ZMRZLINA ŠTARNOV  |   NAFTA ŠTARNOV  |   VEJCE ŠTARNOV  |   MAKRELA ŠTARNOV  |   MYSLIVOST a LOVECTVÍ
15 let s Vámi
Diskuze Nástěnka Články Fotky Videa Odkazy Kalendář Myslivecký obchůdek Inzerce
Vyhledávání


Přihlášení
Nejlepší fotografie
Fotografie
Fotografie desetiletí

úlovky (ČR, SR)

Ani jsem s ním nehnul:)
Ani jsem s ním nehnul:)
vloženo: 23.1.2014 15:39
autor: Kalous

úlovky (svět)

Na skok za hranice Čr
Na skok za hranice Čr
vloženo: 4.11.2020 19:40
autor: Martin Saifrt

trofeje

Neoddělitelné
Neoddělitelné
vloženo: 15.3.2018 08:51
autor: Děda z lesa

zvěř v přírodě

...
...
vloženo: 8.1.2013 08:29
autor: Marek Drha

zbraně

DOBRÁ PRÁCE.
DOBRÁ PRÁCE.
vloženo: 22.12.2012 07:49
autor: Jaroslav Vlosovský

fotopast

...
...
vloženo: 6.10.2018 11:07
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

*
*
vloženo: 21.2.2016 11:07
autor: Marek Horňák
Statistika
  • 234000 fotek (16 dnes)
  • 7988 videí (1 dnes)
  • 332 odkazů (0 dnes)
  • 8949 inzerátů (5 dnes)
  • 283 diskuzí (0 dnes)
  • 750327 komentářů fotek (55 dnes)
  • 12938 komentářů videí (0 dnes)
  • 3300145 hlasování fotek (197 dnes)
  • 56490 hlasování videí (0 dnes)
  • 37727 registrovaných uživatelů
    2 dnes nových, 12 online

Připomínky a názory
Fotografie
« novější fotostarší foto »

Lupin odvádí na dosledech dobrou práci


Lupin odvádí na dosledech dobrou práci..........aneb říjnové sele z K 208 na Ktišce na podruhé.



