Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera jsem měl volný den a tak brzy ráno vstávám a hurá do honitby. Mám v úmyslu zjistit zda ještě probíhá srnčí říje a také konečně vyzkoušet i novou vábničku zakoupenou na naší výstavě v Lysé nad Labem. Chtěl jsem se podívat do kazatelny v části revíru zvaném ,,Březová,, s výhledem na rozsáhlou louku obklopenou ze tří stran lesy a překrásným pohledem do dalekého okolí. Chodím sem poměrně často a moc rád, neboť tato louka je známá svojí rozmanitou a pestrou květenou a připomíná mi tak dobu mého dávného mládí i bezstarostného dětství, kdy téměř každá takováto louka byla samozřejmostí. Snad právě proto je navštěvována nejen srnčí zvěří, ale má ji v oblibě navštěvovat i zvěř vysoká. Kolem čtvrté hodiny ranní, ještě za úplné tmy, jsem dorazil do revíru a po zaparkování auta jsem se vydal potichoučku ke zmíněné kazatelně, která je vzdálená asi 800m. Cesta vede nejprve po polní cestě kolem dosud neposekaného lánu ovsa a poté opatrně našlapuji orosenou travou až k žebříku kazatelny, která je vhodně ukryta v samém kraji lesa. Pomalu a potichu vylézám nahoru a co nejtišeji otevírám kazatelnu a následně usedám. Po vydýchání a ještě za hluboké tmy začínám vnímat nejbližší okolí přírody a při pohledu na oblohu směrem k východu si uvědomuji, že noc již brzy předá vládu začínajícímu ránu. Přikládám dalekohled k očím a snažím se přes silné šero zjistit, zdali je na louce nějaká zvěř. Ano, nemýlím se , napočítal jsem sedm kusů srnčího. Snažím se zjistit kdo je srnec a kdo je srna. S přibývajícím světlem jsem si jistý, že přede mnou jsou tři srnci a čtyři srny včetně dvou srnčat. Podle chování usuzuji, že letošní říje je již minulostí, jelikož již nejsou žádné šarvátky a srnci jsou klidní, byť jsou v těsné blízkosti. Jsem trošičku zklamán, ale přesto vyndávám novou vábničku a krátce čtyřikrát toužebně pískám. Okamžitě tak na sto metrů vstává z trávy další srnec, o kterém jsem neměl ani tušení že tam s námi je. Beru znovu dalekohled a obeznávám starého a ve zvěřině silného srnce s parožím škůdníka. Ostatní srnčí je ve střehu a všichni čekáme co bude dál. Chvilku váhám a pak se rozhoduji, že se tohoto zpátečníka pokusím ulovit. Znovu pískám a srnec reaguje pomalou chůzí směrem ke mě. Zastavuje se a jistí a znovu udělá několik kroků. Sklání hlavu k zemi a tak tedy opět krátce písknu, opět jde směrem ke kazatelně a netuší, že jej již pozoruji přes záměrný kříž optiky na mé kulovnici. Čekám již jen na vhodný okamžik k výstřelu a srnec vzápětí končí svoji vládu na zmíněné louce tam, kam tak rád chodím……….