lednový divočák - lovecký pes - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17140)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4681)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42182)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38791)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13462)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15059)
• myslivecké umění (4802)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6970)
• ptactvo v přírodě (19695)
• hmyz v přírodě (6883)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15197)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24212)

úlovky (ČR, SR)

Včerejší
vloženo: 21.7.2019 15:02
autor: Josef Kouba

úlovky (svět)

Španělský kozoroh Beceite - kozel 12 let, stříbrná medaile
vloženo: 7.2.2017 09:52
autor: Radek

trofeje

Rarita
vloženo: 13.9.2016 15:14
autor: Martin Kronus

zvěř v přírodě

...
vloženo: 8.1.2013 08:29
autor: Marek Drha

zbraně

V dílně...
vloženo: 20.1.2016 08:25
autor: jirka krbeček

fotopast

...
vloženo: 26.8.2012 13:04
autor: Josef Cimerman

myslivecké umění

darček pre kamoša..
vloženo: 3.2.2016 16:29
autor: Marek Horňák

• 233621 fotek (0 dnes)
• 7967 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8916 inzerátů (0 dnes)
• 282 diskuzí (0 dnes)
• 749574 komentářů fotek (0 dnes)
• 12936 komentářů videí (0 dnes)
• 3296310 hlasování fotek (1 dnes)
• 56462 hlasování videí (0 dnes)
• 37685 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

