Za pět minut dvanáct - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4678)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42155) (1 dnes)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38771) (4 dnes)
• lovecké výstavy (1509)
• lovecký pes (13460)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15036)
• myslivecké umění (4796)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6964)
• ptactvo v přírodě (19680) (3 dnes)
• hmyz v přírodě (6875)
• obojživelníci a plazi (1314)
• květiny a houby (15191)
• myslivecké stavby (3907)
• sokolnictví (506)
• ostatní (24187) (3 dnes)

úlovky (ČR, SR)

životní srnec
vloženo: 25.3.2014 20:18
autor: Tomáš Petr

úlovky (svět)

Tradiční výřad kamzíku ve Slovinsku
vloženo: 24.2.2016 13:58
autor: Radek

trofeje

Letošní srnci
vloženo: 10.10.2018 11:26
autor: Petr Waclawek

zvěř v přírodě

...
vloženo: 8.1.2013 08:29
autor: Marek Drha

zbraně

Trochu jiný tesák
vloženo: 28.10.2019 21:35
autor: Karel Obrtál

fotopast

Fešák
vloženo: 1.2.2014 19:25
autor: Kateřina Kolářová

myslivecké umění

Kde že ty loňské sněhy jsou...
vloženo: 17.2.2020 13:08
autor: Petr Hruška

• 233475 fotek (11 dnes)
• 7962 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8900 inzerátů (1 dnes)
• 284 diskuzí (0 dnes)
• 749316 komentářů fotek (39 dnes)
• 12934 komentářů videí (0 dnes)
• 3294900 hlasování fotek (121 dnes)
• 56457 hlasování videí (0 dnes)
• 37668 registrovaných uživatelů
  0 dnes nových, 14 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Za pět minut dvanáct

váha: 14 kg
věk: 4 let

Správně by to však mělo být „Pět minut po sedmé.“ Tedy obojí je v podstatě správně, když střílíte srnce 30 září, těsně na tmu. Abych zas nevypadal jak největší „hladovec,“ musím na svou obhajobu uvést, že jsem protentokrát dostal od hospodáře volnou ruku. Poté, co jsem mu včera nahlásil úlovek shozeného srnce s papilou, mi oznámil, že i tak s plánem odlovu letos zaostáváme a kladl na srdce, ať si ještě naposledy zkusím zatočit kolem štěstí. Srnce jsem měl obeznaného pro Soňu, té se s ním však včera nepoštěstilo a dnes musela odjet na celý víkend, tak tedy nakonec, proč ne.

Nehrotil jsem to a bez velkého očekávání vyjel do Čuheláku s velkou 527mou, že se jako případně zdržím i po setmění na čuníky. Počasí se v posledním zářijovém dni vyvedlo na jedničku. Jedu proto brzo a zasedám na vysoký posed, umístěný ve smrkové stěně v zadní části pole. V místě, kde jsem vybraného srnce naposledy se srnou zahlédl.

Cestou uprostřed strniště míjím kadáver lišky, o kterém mi Soňa referovala. Nemá v sobě díru, ale je podezřele uprostřed holého. Musím sem o víkendu zajet a uklidit to. Vítr jde stabilně od zad, z lesa do pole, vcelku ideální podmínky. Přesto je tu dnes nějak mrtvo. Ani ten zajíc se neukazuje.

Sleduji na dálku alespoň hejno stehlíků, přelétávajících z lesa do biopásu. V jednu chvíli se s křikem rozprsknou na všechny strany, když na ně z lesa udeří šedý stín. Většina stíhá zmizet v keřích pod smrky, ale jeden zazmatkuje a vyrazí do pole. Nato krahulík okamžitě reaguje, a po pár tempech a lopinzích si už odnáší v pařátech přitažených pod vlnkovaným tělem, barevnou rozčepýřenou kuličku. Je mi toho krásně vybarveného drobka líto, ale zároveň musím uznale pokynout nad obratností a mazáctvím krahujčího terčíka. No, snad tu dnes s úlovkem nezůstane jediný.

