Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Stejně jako mnoho večerů předtím, i v pondělí jsem vyrazila v půl osmé večer na čekanou. Zvolila jsem posed na rohu lesa, přestože jsem věděla, že srnci jsou tam jen dva, z nichž jednoho by byl hřích lovit před říjí (silný šesterák, možná i medailový) a druhého jsem zase lovit nechtěla vůbec - takový "obyčejný" čtyřletý nerovný šesterák s krátkými výsadami a světlým parožím.. Prostě trofej, která neurazí, ale ani nenadchne :-) Přesto mě to tam táhlo, co kdyby... Je to pěkné místo, vlevo a před posedem je úzký pruh ovsa, za ním potok lemovaný stromy a keři a pak lán řepky, vpravo pak ječmen, místy hodně polehlý. Jeden takový „akorátní plácek“ je asi 50m od posedu. Nekonečnou dobu mi slunce nepříjemně sálá do obličeje, když konečně zajde za horizont, kontroluju čas - 20:43. Neuběhne ani pět minut a z řepky se ozve lehké křupnutí. Aha, srnec jde. Pak znovu křup a následně silnější zalámání. Taak, to asi nebude srnčí.. Najednou se mi zdá, že se za keřem cosi mihlo. Zvedám dalekohled a už ji vidím! Bachyně se dlouho nezdržuje nějakým rozhlížením, sleze k potoku a během vteřiny je zase nahoře, zastaví se v kraji ovsa a ze sotva 30ti kroků upřeně zírá přímo na mě! Ani nemrknu, dokonce i přestanu dýchat :-) Za minutu nebo dvě nazná, že vše je v pořádku a vrátí se do potoka. Mezitím to z řepky zaláme znovu a objeví se další kus, mnohem menší. A pak ještě jeden. Jdou stejnou cestou jako bachyně, pak pomalu prochází ovsem, to už je sleduji v puškohledu, ale s výstřelem nespěchám. Je krásný večer, takové lovy mám ráda, pěkně za světla, ideální podmínky pro obeznání, žádné střílení na černý flek někde v noci na hromadě.. Bachyně mezitím projde potokem a za okamžik už vytahuje do ječmene na polehlé místo, staví se na široko jako socha a jistí kamsi před sebe. Je tak velká, až mi přejede mráz po zádech. „Tak za tebou bych někam do houští lézt nechtěla, krasavice!“ Pomyslím si s úctou a zároveň přemýšlím, kolik takových silných bachyní padlo neuváženým výstřelem za tmavých nocí v domnění, že je to kňour a nebo prostě z touhy ulovit velké prase.. Ale konec rozjímání, „matka pluku“ zachází do vysokého obilí a už je tu prasátko pro Eričku :-) Zastaví se na stejném místě jako předtím bachyně, nechci zbytečně rozbíjet zvěřinu, vždyť je krásně světlo na hledání a třeba půjde do ječmene.. Kříž tedy usadím za plec a zlehka se dotknu spouště. Po ráně divočák běží obilím asi 10, možná 15 metrů a pak šup, do řepky. Tááák a máš to a breč :-) říkám si a volám domů. „Tak snad ji má, ale budu muset do řepky.“ „Srnec?“ „Ne, prase.“ „Podívej se na nástřel, ale řepky sama nelez, vezmu psa a přijedu.“ Je 20:55. Dalekohledem vidím barvu už z posedu, počkám 20 minut a jdu na nástřel. Znovu volám partnerovi. „Je to dobrý, plíce a barvy hodně.“ Ale musíme do řepky :-) Partner přijíždí, jdeme znovu na nástřel a mezitím dostávám „pojeb“, proč jsem nestřílela přes plece :-) Jaga si sama ověří nástřel, zaléhá do řemene a vyráží po pobarvené stopě. Na kraji řepky nemáme jinou možnost, než ji pustit na volno. Je to víc jak půl hodiny po ráně, prase bude zhaslé, jen ho najít. Posloucháme, jak Aki proráží řepku a za chvíli už šustí na jednom místě. Má ho. Chvíli nám trvá, než se za ní prošlapeme, zpátky už to jde o něco lépe, ale i tak jsme oba zpocení, než lončačku „vyrveme“ do ječmene, kde dostává poslední hryz a já se pouštím do vyvrhování. V myšlenkách se vracím k vedoucí bachyni, když ji zpětně porovnám s ulovenou bachyňkou, znovu si uvědomuji, jak byla obrovská, jistě hodně přes metrák. „Hodně štěstí, mamino, budeš ho ještě potřebovat..“ Ohlížím se naposledy k řepce, ale pak už se „zapřaháme“ před úlovek a vyrážíme k autu. Lovu zdar. Lončačka ulovena v pondělí 15.7. ve 20:50hod. Vzdálenost 50m, komorová rána (průstřel plic), z nástřelu cca 40m. Hmotnost po vyvržení 39,5kg. Ulovena kulovnicí ZKK 601 v ráži 308Win, střelivo Brenneke TUG.