Svatováclavský divočák - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17141) (1 dnes)
• úlovky (svět) (2106)
• trofeje (4681)
• historie (3857)
• zvěř v přírodě (42194) (5 dnes)
• zvěř v zajetí (3706)
• příroda (38807) (4 dnes)
• lovecké výstavy (1512)
• lovecký pes (13464)
• zbraně (2526)
• lidé (4655)
• fotopast (15063) (2 dnes)
• myslivecké umění (4802)
• myslivecký interiér (455)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6972)
• ptactvo v přírodě (19710) (5 dnes)
• hmyz v přírodě (6883)
• obojživelníci a plazi (1317)
• květiny a houby (15199)
• myslivecké stavby (3908)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24217) (3 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Máme jich tady stále dost.
vloženo: 8.2.2017 12:29
autor: Daniel Donaťák

úlovky (svět)

Magadan 2012
vloženo: 16.1.2013 17:58
autor: Sláva Dolníček

trofeje

Kamarádův životní k jubileu
vloženo: 1.11.2017 08:56
autor: Děda z lesa

zvěř v přírodě

Sbohem Moravo
vloženo: 27.4.2016 23:22
autor: Jiří Netík

zbraně

Sauer S202 - Classic, ráže .30-06 Spr.
vloženo: 5.1.2015 10:19
autor: Petra Hanzlíková

fotopast

pastier
vloženo: 16.11.2012 17:15
autor: ivan

myslivecké umění

Dočkáš se!
vloženo: 7.3.2012 11:11
autor: Carpin

• 233684 fotek (20 dnes)
• 7972 videí (1 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8923 inzerátů (3 dnes)
• 282 diskuzí (0 dnes)
• 749703 komentářů fotek (33 dnes)
• 12936 komentářů videí (0 dnes)
• 3296945 hlasování fotek (165 dnes)
• 56466 hlasování videí (1 dnes)
• 37693 registrovaných uživatelů
  1 dnes nových, 7 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Svatováclavský divočák

