

úlovky (ČR, SR)

Vzpomínka 2009
vloženo: 16.10.2012 18:53
autor: Zdeněk Hudeček

úlovky (svět)

Sibírsky los - Rusko
vloženo: 14.2.2017 14:36
autor: mirojevo

trofeje

srnček
vloženo: 29.10.2013 18:44
autor: Roman Dudek

zvěř v přírodě

Strom je můj.
vloženo: 6.3.2015 08:33
autor: Děda z lesa

zbraně

Kdo ho chce?
vloženo: 24.10.2015 22:52
autor: Karel Obrtál

fotopast

Kdo z koho?
vloženo: 30.10.2020 20:35
autor: Jan Mikula

myslivecké umění

velikonoce
vloženo: 17.4.2012 07:41
autor: Svatoslav Ščudla

• 233485 fotek (0 dnes)
• 7962 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8905 inzerátů (0 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 749324 komentářů fotek (0 dnes)
• 12935 komentářů videí (0 dnes)
• 3295014 hlasování fotek (3 dnes)
• 56457 hlasování videí (0 dnes)
• 37671 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Čuhlišák

Letošní zima, zdá se mi opravdu nešťastná. Špatné zprávy mají rychlé nohy. Možná se to tak nahoru doneslo a pan Vrchní utáhl všechny sněhové kohoutky, abychom my lidé, tu předraženou zimu nějak přežili. Tak fajn, ale čistě sobecky, z pohledu myslivce, je to dost hrůza. Že si já osobně neužiju sněhové soutěžení se zrzkama, je jedna věc. A jak jejich převahu v březnu ocení mladí zajíci, neumím dost dobře posoudit. Takováhle zima se však podepíše na zvěři veškeré. Na první pohled „hurá,“ všechno přežije. V tom je však zakopaný nejeden pes. Zimu překlepou slabí i nemocní. Do chrutí se přimíchají všechna bukvicemi zakulacená selata, takže kvalita s kvantitou zamíří každá na opačnou stranu, a na to se žádnému rozumnému myslivci dobře koukat nebude.
Nemá však cenu fňukat nad rozlitým mlíkem, či bědovat nad věcmi s kterými nehneme, a tak jsem se plně zaměřil na těch pár sněhových okamžiků, které určitě nakonec přijdou. Některé kohoutky těsní prostě míň. Vím to, sem totiž u jejich výroby :-)

Ale zpět k včerejšímu lovu, který tak nějak vlastně začal už v pátek. Zavezl jsem před slibovaným víkendovým sněžením pár granulek na oblíbená místa. Nezapomněl jsem při tom samozřejmě na svůj oblíbený Čuhelák. Tam s velkým překvapením koukám, že jak je všude po polích u nás černo, tady třetina oračky kolem lesa krásně bíle svítí. Cukruji tedy zadní roh a večer před šestou vylézám a zasedám na vysoký posed ve smrkové stěně. Po dvou hodinách mě překvapí na příchozí pravé straně podlouhlý stín vyběhnoucí do biopásu. Lišku mám přes větve a nablízko, a jelikož je po větru a na mé „mrtvé“ straně, na flintu si ani nesáhnu. Dle předpokladu to na kraji oračky otáčí a mizí zpátky v lese. Po pár minutách však vytáhne vlevo a nevzrušeně kluše přímo k voňavým pochoutkám. Přijde mi malá, a jelikož se věnuje pouze vyzobávání peciček, typuji ji spíš na fenu. Po oračce běhá jak na Speedu a neustále mění směr i výšku. Na jisté zamíření to tedy není, navíc povědomě očekávám, že mi sem může navnadit nějakého toho lišáka. Nakonec se tedy rozcházíme, ona v rohu lesa a já po dalších dvou hodinách v kabině autě.

