Konečně... - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4678)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42158)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38772)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13460)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15039)
• myslivecké umění (4796)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19680)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1316)
• květiny a houby (15191)
• myslivecké stavby (3907)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24191) (3 dnes)

úlovky (ČR, SR)

osmerák 2.7.2013
vloženo: 4.7.2013 11:13
autor: Petr Bárta

úlovky (svět)

Francie 2017
vloženo: 6.8.2017 19:14
autor: chasse

trofeje

Kmotřičky ...+1
vloženo: 23.2.2012 21:53
autor: Vít Hlavica

zvěř v přírodě

Čerstvě vytlučeno
vloženo: 10.9.2019 08:59
autor: Děda z lesa

zbraně

Bixa Ant.Sodia Ferlach 16/9,3×72R
vloženo: 23.6.2017 08:45
autor: Igor Filo

fotopast

prekvapenie 4...
vloženo: 6.10.2020 15:19
autor: pali1

myslivecké umění

Prajem všetkým šťastné a veselé Vianoce
vloženo: 24.12.2015 11:43
autor: Marek Horňák

• 233488 fotek (3 dnes)
• 7962 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8905 inzerátů (0 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 749332 komentářů fotek (8 dnes)
• 12935 komentářů videí (0 dnes)
• 3295025 hlasování fotek (14 dnes)
• 56457 hlasování videí (0 dnes)
• 37671 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 1 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Konečně...

váha: 14 kg
věk: 2 let

Ač už letošní letní prázdniny pomalu klepou na dveře, můj lovecký zápisník stále nevykazuje žádný srnčí zápis. Pravdou je, že se díky pracovním povinnostem ven nedostanu tak často, jak bych chtěla, ale i tak. Takhle bídné to ještě žádný rok nebylo.
Pár srnců jsem postupně obeznala, ale žádný z nich nebyl z mého pohledu hned na začátku sezóny nutně lovný. Střídám tedy postupně posedy v jednotlivých koutech honitby a stále hledám.
Včerejší volba padla na vysoký posed na olši v prostředku vodoteče v části honitby, které říkáme U cedule. Vítr zde vždy fouká do zad, je z něj dobře vidět a díky jeho bytelnosti se na něm i já, trpící závratí z výšek, cítím bezpečně.
V týdnu jsem seděla na posedu na druhé straně tohohle pole, takže jakýs takýs přehled o tom, co zde vytahuje byl. Díky větším vzdálenostem z jednoho konce pole na druhý však stále jen orientační.

Odpolední přeháňčička trochu vyčistila a zchladila vzduch, přesto to byl opět jeden z dusných večerů, tak typických pro letošní červen.
Zasedla jsem zbytečně brzo. Víc jak hodinu a půl proto pozoruji, až na několik ušáků, jen prázdný polehaný jílek pod sebou a na něj navazující pole s nizoučkou sójou.

Něco málo po osmé se na poli za mnou začnou ozývat jakési chrčivé zvuky. Že by prasata? Zvuk se nese z větší dálky, takže si vůbec nejsem jistá tím co a ani odkud to slyším. Ani otočení se za sebe nepomáhá. Není nic vidět.
Po chvíli se však ten zvuk ozve znovu a podstatně blíž. A já mám konečně jasno. Frkající kus srnčího.
Za mými zády, na hraně jílkového pole za vodotečí a čerstvě osetého biopásu, který ho lemuje, se po chvíli skutečně objevuje kus srnčího. Pomalu popochází biopásem k vodoteči, přímo pod můj posed. Neustále intenzivně frká. Natáčím se pomalu do strany, přitom prozíravě pro sichr napínám napínáček a pak už jen tak očima, na těch pár metrů, čtu. Srnec. Nízký vidlák, zcela bez perlení, normální růže. Víc nestíhám, protože zatahuje do olšinek pode mnou.
V týdnu jsem z protější strany pole viděla v těchto místech vidláka honícího dvě loňská srnčata. Později měl ten stejný kus tendence prohnat šesteráka, který vytáhl o kus dál v rohu lesa. Jestli to je on, vykazuje silné teritoriální chování.