Počasí nic moc, občas deštivo s krátkou přeháňkou, nahoře chvílema docela vítr, ale fouká západní, severozápadní, tak je třeba toho využít. Přicházející podzim obléká přírodu do nádherných pastelových barev, které neznají hranic a tak i často přes ne zrovna příznivé počasí je v lese krásně. Čas kolem doznívající jelení říje má své kouzlo. Poslouchal jsem je před pár dny na Zlatém potoce, doufal jsem, že vytáhne některý z korunovaných králů ze stařiny na louku. Doufal jsem však marně. Měsíček je už sice za úplňkem, pomalu spěje do poslední čtvrti, ale to je spíše dobře, protože zvěř, zvláště pak prasata ke kterým se po jelení říji rád vracím, začínají vytahovat na louky dříve.
Na Ktišce jsem poslední dobou vypozoroval, že když nasypu na vnadiště, tak tu noc přijdou až nad ránem, někde po druhé hodině, ale následující noc přichází už po osmé, brzy večer a to je moje dnešní šance, věřím v přízeň bohyně lovu Diany..
Po prodělané květnové operaci srdce nejsem zatím tak fit, abych si mohl dovolit šoulat za zvěří, musím se spokojit s čekanou, kdy jsem odsouzen odsedět hodiny na kazatelně s příznivým větrem a buď se dočkám a nebo ne. Hodně při takovém lovu napoví vymoženosti dnešní doby jako je fotopast, ale i tak to ne vždycky klapne. Za příklad může posloužit moje poslední čekaná před pár dny.
To jsem u kazatelny na Ktišce rozházel do vypasené pastviny dobytkem dva pytle jablek a trochu pšenice. Pastvina je plná bodláčí, prasátka si tu bude jistá. Když jsem asi za dva dny zjistil, že je černá bere nadešla moje chvíle. Posadil jsem se, dobře oblečený, poslední zářijový večer, den před úplňkem, na kazatelnu na noční čekanou, ještě za světla, s příznivým severozápadním větrem a očekával příchod „drnoryjců“ Na jablíčkách zatím hodovalo střídavě několik kusů srnčího, tak bylo co pozorovat. Něco málo po osmé už potmě, vidím mezi stromy ve stěně lesa nějakou zvěř. Nejdříve mě napadlo, „další srnčí vytahuje na jabka“. Ale pozor! Srnčí u jablek se vztyčenými hlavami a nataženými krky jistí do stejného směru odkud vychází zvěř. Jo, je to prase, velké a za ním další, malá. Jak postupně vytahují na louku počítám. Baška a třináct selat a za nimi vytahují z lesa další, tentokráte dospělci. Celkem sedm. Jo pane. Dvacet prasat. Táhnou pomalu hledajíc potravu kolem lesa jakoby ve směru ke vnadišti. Vodící baška broukla na srnčí na jabkách a to okamžitě vyklidilo pole. Nechávám „kulometku“ v klidu stát v rohu kazatelny, jist si tím, že jdou vyplenit vnadiště. Pozoruji rudl dalekohledem. Počkám až přijdou na vnadiště a pak budu lovit. No tak jsem se do nich zakoukal, že jsem už příliš pozdě pochopil, že na vnadiště vůbec nemají namířeno a jen protahují kolem ve směru na vršek Ktišky. Teď už nemá smysl střílet nějakou riskantní ránu na dálku, na malé sele mezi bodláčím, tu si odpustím. Na vnadišti se na jablíčkách zastaví jen poslední kus, mě známý mladý asi tak šedesátikilový kňourek, který po chvilce, když zjistí, že se mu rudl vzdálil, se pouští se vztyčeným pírkem klusem za nimi. Toho lovit nechci. Dříve bych slezl z kazatelny a pašíkům pod větrem nadběhl. Jo, dnes je to jinak stáří a nemoc jsou zatím ještě omezující. Nic se nedá dělat. Prokoučoval jsem je. Přijdou jindy, do dvou v noci kdy se asi vrátí, čekat nebudu, to je na mě zatím příliš dlouho. Mám pěkný myslivecký zážitek a to stačí.
Druhá šance přišla dnes. Včera v noci byla prasata na vnadišti ve dvě ráno a nesežrala, takže si myslím, že podle jejich nepsaného pravidla přijdou dneska večer kolem osmé.
Zvečera po příjezdu na Ktišku však zjišťuji, že krávy, které sem honáci nahnali, aby před zimou spásli poslední zbytky trávy se zabydleli zrovna na louce přímo před kazatelnou, kde zalehli a tráví. Pro dnešní večer mám trochu nemysliveckou společnost, ale snad to nebude prasatům vadit.Rovnám si kam bude možno střílet a kam už ne, abych neohrozil dobytek. Setmělo se a začlo pršet. Pro pozorování míst odkud prasata pravidelně vytahují teď než se vyloupne měsíc poslouží malá termokamera, jež je dalším z výdobytků dnešní doby.
Už sedím delší dobu, když se z lesa přede mnou ozve zachrochtání bachyně, která se zřejmě snaží zastavit neposlušná selata překotně vytahující na vnadiště. Ozve se další zachrochtání a vytahuje i baška a po malé chvilce za ní další dospělci. Evidentně se jedná o stejný rudl dvaceti prasat, který jsem zde měl před několika dny. Tentokrát to nepodcením. opatrně zvedám kulometku do střílny a zapínám „nočák“. Však zrovna v době, kdy vytahují po ochozu dospělé kusy černé. Velká prasata reagují na rozsvícení „nočáku“ a odbíhají z vnadiště. Už se mi to tady stalo po druhé, když rozsvítím „nočák“ na vytahující prase, kus odskočí. Selata však zůstávají a tak rychle vybírám jednoho krajního, na široko stojícího mladého z „drnoryjců“ potáhnu kříž puškohledu za předním během a lehce odmáčknu spoušť. Ohlušující rána z mé „kulometky“ prořízla tmu a než pomine vteřinkové oslnění ohněm z hlavně je vnadiště úplně prázdné.
Zběžně kouknu na hodinky. Je osm. Funguje to. Balím, slézám dolů a než půjdu do auta pro pejska, aby si taky užil jdu ověřit nástřel. Zde mě však čeká překvapení. Nic, žádná barva, až po hodné chvíli nacházím v místech kde sele stálo zápory a kousíček tmavé barvy zabalené hlínou z vnadiště. Cílevědomě opisuji větší okruh, ale další barvu nenacházím. Jsem z toho rozpačitý. Vždyť jsem ho měl dobře v kříži, nemohl jsem chybit.
Nic. V takových chvílích je nejlepší přítel na telefonu. Volám Mírovi, který nikdy pomoc neodmítne. Slíbil přijed a tak čekám téměř hodinku. Přivezl sebou i své braky ale nabízí mi, že nasadíme na stopu mého Lupa a že ho on povede, abych já mohl jít pomalu za nimi.. Když mu nandávám v autě barvářský obojek, pes už ví o co půjde. Míra přebírá barvářskou šňůru a ukazuje psovi nic neslibující malou kapičku barvy na nástřelu. Ten po povelu „stopa“ pomalu vyráží po pro nás zatím neviditelné stopě prasete. Po pár krocích se pes stáčí na louku a jde dál kolem stěny lesa a ohradníku do rohu louky, asi třicet metrů. Po té se opět vrací do lesa na ochoz zvěře na kterém po chvilce nacházíme na listu kapku barvy a za chvíli další. Překonáváme padlý strom a další obcházíme. Pejsek jde pomalu, jakoby věděl, že bych mu dnes nestačil. Stopa jde stále jakoby pod hřebenem okolo ochozu zvěře. Ještě několikrát nacházím několik kapek barvy, když asi po stopadesáti metrech se Míra ozve. „Máme ho“. Sele je zapíchlé v roští, ale i tak se ho Lupin snaží drbat seč mu síly stačí.
Stojím s kloboukem v ruce a vychutnávám lovecké štěstí. Míra znalý mysliveckých tradic ulamuje smrkovou větvičku, namáčí ji v barvě na těle selátka, půlku dostáva sele do ryje a druhou já na klobouku s podáním ruky a přání „lovu zdar“ Odpovídám „lovu zdar a dík“ a v duchu děkuji našim mysliveckým patronům Dianě a sv. Hubertovi za dnešní přízeň při lovu. Chválím psa za skvělý výkon a práci na stopě, s přibývajícími lety dozrává jak dobré vínko. Dík Lupine, bez tebe bych ho dnes nenašel, poplácávám ho po hrudi, ale jeho teď zajímá především selene páníček.
Kontroluji zásah a zjišťuji, že rána sedí trošku vzadu na játrech, která po průniku střelou ucpala výstřel a proto nebyla ve stopě téměř žádná barva. Na louce dělám ještě pár fotek, volám mysliveckému hospodáři a oznamuji úlovek selete a vracejíc se domů s uspokojením z dobrého lovu pozoruji spola za mraky, nádherný, veliký právě vycházející měsíc.
vložil: František Bukovský
vloženo: 10.10.2020 19:28
zobrazeno: 4300x
hodnocení: 24 hlasů



