Dešťovka - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4681)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42204) (8 dnes)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38808) (1 dnes)
• lovecké výstavy (1512)
• lovecký pes (13464)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15063)
• myslivecké umění (4802)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6972)
• ptactvo v přírodě (19715) (4 dnes)
• hmyz v přírodě (6883)
• obojživelníci a plazi (1317)
• květiny a houby (15200)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24220) (3 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Můj loňský bronz
vloženo: 23.3.2020 22:03
autor: Petr Kostka

úlovky (svět)

Jelen Polsko 2011
vloženo: 16.2.2012 19:58
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Dnešní úspěšné ráno.
vloženo: 25.9.2017 11:00
autor: Petr Waclawek

zvěř v přírodě

Bachyně
vloženo: 26.4.2016 19:18
autor: Martin Žatka

zbraně

Moje babky z Ferlachu
vloženo: 13.1.2017 14:42
autor: jan koštoval

fotopast

Lovec a kořist
vloženo: 5.6.2015 15:41
autor: Jindřich Ruml

myslivecké umění

farbiarka
vloženo: 31.3.2013 13:47
autor: Marek Horňák

• 233703 fotek (15 dnes)
• 7972 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8926 inzerátů (3 dnes)
• 282 diskuzí (0 dnes)
• 749747 komentářů fotek (34 dnes)
• 12936 komentářů videí (0 dnes)
• 3297114 hlasování fotek (142 dnes)
• 56467 hlasování videí (1 dnes)
• 37696 registrovaných uživatelů
  1 dnes nových, 11 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Dešťovka

