Příběh Pepova životního daňka - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17140)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4681)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42182)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38791)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13462)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15059)
• myslivecké umění (4802)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6970)
• ptactvo v přírodě (19695)
• hmyz v přírodě (6883)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15197)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24212)

úlovky (ČR, SR)

Zřejmě nejširší muflon na světě
vloženo: 19.3.2015 11:25
autor: chasse

úlovky (svět)

Lov rysa v Lotyšsku
vloženo: 24.1.2019 17:37
autor: Martin Saifrt

trofeje

Trofej jelena
vloženo: 1.4.2016 11:56
autor: Radek

zvěř v přírodě

líška a bažant
vloženo: 26.3.2017 22:06
autor: Rastislav Rejko

zbraně

Moje zbraně
vloženo: 17.3.2017 06:43
autor: stalmi

fotopast

*
vloženo: 31.5.2018 13:42
autor: Rostislav Jurdič

myslivecké umění

*farbiar*
vloženo: 15.3.2014 16:10
autor: Marek Horňák

• 233621 fotek (0 dnes)
• 7967 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8916 inzerátů (0 dnes)
• 282 diskuzí (0 dnes)
• 749574 komentářů fotek (0 dnes)
• 12936 komentářů videí (0 dnes)
• 3296310 hlasování fotek (1 dnes)
• 56462 hlasování videí (0 dnes)
• 37685 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 3 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Příběh Pepova životního daňka