lednový divočák

Pro zdravotní potíže manželky, které nakonec skončily nutnou operací, jsem se do honitby před vánocemi a mezi svátky dostal jen sporadicky. V pátek 5. ledna dostávám zase na jeden večer „propustku“ a vyrážím se podívat po liškách. Mám s jedním lišákem velmi nelichotivé skóre. Vyrážím po šesté. Po vystoupení z auta popocházím k zamýšlenému posedu a termoškou prohlížím pole a louky v okolí. Za jednou z mezí, porostlou lískami, registruji pohyb. Podle pohybu usuzuji na lišku. No nic, snad se vrátí. Vystoupám na žebřík a prohlížím okolí znovu. A ejhle, ona to nebyla liška ale divočák co mě obloukem obchází a chvílemi se zastavuje a buchtuje v poli zasetém žitem po kukuřici. Sedím asi do půl desáté ale ani liška, ani divočák se nekonají. Počítám zajíce a pár kusů srnčího.
V neděli se dostávám na průzkum lokality během dne. Když vidím zbuchtované pole, obchází mne mrákoty. No to bude zemědělcům co vysvětlovat. Vzhledem k tomu, že kus té práce je dle mírného sněhového poprašku, „provedeno“ až těsně před rozedněním, usuzuji, že nebudou ležet daleko a začínám spřádat plány na večer. Vzhledem k předpovědi větru to vypadá si sednout do meze na stoličku. Vyrážím ještě před šestou, nabalený jsem „jako pumpa na zimu“ a od auta opatrně šoulám podle meze nahoru na horizont, abych viděl na obě strany. Když se mi to otevře do kouta k lesu, vidím v termošce, že na poli už buchtuje divočák. A jejda, tak hezky na kolena, připravit zbraň a pomalu zpátky na horizont. Chvíli nemůžu prasátko najít, ale když popojdu, objevuji je v koutě u lesa. Ztrácí se mi ale za terénní vlnou a tak znovu na kolena, batoh před sebou a pomalu postupovat, až se mi pěkně objeví. Pak už je to ráz naráz. Napínáček, pojistka a počkat až se pořádně postaví. Po ráně vidím, jak prudce vyráží a mizí v lese. Zažínám tušit nějakou nedobrotu. No nic, volám kolegovi, ten slibuje asistenci, já jedu domů odložit nějaké svršky a hlavně pro údernou dvojku. Idar s Larou když vidí barvářské řemeny, jsou jak pominutí. S kolegou se sjíždíme na místě srazu, já nasazuji psům GPS obojky, rozsvěcuji na nich blikající diody a jdeme na místo, odkud jsem střílel. Uvazuji psy a jdeme hledat nástřel. Tem po chvíli na podmáčeném a pomalu promrzajícím poli nacházíme podle záporů. Nikde ale ani kapka barvy. No tak to bude na úderné dvojce. Já vedu Idara a kolega v rezervě za námi Laru. Oba lehají do řemenů, občas dokonce na stopě hlásí. Po asi 200 metrech nacházíme první kapky barvy, těch postupně přibývá a začínám být mírným optimistou. Nicméně jdeme lesem, po poli a loukách další asi kilometr a půl, a když se dostaneme přes silnici, až k rozvodněnému potoku zastavujeme psy. Potok je hranice honiteb. Voláme sousednímu hospodáři, dostáváme souhlas s dosledem, ale musíme zpátky na silnici a přes most. Za potokem navazujeme na stopu a pokračujeme. Zejména Idar dává jasně najevo, že je na správné stopě, když se ale stopa vrací k potoku a mizí v něm, kouká na mě, ale vracet se zase na most, je kilometr navíc. Vyhodnocujeme to tak, že se divočák jen chtěl zchladit a bude pokračovat v původním směru. To se i potvrzuje a po dalších asi 100 m se stopa vynoří z potoka a přes louku směřuje k lesu. Nacházíme pár kapiček barvy a pokračujeme. Pod lesem přicházíme na lesní cestu a Idar vyráží po ní. Jen si ověřuje kraje a jde po ní asi 150 m. Během ní nacházím jednu jedinou kapku barvy, ale je tu. Najednou Idar odbočuje z cesty a vyráží do stráně do smrkové houštiny. Tam divočáka zvedáme z lože a tak vypouštím Idara na volno. Hlásí a vzdaluje se, podle GPS je asi 200m a začíná hlásit na místě. Docházíme na 30 m a posloucháme, jak divočáka staví. Jen je to ve velmi husté houštině. Snažím se k němu dostat, ale je to beznadějné, jak se přiblíží světlo čelovky, divočák uhýbá, pak Idara napadá a po dvou pokusech to vzdáváme s tím, že za tmy je to příliš riskantní. Idara odvolávám a prohlížím. Na obojku má spoustu barvy, ale při bližším ohledání zjišťuji, že není jeho. Ta boule na žebrech jeho je, ale nejde to dovnitř a kůže je celá. No aspoň to. Volám kamaráda, co nám ušetří ty 3 kilometry zpět k autům a jdeme do tepla. Oba kolegové jsou ráno vázáni v zaměstnání a tak na ráno domlouvám asistenci dalšího z kamarádů. S rozedněním jsme již na místě, kde jsme večer skončili. Pouštím psy do houštiny a doufám, že divočáka najdou již zhaslého. Po chvíli se vracejí bez výsledku. Snažím se houštinou projít ale moc se nedaří. Nacházím místo, kde se večer utkal divočák s Idarem. Je tu barva, rozhrabané jehličí, ale vede odsud stopa s barvou dolů z kopce. Než se vymotám z houštiny, už jsou na stopě Idar s Larou a vidím je daleko před sebou, jak stopu sledují. Spěchám za nimi a cestou si ověřuji, že jdou správně. Dole je malý potok a tady je i více barvy a vidět na stopě, že kus šel hodně ztěžka. Přivolávám kolegu a beru Idara na řemen. Za potokem jdeme do docela prudkého svahu, ale ještě před jeho vrcholem je vidět, že divočák slevil ze směru a točí se po vrstevnici. Před další smrkovou sečí pouštím Idara na volno. Netrvá to ani 5 minut a hlásí na místě v dalším pruhu smrkové mlaziny. Sedám si na pařez, rovnám si hlavu, přivolávám kolegu a posílám ho na předstup. Vyfukuji obě hlavně kulobroku, znovu nabíjím a plížím se k Idarovi. Snažím se být ve svahu nad ním. Do seče ale není vidět a já se posunuji po čtyřech a když už vidím občas Idara, najednou se smrčky rozhrnou a divočák vyráží na mne. Nestihnu ani ň. Jen před sebe zvedám ruce s kulobrokem, divočák do mě naráží, převaluje mne a ještě se ke mně vrací a cítím, jak mi naráží do zad. Křičím, jako by mne na nože brali, divočák odskakuje a mizí někde ve svahu nade mnou. Reviduji stav tělesné schránky a zjišťuji, že jsem sice jako by mne pošlapalo prase, ale nic roztrženého ani zlomeného necítím. Uf. Přibíhá Idar a ověřuje si, že žiju a jde znovu za divočákem. Hlásí ho kousek ode mne. Kryju se co to jde a plížím se pomalu za nimi. Jsou v kraji seče a divočák udělá chybu a ukazuje mi hlavu. Než se rozmyslí k dalšímu útoku, sráží ho kulička z kulobroku, která ho trefuje přímo mezi světla. Horidóó. Idar ho tahá za osiny, já sedím na pařezu a přehrávám si poslední okamžiky v hlavě. Přibíhá Lara a pomáhá Idarovi. Teď už přichází i kolega, přeje mi Lovu Zdar a společně prohlížíme úlovek. Je to tříletý sekáč, odhadujeme 80 kg váhy. Dáváme poctu ulovené zvěři. Já děkuji patronům za zachování celistvosti mé tělesné schránky. Dolů na cestu je to z kopce a tak to jde. No a pak už to všichni znáte, červená práce, transport do chlaďáku, zpráva oběma hospodářům. Divočák byl střelen přesně na lopatku a kule se roztříštila o ramenní kloub. Lovu Zdar!



Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.