Dosled přes limit - lovecký pes - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4679) (1 dnes)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42165) (5 dnes)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38780) (5 dnes)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13460)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15046) (3 dnes)
• myslivecké umění (4801) (2 dnes)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19688) (4 dnes)
• hmyz v přírodě (6877) (1 dnes)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15194) (2 dnes)
• myslivecké stavby (3907)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24200) (4 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Životný
vloženo: 2.9.2015 00:20
autor: Milan Michalovič

úlovky (svět)

Finsko září 2012
vloženo: 24.1.2013 10:32
autor: Marek Škráček

trofeje

moje tvorba
vloženo: 9.4.2013 12:53
autor: Miloslav Šlapanský

zvěř v přírodě

...
vloženo: 9.10.2012 08:32
autor: Marek Drha

zbraně

Legenda
vloženo: 13.6.2014 07:59
autor: Děda z lesa

fotopast

Lovec a kořist
vloženo: 5.6.2015 15:41
autor: Jindřich Ruml

myslivecké umění

Plastické obrazy se mně moc líbí
vloženo: 30.3.2020 20:40
autor: Jiří Netík

• 233538 fotek (27 dnes)
• 7964 videí (1 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8909 inzerátů (4 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 749437 komentářů fotek (59 dnes)
• 12935 komentářů videí (0 dnes)
• 3295553 hlasování fotek (349 dnes)
• 56459 hlasování videí (1 dnes)
• 37675 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 12 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Dosled přes limit

Když jsem večer po návratu z exkurze lesů a jednoho pivovaru, kdy jsme s kolegy řešili kůrovcovou kalamitu a s ní spojené problémy až do čtvrt na šest ráno, viděl na vyzvánějícím mobilu jméno kamaráda Libora, tušil jsem, že ani tento večer nepůjdu spát po zprávách... ale snad aspoň střízlivý...
"Asi víš proč volám", začíná. "Já jsem takovej ..., že to není možný. Střílel jsem na srnu, značila. Na nástřelu byla barva, šel jsem tam se psem, pak i po stopě, ale vyškubl se mi i s vodítkem. Chvilku v lese hlásil a pak se vrátil."
Je to asi týden kdy jsme řešili něco podobného. Jen ti psi před námi byli dva.
Vratistopa v potoce byla nad jejich síly, a pak jen chvilku trvalo, než si jeden můj pes ověřil že postřelené srnče nemá na hlavě žádné ostré krajkování lopat, aby ho strhl. Ten pohled psa na srnče ve svitu baterky byl nezapomenutelný stejně jako ten, když o další týden zpátky dosledovali daňka po jiných dvou psech a při jeho stavění se oba přímo seznamovali se špicemi krajkování jeho lopat.

Co mám s Tebou dělat, říkám si i přes vidinu své peřiny. Hledám vše potřebné a z výběhu beru tentokrát jen toho nejzkušenějšího, vůdce smečky desetiletého welšpringršpaněla Eise. Sraz u Liborova domu, pak jen pánská přirození při líčení akce po výstřelu a následném dosledu.

Abych vše urychlil tak po příjezdu z druhé strany nechci vidět nástřel, ale půjdeme rovnou k poslední barvě. Pes jde kousek od auta na druhou stranu, ujišťuji se odpovědí Libora že to je jde špatně a stopa je daleko na jinou stranu. Tak ho tedy odpískávám. Jdeme k místu kde slyšel svého psa. Eis nám ukazuje stopu a my nacházíme první barvu. Ta vede přes polozozpadlou dřevěnou oplocenku. Na spodním ráhnu je otěr. "Je to běh, Libore, teče to po něm dolů". Nevím který ale to je v téhle situaci jedno. Pes se stopou vrací až k nástřelu. A zase zpátky. U řepkového pole je mnoho čerstvých stop které postupně vylučuje a vrací se k nám. Pak zkouší jih, tam je trať a frekventovaná cesta, snad každých deset vteřin slyším projíždějící auto z jedné a drubé strany. Mé pískání je však zbytečné, Eis chce prostě vyloučit další směr kam zvednutý kus unikal a vrací se až když ví, že směr jih je čistý. Jdeme společně východní stranu od zálehu, z mého hlediska jedinou možnou. Vede do lesa, pasek, to musí být jistota. I Libor to vidí podobně. Ale má to jeden háček, Eis totiž ne.

Kus se všemožně točil. Sem tam kapička. A Eis míří 500m na sever, k autu. Ve stlpě nacházím kapky barvy a vím že jsem na začátku udělal chybu. Jako by nám chtěl dokázat že je to jinak a jako malým dětem nám to polopaticky vysvětlil. Pokračuje dál a my asi v 500m závěsu za ním. Přes další řepkové pole a loučku. Jsme na pěti kilometrech. Nemám ani kulovnici a vím že tohle není dobrý. Z meze k nám vybíhají kusy srnčího, ale zdravé. Po dalším půl kiláku se pes otáčí. Vrací se po své stopě a já už to pomalu vzdávám. Na tohle nemáme. Aspoň ne s jedním psem. Eis přichází do svitu čelovky a ujišťuje se že jsme se mu neztratili. Vedl nás jak malé děti. V jeho očích jsem viděl jen: Pojď, to dáme!
Otočil se a pokračoval dál, a my zase v závěsu za ním. To už bylo na potoce v parku za městem. "Za chvilku jsme na hřbitově", vtipkoval jsem si z Libora. Když pes podešel železniční most a stoupal ke hřbitovu nad parkem už jsem to vzdal i já. "Je to běh, pořád to jde před námi, nemá to cenu." Libor zase odcitoval pár svých přezdívek. Pes v tu chvíli byl u hřbitovní zdi. Pískám na něj a volám aby se na to vys..., že jdeme domů, jako vždy když už vím že to balíme. Slyším někde před sebou jen srnčí cupitání za svahu směrem k potoku. Opět pískám a slyším jak běží Eis, ale ne ke mně, ale přímo k potoku kde srnu strhává. Běžím k němu a v momentě jsme ve vodě dva. Libor ukončuje trápení zárazem. Má čelovka svítí do Eisových očí kde je tím páníčko-psím písmem napsáno: Teď teprve můžeme domů, máme splněno!

Tak ještě jednou Lovu zdar! kamaráde Libore. Tak ještě jednou Lovu zdar! Čtyřnohý příteli.

Ač vím že barváři v našem výběhu mají obrovský potenciál, tak jejich učitel jim onen večer stanovil laťku, kterou budou těžko překonávat. Srna měla prostřelený sval na zadním běhu.

Stopa dlouhá 6,5km byla nad můj limit, ale ne nad jeho. Klobouk dolů, Eisi!



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.