Před půlnocí - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17140)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4679)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42171)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38784)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13462)
• zbraně (2525)
• lidé (4655)
• fotopast (15051)
• myslivecké umění (4802)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19690)
• hmyz v přírodě (6878)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15196)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24207)

úlovky (ČR, SR)

Jeleň 4,v.t.
vloženo: 20.9.2017 21:37
autor: juraj sukenik

úlovky (svět)

cca 14 rokov
vloženo: 24.9.2018 16:05
autor: NH

trofeje

Zadařilo se
vloženo: 5.10.2019 19:38
autor: Jiří Netík

zvěř v přírodě

***
vloženo: 14.2.2017 03:57
autor: Jaroslav Vlosovský

zbraně

Nové zapažbení lankasterového trojáku,detail napasování, moje práce.
vloženo: 8.7.2020 18:39
autor: Stanislav Satoria

fotopast

Daněk
vloženo: 22.2.2018 19:26
autor: Aleš Náhlý

myslivecké umění

Z mojí dílničky
vloženo: 27.1.2018 15:17
autor: Milan Kučera

• 233567 fotek (0 dnes)
• 7965 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8912 inzerátů (1 dnes)
• 283 diskuzí (0 dnes)
• 749477 komentářů fotek (0 dnes)
• 12935 komentářů videí (0 dnes)
• 3295779 hlasování fotek (1 dnes)
• 56461 hlasování videí (0 dnes)
• 37678 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 2 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Před půlnocí

váha: 15 kg

Prasečí týden. Tak bych asi shrnul svoji činnost v uplynulých dnech. Ne že by se mi tak dařilo lovecky, ale spíše zážitkově a o to přeci jde především.
Střídavě jsem navštěvoval kukuřičná strniště a posekaný lněný Čuhelák. Prasata se ale objevovaly většinou na dálku a nebo je rozháněly výstřely šťastnějších kolegů. V posledních dnech jim zase nevoněl ten obrovský zlatý kotouč nad horizontem.
V pondělí mi o půl desáté proběhli před kazatelnou dva kulatí lončáci, kteří byli z toho světla tak vyjančení, že jsem nestihl ani zvednout ukazovák.
V úterý byl však měsíc příhodně schován za mraky a tak o půl deváté kráčím okrajem pováleného biopásu ke kazatelně. Cestou si svítím potichu pod nohy a kontroluji všech zdejších osm kusů srnčího. Ti na mne naštěstí nereagují. Třicet metrů před kazatelnou zhasínám a docházím po paměti hlavou skloněnou k zemi, abych nešlápl nahlas. Z balancu na jedné noze mě málem posadí na prdel hlasité odfouknutí. Přímo pod žebříkem kazatelny stojí dvě černé zježené siluety. S dobrým větrem sahám po kulovnici, ale jsem ve špatnou dobu na špatném místě. Následuje druhé odfouknutí a oba lončáci se rozbíhají přes pole. Jejich zavalitá těla s krátkými zdviženými pírky sleduji v puškohledu, dokud nezaběhnou v protější stěně.
Ve středu si ordinuji celodenní brigádu na stavbu posedu a z večerní čekané nakonec nic není, neb vytuhnu již před zprávami.
Po celodenním včerejším fukéři se navečer vítr konečně zklidní, a jelikož měsíc zase svítí jak o život, tak již o půl sedmé kráčím ke kazatelně v Čuhelově koutě. „Mám tu totiž s někým nevyřízené účty“. I když je den po úplňku, světla je fakt moc a tak částečně zakrývám boční okýnko. Venku je všech osm srnek a do půl deváté se mi krom kočky a sovy, také v rohu u hnoje přijde představit liška. Pak se konečně ve vzdáleném koutě biopásu objevují dva velké černé body. Je to cca 300 metrů, ale Steiner mi zřetelně vyvrací, co chci vidět. Jde o dva kusy vysoké. Žádné paroží a jeden kus je menší druhého. Nezabývají se ovsem biopásu, ale paství se dalších 40 minut na nízkém podrostu lnu. Výskyt vysoké je u nás vysoce nepravděpodobný, a tak i srnčí zatahuje do lesa. Odsud se po chvíli také ozývá rykot a řev hašteřících se prasat. Na otevřenou plochu se jim dnes ale nechce. Čekám až do jedenácti, kdy se začíná znovu zvedat vítr, ale nic. Balím tedy a cestou se ještě rozhoduji obhlídnout sousední dvě pole U cedule. Nechávám vše v autě a jdu po silnici jen s flintou a dalekohledem. Na prvním poli je v travině šest kusů srnčího. Vzdálenější pšeničné strniště je od něho odděleno rýhou a za ní si všimnu pomalu vytahujícího černého vláčku. Jeden větší kus a asi osm malých. Vítr jde ode mne k nim a tak se otáčím a spěchám zpět k autu. Odsud vytahuji teleskopickou trojnožku a jdu zezadu na prostředek rýhy, kde se nachází vysoký posed. Jdu pomalu s baterkou svítící pod nohy a neustále kontroluji srnčí, aby ho hlasitě nezradil. Vítr jde po rýze k prasatům, jedná šance, že už vytáhli dále do pole. Potichu procházím vyšším biopásem a přelézám potůček pod posed. U dolních špruslí zjišťuji, že už to nahoru nestihnu. Tlupa je asi sedmdesát metrů před mnou. Rozkládám trojnožku a ramenem se opírám o žebřík. Jedno ze selat je větší, ale neustále v pohybu, jak ostatní odstrkuje. Postupují k horizontu, moc času na bezpečnou střelbu takto ze země už nemám. Měsíc se náhle schovává za mrak a jedno ze selat zůstává trochu opožděno. Pár minut před půlnocí, kdy mi nastaví bok a zaryje se, práskne tmou Sako o průměru 7,62 mm. Slyším náraz a krátký rykot. Vidím, jak sele odkazuje, zatímco zmatená tlupa běží přímo na rýhu, čili na mě. Zastavují asi na dvaceti metrech a já se snažím co nejtišeji nahnat nový náboj do komory. Potichu to tedy nejde a bachyně uhýbá do boku a běží se selaty k silnici. Před ní ještě jednou zastavují, ale tep ani poloha mi nedovolují bezpečný výstřel. Pak už slyším jen spárky na asfaltu a tak věnuji zpět pozornost nástřelu. Posledních pár pohybů a sele zhasíná, „Uf“. Z olší lámu tři úlomky a jdu pomalu za ním. Jde o malého, patnáctikilového kňourka s vyšší prostřelenou komorou. Měsíc znovu nastavuje tvář, a tak mu vzdávám poslední pocty a děkuji Dianě za dnešní půlnoc. Pak už se jen pouštím do červené práce a sele následně s přestávkami odnáším v jedné ruce až k silnici. Když ho pak v chlaďáku věším vedle ranního kolegova metrákového kňoura, neubráním se pousmání. Vypadají přesně jak obr s Goliášem. Tak Lovu zdar.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.