Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Řeč je o mé zbrani a o jejím velkém příteli piršštoku. Ti bez sebe poslední dobou nedají ani ránu, ale když dají stojí (resp.) leží to za to :o) A jak vlastně probíhal lov této 19. kilové bachyňky? Vydávám se za ves obhlídnout opět pšenici, zda černá neprovádí příliš velké terénní úpravy. Na místě, kde dříve vznikaly největší krátery je klid. Usedám na chvíli na sedačku, ale je klid, pouze v jeden okamžik z rokle za mnou šlyším kroky zvěře, pak větření a odfouknutí. To zřejmě osamocený kňourek, který by stejně nebyl předmětem lovu, natáhl můj, jemu velmi nepříjemný, pach. Pokračuji dále v šoulání a na horizontu zřím tři tmavé body, které ovšem nezvedají hlavy. To mě zajímá, a proto se začínám k tomuto shluku přibližovat. Dostávám se na dostřel, kolem 100 metrů, ale jedná se o tři velikostně zhruba stejně velké divočáky, přičemž jeden se mi jeví jako starší a dva mladší. Raději se dlouho nerozmýšlím, otáčím o 90 stupňů a mizím. Po sejití do spodního okraje pole na rozhraní se stařinou sleduji, jak tyto tři kusy míři ke mně, něco se jim na poli nezdálo, ale já to nebyl. Ve vzdálenosti 70 metrů mě míjí, ale netáhnou až do lesa, podchází mě a 40 metrů za mými zády vytahují zpět na pole, a to pod větrem, ale stejně v klidu. No jo, však vy víte, že jsem se rozhodl vás nelovit, tak vám už "nesmrdím". To už mě ale něco upozorňuje, abych se podíval nahoru na pole a odtud pospíchá další 6 kusů a z těch by se již vybrat dalo. Jenže bachna neomylně vede svůj vláček za hranicí dostřelu až do rokle a nedává mi pražádnou šanci byť jen pomyslet na možnost střelby. Chvíli poslouchám z rokle praskot větví a čvachtání z kališť. To mi ovšem úlovek nepřinese, rozhoduji se jít dále po kraji pole. A dostávám se do dalšího zajímavého místa, pode mnou je úpad. Usedám opět na chvíli na lavici poblíž a zanedlouho již spatřuji dole několik černých bodů. Ihned opouštím lavici přibližuji se k místu spatření těchto kusů. Žádné ovšem nevidím. Nezasvěcený by si mohl myslet, že tu žádná zvěř není, ale já vím své a po chvíli již slyším pomlaskávání a přes muldu spatřuji jeden velký kus. Popocházím kousek a okolo tohoto kusu se jako mávnutím kouzelného proutku objevují další, podstatně menší, zhruba třetinové velikosti. Již neváhám a zbraň putuje na piršštok a po krátkém výběru jedno ze selat zůstává v ohni. Sele, bachyňka, 19 kilo, stříleno na 40 kroků.