Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tentokrát jsem chtěl dát pouze fotku a vyhnout se tak popisu tohoto neslavného lovu ale znáte mě, jazyk za zuby udržím jedině v lese a tak ať je toto vyprávění případným poučením i pro ostatní. Oproti úterý se utišil vítr a konečně přestalo pršet. Nějaký ten sníh se taky udržel a tak doma přijímají s úsměvem mé obvyklé hlášení “dnes jdu naposledy než to sleze“. Jelikož mi minule dalo dost práce přenést posídek na místo minulého lovu nad hřbitovem, přičemž se mi podařilo zapadnout s autem, rozhoduji se ho tedy ještě využít než ho přemístím. Navíc tam mám u jedné lišky malý dloužek a tak zasedám do stěny smrčiny nad cestou. Vybírá se a na louce klid, jen dole ve městě se ozývá zoufalé volání jakési čivavy, které zabouchli dveře před nosem. Po půl hodině kdy její neúnavná fistulka začíná vyčerpáním slábnout, ji konečně někdo vysvobozuje a pouští dovnitř. Po dvou hodinách čekání se na konci smrčiny ze stínu vynořuje malá podlouhlá silueta a hopká k plotu zahrádek. Deset minut pobíhá na louce a snaží se najít a vydolovat zapadlé granulky z minulého týdne. Je o dost menší než ta z pondělka, lišku však čekám až za hodinu a tak lehce myškuji. Kuna zabírá a pomalu hopká ve stínu podél smrkové stěny ke mě. Upravuji optiku a snažím se s malým a velmi nervózním cílem srovnat. Jde však o téměř nadlidský úkol, co bych dal za brokovnici. Když zastaví, jde vždy jen o vteřinu a tak na padesáti metrech ji posledním myším pisknutím jen přibržďuji a na nahrbenou kunu se zvednutou hlavou v rychlosti odpaluji. Ta po výstřelu vyskakuje a zůstává nehybně ležet. V okamžiku přebíjení se však zvedá a v divokém tanci snaží zatáhnout do krytu. Znovu zbrkle pálím, ale míjím. Do komory tedy zasunuji třetí Sako a v okamžiku kdy se hrbí k dalšímu skoku, konečně ukončuji její trápení. „No nazdar“, bušící srdce a studený pot, tak takhle rozhodně už nikdy. Přebíjím poslední náboj a přemýšlím že pokud se ta liška objeví, budu muset být rozhodně přesnější. Po další půl hodině zpozoruji pohyb za plotem zahrádek, kde se zvedá svah s ovocnými stromky. Jde o další kunu, která je však o dobrou třetinu větší a tou, co jsem ji zde viděl minule. Pod stromy zřejmě nachází zapadlé ovoce a na deset minut se tam zasekává. Přemýšlím jak dál, neboť čas kdy posledně dorazila liška se kvapem blíží a tak v duchu doufám, že se kuňák ztratí dál v zahrádkách a nepoleze na louku. Jako by mě slyšel, na just přeskakuje plot a už hledá zbylé granulky po své kolegyni. Drží se dlouho kolem plotu, když si za ním všimnu další tmavé siluety. Jde o lišku na kterou čekám, ale ta si po přiblížení k rohu zahrádek sedá u plotu a pozoruje kunu která o ni evidentně neví. Na těch dvě stě metrů na ní úplně vidím, jak váhá. Přes mé tiché povzbuzování u ni nakonec zvítězí opatrnost. Přeci jen to jsou necelé dva dny kdy ji v těchto místech s ohlušujícím třeskem kolem hlavy prosvištěl projektil a tak to otáčí a mizí kolem plotu, pryč od osudného místa. Kuna se mezi tím přiblížila a už zpozorovala podivný ležící černý flek. Opatrně a zvědavě přiskakuje po větru blíž. Pohybuje se pomalu a když na padesáti metrech u zhaslé kuny zapanáčkuje, rozhoduji se hlavně kvůli její velikosti to tedy dnes ještě jednou zkusit. S tečkou uprostřed náprsenky tlačím do napínáčku. Cvak, ozve se jen dutý zvuk uvolněné spouště. Kuna dělá dva rychlé skoky a znovu v sedě na zadních zkamení. Sakra, ta hlava, neodjistit před výstřelem se mi tedy už dlouho nepovedlo. Pomalu sunu palec k pojistce, ale ne dost pomalu (či rychle) a kuna se rozbíhá a nabírá rychlost po louce dolů k hřbitovu. Tak tam další čtvrt hodinu konsternovaně sedím a peskuji se, když ve stejném místě u plotu zahrádek zpozoruji další podlouhlý stín. Nejdřív se zaraduji že se vrátila liška, ale na tu je to moc malý. V puškohledu vidím další kuní kopii a s podezřením, že je tam někdo pouští z pytle, dávám napínáček a několikrát zkusmo odjišťuji. Kuna prakticky pohybem kopíruje tu první a když v blízkosti své kolegyně zapanáčkuje s křížem na hrudi, konečně opouští poslední Sako svou skrýš a sráží ji do sněhu. S hrůzou a prázdným zásobníkem pozoruji, zda neuvidím nějaký pohyb, ale naštěstí leží zhaslá v ohni.... uf. Tímto chci tedy pronést Lovu zdar a poděkovat Dianě že nade mnou stále drží svou laskavou ruku, i když mé ruce moc jisté nejsou a sobě slibuji, že na kuny s kulovnicí už nikdy nejdu!