Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Bylo pár dní po maturitě, a měla jsem jedinečnou možnost lovit jednu sezónu v naší školní honitbě, proto jsem neváhala a začela s přítelem obeznávat srnce po revíru. Dostala jsem povolenku na I.v.t. Honitba byla v přímém sousedství s městem, takže možnosti byly mírně omezené. Přesto se nám velice zalíbila kazatelna na louce, kterou z větší části obklopoval les. Toto místo se nelíbilo jen nám, ale i řadě kolařů, pejskařů a pěšáků v okolí. Někteří chodili i dost pozdě. Zvěř proto vycházela až těsně před soumrakem. Ze vzdálenější stěny lesa vytahoval pravidelně středně starý a nadějný srnec, který občas proháněl slabší srnce, kteří se tam objevili. Bohužel se nám nepřišel ukázat blíž jak na 200m. Zhruba 50m z pravé strany kazatelny vytahovala skupinka 4ks srnčí zvěře. Srny a jeden bulkař. Byl už začátek června a tráva byla v tom místě dost vysoká a střílet do mezer v trávě při lovu prvního kusu jsem si netroufla. Ideální místo bylo přímo před kazatelnou, kde byla tráva sečena a proto poloviční výšky. Byl to pruh o 10m a pak cesta vlevo, pak už bylo trnkové křoví a les. Chodili jsme tam čekávat co večer asi týden. Vytahovali přesně na čas kolem čtvrt na 10. Vždy ale brali paši jen ve vysoké trávě a do úplné tmy se nepřiblížili, spíše naopak. Několikrát jsem sice byla připravená i jsem měla odjištíno, ale najisto to nebylo. Přítel musel 5.6.2009 odjet se školou na terénní cvičení do NP Šumava. V té době jsem ještě neměla žádnou svoji flintu, byli jsme domluveni, že mi jí tady nechá. Předtím jsem z ní vystřelila do terče jen jednou, ale zlé to nebylo. Odjížděl ráno a zůstával do druhého dne. Proto jsem se rozhodla, že to pojedu večer zkusit. Už v půl 7 jsem seděla. Opět zástupy lidí i psů. Blížila se 9 hodina, všude klid a nikde ani chlup. Ani po čtvrt na 10 nikde nic. Otočila jsem se na cestu vedle lesa a div jsem nespadla z prkna, na kterém jsem seděla. Byl tam! Popocházel po cestě a směřoval na louku. Několikrát jsem se ujistila, jestli je to opravdu on. Pak jsem se připravila ke střelbě. Jak jsem se ale vrtěla a stál asi 15m od kazatelny, začal jistit a odcházet do lesa. Řekla jsem si „Buď teď nebo Nikdy“! Opatrně jsem odjistila, naštechrovala, zamířila a padla rána, bylo 21.25. Srnec padl na přední běhy, zvedl se, opět padl a pak „po třech“ zmizel v trnkách. Dozněl výstřel a bylo ticho. Asi po minutě šustění v listí a ticho. Zůstala sem sedět a se slzami v očích volala příteli. Nebral to. Po několika pokusech se mi ozval a já mu líčila co se stalo, a že nevím co mám dělat, že nevím kde je, a že nemám baterku. Rozhodla sem se volat hospodáře, ten měl mobil vypnutý. Chvíli jsem tam zmateně pobíhala, hrozila se, že rozšlapu nástřel, byla už tma a nic sem nenašla. Až když jsem to zkusila na cestě, která byla světlá, našla sem dobře pobarvenou stopu do těch trnek. Bez baterky jsem se do nich bála vlézt. Když jsem se konečně dostala k baterce, asi po půl hodině jsem vlezla do neprostupných trnek, skoro ani po kolenou to nešlo, až po asi 5m jsem ho našla. Poté co jsem ho vytáhla z křoví, dala jsem mu poslední hryz a vzdala poctu. Vstřel byl těsně za předním během, střílela jsem dost zešikma, rána seděla na komoře a jelikož to bylo z vysokého posedu, výstřel byl na protější straně předního běhu. Celou noc jsem skoro nespala a promítala si všechny události. Brzo ráno jsem jela pro přítele na nádraží. To už mi bylo dobře, jeli jsme k hospodáři a ještě jednou ke kazatelně, kde jsem mu vše znovu líčila. Když jsem srnce preparovala, byla jsem velmi mile překvapena, krom drobného perlení na parůžkách, měl na levé horní čelisti kelc. Ještě jednou děkuji patronům za cenné zkušenosti a neocenitelnou první trofej!!!