Sobotní sněžení se Třebové zase úspěšně vyhnulo, což zamrzí zvláště, když i Pražáci hlásí u Václava dvoucentimetrovou kalamitu. Doplňuju tedy krmelce a kontroluji fotopastičky. Na vrchu Jelenice v bukovém očku s přeneseným posedem, však trochu bílo zůstalo. Směřují sem tedy i mé večerní kroky. V devět se mi mezi boučky na chvíli ukáže liščí silueta, má však dost naspěch a granulky ji nezajímají, tak se na sebe s Remingtonem jen smutně podíváme. Vydržím až do půlnoci, ale les dnes zůstává bez lišek a překvapivě i bez jakéhokoliv zaskolení.

V neděli konečně doráží čerstvý sníh i k nám. Posed na Jelenici kvůli změně větru přesouvám na druhou stranu do houštiny a večer to zde znovu zkouším. 5,5 hodiny a ani chlup. To zas bude zítra do práce vstáváníčko. Samozřejmě ráno zaspím, ale nevadí. Dnes máme se Soňou naplánovanou kulturní vložku v HK, tak snad tam zhasínají a dospím to.

Takže přichází úterý a v šest večer i já k poli v Čuheláku. Jsou 2°C nad nulou a oračka, i když ještě celá bílá, začíná pomalu měknout. Přesto dnes volím cestu právě po ní, aby zůstal biopás kolem lesa nezapachován. Po hodině se ozve rána kousek za vesnicí. Rychlé štěstí a Lovu zdar, alespoň někdo má dnes kliku. Na mysl mi hned vytane fotka, s kterou mě dnes přesně po roce vyfackoval facebook. Leží na ní na pravém boku párek lišek v hlubokém sněhu, ulovených kousek odsud. Dává mi to tak motivaci a zaříkám se, že to dnes dám klidně do půlnoci, bude li třeba.

Nakonec však není. Ve ¾ na devět se v rohu u granulí objeví očekávaná zrzka. Je to 100 metrů a nezdá se mi moc velká, přesto ji po poli provázím v puškohledu. Po oračce hopsá jak pingpongový míček. Trpělivě tedy vyčkávám, až se znovu vrátí do tmavšího biopásu. Tam mi však rychle ukáže oháňku a míří do rohu. Poposedám, abych mohl zatlačit obě předloktí do opěrek posedu a když dosáhne hranice lesa a otočí se, vydám na pusu hlasité cucnutí. Hluchá rozhodně není, a tak stojí jak přibitá s hlavou otočenou ke mně. Je sice trochu našikmo, ale přešlápnout ji už nedovolím. S pomalým výdechem vypouštím z komory nedočkavé Sako.
Liška spadne na bok a dvakrát hlasitě s prsknutím štěkne. Bleskově přebíjím a registruji, jak se otočí na druhý bok a mrskne oháňkou. Během dalších pěti minut co ji uspávám červenou tečkou, však leží už zhaslá, bez pohybu. Dobré místo, dobrý datum a dobrý lov. Přemýšlím jen, jestli dál sedět, nebo to už dnes víc nepřehánět. Nakonec posílám díky tam na horu za lov, jaký mám nejvíc ze všeho rád a pomalu začnu balit.

Po 120 metrech se to ukazuje jako lepší rozhodnutí. Po vzdání mysliveckých poct a fotkách, zvedám ze země sedmikilového mladého lišáka. Z mordy mu ještě vypadnou poslední granulky. Nejde mi tedy vůbec na rozum, proč se koncem ledna věnuje žrádlu a ne těm svým rezavým holkám. Zřejmě to, že láska prochází žaludkem, se nevztahuje pouze u lidí. Snad proto jsem vlastně vůbec za poslední čtyři čekané neslyšel ani jedno zaskolení, i když lišek podle stop máme víc než moc. Kontroluji lišákovi pro jistotu ještě všechno náčiní, ale vše je na svém místě. Dokonce i smrdí na hraně dávícího reflexu, přesně tak, jak v této době každý pořádný chlap vonět má.

Lovu zdar tedy všem, pro které je zrzavá s bílou, nejkrásnějším zimním vybarvením.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.