Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Lončák, V pondělí bylo celý den horko, a tak jsem přemýšlel, zda jít vůbec do lesa. Zvěř bude vytahovat hodně pozdě. Přesto mi to nedalo a vyrazil jsem do „Vaculového žlebu“, což je silně podmáčená louka sousedící s bažinou. Před třemi týdny jsem si tady opřel o starou olši lehký přenosný žebříček. Vyrazil jsem z domu kolem 20.00 hod. připravený na delší čekanou, když už svítí kamarád měsíček. Ve 20.30 hod. jsem již usedal, s tím, že jsem měl v pravé holínce trochu bahnité vody. Prohlédl jsem si louku před sebou, nikde ani živáčka. Přede mnou mírný protisvah a trsy travin v bažince. Netrvalo dlouho a slyším chrochtnutí. Sedím ani se nehýbám, protože zvuk jsem uslyšel jako by zpoza žebříku. Za chvílí jsem uslyšel „čvachtání“ kroky za sebou, jako by mne černá obcházela, šla si pro vítr. Naštěstí bylo bezvětří. Vždy pár kroků a ticho, zase pár kroků a ticho. Potom jedno silné „odfouknutí“, a zase ticho. Najednou vnímám před sebou pohyb a slyším „pokvikování“ selat. Asi 30 m přede mnou už je i vidím. Celkem 7 selat a bachyně chvílí po nich, stále ostražitá a jistící. Najednou bachyně popoběhla stranou a vidím, že odhání lončáka. Po chvíli se vrací zpět k selatům, která zůstala na místě a shlukla dohromady, čekala, až se bachyně vrátí. Následovalo radostné pokvikování a opět se rozběhla kolem bachyně. Po chvilce jsem je už neviděl ani neslyšel a nastalo opět ticho. Za malou chvílí však opět slyším „čvachtání“ v bažině pomalé ostražité kroky. Do prostoru přede mnou se pomalu vkrádají dva stíny, jsou to dva lončáci. Snažím se je obeznat je to bachyňka a kňourek. Bachyňka je o poznání slabší ve zvěřině a tak se rozhoduji lovit ji. Pomalu beru svoji 6,5x57 do ramene, natahuji napínáček, a čekám na vhodný okamžik pro dobrou mysliveckou ránu. V tom však měsíček zakryl snad jediný mrak na obloze, a tak nestřílím. Po malé chvilce je opět zase dobře vidět, a já si dávám zbraň do ramene a připravuji se k lovu. Jako kdyby to však lončáci věděli, stojí oba obrácení ode mne a ryjí v bažince. Já stále čekám, až se pootočí, na správnou mysliveckou ránu. Vypadá to jako věčnost, ale dočkal jsem, lončačka se vytáčí doprava a tak pokládám kříž na komoru a lehce hladím spoušť. Slyším jasně dopad střely “žuch“, ale oba kusy mi mizí po záblesku z hlavně. Všude ticho a klid, tak slézám z žebříku a jdu se podívat na nástřel. Tady ani kapička barvy. I když jsem si byl jistý zásahem, rozhodl jsem vrátit k autu pro Gastona. Bylo asi 500 m. Cesta tam i zpět s Gastonem a se silnější baterkou mi travala asi 20 minut, což je dostatečná doba proto, aby zasažený kus zhasl. Gaston na nástřelu okamžitě zabral a vyvedl mne na ochoz v trávě, kde po 15 m nacházím barvu, velkosti dlaně. Rozhoduji se pustit Gastona na volno, a než jsem si posvítil před sebe už hlásil, deset metrů ode mne ležel již zhaslý kus. Tak jsem si zopakoval sobotní výkon, vytáhnout lončáka z bažiny a pak teprve vývrh abych neznehodnotil zvěřinu. Lončák vážil po vyvržení 38 kg. Děkuji patronům myslivosti za projevenou přízeň. Lovu zdar.