Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Při včerejší naháňce jsme já i kamarád měli štěstí. Byli jsme postaveni před paseku, kde jsme od začátku leče věděli, že v ní je černá. Prasátka několikrát došly na kraj paseky a zase se vracely zpět. To se několikrát opakovalo. Vše začalo opouštět kryt až s příchodem honců. Nejdříve šel samotný větší kňourek na střelce pode mnou. Už jsem aspoň viděl, říkal jsem si. Honci došli do půlky paseky, poté hoblovali zpět a prasátka šla nazad. Jeden rudlík byl ještě před námi, tak jsme se napnutí těšili, až se honci budou vracet. Když honci došli do půlky paseky, vyběhl rudlík bachna a asi deset selat mezi mě a kamaráda. Prasata běžela tryskem v hustém porostu, poměrně těžká střelba i přes nevelkou vzdálenost. Kamarád jedno zasáhl, jinak kulky zasáhly většinou stromy. Sele začalo "sáňkovat" a v mžiku na něm viseli tři psi. Dostřelná rána nepřicházela v úvahu. Upozornil jsem okolní střelce a doběhl seleti dát záraz. Stehy v prstu ze středy vydržely i pevné sevření nože, ale úplně příjemné to nebylo. Došel jsem zpět na štont a řekl honcům, že mohou pokračovat. Z paseky vyběhl ještě jeden rudlík dopředu, takže prasátka byla spravedlivě rozdělená na všechny strany. Asi po půl hodině jsem v pasece zaslechl zase zašustění. Najednou vidím stát asi větší kus, který stojí před námi v náletu a rozmýšlí se, kam půjde. Pomalu sahám pro foťák do batohu. Kamarád se taky jenom dívá. Prase najednou vybíhá mezi nás a nabírá rychlost. Na cestě obeznávám, že jde o lončáka a že jsme se v náletu spletli. Zahazuji tedy foťák, v rychlosti potáhnu a v mezeře mezi stromy střílím. Jasně jsem viděl, že prase značí, ale pořád běží. Trefuji i druhou ranou, ale prase pořád běží. Nedá se nic dělat, musím střílet ještě jednou na odbíhající prase, i když vím, že rána půjde na zadek. Už jsem mockrát zažil, že lovec šetřil zvěřinu a pomlácený čuník se nakonec nenašel, nechtěl jsem dopadnout stejně. Prase po třetí ráně začalo sáňkovat. Dostal jsem povel od sousedů, ať prase doběhnu dostřelit, protože jsme nevěděli, jak rány sedí. Po ohledání by stačila první rána (přesná komora). Druhá rána byla na měkko, třetí zezadu ale bez většího poškození. Čtvrtá dostřelná za slecho. Naháňka byla velmi vydařená a o poslední leči radši mluvit ani nebudu, stejně si toho moc nepamatuju :-)