Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, Za Jánským vrchem je malý čtvercový lesík. Tento je silně podmočený, a černá v něm za příhodných podmínek zalehává. Pro lov je zde výhoda v tom, že i když je podmračeno, tak se světlo z blízkého Jeseníku odráží od mraků, a je tu obstojně vidět.. V úterý jsem zde seděl v kazatelně, ale na horní straně lesíku. Hrozně foukalo, a tak jsem měl otevřené jen jedno okno kazatelny. V 20.30 hod. mi vytáhla tlupa černé. Dvě bachyně jeden lončák – bachyňka, a jedenáct selat. Byli ode mne asi 200 m, když jsem je pozoroval. Postupovali pomalu směrem ke kazatelně, ale když byli kolem sta metrů, tak vedoucí bachyně začala jistit, posléze i druhá zvedá, ryj, a bere vítr. Něco se jim nepozdávalo, a tak sice v klidu, zatáhli do krytu lesa. V pátek během dne jsem při procházce se Sárou zjistil, že je čerstvě pobuchtováno také na dolní straně lesíka. Rozhodl jsem se večer vydat do těchto míst. Našel jsem si místo odkud je dobrý přehled, trochu ho upravil, abych večer, až přijdu s přenosnou židličkou nedělal žádný zbytečný rozruch a lámání. Večer jsem vyrazil. Jen tak na lehko, skládací sedačku pod paží, flintu na rameno. Bylo to blízko silnice což je velké negativum. V 18,45 hod, jsem již seděl. Ještě jsem se ani pořádně neuvelebil na židli, když registruji pohyb na hraně lesa. Je to sele, ale malé odhadem max. 15 kg. Za malou chvíli vytahuje ještě 5 selat a bachyně. V tom však po blízké cestě jede nějaké auto a černá zatahuje zpět do lesa. Za malou chvíli je to jako přes kopirák, první vytahují selata, potom bachyně a až za nimi lončačka. Celá tlupa však byla pohromadě, takže jsem nemohl lovit. Měl jsem namířeno na obeznanou ločačku, ale ta si mně trochu povodila. Buď stála špatně, nebo když byla vytočená bokem, tak za ni byl jiný kus černé. Potom se však dvě selata začala postrkovat, takže tlupa se trochu víc roztáhla po louce. To byla velká příležitost pro mě. Protože lončačka zůstala stát a sledovala dobírající se selata, takže najednou za ni nestál žádný jiný kus. Protože jsem ji měl celou dobu v puškohledu, bylo jen dílem okamžiku, krátký nádech a lehce hladím spoušť. Slyším jasný úhoz kule na tělo lončačky. Celá tlupa se zamotala a zmizela v lese. Na louce však žádný kus nezůstal ležet. Chvilka nejistoty, avšak sám se ubezpečuji, že jsem musel trefit. Nebylo to dál než padesát metrů. Přistupuji na předpokládané místo nástřelu, a nikde ani kapička barvy. Nervozita stoupá, ale nechci si připustit minelu, i když jeden nikdy neví. Zkontroluji, ještě místo kde černá zatahovala do lesa a budu muset do auta pro Sáru. Udělal jsem ještě asi pět kroků, a „zakopávám“ o zhaslou lončačku. Táto po zásahu zůstala v ohni, ale spadla do hluboké traktorové koleje, takže nebyla vůbec vidět. Uf, tak jsem si oddechl. Se smeknutým kloboukem odcházím k lesu a ulamuji jak poslední hryz, tak i úlomek pro sebe. Vracím se k ulovenému kusu a vzdávám hold, jak velí tradice. Lončačka po vyvržení vážila 37 kg. Děkuji patronům myslivosti za přízeň při lovu. Lovu zdar.