Svatováclavský divočák
Pár vycházek jsem směřoval k velkému řepkovému poli, kde už jsem letos ulovil několik lišek. Několikrát mi zde dělalo společnost pár hledajících jelenů evropských. Jejich hledání souvisí s probíhající jelení říjí, kdy se snaží najít volnou říjnou laň. U tohoto pole jsem před několika dny postavil nový posed a to z toho důvodu, že zde celkem úspěšně buchtují divočáci a způsobují tady značné škody. A právě divočáci budou cílenou zvěří. Hned tentýž večer, co jsem posed postavil, jsem na toto místo vyrazil. Byla cca hodina po půlnoci, když jsem z kraje lesa zaslechl šramot, flinta letí do ramene. Na poli stojí bachyně a čtyři selata, selata jsou ale tak malá, že lov ihned zavrhuji. Prasata mi přichází na 40 kroků k posedu a následně během pár minut zatahují zpět do lesa. Tu noc už jsem krom jedné hodně vzdálené lišky neviděl zhola nic. Další den vyrážím o něco dříve, jak jsem ale vyrazil, tak čekanou rychle i ukončil. Jelikož nově postavený posed je klasický žebřík (tzv. opíračka), tudíž nemá střechu a počasí následně ukazuje, že se dneska kamarádit rozhodně nebude, za neustálého deště a silného větru, který způsobuje, že mi déšť doslova bičuje můj obličej, po 25 min. slézám a lov pro dnešek ukončuji. Jediné plus na tom všem bylo, že jsem při příchodu slyšel a viděl troubit jelena, který u sebe měl několik kusů holé.
Na další noc je předpověď mnohem příznivější, sice fouká lehčí vítr a sem tam zesílí, ale v průběhu noci přestalo foukat úplně. Na místo jsem dorazil kolem půl jedenácté, jdu přes pole k posedu a každých pár metrů kontroluji prostor kolem sebe a kam až mi noční kukátko dovolí dohlédnout. Pohodlně se usadím, už ze zvyku si zkouším párkrát zamířit, zkontroluji okolí a už nezbývá než čekat. Při čekané jsou ty hodiny nějak kratší a většinou mi přijde, že tři hodiny jsou jako hodina jedna. Jak tak čas plyne, pozoruji na poli pár zajíců, sem tam nějaké přetahující srnčí a jak to naschvál bývá, lišky chodí na druhé straně pole. Asi každý někdy zažil (já téměř pořád), že když jdu cíleně na určitý kus zvěře, který pravidelně protahuje jedním místem a já si tam sednu do blízkosti, ona zvěř zrovna táhne tam, kde jsem byl včera, tudíž ve vzdálenosti, kde střelba nepřipadá v úvahu. Takto se mi za čekanou protáhnou krajem pole čtyři lišky a já jim v duchu vypisuji účet, že si to vyřídíme později. Po půlnoci padá v jiné části revíru rána, to kolega byl úspěšný. A jak se později dozvím, podařilo se mu ulovit lončáka. Lovu zdar, kolego!
Uteče další hodina a já se rozhoduji čekanou ukončit. Když jsem ale pod posedem, rozhodnu se kouknout ještě za roh křovin, kam z posedu při čekané nevidím. Pomalou chůzí došoulám na roh pole a rozhlížím se, v sousední honitbě bere paši pár kusů vysoké. Chvíli postojím a než vyrazím zpět, ještě jednou koukám do rohu pole, když v tom od sousedů vytáhne liška a jde přímo pode mne. Dělám pár kroků směrem k lišce a vedu jí v kříži, zamyškuju na pusu a liška se chytá. Otáčí se mým směrem a rychlejší chůzí se přibližuje na 80 kroků a zastavuje naostro. Já si v ten moment, kdy liška zastaví, přešlápnu, abych mohl pořádně zamířit, na chvilku lehce ztratím rovnováhu, to lišce stačí a ukazuje mi, že na mě nemá náladu a zmizí v krytu. No, dnes mi asi není souzeno.
Jdu polem zpět k autu a naposledy se rozhoduji zkontrolovat pole, krom srnčího a zajíce nevidím nic. Vypínám nočák na flintě, kulovnici na rameno a jdu, stačím však udělat tak 30 kroků, když před sebou zaslechnu jakési zvuky. Ani moment neváhám a flinta je v trojnožce, zapíním noční vidění a zkamením. Na 70 kroků mám před sebou prasata. Prasata musela přijít přes pole a zastavila se v místě, kde pravidelně buchtují. Je to tlupa o 18 kusech černé. Tři velké bachyně, lončák a čtrnáct selat. Rozhoduji se ulovit lončáka, trošku si vyčítám, že jsem ještě chviličku nevydržel na posedu. Nedá se nic dělat, budu střílet z trojnožky, i když z ní poslední dobou střílím hrozně nerad a když můžu, lovím převážně ze svého pirschstocku.
Stane se však něco, co si vzápětí budu pár hodin vyčítat. Vyhlédnutý divočák je pořád v pohybu a já už nechci déle čekat, což mi však udělí lekci a jasně dá najevo, že při ráně má být člověk sto procent soustředěný a nemá střílet neuváženě.
