Tak na půl - úlovky (ČR, SR) - Fotografie - Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

ve fotkáchve videíchv inzerci

E-mail:
Heslo:
nová registrace | zapomenuté heslo

Vzpomínka na poslední říjnový týden 2023
vloženo: 18.4.2024 18:31
autor: Pavel Krčma

NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2012
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2013
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2014
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2015
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2016
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2017
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2018
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2019
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2020
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2021
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2022
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2023
NEJLEPŠÍ FOTOGRAFIE 2024

• úlovky (ČR, SR) (17147)
• úlovky (svět) (2121)
• trofeje (4681)
• historie (3858)
• zvěř v přírodě (42337) (2 dnes)
• zvěř v zajetí (3705)
• příroda (38888)
• lovecké výstavy (1533)
• lovecký pes (13469)
• zbraně (2530)
• lidé (4658)
• fotopast (15132) (2 dnes)
• myslivecké umění (4809) (3 dnes)
• myslivecký interiér (454)
• shozy (jelení, srnčí atd.) (6977)
• ptactvo v přírodě (19790) (3 dnes)
• hmyz v přírodě (6903)
• obojživelníci a plazi (1325)
• květiny a houby (15237)
• myslivecké stavby (3910)
• sokolnictví (509)
• ostatní (24305) (1 dnes)

úlovky (ČR, SR)

Přání
vloženo: 9.5.2012 16:50
autor: Vojtěch Molnár

úlovky (svět)

konec loňské sezony
vloženo: 19.3.2014 07:00
autor: Svatoslav Ščudla

trofeje

Kamarádův životní k jubileu
vloženo: 1.11.2017 08:56
autor: Děda z lesa

zvěř v přírodě

Zatoulané
vloženo: 2.11.2017 09:01
autor: Děda z lesa

zbraně

V dílně...
vloženo: 27.8.2015 07:00
autor: jirka krbeček

fotopast

...
vloženo: 26.5.2015 06:41
autor: Miroslav Svoboda

myslivecké umění

Rys..
vloženo: 5.3.2013 18:58
autor: Marek Horňák

• 234278 fotek (11 dnes)
• 7997 videí (0 dnes)
• 332 odkazů (0 dnes)
• 8981 inzerátů (4 dnes)
• 283 diskuzí (0 dnes)
• 750679 komentářů fotek (6 dnes)
• 12941 komentářů videí (0 dnes)
• 3302524 hlasování fotek (79 dnes)
• 56509 hlasování videí (0 dnes)
• 37754 registrovaných uživatelů
  2 dnes nových, 14 online

Více informací

« novější foto

starší foto »

Tak na půl

Aneb Sněhurka a sedm trpaslíků. Tak by se dala asi nejvýstižněji shrnout moje včerejší výprava za zrzkami. Na konec listopadu a bídu předchozích zim se u nás udělalo to správné liščí počasí, a já tak konečně mohl slavnostně zahájit letošní sezónu. Tedy oproti tomu jak jsem je měl zmapovaný, než napadl sníh, se to už od pátku nějak zadrhávalo. Místa kde pravidelně za světla vytahovali, byla teď krásně bílá, ale prázdná. Na první lišku jsem vlastně narazil až v neděli a to spíš náhodně. Šel jsem jen tak na blind do Čuheláku, kde mně po čtyřech hodinách vodorovného zasypávání sněhem nakonec překvapila, když prudce vyběhla ze stěny lesa až k mým příchozím stopám. Než jsem srovnal Remingtona, už pelášila zase zpět i přesto, že moje stopy byly celé zasypané.

V pondělí se mění počasí a namísto zmrzlého nedělního prašanového večera, je vlhko a mlha s mokrým padajícím sněhem. Vybírám si tak raději menší pole ohraničené tratí a elektrovodem. Hned za vesnicí k němu odbočuje cesta vedená větrolamem, už v její půli však vidím, že je něco špatně. Na přilehlém poli se prohání velký Johndeere s vlekem a u nedalekého hnojiště (nebo spíš kalové jámy) nakladač plní dalšího. Uhýbám mu bokem a s hrůzou sleduju, jak mu z přívěsu na rozbité cestě, teče a šplouchá na obě strany. Zbytek cesty ke hnoji je tvořen už jen jednolitou kaší a připadám si, jak když splavuji řeku. Přední okno je v mžiku neprůhledné a přepnutí cirkulace vzduchu na vnitřní okruh úplnou nutností. Nakonec s energickým gestikulováním míjím nakladač a vracím se na sněhovou cestu. Auto odstavuji na konci u mostku s tím, že k poli raději ten kus dojdu a snažím se ho alespoň trošku zcivilnit, utíráním okolním sněhem. K sezení na osice tak dorážím až o půl páté, skoro se tmou a pod posedem zvedám první dva dnešní zajíce. V pátek jsem jich tu napočítal pět a to je taky jeden z důvodů, proč tu dnes jsem. Pole přede mnou tvoří travina před zimou posekaná nakrátko a celý jeho okraj je lemovaný biopásem. Nad ním se i přes mokré chumelení po půlhodině prohání sova a několikrát se mi pokouší na opěrce přišlápnout kulovnici. Lítá zcela bezhlučně, vždy když se mi vynoří za hlavou, sebou pořádně škubnu. Dnes si tak asi myškování moc neužiju.