Konečně před sedmou hodinou zahlédnu vpravo na okraji lesa pohyb. Mám to sic přes větve jívy, ale poznávám červenou srnu, se kterou se v minulých dnech srnec zdržoval. Za chvíli se zpod smrků vynoří i on. Nezaměnitelné véčko s krátkými výsadami nerovného šesteráka, těžko si ho splést. Kupodivu vystupují z biopásu na holé makové strniště. Holé alespoň přišlo mně, když jsem jím procházel. Oni jsou jiného názoru a intenzívně se v něm paství. Je to furt víc jak sto dvacet metrů a přes větve, naštěstí se však rychle přibližují. Ještě že jsem příchod směřoval prostředkem pole. Takto mám šanci, že se vynoří z krytu větví dřív, než dorazí k pachu mých stop. Srna už je odkrytá a nadosah, když se na nedaleké silnici od Zádolek objeví světla kamionu. Nevím, co to ti řidiči pochytili za novinku, ale cestou mezi lesem začne potrubovat. I když je to daleko, má to naladěné na lodní sirénu a oba kusy stojí vyšponované jak na trní. Zavírám oči a spílám Dianě: „Přeci o jeho osudu nenecháš rozhodnout kamioňáka.“ Auto konečně ztichne a já znovu odtlačím víčka. Srnčí to samozřejmě nevydrželo a kluše doprostřed pole. Vedu teď už odkrytého a vzdalujícího se srnce v puškohledu a lituji, že nemám Remington. Musím se rozhodnout hned. Houknu za ním: „Hej, stůj!“ On fakt zastavil? Dokonce si přešlápl, aby mi pěkně odkryl komoru? A v tu chvíli pomalu svírám ukazováček.

Oproti 222ce z minulých dnů, je to zas řádná šlupka. Mrkám a na chvilinku ztrácím značení. Srnec prudce vyráží přikrčený k lesu. Vstávám a vykláním se, „Spadni!“ Ignoruje mé přání, bez zpomalení přesazuje biopás a mizí pod krytem větví. Poslouchám, zda neuslyším vytoužený náraz či lámání z jednoho místa, ale je ticho. Jen kosáci brnkáním jak o život vypovídají o tom, co se zde odehrálo.

Mám smíšené pocity, tohle jsem popravdě nečekal. Jsem si jistý, že umístění zásahu při výstřelu sedělo. S manželčinou flintou jsem však už delší dobu nestřílel a člověk tak nikdy neví.

Rychle se stmívá, a tak už jsem na cestě ze žebříku, není na co čekat. Nejprve s baterkou procházím travnatý okraj lesa a prohledávám i blízké koryto potoka. Průměr Saka 7,62 musí přeci ze zvěře velikosti srnčího, nějakou barvu pustit. Nikde nic. Vracím se tedy na strniště na nástřel. Ani zde se s barvou nechytám a určit přesné místo kde stál, se mi už nedaří. Ještě jednou lezu na posed a upřesňuji si místa a vzdálenosti. Tmou se však profil terénu výrazně změnil a jediné co určím přesně, jsou dva tmavé trsy uschlých šťovíků, mezi kterými zabíhal do lesa.

Poslední pokus než začnu shánět kamaráda se psem. Pokračuji lesem ve směru předpokládaného úniku. Vpravo je to husté s vývraty a maliním, tudy se snad ve spěchu a bez hluku nevydal. Po dalších třiceti metrech konečně s úlevou nacházím kolečko pobarvených růžovek. Nedá mi to a zkouším cestu zpět. Nikde ani kapka. Tohle je po zhruba 70 m úplně první stopa. Zhaslý srnec leží pět metrů za ní, opřený o kmen. „Uf, tedy ty jsi mi dal.“

Smekám beranici a za smrku pod kterým leží, lámu větvičky. Otáčím ho na pravý bok, abych mu vzdal pocty. Přitom si nevěřícně prohlížím téměř ideální komoru, dirka-dirka bez žebra. Při následném vývrhu je uvnitř spousta sražené barvy a jen tlakovkou lehce natržené plíce.

Pokud se už tedy neobjeví nějaká další sanitárka, tak pro letošek ze srnců poslední - Lovu zdar!


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.