Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Sele, Ve čtvrtek celý den pršelo, bylo dusno a večer mne to táhlo někam ven. Toto je přece čas černé zvěře. Zkusím si to obejít pod „holenkem“, možná našoulám paličkáče, který se v tomto prostoru pohybuje, nebo třeba černá. Z gauče doma nic neulovím. V 18.30 hod. jsem si to vykračoval po farské cestě, až skoro ke křížku a potom na louky a kolem mlýnského potoka zpět za hájenku. Na horní louce, která je využívaná jako pastvina, nebylo ani živáčka. Teprve na dolní louce, kde je vysoká tráva jsem viděl srnce se srnou vytáčet kolečka, ale vždy jen když se pohybovali. Srnce nešlo ani obeznat, a nakonec se mi v moři vysoké trávy úplně ztratili. Až jsem se dostal k potoku a pomalu šoulal k místu, kde jsem ulovil před týdnem sele. Přes vyjetou kolej mi přeskočil kus srnčího a to bylo vše. Tak jsem se postavil opět k javoru a vytáhl vábničku a zkusil písknout říjnou srnu. Když se delší dobu nic nedělo, zkusil jsem srnče, ale se stejným výsledkem. Bylo krátce po 20.30 hod., začalo opět poprchat, a já se rozhodl vrátit se zpět k autu. Než jsem vešel do lesa, tak jsem ještě jednou přiložil dalekohled k očím, a ejhle, asi 100 m v koleji vidím černou. A je vymalováno to musím aspoň zkusit. Nejprve si ověřují vítr, tem mám dobrý, kapičky deště mi jdou přímo do obličeje, Prvních 20 m šlo dobře, to jsem byl krytý lesem, ale potom jsem musel do koleje, protože vysokou trávou jsem neměl vůbec žádnou šanci. Tak jsem se rozhodl, rychle na „čtyři“ a pěkně plížením. Však to mnozí znáte. Před sebou jsem měl bachyni se třemi selaty. Když jsem byl asi 100 m od černé, tak zatáhla do vysoké trávy. Využil jsem toho, a zrychlil přibližování. Asi 50 m od místa kde jsem je viděl naposledy, jsem zpomalil a na chvíli se zastavil, abych zjistil kde černá je. Mokrá tráva však nijak nešustila, a já v trávě nic neviděl. Posunul jsem se ještě o pár kroku a zase obeznával situaci. V tom slyším jasné odfouknutí bachyně, a si 30 m přede mnou vylétl do vzduchu bodlák. Když už jsem mokrý tak to nevzdám. Zaklekl jsem si a čekal, zda některé sele neudělá chybu, a neobjeví se v koleji, protože bylo slyšet jak se neustále poštuchují, a pokvikují. Trpělivost se mi vyplatila, za chvílí mám dvě selata před sebou. Protože jsem byl v zákleku a připraven, bylo jen dílem okamžiku ustálit kříž na komoře jednoho z nich a bác. Padla rána a selátko se láme a zůstává v ohni. Lovil jsem svoji 6,5x57 střelivem Nosler partition. Tak přece to vyšlo. Rychle přistupuji k ulovenému selátku, vzdávám hold, jak velí tradice, déšť mi již nevadí, stejně jsem mokrý až „ na kost“. Sele po vyvržení vážilo 16 kg. Děkuji patronům za projevenou přízeň. Lovu zdar.