Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Konec doby lovu trofejové srnčí zvěře se nezadržitelně blížil a jako každý rok stále nebyl splněn plán lovu. Měla jsem obeznaných několik srnců, ale protože jsem už měla uloveno, přednost měli samozřejmě ostatní členové sdružení. Teprve na samém závěru září bylo rozhodnuto, aby průběrného srnce ulovil kdokoli, kdo ho potká.. Jenže jak už to tak bývá, když vás tlačí čas, najednou jsou všichni známí srnci bůhvíkde schovaní.. V neděli ráno jsem se rozhodla znovu pro čekanou na žebříku pod rybníkem. Věděla jsem o starším srnci, ale zatím mi unikal. Ještě skoro za tmy prohlížím pšeničné strniště, na které za pár minut vytahuje srna se silným srnčetem. Pomalu se rozednívá – čas, kdy se objevuje srnec se blíží. Ohlížím se směrem k lesu a už ho vidím, rychlým krokem přetahuje strniště a míří k lesu, jako obvykle nejméně 200 metrů daleko.. Tak, zase nic, můžu jet domů. Slezu ze žebříku a jdu přes strniště „nahoru“ až se dostanu na cestu. K autu to mám asi 100 metrů. Na kraji lesa se ještě zastavím a rozhlédnu po poli – vida, támhle běží srnec! Rychlé obeznání, je to mladý nadějný šesterák, už téměř přebarvený. Ujdu pár kroků, ale nedá mi to a ještě se naposledy otočím – srnec běží zase zpátky! Copak se děje? Zaměřím pozornost na louku u lesa a na krátký okamžik zahlédnu druhého srnce. Není přebarvený, takže dospělý kus. Věděla jsem, že tady nějaký srnec je, ale neměla jsem příležitost ho nikdy pořádně prohlédnout, protože když jsem se tudy několikrát vracela z večerní čekané, šero už nedovolilo bližší obeznání a pokud jsem zde byla ráno, vracela jsem se většinou v době, kdy už srnčí zatáhlo zpátky do lesa a louka byla prázdná. Tak se na tebe půjdu podívat, chlapče, pomyslím si a vyrazím. Vítr mám výborný, ale ostatní už není tak příznivé - pole je od louky odděleno jen nevýraznou mezí, několik málo stromů je až o několik desítek metrů dál. Srnec mi nevadí, zašel za „zatáčku“ a keře, ale přímo u lesa stojí srna a to už by mohl být problém.. Přesto pomalu jdu a zatím se to daří, srna mě nezaregistrovala. Než se dostanu k prvnímu stromu, zmizí i ona kamsi doleva za ohyb louky. Výborně, teď se musím dostat co nejblíž. Už jsem skoro u zatáčky, za stromkem se zastavím a prohlížím prostor před sebou. Zvěř nikde nevidím, snad mi neutekli? Ne ne, už je tady srna, asi 60 metrů přede mnou a jde pomalu doprava k potoku. Pomalu se kleknu na zem a čekám, že se každou chvíli za ní objeví srnec, ale ouha! Najednou na mě vykoukne od zarostlé meze, sotva na 30 kroků! Samozřejmě okamžitě zpozorní a upřeně mě sleduje. Ani se nehnu, možná i přestanu dýchat.. No tak, začni se pást nebo něco, přemlouvám ho v duchu, ale kdepak, není to „žádnej malej blbec“, očividně si mě chce prohlédnout zblízka. Vykročí do louky a nespustí ze mě zrak, no co, už o nic nejde, tak to zkusím.. Pomaličku zvedám kulobrok do ramene, ještě kousek..kousíček.. Najednou srnec prudce odskakuje, proráží řadu stromu kolem potoka a běží k lesu. Do háje! Ale moment, zastavil se! Zachránila mě srna, neví, co se děje a tak zůstává na místě. A tak ani srnec už nikam neprchá, zato ale hlasitě „nadává“.. Zoufale hledám nějakou mezírku mezi stromy, ale nedaří se mi srnce vůbec zahlédnout. Jen podle hlasu odhaduju, kde je. Pět, možná deset minut se mi zdá jako nekonečně dlouhá doba, pak náhle bekání ztichne a u potoka se mihne rezavá skvrna! Srna se rozbíhá na pole, srnec přeskakuje potok zpátky na louku a přesně uprostřed zarazí a naposledy se na mě podívá. Vzápětí padá kulová rána a srnec se zlomí do pomrzlé trávy. Ihned přebíjím, srnec se mezitím zvedne, znovu se složí a následně těžkopádně zmizí na hraně potoka. Po čtvrt hodině jdu na nástřel, nedaří se mi ho přesně najít, tak jdu do míst, kde srnec podruhé upadl a nacházím barvu. Je to komorová rána, ale kde je srnec? Opatrně nakouknu do potoka, popojdu pár kroků, nic. Další barvu nikde nevidím, tak potichu vycouvám a jedu domů. „Střílela jsem na srnce, ale potřebuju psa. Pojedeš se mnou?“ Fenu pouštíme na volno v místě, kde je barva, fena ji pečlivě nasává, pak přeběhne potok a vyráží obloukem přes louku k lesu! Než se stihnu leknout, tak se vrací, znovu leze do potoka a se širokým „úsměvem“, který umí jen labradoři se po nás ohlíží, jakoby říkala „Co blbneš, vždyť leží tady..“ :-) Opravdu, srnec je sotva tři metry od nalezené barvy, ale ne směrem dopředu, ale zpátky. Stačilo se pořádně rozhlédnout.. Poslední hryz jako pocta zvěři, úlomek na znamení úspěšného lovu a během stráže u zhaslého kusu rozloučení se sezónou.. Lovu zdar. Srnec s trofejí vidláka, odhad věku 4 roky Uloven v neděli 29.9.2013 v 7:40 hodin Kulobrok UB 7x57R/16, střelivo SB SPCE Vzdálenost cca 60m, komorová rána (průstřel plic, poškozená játra - výstřel šel šikmo dozadu) Hmotnost po vyvržení (bez hlavy a po zkrácení běhů) 15kg