Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tak nevím, zda se moderní zemědělství místo počasí neřídí výsledy voleb, nic méně oproti slibovanému ponechání kukuřic na zrno z minulého týdne, se v pátek přiřítili kombajny a řádně si zakously. Nechali stát jen dvě pole, která prý “určitě“ vydrží ještě minimálně měsíc. V pátek kolem sedmé tedy přijíždím k nejvzdálenějšímu strništi a cestou potkávám odjíždějícího kolegu, který „hlídal“ dosekávání, ale teď už to vzdal. Jeho rozhodnutí pochopím hned, jak vylezu z auta. Na strništi svítícím bělobou je přes povalující se mlhu vidět sotva na 10.metrů. Po chvíli přešlapování u auta mě nakonec občasný závan větru, vždy na chvíli rozeženoucí mlhu, nakonec nasměruje podél pole na stařičký zarostlý posed ve stěně olší. Na další hodinu se však rozlévá husté mléko. Když už to pomalu vzdávám a začínám si balit, od kolejí začíná vanout čerstvý točící se vítr. Steinerem pomalu projíždím odvanutá místa pole, když tu se mi v rohu na chvíli zjeví kulatá černá silueta, která se však s vynechávajícím větrem zase ztrácí v nové porci mléka. Připravuji si kulobrok a k mému překvapení se po dalším závanu větru prase objevuje v 60.metrech přímo před posedem. Je však stále v poklusu k místu, odkud jsem přišel. Krytky, bod, napínáček, pojistka a hlasité dvojité syknutí, zastavují lončáka na široko. Následný třesk sedmičky je doplněn zvláštním praskavým zvukem. Nepřebíjím, jen v dalekohledu pozoruji, jak prase mizí rovně přes pole ke kolejím. Neklopýtá, nezpomaluje ani nepadá dokud ho nepohltí mlha, vkrádající se pomalu i do mých myšlenek. Následná hodina a půl snahy o marné najití alespoň kapky barvy, doplněná sobotní dvou hodinovkou se psem, mi nedává žádné odpovědi. Znovu na místo jsem se dostal až v neděli po té, co jsem si kontrolním nástřelem ověřil, že je to asi rukama. Je vybráno a výborná viditelnost mi po dosednutí na posed ukazuje, jak ve směru střelby ční vršky mladých předsazených javorů bez listí, pravděpodobní viníci pátečního neúspěchu. Takto uklidněn rozjímám až do doby, kdy se dá do pohybu srnčí v z půlce pole. Za nimi od kolejí vytahuje na strniště známá černá silueta. Chvíli postává na kraji, jako by se nemohl rozhodnout. Jsem přesvědčen, že dvakrát do stejné vody nevstoupí a tak mě ani nepřekvapuje, když si to namíří mezi mnou a autem k lesu. Kluše pomalu a já ho jenom ve 120.metrech kontroluji puškohledem, v pozadí s nasvíceným horizontem. Při přesazování mých stop nezpomaluje ani nezrychlí a mizí v houštině. Občasné křupnutí však pomalu postupuje krajem houštiny ke mě. Po pár napjatých minutách se objevuje na kraji houštiny krytý větvemi, dlouze jistí a poté prudce vyráží přes mé stopy na strniště, kde přechází do mírnějšího klusu. Koutkem oka naposledy kontroluji clonící větve a s rozsvícenou tečkou na plecích ho na 60.metrech písknutím zastavuji. Okamžik výstřelu je tentokráte doplněn tím správným zvukem „žuchnutí“ kule a lončák se obrací a prudce mizí zpět do lesa. Hned na kraji je však slyšet náraz do kmene a posléze několikráte silné odkazování na místě s údery spárků. Po následujících deseti minutách hrobového ticha tedy slézám a na nástřelu objevuji silně oboustranně pobarvenou stopní dráhu. Jelikož jsem si dost jistý, již po cestě lámu úlomky a po deseti metrech nacházím v podrostu kopřiv zhaslého cca 50.kg „černého“ rytíře, s nepopsatelným aroma a kyrysem škáry obalené blátem. Trochu v nejistotě mě však nechává, při bližší prohlídce na vnitřní straně kýty, 15-ti cm. otevřená tržná rána. Přijde mi, že pokud by šlo o následek pátečního postřelení, nebyla by zapouzdřená a plná hnisu. Děkuji tedy Dianě, že mi ten večer byla nakloněna a dopomohla k tomuto úlovku a také v neposlední řadě své Soně, za následnou pomoc při transportu .... Lovu zdar!