Mačkám lehce spoušť a padá kulová rána. Prase po ráně zakvičí, vyhodí zadní běhy a odbíhá směrem ode mne. V první moment a reakci prasete usuzuji, že šla rána naměkko. Ostatní prasata následují prase, na které jsem střílel. Prase celou dobu pozoruji v puškohledu a v jeden moment už se skoro zaraduji, když prase zavrávorá a skoro padne. Tento pohyb ale ustojí a jde dál. Prasata se před krytem ještě jednou zastaví a já ze zoufalství střílím na postřelené prase, které stojí stranou, druhou ránu, to už jsou prasata ale tak 250 kroků daleko. Po druhé ráně mi prasata nenávratně zmizí za horizont. Tak.. a je to v pr**li.
Člověk už se poučil z některých chyb, a tak než vyrazím, určuji si vždy body, kde jsem na prase přibližně střílel, abych lépe našel nástřel. Na nástřelu však nic nenacházím, respektive nenacházím ani nástřel. Jdu ještě směrem, kudy prasata utíkala, jestli náhodou nebude prase zhaslé za horizontem, kam nevidím. Divočák však nikde. Už nic nevymýšlím a jedu domů, ráno vezmu Prita a provedeme dosled.. no ráno, hodiny ukazují něco po půl třetí, to toho moc nenaspím. Zalehnu až kolem čtvrté, spánek mě přemůže a já znova vyrážím až kolem osmé hodiny. Přijíždíme k poli kde jsem střílel, kulovnice na rameno, ale snad ji nebudu potřebovat. Prita nechám proběhnout a jdu směrem k nástřelu. V noci jsem si ještě označil místo, odkud jsem střílel, vždycky je důležité označit veškerá místa odkud a kam se střílelo. Na poli jsem botou udělal velký kříž, a tak toto místo nacházím vzápětí po zhlédnutí videa z nočáku, snadno nacházím i body ve směru střelby. Prita beru na řemen a jdu do míst, kde by měl být nástřel. Co jsem nenašel v noci, nacházím teď prakticky okamžitě - barva!
Prit dostává povel "stopa" a hned se opírá do řemenu, při cestě stíhám kontrolovat práci kule. Prase barvilo poměrně hodně, docházíme až do míst, kde jsem na prase střílel podruhé a tam se trošku zatočíme. Prit má zájem jít dolů do rokle a já si říkám, aby tam prasata nebyla zalehlá. Rozhoduji se Prita odložit a zkouším najít něco ve směru, kam prase odbíhalo po druhé ráně.
Kapka barvy a nic.. Na to, jak prase barvilo, přestalo po 300 metrech barvit takřka úplně. Vracím se na první stopu a kontroluji detailněji barvu. Domněnka se potvrzuje, nacházím v barvě obsah trávníku a sem tam kousky střívka, je to měkkota. Vracím se k Pritovi a nasazuji ho na poslední barvu, ten opět okamžitě reaguje a jde takřka sebejistě. Po další padesáti krocích prase odbočilo z pole do trnek. Vidím zřetelné otěry barvy na porostech. Tak kamaráde, tam za tebou budu moct jedině na čtyřech. Prit má o stopu evidentní zájem, a tak se rozhodnu jej vypustit na volno. Asi minutu se nic neděje, když v tom pode mnou začne hlásit Prit, podle hlasu je u kusu, který už by měl být zhaslý. Popoběhnu tím směrem a asi ze zvyku beru do rukou kulovnici, ta však není potřeba. Prit s občasným hlášením trhá divočákovi hřbet a vrtí u toho prutem. Kamaráde můj!!! Chválím ho, doslova se s ním mazlím, Prit na to ale momentálně není zvědavý a chce si užít svou chvíli s prasetem. Párkrát ho povzbudím a Pritovi se to evidentně líbí. Uděluji pocty ulovenému praseti, poslední hryz, úlomek za klobouk a svůj úlomek dostává i Prit za úspěšný dosled. Ještě jsem zapomněl dodat, že ona druhá rána ze zoufalství přestřelila praseti levý přední běh přímo v kloubu. Následuje ošetření kusu a cesta k autu. Pak jak už to známe, následuje transport do chlaďáku a vše potřebné kolem. Cestou si vše znova a znova přehrávám a jsem zcela přeplněn po úspěšném dosledu a neskutečně hrdý na Prita. Je to úžasný pocit, když pes zamaká a spolupracujete spolu. Trénink psa je důležitý, ale co je daleko důležitější, aby byl pes co nejvíce ve zvěři. I když vidíte, že Vám zvěř odběhla třeba jen 50 kroků, vyplatí se zajet pro psa a na stopu ho nasadit, to jsou ty nejlepší tréninky, co psu můžete dát. Ono totiž ty šlapaný a celkově uměle vytvořené stopy, psa moc dlouho bavit nebudou. Naučil jsem se zase pár věcí, z kterých si do příště beru nějaké zkušenosti a pes získal zkušenosti na stopě. Důležité je, že vše dobře dopadlo. Délka dosledu dle měření byla 420 metrů.
Lovu zdar a Horidooo!


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.