Měsíční lásky - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17146)
• úlovky (svět) (2122)
• trofeje (4682) (1 dnes)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42344) (6 dnes)
• zvěř v zajetí (3705)
• příroda (38891)
• lovecké výstavy (1533)
• lovecký pes (13469)
• zbraně (2530)
• lidé (4658)
• fotopast (15135) (1 dnes)
• myslivecké umění (4810)
• myslivecký interiér (454)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6975)
• ptactvo v přírodě (19791)
• hmyz v přírodě (6903)
• obojživelníci a plazi (1325)
• květiny a houby (15241) (3 dnes)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24306) (1 dnes)

úlovky (ČR, SR)

LIŠKY
vloženo: 5.2.2012 23:29
autor: Petr Smrčka

úlovky (svět)

tetrov hlucháň v Rusku
vloženo: 27.1.2015 19:17
autor: mirojevo

trofeje

Kamarádův srnec
vloženo: 9.7.2019 06:18
autor: Josef Vršan

zvěř v přírodě

Možná troubí naposled
vloženo: 15.10.2014 08:12
autor: Děda z lesa

zbraně

Sestřičky
vloženo: 6.10.2013 15:58
autor: Jan Frank

fotopast

...
vloženo: 11.7.2017 20:17
autor: Michal Vokurka

myslivecké umění

Glejt na krále honu
vloženo: 12.11.2017 08:23
autor: Jiří Netík

• 234295 fotek (12 dnes)
• 7998 videí (1 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8981 inzerátů (2 dnes)
• 283 diskuzí (0 dnes)
• 750680 komentářů fotek (35 dnes)
• 12941 komentářů videí (0 dnes)
• 3302808 hlasování fotek (204 dnes)
• 56509 hlasování videí (0 dnes)
• 37759 registrovaných uživatelů
  1 dnes nových, 17 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Měsíční lásky

Když tohle píšu, ještě se mi třepou ruce. Ani ne tak tím včerejším mrazem, i když to bylo tuhle zimu moje nejstudenější sezení, jako spíš tím zážitkem. Čekání na letošní den „D“ se dost protáhlo, ale nakonec stálo fakt zato. Všichni víme, že ta letošní zima nezima, s kaňkováním bez kaněk i skolení, nebyla lovu lišek zrovna moc nakloněna. A ne že by to bylo jejich nedostatkem. Zrzavých oháněk se dle stop a záznamů z fotopastí naší honitbou prohání víc, než je zdrávo. Některé roky to ale prostě tak je. Můžete mít obeznáno a navnaděno sebelíp a Diana se prostě ne a ne pousmát.

Poté co před týdnem konečně připadlo trochu bílého koberečku, jsem vydržel asi šest čekání v kuse za sebou. Lišku jsem sice párkrát zahlídl, ale buď moc na dálku, nebo moc nablízko. Byl jsem z toho už tak otrávený, že jsem nakonec sezení omezil střídavě na pole a les, místa sice ležící na opačných koncích honitby, ale místa, která jsem jako jediná udržoval aktivní občasným troušením granulek. Ve středu jsem pod tíhou větru, sněhu a okolností, zbaběle zalezl na kazatelnu v Čuheláku a poté smutně koukal, jak na druhé straně pole zrzka luxuje kout. Nevadí, znáš místo a čas, je to v kapse. Ve čtvrtek se tedy balím na jistotu, když ke mně přistoupí Kuba, že by jako šel se mnou. Hlavně aby to prý netrvalo víc jak dvě hodiny, že má zítra pololetní prázdniny, tak to dospí. Překvapuje mě to, neboť to u něj není zrovna obvyklé, a že to prý bude narozeninová k těm úterním dvanáctinám. Chvíli se ujišťuji, jestli to myslí vážně a jestli najdeme nějaký nenápadný teplý svršky, a hlavně jestli ví, co to obnáší. To, že to vlastně nevím ani já, se přesvědčuji v následující dvouhodince. Na posedu ho balím do svého posedového vaku a sám zůstávám na holo. Během půlhodiny jsme totálně zasypáni sněhovou přeháňkou a do desíti bičováni téměř vodorovným mrazivým větrem. Během těch dvou hodin padají v přilehlých lesích dvě kulové rány. Přijeli k nám hosté na divočáky a kolegové je doprovázejí a zřejmě mají dost štěstí. Mám však takové tušení, že se lišky u nás poslední dobou specializují přesně na tyhle zvuky a s odstupem místa s vývrhy vyloženě vyhledávají. Nakonec tedy prcháme, aniž bychom viděli chlup. Doma jsme za vynaložené úsilí zaslouženě odměněni. Syn rýmou, já rumem. Následující dva dny kvůli větru raději vynechávám a jen přisejpám zobání. Dostávají tentokrát kočku 7+, tak snad se nenakrknou.

