Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Pokaždé, když obeznám průběrného srnce, věnuji svůj „lovecký“ čas tomu jedinému kusu a ikdyž bych často šla ráda taky někam jinam, stejně vždy zamířím do stejných míst, kde by se srnec měl vyskytovat. Nejinak tomu bylo i letos. Na žebřík u řepky usedám okolo osmé hodiny večerní, příjemné počasí, mírný větřík, ale srnec nikde. Před půl desátou vytahuje z lesa srna, pořád se ohlíží zpět, takže čekám, že za ní půjde srnec, ale nic. Dlouhou chvíli si krátím tím, že sem tam nakouknu i doleva, ikdyž to považuji za zbytečné, protože přímo tam vane vítr. Náhle zahlédnu za stromy rezavý pohyb. Zaměřím pozornost v očekávání srnčího a ona to liška! Rychlá prohlídka (co mi větvě a keře umožňují) a mám jasno - je to lišče. Čekat dál na srnce nemá smysl, pomalu se šeří a už bych ho špatně „četla“ (a na „Možná by to mohl být on“ nestřílím..) a tak beru kulovnici a lišče vedu v kříži. Je to asi 70m přes řepku, pak je potok lemovaný stromy a keři. Čekám, jestli lišče popojde do volného prostoru, kam by se dalo vystřelit, pochoduje po posečené louce, sem tam poskočí. Za chvíli se opravdu objeví v mezeře větví a s tichou myšlenkou „Je mi tě líto, ale nemůžete zůstat v revíru všechny..“ večerem houkne rána a pak už jen dalekohledem kontroluji ležící rezavou skvrnku. Moc se mi nechce, ale lezu dolů a jdu pro něj, protože potmě už bych přes řepku nešla ani za zlatého srnce :-) Chvíli chodím sem a tam, než lišče najdu, ale nakonec ho mám. Překvapuje mě, že je poměrně malé (asi jako zajíc), ani není prakticky rozbité (SB SP 11,7g v třistaosmě Win. Tentokrát velmi šetrné) Nemám z tohoto úlovku ani z poloviny takovou radost, jako by asi každý "právodatný" myslivec měl, spíš to beru jako nutné zlo. Ulovit dospělou opatrnou zkušenou lišku je pro mne hodnotnější lovecký zážitek než odstřelení „hloupého“ liščete, které ikdyž si zradíte, vám často za chvíli vytáhne znovu na stejném místě. Lovu zdar.