Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, V pátek, když jsem ulovil lišče, jsem viděl bachyni se selaty a dva lončáky zatahovat do lesa. Odpoledne jsem šel obeznat toto místo, protože se jedná o silně podmáčený les, kolem Bysterského potoka. Kolem jsou ještě bažiny – ideální místo pro černou zvěř v těchto vedrech. Toto místo také nenavštěvují houbaři ani turisté. Obeznal jsem dva silné ochozy, oba však z lesa vedly do vysoké trávy, kde toho moc neuvidím. Dokonalý kryt, ale díky buchtování černé zvěře, jsou na louce místa, kde vidět trochu bude. Vytipoval jsem si místo, kde byl mírný protisvah, řídká tráva, a hlavně několik vyrytých a ušlapaných kol v trávě. Ve dvacet hod. jsem již byl na místě, zkontroloval, zda mi nějaká větvička nebrání ve výhledu a usedl ke staré olši na přenosné sedátko. Za malou chvílí obeznávám před sebou kus srnčího, ale je to jen rezavý flek, který se mi ztratil, aniž bych obeznal, co to bylo. Všude ticho jen komáři nemilosrdně utočili. I když jsem byl postříkán repelentem, stále jsem je měl kolem hlavy. Kolem 21.00 hod. najednou ticho narušilo kviknutí a po něm další. Selátka o sobě dávají vědět. Rychle jsem si stoupl, abych měl lepší přehled. Od lesa odskakuje kus srnčího-srna, kterou obeznávám jen díky tomu, že při odskakování byla vždy nad trávou. Jestli mi černá nepůjde přes porytá a uválená místa tak mi nedá žádnou šanci. Za chvílí již slyším šusot trávy, a jako stín se objevují první selata a za nimi již vidím i bachyni. Vidím charakteristické štětiny na slechách, a vytahané struky. Vítr mám dobrý, celá skupina pomalu přechází přes místa kde je vidět, ale lončáci nikde. Sledují odcházející bachyni se selaty již jen dle vlnění trávy a kvikotu selat jak se poštuchují. Najednou však vidím před sebou lončáka a za ním druhého. Potichoučku ani jsem je neslyšel přicházet. Již přes puškohled si je obeznávám, jsou to dva kňourci. Natahuji napínáček a pomalu si táhnu s jedním kusem, když se zastavil, lehce hladím spoušť. Lončák značí zásah, ale ztrácí se mi ve vysoké trávě. Vlnění trávy však ustalo asi 20 m od zásahu. I když jsem si byl jist zásahem, raději jsem ještě chvílí vyčkával, než jsem vydal na nástřel. Tady nalézám jasný stříkanec barvy a kousky plic. Přesto jdu „tunelem“ v trávě opatrně, ale obavy jsou zbytečné. Barvy bylo více a víc až asi po 20 m vidím již zhaslého lončáka. Smekám a vzdávám hold ulovené zvěři. Tak zábava skončila a začíná “práce“. Kolem všude bažina, a lončáka nechci vyvrhovat tady, ale až ho vytáhnu na kraj bažiny. Je to asi „jen“50 m, ale i to stačilo. Lončák po vyvržení vážil 34 kg. Děkuji našim patronům za projevenou přízeň. Lovu zdar.