Nedělní úplněk s plánovaným přituhnutím má vedlejší podstatný efekt. Konečně nefučí, jen mírně Remingtonově vane. Přijíždím na okraj Čuheláku až po osmé hodině. Je -9°C, na nebi jak halogenka pověšený měsíc v úplňku a pole s každým krokem hlasitě křupe. Kvůli směru větru a předchozím zkušenostem, mířím na vysokou čtyrnožku ve stěně lesa. Vynechávám však biopás a jdu středem pole. Cestou narážím na spousty liščích podpisů, křižujících cestu. Až na úrovni posedu to lámu kolmo k žebříku. Takto kraj lesa zůstal nezapachován a po hliněných vršcích zmrzlé oračky jde jít i celkem potichu. Horší je to s žebříkem. Ten má už svoje roky, stejně jako já a při stoupání přemrzlá špruslata s praskáním lupou do daleka, stejně jako má kolena. Rychle mizím v útrobách vaku a sedám do prostřed široké lavičky. Musím dnes ohlídat 180 ° prostor a zvláště pravá strana směrem k autu mi přijde nepoužitelná. Při poposednutí či otočení vydává sedačka s opěrkou hrůzostrašné zvuky. To si ověřuji po půl hoďce, kdy mi právě zde vybíhá z lesa zajíc. Zkouším ho pomalu cvičně dostat do kříže, když se ozve křupnutí. Zajíc to moc sice neřeší, ale já si šteluji flintu do tohoto zákeřného směru a trénuji nehlučný pohyb. Znám lišky. Přesun a zalícení na druhou stranu ke granulím jde naštěstí provést tiše. Měsíc mám za zády a okraj smrkové stěny vrhá do biopásu přerušovaný stín. Ideální místo na to, vidět ale nebýt viděn.

Ve ¾ na deset se konečně dočkávám. Samozřejmě po pravé straně, kterou jsem si určil jako rizikovou. Liška se vynoří z krytu lesa a kluše okrajem. Několikrát zmizí ve stínu převislých větví, ale nakonec přichází docela nablízko a zasekává se s čenichem v zemi. Strašně pomalinku a opatrně se snažím pootočit do jejího směru. Mám už napínáček, sklopenou pojistku a jen zatínám zuby, v očekávané zradě zmrzlého dřeva. Liška pořád stojí a já ještě nevidím v puškohledu celý zorný pole, abych poznal, zda zírá na mě, nebo na myš pod sebou. Poslední pohyb těla si už nedovolím a tak jen lehce kácím osu optiky k oku. Tečka právě dosedla před lopatku zešikma stojící kmotřičky. Na těch 30 metrů to snad umístění třígramové kuličky nijak neovlivní, je poslední myšlenka před oslnivým oranžovým zábleskem.

Mrazivý vzduch zesílí ránu výstřelu, ráže .222Rem mi však umožňuje sledovat děj bez mrknutí. Lišku náraz kule skácí na bok a ta leží úplně bez hnutí. Rychle posouvám nové Sako do komory a čekám, kdy se zvedne z nějaké obrnné rány. Nic takového se naštěstí neděje, přestože tohle značení, úplně bez odkazování je pro mě novinkou. Po chvilce se už rozklepu adrenalinem a do těla vnikajícím mrazem a flintu odkládám na opěrku. Pod tíhou okamžiku a nádherného mrazivého úplňku se rozhoduji věnovat jim dnes ještě hodinku. Svou příčinu má samozřejmě i datum, kdy nelze zcela vyloučit druhou do páru a taky chci ověřit, zda lišky přeci jen nechodí ověřovat výstřely.

Poposedám si co nejvíc vlevo, abych viděl dál do biopásu za ležící liškou. Nakonec je to rychlejší než jsem čekal. Uplyne 35 minut, když z lesa vyrazí druhý podlouhlý stín. Je mnohem rychlejší a „živější“ než kolegyně a několikrát proběhne z lesa k oračce a zpět. To už ho však vodím s křížem na náprsence. Zatím je však krytý vršky větví jediného vzrostlého javoru, který se na kraji smrčiny uchytil. S přiblížením k zhaslé lišce postupně zpomaluje a na deseti metrech už našlapuje jako při myškování. Přes kříž vidím, jak se nahrbil a sklápí slecha dozadu. Poslední sekundy, než to prokoukne. Bleskové zhodnocení kolik větviček mu ještě překrývá komoru, už nezastavuje reflexivní pohyb ukazováčku. Déjà vu. I on padne jak podťatý. Jak ale začne pomalinku protahovat nahrbenou oháňku, vím, že jde o neklamný znak dobré rány a zhasnutí.

Vysunuji prázdnou hylznu a už ani nenabíjím. Odkládám kulovnici na opěrku, obrací oči nahoru a šeptám, děkuji. Dnes tomu tedy nechybělo vůbec nic. Tohle je pro mě odměna za všechny ty neúspěšné ufučené čekané minulých dní. Pomalu balím věci a drkotám při tom zuby tak, že musím dávat bacha na jazyk, než se skloním nad první dnešní liškou v parádním kabáktu, ale s rostřelenou hlavou. Zřejmě jí při výstřelu zvedla před plec, a proto také ta absence odkazování. Ani ne deset metrů od ní leží dle předpokladu lišák. Má typicky chlapský, únorově opotřebený kožich s odřenými pesíky. Obě lišky jsou dle chrupu loňské, to abych se zase moc neprsil. Nemůžu ale takhle ani říct, jestli lišák přišel po stopách své lásky, nebo jen pragmaticky a hladově došel zkontrolovat výstřel. Nicméně na své mládí každopádně oba doplatili. Když je však pozvednu proti přesně vysoustružené kouli měsíce, na mé radosti to vůbec nic nemění a i drkotání zubů na chvíli přechází.

Ještě jednou díky Diano a Lovu zdarrrrr.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.