Srnec chvíli intenzivně otírá hlavu o olšinky na kraji vodoteče, pak zvolna popochází k vodě. Jestli pít se můžu v té chvíli jen domnívat. Vidět přes větve není. Po chvilce se objevuje těsně vedle posedu, kde se, za stálého intenzivního hlasitého frkání, otírá o kmínky a větve vrbiček. Ven do jílku nespěchá. Můžu si ho tedy pěkně zblízka prohlédnou. Silnější krk, krátká tmavá, přesto už ne úplně dětská hlava, světlejší partie nad světly a na naše poměry silný ve zvěřině.

Zatímco srnec stále mydlí vrbičky, mě v hlavě běží to obligátní “a včíl babo raď”. Konstitučně sice mladý kus, ale už bez znaků typického ročka. Ten by se navíc nechoval tak teritoriálně a nebyl by ve zvěřině tak silný. Takže max. 2 nebo 3 roky. Jestli je tříletý, není o čem přemýšlet. Pokud bude dvouletý, nebude ho na naše poměry škoda odlovit ? Mají se sem z chovného hlediska šanci natáhnout silnější kusy?

Srnec si opět hlasitě odfrkne a zadním během se bezděčně pokouší už po x-té zbavit otravných střečků. Pak se pomalu rozejde krajem vodoteče pryč ode mne. Mám-li lovit, tak teď. Beru tedy flintu do ruky. Je rozhodnuto.

Opřu flintu o boční opěrku, rameno pravé ruky o tu přední a kříž puškohledu posadím na srnce. Pokud se stočí do jílku, půjde vystřelit. Odejde-li hranou vodoteče za velkou vrbu, přes kterou už dál nevidím, jsem bez šance na výstřel.

Srnec se však po pár krocích stáčí doprava do jílku. I jemu pohyb hustou, vysokou a navíc polehlou travinou dělá potíže. Jde pomalu, co chvílí stojí, frká a otírá hlavu na jednu nebo druhou stranu ve snaze zbavit se těch otravných larev. Odjišťuji, připravená ho případně zastavit hlasitým hej, ale po pár minutách vzájemného pasení mi, asi 50 m od posedu, na zlomek vteřiny naplno odkrývá plece a já mačkám spoušť. 8 gr. Sako Gamehead v ráži 7,62x39 nemíjí cíl.
Srnec značí zásah prudkým cloumnutím celého trupu do strany a vyráží vpřed. Udělá ještě asi 20 m půlkruh směrem k vodoteči a já registruji, že někde na hraně jílku a sóji padá k zemi.

Je skoro třičtvrtě na devět, když lezu z posedu dolů směr pomyslný nástřel. Ten skutečně po 50 m nacházím. Je plný jasně červené barvy s kousky plic. Zásah šel tedy s největší pravděpodobností přes plíce. Barva mne pak po 15-20 m skutečně dovede k zhaslému srnci. Rychle obeznávám vstřel v místě komory a nepatrný výstřel přes žebra na druhé straně. Dobrá rána, jsem spokojená.

Z nedaleké vrbičky lámu úlomky, otáčím srnce v jílku na pravý bok a vzdávám mu vkleče všechny náležité myslivecké pocty společně s díky mysliveckým patronům za dnešní úspěšný lov.

Lovu zdar!

P.S: Euforie z lovu a spěch, abych nemusela vyvrhovat s baterkou v puse, jsou z fotky patrné. Proto nad ní pro dnešek prosím přimhuřte oko. Vím, že víte a já si uvědomuju :-)
P.P.S: Třeba tenhle příběh jednou otevře třetí knížku Petrových a mých loveckých povídek. Ta letos vydaná, druhá v pořadí - Zelené Hrušky je stále k mání. Tak pokud ji ještě nemáte, stačí napsat. Myslím, že stojí za přečtení.


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.