Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Nebyla to už zdaleka první vycházka za jelenem. Začal jsem chodit včas už před říjí. Nedařilo se. Týden před Václavem jsem trávil s ostatními lovci na lovecké chatě v horách. Zažili jsme všechny druhy počasí, jaké si lze představit včetně sněhu. Každý den bylo jinak. Pár dní, ale vyšlo a nějaké jeleny jsem viděl i slyšel. Ten pravý, lovný mi Hubertem v tento čas dopřán nebyl. Začal lov po říji, kdy je to s jeleny už složitější. Zvěř jsem potkával jen potmě, když jsem se vracel z honitby domů a převážně jen holou bez jelena. Byl jsem s tím smířen a věděl, že jednou se to zlomit musí. Říjen vstoupil do druhé půle a přede mnou byly dva dny volna. Spoléhal jsem více na rána, kdy zvěř zatahující do krytu se déle zdržela při braní paše, večer už vytahovala za tmy. V sobotu 18. 10. ráno pršelo, byla mlha a měl jsem i špatný vítr. Musel jsem narychlo změnit lokalitu a našoulal jen mladého srnce. V neděli se mělo vyčasit a tak byl důvod těšit se do hor. Ráno patřil první pohled obloze, slabý vítr, hvězdy nade mnou, je to dobré, jedu. Na místě čekané u lehkého posedu jsem byl včas, ranní vstávání mi nedělá problém a je lépe být na místě brzy s možností reagovat na místní podmínky, vítr, mlhu. Opřen o kmen smrku, s přivřenými víčky vychutnávám ráno v lese. Svítalo. Dalekohled pročesával příkrý svah vysokého lesa, podrostlého smrkovým náletem, trávou a borůvčím. Vedou jím ochozy zvěře. Spatřil jsem kus vysoké a hned nato druhý. Laň s kolouchem brala paši a pomalu směřovala do vrcholových houštin. Zvěř byla vpravo nahoře a taky dost daleko. Přibylo světla a za mými zády, někde mezi Slavíčem a Ropicí vycházelo slunce. V tom jsem ho spatřil. Ve stopách holé šel dobrý, lovný osmerák. Dlouhé tenčí lodyhy, zajímavé členění, úzká rozloha. Věděl jsem, že to je ten, na kterého čekám. Jelen mizel a objevoval se mezi smrky. Začal souboj lovce se silou prožitku a vlastními nervy. Vzdálenost snad 200m, střelba napravo, hodně do kopce. Věřil jsem sobě i zbrani. Soustředěn pouze na lov, čas přestal existovat. Nechtěl jsem o takového jelena přijít. Ukázal mezi stromy komoru, padl výstřel. Dobře značil, tři skoky po svahu, pád a sunutí mezi nálet. V rychlosti přebíjím a kontroluji situaci. Pohyb zasaženého jelena ustal. Začalo mi to docházet. Král je mrtev, ať žije král. Teď už bylo času dost. Tiše jsem stoupal k jelenovi, obdivoval trofej, vychutnával svůj úspěch a to neskutečně krásné podzimní ráno v Beskydech. Velký dík sv. Hubertovi a všem dobrým kamarádům, se kterými mi bylo umožněno strávit kousek krásného života v horách mezi jeleny. Myslivosti a lovu zdar. Ivo Lajčok.