Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Po příjezdu na jeho stávaniště,jsem srnce zahlédl zalehlého v jeteli u rákosí.Rozhoduji se ho pokusit našoulat podé rákosí. Vítr mám výborný.Je něco po šesté večer.Snažím se jít co nejvíc potichu,využívàm ruch z nedaleké silnice a postupuji k srncovi.Dostávàm se na cca 80 metrů. Srnec se zvedá a jde jetelem,snažím se ujistit,že je to ten,kterého hledám.Jenže zapadající sluníčko dělá svoje a když konečně srnce poznávám,je již na horizontu proti silnici,kde pod stromy bere spadaná jablka.Vůbec o mě neví.Začínám si uvědomovat,že necítím nohy,jak na nich dobu sedím.Zato ruce popálené od kopřiv cítím až dost.Čekám,konečně se rozhodl vrátit,vybírám směr,kterým můžu bezpečně střílet. Srnec však zalehává pod stožár VN a spokojeně přežvykuje.Další půlhodinka než ho vyrušilo projíždějící auto a srnec se zvedá a míří do "svého" rákosí.Jde šikmo a tak nechci riskovat a nechávám ho opět zalehnout u rákosí. Vidím mu jen hlavu.Po čtyřech lezu blíž.Zkouším písknout,nic. Moc času už nemàm,sluníčko je za vršky stromů. Proto se srncovi ukážu,stoupnul jsem si a hned jak si mě všimnul,si klekám a opírám zetku o tyčku,kterou jsem celou dobu vlekl sebou.Srnec se postavil a jistí,cvaká napínáček a jak srnec popochází aby zjistil kdo tam je,natáčí se krásně bokem. Potažení spouště je otázka okamžiku,šestapůlka na 65 metrů dělá svoji práci a srnec se láme v ohni.