váha: 20 kg
věk: 1 let

Je den před úplňkem, a to pro naši nepočetnou skupinku, věřících pouze svým očím zesíleným sklíčky, znamená vždy takové malé Vánoce. Vidět je tedy celkem obstojně už celý týden, a tak jsme se v pondělí večer v Čuheláku vzájemně seznámili s dvanáctičlennou tlupou černé. Další den se však v přilehlém lese objevil harvestor a tři karavany a jelikož neumřeli, jsou tam dodnes. Nedělají sice v noci se světly, tak jako zemědělci, ale bylo nasnadě, že celodenní ruch brzy vyprázdní i okolní houštiny.
Ve čtvrtek ráno dostávám hlášku o dalším uhynulém seleti, ležícím uprostřed frekventované cesty za městem. Mám dva dny úplňkové dovči, a tak bez viditelných příčin uhynulého dvacetikilového kňourka, rozděluji spravedlivě mezi veterinu a s trochou vápna pod rodnou hroudu. Stihnu při tom projít i světlé lněné strniště Čuheláku. Rytí kolem okrajů biopásu zase notně přibylo a je tak dobrou pozvánkou na večer.
Stíhám to však až na půl sedmou. Je zataženo, rozlitého měkkého světla tak akorát a šest nad nulou mi tentokrát dovoluje sedět nalehko, a vak dnes mít jen jako rekvizitu. S ohledem na vítr vybírám vysoký posed v smrkové stěně, v zadní části pole. Vítr je však dnes na rozdíl od světla nestálý, a zatímco podstatnou část večera směřuje z lesa do pole, občas mi nezapomene provětrat pravé ucho a čelo.
Do půl deváté je klid a pole bez zvěře. Pak se v protějším rohu u hnoje objeví černá, poměrně velká silueta. Postupuje velmi opatrně a na těch tři sta metrů ji považuji za kňourka. Postupně se přesune až před kazatelnu, kde jsem klimbal v pondělí. Je tam světlejší plácek pováleného ovsa, na němž teprve v dalekohledu přečtu pod jeho běhy 10 nebo 12 markazínů. Jsou opravdu malincí, tipnul bych, že teprve úplně poprvé v životě uvidí úplněk. „Ach jo, proboha proč?“. Bachna, i když lončák, má určitě dobrých sedmdesát kil. Počítám, že je vede do střelnice k nedalekému krmelci. Ještě než zatáhnou do krytu, se prase otáčí a se zdviženým rýjem jistí kout za sebou. V rohu za hnojem se po chvíli objevují další černé tečky, všech velikostí. Jsou tam dvě větší bachyně, dva lončáci a tři odrostlá selata. Úsměvné mi přijde, když se jedno ze selat na třetí pokus zdolá vrcholek kupy hnoje a vítězoslavně tam pózuje, než dosti neobratně zase sjede dolů. Stejně, ale o mnoho přesvědčivěji si na tomto místě v pondělí počínala velká liška. „Zřejmě nějaký dobrý oddíl“.
Tlupa se postupně také pomalu přesouvá před kazatelnu. Při současném směru větru, bych tam byl ale stejně na prd. Nakonec i oni po dvaceti minutách zatahují do střelnice a na poli se také konečně objevuje srnčí.
Uplyne další hodina a já si trochu znuděně trénuji „na hubu“ myškování. S popraskanými, suchými rty to zrovna extra nezní, přesto mi téměř přivodí infarkt, když ze stěny vylétne sova. Není velká, ale střihne to těsně nad opěrkou. Přelétne nízko celé pole a zmizí v smrkové stěně. Následně odtamtud snad deset minut naštvaně houká. Měl jsem za to, že takto nadává výhradně pouze čuníkům, budu se muset přeci jen asi oholit. Před jedenáctou spouští déšť a tak mi nějak přes celé pole proklouzne malá liška. Všimnu si ji, až když s větrem zabíhá po pravé straně do biopásu. Šikulka, ale řekneme si na sněhu.
Když se otočím zpět, i pouhýma očima jasně vidím v rohu na konci stěny dva velké stíny. Dalekohled je upřesňuje jako hodně veliký a světlý kus s pírkem téměř ke kloubu a menšího, tmavšího lončáka. Vystupují z ovsa do strniště sami. Až po pěti minutách se k nim přiřítí tři selata. No selata. Mají sice patnáct kil, ale všichni tři dohromady. Větší kus se otáčí a jistí zpět do lesa. Odtud je doplňuje třetí lončák. Jde pomaleji a přivádí sebou další mini sele. Přijde mi, že je trochu nahrbený a napadá na zadek. Selátka se dělí na dvojice k oběma lončačkám a zkouší z nich ucucávat. Držím tečku na pajdavé mamině, ale i když je to pod sto metrů, vnitřně mi to prostě nejde. Pasu je, dokud se odstup bezpečně nezvětší, zajišťuji, vypouštím napínáček a kulovnici odkládám zpět na opěrku.
Od silnice mi souhlasně znovu přitaká sova. Soustředím se tedy tím směrem, a i když mi tu trochu cloní větvě, po chvíli začíná biopás černat. Na sto dvacet metrů zatím rozeznávám větší kus, který postupně doplňuje pět menších siluet. Vytahují na otevřenou plochu a vypadá to, že půjdou směrem k mému zaparkovanému autu. Rychle a vyčítavě pohlédnu na zatažené nebe, chrlící vodní provázky. „Budiž vyslyšeno“. Alespoň tak mi připadají blížící se světla, po silnici přijíždějícího vozu. Čekám, že pomalu jedoucí osobák by mohl tlupu od silnice odvrátit. Je to však ještě lepší. Auto přibržďuje na úrovni mého. Předpokládám, že nějaký noční spolkový kolega. Náhle se mu však na střeše bíle rozsvítí maják a mě dojde, že přijeli pomáhat a chránit, a v tuto chvíli mou SPZ již obrací ze všech stran velký bratr. Přesouvám pozornost k tomu, proč tu jsem. Černá mamina chvíli jistí, ale toho světla je na ni příliš, otáčí tak a vede potomky pomalu zpět do krytu. SPZ odsouhlasena, zhasíná maják, vůz odjíždí a pole je prázdný. „Tak super“
Připínám na flintu řemen, neoprén přes puškohled a začínám balit. Jak tak stojím a naposledy projíždím kout, kde se tlupa ztratila, pod převislými větvemi zahlédnu pohyb. Bachyně se vynoří z biopásu a za ní všech pět selat. Začínají postupovat mým směrem. Bubnování deště zesiluje a tak neopren stahuji, až když jsou na šedesáti metrech. Vítr přede mne, ještě mám tak dvacet k dobru. Rovnám se s jednotlivými selaty, ale ty jako by spolupracovali. Jakmile jedno zastaví naširoko, překryje ho druhé. Samostatně stojící jsou vždy šikmo. Nakonec se přeci jen dočkám. Přední sele trochu přidá, aby se na chvíli mohlo zarýt.
Nevím, jak fungují moderní tlumiče na zbraních, ale déšť je v tomto top. Spolkne zvuk explodujícího Saka a dává naplno vyznít zvuk nárazu. Sele spadne. Bachyně se selaty zastavuje zježená těsně pod žebříkem a v okamžiku, kdy odkazující sele zachrčí, zlostně vrčí. Pokušení nahnat do komory nový náboj nakonec odolám. Stejně bych nebyl dost rychlý a tichý. Radši tak ponechám místo výstřelu z koruny stromu bez označení. Prasata zatahují velmi pomalu, evidentně nevědí, co přesně se tu odehrálo. Déšť je už tak hlasitý že neslyším, zda bachyně ještě čeká, či už to vzdala. Deset minut mě už nezabije. Z větve před sebou beru úlomky a slézám. Dvacetikilový kňourek s nízkou komorovou ranou leží čtyřicet metrů od žebříku. Asi letos můj poslední ulovený kus černé, než zořou. Lovu zdar!


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.