Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

I letos jsme se Štěpánem naplánovali tzv. společnou čekanou na lišky. Štěpán připravil újedě a všechny místa patřičně obeznal. Byl tedy naplánován datum mého příjezdu na 1.2. O počasí se nedá úplně říct, že by nám přálo. Večer -17 bylo při našem plánu dlouhého sezení přece jen velkou výzvou. I přesto jsme se dohodli, že budeme sedět od 7 do 10h večerní. Štěpán mi už dopředu říkal, že podle obeznaných stop, to budu mít jak poplatkový odlov lišáka, neubránil jsem se trochu škodolibému smíchu. O půl sedmé jsme se tedy vypravili do tuhé lednové noci. Na širokém posedu se mi sedělo skvěle a měsíc přímo nad hlavou mi ozařoval celou louku. Ještě jsem se ani pořádně nerozeseděl, když mi po 45 minutách sezení, přímo po mé stopě přichází liška. Vůbec se nezastavuje a míří přímo k újedi. Rychle zvedám hromovou hůl jménem ZH a už ji pozoruju jen jedním okem. Nechce se zastavit, ale jde jen normálním krokem. Červený bod táhnu kousek před ní, čekám až si k němu dojde a v ten okamžik mačkám zadní kohoutek. Broky 3,5mm ji nekompromisně zakrývají celé tělo a liška se jen zvednutím oháňky loučí s mrazivou krajinou, ve které žila. Radostná sms Štěpánovi o úspěchnu, na kterou mi poblahopřál a opět dodal, že sedíme do 10. Měsíc stále svítil, já se občas dalekohledem podíval na ležícího lišáka a nechal plynout čas. O hodinu později mi přichází opět sms od Štěpána, říkám si, asi už tu zimu nemůže vydržet. Příchozí práva ve tvaru: Liška, na myškovaní mě však s úsměvem na tváři vyvádí z omylu. Pripojil ještě: Za daných okolností myslím, že stačí sedět do půl. Souhlasím a o půl 10 jsme se oba ač promrzlí, tak šťastní potkali s lišákama v ruce u auta.