Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Přijala jsem pozvání od dobrého kamaráda ze vzdálených Michalovců, na lov srnce. Krajinu Vihorlatského pohoří jsem si zamilovala už při první návštěvě a vždy se ráda vracím do těchto míst, ne jen za účelem lovu. Hned při první, večerní čekané, se mi povedlo ulovit tohoto 3-4 letého srnce. Lov probíhal docela rychle, avšak v této nádherné krajině, to je až na škodu :-) Při přicházení k místu, kde jsme měli strávit noc hluboko v kopcích, se nám povedlo našoulat tohoto srnce na 70 kroků. Přál nám dobrý vítr, i členitost terénu. Při přistupování, ve mně začala bojovat nervozita a zrychloval se dech, až najedou přišel okamžik, kdy se srnec postavil na široko a začal nás pozorovat. V ten okamžik dávám rychle svoji 550Fs do ramene, dávám napínaček, odjišťuji a ticho Vihorlatských vrchů, přeruší výstřel. Srnec odbíhá, rychle přebíjím a znovu mířím, ale puškohledem pozoruji dobrý zásah a i srnce mizejícího v houštině. Janko mne nechává na místě a vrací se domů pro svého věrného barváře a já hledám nástřel. Dosled byl velice jednoduchý, nakonec by ani nebyl barvář potřeba, jako mladý pes ale rád trénuje. Srnce nacházíme na kraji houštiny (necelých 100m), kde zhasnul. Následně probíhá pocta pro ulovenou zvěř, přání Lesu a Lovu zdar a v neposlední řadě, tiché děkování sv. Hubertovi i Dianě, za tento krásný, byť krátký, úspěšný lov.