Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lišče z posedu na Ktišce za stodolou .............. Již po několik dnů srpnovými vedry sužovaná příroda dostala dnes šestou hodinou ranní konečně životodárnou závlahu v podobě vydatného deště, který na Šumavu přinesla od západu ranní bouřka a po ní téměř celodenní déšť, tak že když se po páté odpoledne vyčasilo rozhodl jsem se po dlouhé době pro večerní vycházku do revíru. Letité zkušenosti mi říkají, že po dešti půjde zvěř dříve za paší a tak jsem již v půl osmé seděl na posedu postaveném na bříze za stodolou na Ktišce při Jezevčím hradu, očekávajíc chvil příštích. Pohrával jsem si s myšlenkou, že bych se zde večer mohl setkat s vysokou zvěří, která v houštinách kolem Jezevčího hradu ráda leží. Z omylu mě však velice rychle vyvedl západní vítr, který zde foukal tak silně, že to kymácelo nejenom stromy ale i posedem na kterém jsem seděl. Peru se s myšlenkou čekanou zde ukončit, jak správné a výstižné je staré myslivecké přísloví „Když loví vítr, myslivec sedí doma u kamen“. Prohlížím dalekohledem louky kolem posedu až k protější stěně lesa, který je již u sousedů. Nikde ani chlup. Až na vzdáleném horizontu Ktišky téměř před mojí kazatelnou při Velké leči zjišťuji i na tu dálku silný kus srnčího, zřejmě srnec Další poryv větru silně zahýbal břízou a na ní opřeným posedem. V takovém počasí nejenom, že se tu zvěře nedočkám, ale problém by byl zřejmě i na kymácejícím se posedu dobře vystřelit. Pohled na hodinky, je za pár minut osm, resp. dvacet hodin, vydržím půlhodinku a pak půjdu pošoulat na závětrné louky kolem Ktišky. V té chvíli mi padne do oka jakýsi nepatrný pohyb v trávě, asi na šedesát metrů před posedem. Liška? Beru dalekohled a snažím se najít místo pohybu. Ano, lišče. Krade se travou mezi nevypaseným trsy travní buřeně a starých kopřiv. Téměř se plazí, všemi smysli zaměřenými na kořist před sebou. No vida, Diana mi posílá do cesty našeho nejhojnějšího predátora. Usazuji novou kulometku do ramene s myšlenkou, alespoň vyzkouším její přesnost. Hledám lišče v puškohledu, ale nedaří se mi jej najít. Znovu dalekohled k očím. Jo lišče je teď vedle toho velkého vzrostlého trsu starých, oschlých kopřiv. Teď už jej mám i v puškohledu. Nevím jestli bystré smysly liščeti prozradili můj zbytečný pohyb na posedu, nebo i v tom silném větru něco zaslechlo, najednou zvedlo hlavu a jistí před sebe, ve směru mého stanoviště. To už ale křížek mého „puškoočka“ od meopty sedí na světlé hrudi zrzky a pomalu táhnu rychlospoušť kulometky. Výstřel zaniká v silném větru, přesto však zaznamenávám úhoz v podobě jakéhosi plesknutí a lišče po ráně mizí v trávě, jen se tam zaprášilo. Neudělalo ani krok, zůstalo v ohni. Dobrá rána. Ještě chvíli zůstávám sedět a vstřebávám všemi smysli dnešní večerní lovecký zážitek, který v tomto větrném počasí přišel tak neočekávaně. Po chvilce balím a opatrně slézám z posedu. Lišče nacházím přesně na místě kde jsem na něj střílel. Měl jsem pravdu. Po výstřelu zhaslo na místě v ohni. S kloboukem v ruce, stojíc nad liščetem děkuji v duchu Dianě, že i v takovém větrném podvečeru jsem měl možnost loveckého zážitku.