Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Včera jsem byl odvézt vývrh z předvčerejšího srnce. Nedávno jsem si všiml, že k rybníčku v polích létá několik strak na přilehlé stromy plné ptáčnic (třešní). A po neúspěšném pokusu je našoulat jsem chtěl použít újeď a na rozumný dostřel zkusit štěstí s malorážkou. Když jsem ale přijížděl na místo, zpod stromů se k mému nemalému překvapení vyhoupla liška, na chvilku zarazila na kraji řepky a zmizla. Liška za dne, to se u nás tedy nevidí každý den! Spíš nikdy. Tož jsem vysypal újeď a plný očekávání jel domů. Budík na 3:45 ani nebyl potřeba - jelikož už je skoro úplněk, trpím obvyklou nespavostí, takže jsem do pozdních nočních/brzkých ranních hodin čumákoval u počítače a pak jel rovnou na čekanou. Zasednul jsem ve 3:30 a na horizontu už začínala malounko světlat obloha. Zkusmo jsem dalekohledem zkoušel najít újeď. Louka s poměrně vysokou travou v tom místě přechází v malinkou mezičku a za ní je "liščí řepka". A právě ta 1,5 metru široká mezička byla udusaná jako golfový trávníček. Buď od pohybu zvěře, ale spíše ponejvíce od větru. Už ve čtyři hodiny zaznamenávám pohyb kolem újedě, ale v lišku spíš doufám, než vidím, klidně to mohl být i zajíc. Po chvíli se flek mihne zpět do řepky a chvíli po něm druhý. No vida, to vypadá nadějně. Do půl páté se rozkoukávám v přibývajícím světle a posté letmo kontroluju mezičku. HA - uprostřed vidím ten povědomý dlouhý stín. Na nic nečekám a s naštechrovaným napínáčkem rovnám lištičku v optice. Už je vidět hezky. Ale sbíhá až k vysoké trávě a cosi tam doluje. Aha, zatáhla vývrh až dolů, smůla. Z lišky vidím jen polovinu těla, spodek až do půli žeber je krytý travou. Proto čekám, až lištička opět zdvihne hlavu a ukáže krk. CVAK...a kruci...napínáček natažený, patrona v komoře, odjištěno a rana nikde. Čekám 15 vteřin, mířím do země a pak opatrně lámu flintu. Zápalka není ani tknutá. Záhada. Ale na dumání bude čas později. Zavírám, napínáček, mířím a BAC! A liška je fuč. Nevidím žádný pohyb, proto jdu raděj na nástřel. Obrnná rána není nic nemožného a nerad bych po pár minutách viděl mizet "zhaslé" lišče v řepce. Na nástřelu čeká polodorostlý lišáček, rána sedla dobře. Beru úlovek a honem zpátky k židličce do kopřiv. Ty stíny byly přece dva, že... Komáři žerou jako vzteklí, tak si krátím čas psaním kamarádům myslivcům, že se zadařilo. Hodinky ukazují přesně pět a zpoza stromů přicupitalo druhé lišče. Stojí krásně vprostřed meze a zrakem pátrá po sourozenci. To už mám kulobrok opět v rameni a je nejvyšší čas. Zřejmě si všimlo pohybu a jistí mým směrem. BAC...a druhé lišče zůstalo v ohni. Přebíjím a čekám dál. Ale další lištička už nedošla. Balím akorát včas, je půl šesté a po cestě 100 metrů ode mě už si to šine první otrava coural procházkář, aspoň že bez psa. Pakáž jedna! Věčně kazí čekanou... Tahle drobnost mi ale nemůže zkazit radost. Mám hned dva důvody, za 1.) Po pěti letech tahání letních srnčích vývrhů a vleček po revíru to bylo konečně k něčemu dobré... za 2.) Prvně v životě se mi povedlo ulovit dvě lišky za jednu čekanou. Na fotce si můžete prohlédnout místo lovu - vpravo ovocné stromy, vlevo proužeček oné osudné mezičky a za ní řepka. Lovu zdar a savažce zvlášť! A dobrou noc, jdu dospat ten lovecký maraton...:) Ps.: Konečně jsem jednou zdokumentoval svojí kompletní šoulací výbavu. Trojnožka z jakéhosi starého prezentačního plátna, vysouvací nožky pro případnou střelbu ve stoje. A rybářská stolička, která mě úspěšně drží posledních 15 let i přes nárůst o 50 kilo:)