Komentáře:

15.10.2020 19:37 vložil Drahoš Hikl
Pěkné čtení.Lovu zdar!Lupin ji šikula.
13.10.2020 16:57 vložil Milan Jirmann
LOVU ZDAR!!!
12.10.2020 12:34 vložil Jiří Pospíchal, Ing.
Lovu zdar! Dobře napsáno.
12.10.2020 07:21 vložil Kamil Plíšek
"Lovu zdar!" a díky za příběh 1***
11.10.2020 21:50 vložil Jiří Stránský
Hezký příběh, Lovu zdar!
11.10.2020 21:01 vložil Jiří Šikl
Lovu zdar
11.10.2020 20:56 vložil Jiří Zábran
Lovu zdar .
11.10.2020 20:19 vložil Jiří Cikryt
Lovu Zdar!
11.10.2020 16:39 vložil František Bukovský
Děkuju, "Lovu zdar"
11.10.2020 12:26 vložil Zbyněk Oliva
Lovu zdar! Pěkný příběh 1***
10.10.2020 20:47 vložil Roman Latýn
Lovu zdar.
10.10.2020 19:58 vložil Pavel Charvát
Lovu zdar.
10.10.2020 19:42 vložil Antonin Mikulec
1***
10.10.2020 19:34 vložil Jiří Netík
Hezky popsáno.

Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.