Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Krásné teplé nedělní ráno a já jako již po několikráté ve 4:00 zasedl na žebřík umístěný na hraně lesa a pšeničného pole pod krásným hradem Helfštýn, kde jsem měl obeznaného srnce, který mne již celý měsíc měkně školil. Vždy se mi ukázal jen abych věděl, že je stále ve svém teritoriu. Vždy na mne jen vystrčil hlavu a zamával slechy jako by mi říkal "hele chlapče jsem tady". Pak se prošel místy tak aby mi neukázal ze svého těla víc než chtěl. Tak i dnes jsem čekal, zda příjde na předen nedohodnutou schůzku. Jako každé ráno přešla ve vzdálenosti cca 200m tlupa dančí zvěře, která se vracela po noční hostině z pole do klidu lesa (nádherná podívaná - už mnoho čekaných jsem končil tím, že jsem se aspoň pokochal krásou a majestátností této zvěře, když mi se srncem nebylo dopřáno). Také dnes jsem s dalekoledem u očí slídil raním šerem a hledal v dálce známé siluety. Nezklamali s žleznou pravidelností přešly lán a zaáhli do stínu lesa. Říkám tak snad se mi teď ukáže ten "můj" srnec. Nezklamal - za chvíli jsem viděl pohyb asi 50m vpravo. Dalekohled letěl k očím a už ho vidím je to on a tak opatrně jako by nezkušeně prohání jednu srnku. Jako by se senamovali - udělali v pšenici kolo a zalehli kousek od sebe. Tak se to opakovalo asi třikrát ve dvacetiminutových intervalech, až to slečnu přestalo bavit a vydala se směrem do lesa. Srnec zůstal opuštěný a po chvíli sledování odcházející srny se začal pasvit. A samozřejmně jako mnohokrát v místech kde jsem měl omezený výhled větví mohutné osiky u které posed stojí. Jako by to věděl začal zatahovat směr les. Mířil do malého prostupu v souvislé stěně křoví, kudy zvěř velmi často vytahovala z lesa. Celou dobu šel naostro zády ke mně. Na kraji lesa začal okusovat lístky z křovisek tvořící jakousi bránu do a z lesa. Vždy jen na chvilku otočil hlavu smrem ke mně a jako by se pousmál. Já připraven se svým ZH 7x57 jej kontroloval již přes puškohled. Byl ode mne asi 80m. Najednou se natočil bokem a začal ochutnávat z druhé strany křoví. Byla to snad první příležitost za ty tři týdny co jsme se "seznamovali" na dobrou ránu. Adrenalin se mnou dělal samozřejmě svoje, snažil jsem se usadit kříž na to nejsprávnější místo, které mi srnec ukázal snad poprvé. Tichým ránem zazněl výstřel. Srdce mi bušilo jako o závod a já očima hledal a ušima poslouchal výsledek lovu. Oči nic neviděli a uši zaslechly jen jakési slabší zalámání kousek dál v lese. První myšlenka?? -- já ho chybil!! Měl jsem pocit, že při výstřelu se srnec lehce pohnul a já vystřelil vysoko... Přebití, cigaretka a snaha se co nejvíce uklidnit. V těch asi deseti minutách mě prolétlo hlavou strašně moc myšlenek. Říkám si "no nic ránu zpět nevrátím jdu se podívat na nástřel". Slést z posedu a ujít těch 80m mi připadalo jako vrcholový výkon. Po příchodu na nástřel jsem, ale uviděl, že srnec zůstal v ohni. Ležel v tom prostupu křoví, který vypadal jako vstupní brána. Pro něj to byla dnes brána do věčných pastvin a pro mne -- slavobrána. Smekl jsem klobouk a ještě chvíli stál bez pohybu nad mým prvním srncem. Pocity, které jsem v tu chvíli prožíval asi všichni znáte z vlastní zkušenosti, nemá cenu komentovat. Pak jsem vzdal hold a pocty ulovené zvěři a po červené práci jsem srnce nahodil na rameno a i když mne nikdo neviděl tak strašně hrdě jsem si ho nesl k autu a domů. Vždyť to byl, je a bude můj první srnec!! Srnec střelen v 5:45, ZH 7x57 na vzdálenost 80m, ranou na vyšší komoru s jemným zásahem páteře. Váha po vyvržení 14kg, věk odhadnut hospodářem na 5let. Děkuji patronům za krásný zážitek, který se nezapomíná.