U tratě i elektrovodu postupně do pole vytahuje srnčí, zatímco na vzdáleném horizontu poskakují světla brodících se traktorů, přetvářejících bílou v černou. Vítr mi dnes fouká od zad, natočen jsem tedy víc do levého rohu, odkud lišky tady většinou chodí. Zatím si zde však dávají sraz snad všichni ušáci z okolí a u šestého už to pomalu vypadá na letošní rekord. Po šesté hodině zaslechnu vzdálené štěbetání vysoko táhnoucích husí. Je to už třetí čekaná za sebou, kdy je slyším, i když je nedaleká Hvězda už dávno vypuštěná.

Ve tři čtvrtě na sedm mě vystraší pod posedem vyběhnoucí sedmý ušatý janek a pomalu začínám přemýšlet i o té Sněhurce. Ta se po pěti minutách konečně objevuje. Bohužel na druhé straně než ji čekám. Kluše podél rákosu na rozhraní biopásu a pole, vstříc místu kudy jsem přišel. Rychle se přibližuje pod vítr mých stop a než přesunu flintu do ramene, prudce zkamení.
Je zle. S odpočítáváním posledních sekund a odjišťováním, se ji snažím nacpat do kříže. Nestíhám to a ona se rychle rozbíhá přes biopás do krytu rákosu. Táhnu s ní a lehce myškuji. Neslyší, a tak hlasitě cucnu. Těsně pod stromy se zasekne a zvedne hlavu vzhůru. V tu chvíli už vím přesně, že jde o mladou nezkušenou lišku a letící malinký projektil jí možnost opravit si chybu nedává.

Náraz doprostřed hrudi s ní smýkne do sněhu a nechává jí ležet ohni bez odkazování. Přebíjím, vydechnu a začnu se třást. Víc adrenalin než zima, a tak raději beru dalekohled a zkoumám reakci těch, kterých se to dnes týká nejvíc. Všech sedm zajíců se vypařilo jak pára nad hrncem, zato srnčí kolem se nevzrušeně paství či polehává. Vydýchávám a pomalu začnu balit sedací vak, bez kterého už si ty zimní večery neumím představit a hlavně nemohu dovolit. Připínám na kulovnici řemen a naposledy Steinerem projíždím celé pole.

U tratě mezi dvěma kusy srnčího však zpozoruji z biopásu vystupující dlouhý černý obrys, kterému proti těm zaječím, přebývá oháňka. Liška se drží na 150 metrech. Zkouším myškovat, protože vítr jde tím směrem a pustit ji víc doprostřed pole už nemohu. Zvuk se ozývá správně, což v těchto situacích nebývá pravidlem a liška na něj i na tu dálku dobře reaguje. Přibližuje se na ostro na 100 metrů a začíná jistit. Nevím, jestli už není pod větrem a tak když se mi zdá, že si přešlápla a sedla, točím puškohled na maximální přiblížení a kříž usazuji doprostřed bílé hrudi. Ostré štěknutí přichází o něco dřív, než čekám a překvapí mě. Nejsem si umístěním až tak úplně jist. Zato kmotra ano. Nadskočí a dává se do prudkého běhu napříč polem. Sleduji ji dalekohledem, ale nezpomaluje, dokud nedosáhne tmavého biopásu před elektrovodem, který už v poklidu pročáruje a nakonec mi zmizí pod břízkami.
Padá mi čelist a zklamaně dobaluji proviant a slézám. V ose nacházím nástřel a půl metru za ním rozrytou hlínu od kule. Podle stop si liška, tedy vzhledově spíš lišák, ani nesedla a v okamžiku výstřelu stála naostro. Nikde na nástřelu ani po celou útěkovou stopu nenacházím barvu ani stříž. Zřejmě jsem ji tedy podstřelil s tím, že domnělé sednutí bylo jen sklopením oháňky. Vracím se tedy k lišce ležící 60 metrů od posedu. Jde dle předpokladu o malou letošní fenu s chybějícím koncem oháňky.

Takže jak jsem psal v úvodu, úspěšnost jen napůl, ale radost skoro po roce, tedy úplně celá. Děkuji za ni Dianě, a pokud letošní zimu ještě sníh bude, přimlouvám se za houšť a případně i větší kapky.

Lovu zdar!


Komentáře:


Chcete-li hlasovat nebo napsat komentář k této fotce, musíte být přihlášeni.