Velice zajímavou kynologickou událostí je konání zkoušek psů. Ten víkend to byly hned dvoje, v sobotu lesní a v neděli barvářské zkoušky malých plemen. Ve vzduchu byla cítit nervozita vůdců, nejvíc samozřejmě těch začínajících, a hned za ní pak bramboráků, klobásek a výborné gulášovky. Letní říjnové počasí, co více si člověk se zelenou duší může přát k prožití hezkého dne....
Hned po zahájení se hemží hloučky myslivců, jejich čtyřnohých svěřenců a ostatních dvounohých přátel české myslivosti směrem k rozhodčím a později se všichni přesunují k jednotlivým disciplínám. Nejdůležitější částí jsou samozřejmě práce na pobarvené stopě. Jako jakási asistence na "barvách" spolu s rozhodčími sleduji práce jednotlivých psů, a ve volných chvilkách debatíme. O psech, o čem taky jiném. Jen pár vět padne i o kůrovci, ale pryč od něj...
Celou dosud klidnou atmosféru ruší na další stopě telefon vibrující v mé kapse.
"Unser Pepa", jak kamaráda nazvali lovečtí hosté, hned zjišťuje zda snad netrávím sobotní dopoledne s rodinou nebo nějakou zbytečnou činností..
"Hele Honzíku co děláš?" Ptá se.
"Jsem na barvách."
"Aha, my tady taky trochu našli, a pak nic. To je v pr....", a po chvilce ticha dodává: "táta střílel na dobrého daňka, ten značil ale odešel až do olší a pak zmizel v lese. Nevymyslíš to nějak?"
"Zkusím to pořešit a ozvu se."
Nejdřív mě napadá zkusit dva kluky s barvářema, chtějí individuálky, a tohle vypadá zajímavě, ale ani jednomu se to nehodí, ať tam dojedu sám. "To je mi úplně jasný",praví kynolog matador Franta v hloučku korony, "to tam měli určitě dva nějaký místní a teď když jsou v pr.... tak volaj", aniž by znal tamní poměry. Teď jen chvilka organizačních přesunů, které samozřejmě nebyly žádný problém, kor když jsme vysvětlili o co jde. Teď už jen se dostat domů pro ty nejdůležitější... vše díky zeleným kamarádům proběhlo velmi rychle a už s mým tátou naším společným kamarádem Jardou a kufrem plným psů jedeme k Pepovi. Dvacet kilometrů utíká rychleji při poslouchání historek z lovů a dosledů. Před domem se scházíme s Pepou a Pepou seniorem, z něhož byla cítit stejná nervozita jako z těch vůdců ráno. "Je to v pr....", opakuje slova svého syna. Odjíždíme na nádherné místo pod svahem obrovské enklávy lesa, kde se kolem potoka táhnou loučky sem tam zarostlé skupinami keřů a vrb. Tam, kde by si snad každý myslivec přál ulovit během říje toho svého životního daňka.
Krátce nás seznamuje s "dosud" celým lovem, a já během toho zjišťuji že mám jen dva funkčí obojky a dvoje téměř vybité tužkové do přijímače. Musí tedy jít jen dva. Ti nejzkušenější. Při ověřování nástřelu se ujišťuji, jak daleko po něm šli Pepové.
"Jen kousek. Já támhle a Pepča ještě kousek do olší", praví netrpělivý lovec. Psi si pobíhají a nejsem si jistý, že se plně věnují stopě. Když už se oddělíme od ostatních tak se jen podívám na Pepíčka a můj dotaz na tělo: "Pepo?" rozklíčovává rozpačité chování psů na začátku.
"Víš, my už jsme tu dva jiné psy měli".
S úsměvem jsem v duchu vzpomenul na Frantu, ale i na to jak důležité teď je, abychom z hlubokého lesa, do jehož nitra jsme už pomalu stoupali, přinesli Pepčovýmu tátovi toho jeho daňka, kor když už byl smířený s tím, že je v nenávratnu. Ještě před tím než se vybily poslední baterky mi bylo přiznáno že jeden předchozí pes daňka někde nahoře zvedl, trošku kníknul, a pak se vrátil.
"Tohle není dobrý, můžeme jít dva kiláky, jestli byl zvednutej". To už Pepa instruuje po telefonu bráchu z kterého ovladače má vzít baterky a kam nám je má vézt. Asi po 400m nacházím ve vekslu, jímž šli přede mnou psi nahoru, kapičku barvy a bílý kousek. Snad běl, ale zvláštní. I barva celkem světlá.. "Tohle není dobrý, asi měkkota, ale je to divný". To už se za námi do lesa blíží brácha s baterkama. Vracíme se rychle k němu abych co nejdříve nahodil signál abychom mohli pokračovat za psy. Smrkové mýtní porosty jsou téměř po celé ploše zmlazené a v hustém náletu bychom neměli šanci nic najít. Když se na svážnici potkáváme, natahuji ruku abych ho pozdravil, slyšíme daleko shora hluboké "Huf". "Eis ho má", křičím protože vím že se pro nás situace výrazně lepší. Tahle "Huf" už vnesla mnoha lovcům do duší pocity naděje a do očí pak slzy štěstí.
Barvář Jago už taky ví, co tohle znamená, a během chvilky už je se svým učitelem. Pepa mi už v poklusu podává kulovnici, další necelý půlkilák dáváme rychlostí jamaiských sprinterů.
V náletu stojí daněk, na něhož se snaží z různých stran dostat psi. Vidím přestřelený přední běh. Daněk svými rozeklanými lopatami odráží oba pryč a utíká. Psi ho ještě dvakrát staví. Snaží se ho strhnout, ale daněk je velmi agresivně odbíjí. To samozřejmě více nabuzuje našeho "čobola" Jaga, ale mně to neumožňuje bezpečnou dostřelnou ránu. Až při dalším stavění se to podařilo. Výstřel, kterým jsem pomohl našim psům dokončit jejich práci a ukončil daňkovo trápení, jakoby odstartoval závody všech ostatních. To jsme uhnaní seděli u daňka a v mžiku tak nad námi stáli ostatní členové lovecké anabáze. Byli jsme zase u těch kouzelných louček pod lesem. Pár stovek metrů od nástřelu proti proudu potoka. A všichni šťastní, ikdyž někteří nevěřícně kroutili hlavou.
Když si posléze už šťastný Pepa několikrát vyslechl "LOVU ZDAR!", zbývalo pak jen domluvit, kdy takového daňka, jak se patří, zapijeme. A i to se o dva týdny později stalo. Při loučení nad touto mimořádnou, výborně vybělenou trofejí, kterou osvětloval plamen svíčky, se s námi Pepa loučil slovy: "ale máte se psama dobrou trofej, viď?"

Jen více takových lovců, kteří si váží práce psů.

Horidoo!!

A Franta?? "Vždyť jsem ti říkal jak to bude." ;)


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.