Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Takže dnes jsem konečně vyfoukl pavouka z hlavně a vzal dědka na lov. Cestou jsem se zastavil pro povolenku u hospodáře a pak přemítal, kterého vylosovat. Vzhledem k tomu, že jeden z ročků nemá ani co vytloukat padl los na něj. Zaparkoval jsem pod lesem a pomalu jsme šoulali podél lesa kolem elektrovodu, která byl v zimě vyčištěn a obráží tam výmlad. Když přicházím k takové roklině zrazuji si srnce šesteráka, který pomalu odchází olšinou ke vsi. Srna čiplenka stojící opodál nechápavě sleduje dění, mám dobrý vítr a tak jen pomalu zachází do travin. Postupuji pomalu dále, do míst kde by se měl pohybovat vytipovaný roček. Prohlížím prostor pod elektrovodem a nikde nic. Dole v lánu jarního ječmene poskakují zajíci, stojí tam několik kusu srnčího, srny se srnčaty. Pojednou pozoruji od zarostlého sadu přicházet drobný kus srnčího, nedaří se mi jej rozpoznat. Protože jde směrem ke mně, tak mu jdu naproti. Stále se mi nedaří rozpoznat zda jde o srnce či srnku, je to opravdu slaboučký kus. Sedám na svak s čekám až přijde blíž. Jde jak na objednávku přímo ke mně. Když je blíž tak již rozpoznávám, že na hlavě něco má, ale stále si nejsme jist. Naštěstí se chvíli otáčí zadkem ke mně a tam již s jistotou vidím, že je to srneček. Sedím, čekám a srneček stále jde blíž a blíž. Vidím jak je vyhublý a drobný a když mi přijde na nějakých padesát kroků, usazuji kříž těsně za lopatku a ticho přetíná rána. Srneček padá v ohni jak podťatý, ani neodkazuje. Dál již to všichni známe a vzhledem k jeho váze jej není problém odnést. půl kilometru k autu. Takže šel jsem na slabého ročka a přišel mi ještě slabší.