Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Poslední tři týdny vedeme sisyfovský boj s černou zvěří v kukuřicích, a i přes to že do našeho spolku už dorazili zázraky moderní techniky, pomalu se mi zdá, že prohráváme. Divočáci naštěstí v kukuřici neleží, ale dochází z okolních krytů. Od prostřeného stolu je vždy dělí jen úzký pruh posekaného biopásu. Na tom jediném se však ozývají rány a i sem tam nějaký ten chybějící kamarád, už vytrénoval tlupy v rychlosti a neustálé změně míst. Nic nedbají na měnící se repelenty a blikající krabičky, které se co půlhodinu mění v štěkajícího psa, řvoucí motorku či rysa. Prostě jsme jediné stojící vyhlášené pohostinství, široko daleko. Včera tedy s ohledem na vítr zasedám na přenosný posídek k trati, zatím co kamarád hlídá druhou stranu pole za ohybem. Před sebou mám posekaný pruh oddělující kukuřici od rákosiny, na kterém se po chvilce objevuje letošní srneček. Je už plně v zimním a na hlavě hrdě nese první paličky. Oproti včerejšku, kdy se už před osmou ozývalo z těchto míst lámání, je dnes všude klid. Jen ty věčně hladové komáry nedokáže rychle padající chlad soumraku, ani repelent, pořádně zahnat. Těsně před osmou, se v rákosu ozve zapraskání a rychlé blížící se šustění mi usazuje pět set dvacet sedmu v rameni. Napínáček a ještě stíhám nažhavit červenou tečku, když na volné prostranství vbíhá šedočerný válec s bílými líčky. „Jezevec“ bleskne mi hlavou a pomalu zajišťuji a odlicuji. Kus míří rychle ke kukuřici, když se z rákosu ozve nové prasknutí. Oba stáčíme hlavy za zvukem a na kraji rákosu se objevuje druhý šedý kus, hledící přímo na mě. Černá páska přes světla, už vím přesně, s kým mám tu čest. Opatrně odjišťuji a přesouvám tečku na plece většího psíka stojícího už mezi prvními klasy. Náraz osmi gramového Saka v ráži 7,62x39 ho uklízí do podrostu traviny. Zatím co odkazuje, přebíjím a hledám druhý cíl. Ten je ale rychlejší a mizí v rákosu. Po minutě se však začíná ozývat a volá druha… bez odpovědi. Opatrně tedy vysunuje předek z krytu rákosu. Ránu trochu uspěchávám a jde nízko. Fena nadskakuje a těžce vyráží do kukuřice. Sedím ještě deset minut, než doráží kolega. Je na něm patrné zklamání. Vidí, že s tímto pomoc táhnout dnes asi potřebovat nebudu. Nakonec nás ale silně pobarvená stopa po padesáti metrech přivádí k druhému zhaslému psíku mývalovitému. Diano, děkuji ti za tento nevšední zážitek a provolávám, Lovu zdar! Jde o moje vůbec první úlovky této zvěře, zavlečené do naší krajiny z dálného východu. Pro mne zajímavostí jsou srostlá přední bříška polštářků na všech bězích. Nikde jsem to uvedené v literatuře nečetl, ale je to určitě dobrý znak na odlišení od stop menší lišky. V naší honitbě vloni úplně první ulovené dva a letos už tři. Doufejme, že jim zde nakonec moc pšenka nepokvete a nevytlačí naše původní lišky a jezevce.