Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ve čtvrtek 9. července ráno jsem vyrazila zkusit štěstí na divočáky, kteří letos poměrně nepravidelně navštěvují vnadiště. Na místo dorážím před půl čtvrtou a už z povzdálí slyším, že jsou tam. Pomalu se přibližuji na střeleckou vzdálenost a hledám místo k bezpečné střelbě. Na kazatelnu se už nedostanu, to bych je mohla zradit. Zalehám do trávy, ale bohužel mám před sebou nerovný terén a divočáky nevidím. A tak nezbývá než zakleknout. Pozoruju divočáky, jsou to 4 lončáci a jeden starší divočák, jeden z lončáků napadá na přední běh. Podle snímků z fotopasti je to zhojené staré zranění, ideální by bylo, kdyby se mi podařilo ulovit právě jeho. Jenže je ještě poměrně tma, divočáci se různě překrývají a zdá se, že brzy zatáhnou do houštiny. Ve 3:45 se jeden z lončáků oddělil, staví se na široko, a tak neváhám a střílím. Po ráně kviknul, ale odbíhá do houštiny stejně jako ostatní. Doufám, že to bude dobré a najdu ho zhaslého na kraji houštiny. Chvíli čekám a jdu se podívat na nástřel. Ať hledám, jak hledám, nedaří se mi najít ani nástřel, natož divočáka. Kontroluju všechny vstupy do houštiny v naději, že objevím otěr barvy, ale marně. Ajaj, asi jsem něco pokazila. Volám domů, že si jedu pro Huberta a prosím o pomoc. V místě předpokládaného nástřelu nechávám Huberta, aby si vše ověřil. Vyráží k houštině a na kraji koná svoji potřebu :-)... Koulím očima a Hubert na mě kouká stylem: Paničko, když musíš, tak musíš... Pak už zalehl do řemene, vede nás krajem houštiny a po chvíli začíná prudce stoupat do kopce. Když projdeme houštinou, dostáváme se do vysokého lesa s hustým podrostem smrku, který je obtížné prolézt. Najednou cítím divočáka, ale nic nevidím. Hubert pokračuje dál a najednou se zastavuje a začíná hlásit u zhaslé lončačky zapasované mezi smrčky. To byla úleva! Chválím Huberta a když chci začít vyvrhovat, zjišťuju, že nemám nůž.... Tom, kterého jsem vytáhla z postele, taky nemá nůž, a tak musíme zpátky domů :-D. Naštěstí je to jen kousek.... Byl to lov se vším všudy! Rána byla na měkko a kule prošla čistě, proto nikde nebyla ani kapka barvy. Bez Huberta bychom byli ztracení, a tak Lovu zdar!