Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Ráno 9. května mi volal kolega, že viděl stopy od divočáků směřující k lánu řepky. Věřím, že mnoho myslivců to bere dnes jako běžnou věc, vidět stopy od divočáků v revíru, ale v našem polním revíru nám to však vždy trošku zvedne hladinu toho mysliveckého hormonu. Domluvili jsme se tedy s kolegou, že půjdeme na večerní čekanou někde k lánu řepky. Já že si sednu na sedačku „nad bunkrem“ a on s dalším kolegou, že si sednou někde ze strany od Polska. Něco málo před sedmou večerní vyrážím směrem k sedačce. Říkal jsem si, že pokud jsou divočáci v řepce, nebude na škodu, když tam budu už dřív. Sluníčko hřeje skoro jako v létě a začíná krásný večer. Ve čtvrt na osm jsem již na sedačce. Přede mnou je lán krásně žluté řepky, ale v rohu pole je řepka hodně řídká. Místy jsou dosti velké volné oka, kde řepka nevzešla. Dalekohledem kontroluji, jestli se v řepce už něco nehýbe, ale vidím jen motáky vznášející se nad řepkou. Pohledem jedu až do míst, kde pod nízkými borovicemi je slanisko a u něj vidím srnce, jak jej olizuje. Je to vyšší šesteráček, ještě nevytlučený. Slunce je už níž ale pořád hřeje a čekaná v tuto roční dobu u řepky má své krásné kouzlo. Blíží se půl osmá a já slyším nějaké zalámání a kroky na cestičce za sedačkou. Říkám si, že asi jde nějaký kolega na tuhle sedačku, ale byli jsme přece domluveni, že tady budu sedět já. Otáčím se, abych zjistil, kdo to sem jde. Chvilku je klid a vidím jak srnec stojící u slaniska jistí stejným směrem. Znovu se otáčím za sebe a tam vidím stát divočáka. Stojí asi 15 metrů od sedačky v nízké trávě, tak hned vidím, že je to kňourek. Na nic nečekám a beru do ruky kulobrok, ale ouha.. Mám na puškohledu ještě krytky. Pomalu sundávám krytky, odjišťuji a koukám, jak divočák pomalu vchází do řepky. Jde pomalinku v nízké řídké řepce směrem ode mne a tečku puškohledu už mám na jeho hřbetě. Ve vteřině se mi honí hlavou „mám střílet, nebo ne..?“ Nestřílím a táhnu s divočákem. Najednou se otočí a jde kolmo do řepky přes volné místo. Tečku mám na komoře, ale divočák je pořád v kroku a já si říkám „zastav se..“. Na moment se zastavil a já mačkám spoušť s tečkou umístěnou na komoře. V puškohledu jsem viděl, jak značil pokleknutím a rozbíhá se do hustého porostu řepky. Ihned přebíjím a sleduji, jak se hemží květy řepky. Asi po 40 metrech vidím, jak se trasa stáčí do oblouku a to by mohlo znamenat, že rána sedla tam, kam měla a divočák zhasíná. V tom mi vibruje v kapse telefon a volá kolega „Tak máš ho..? My jdeme teprve od auta na posed. Hned jdeme k tobě.“ V tu chvíli na mne teprve dochází lovecká horečka. Po chvíli přichází kolegové a já je ze sedačky navádím na nástřel. Hned na mne volají „Je tu barva!“. Oba jdou ve směru, kudy odbíhal divočák a pak opět volají „Leží! Je to komorová rána!“ Po příchodu k mému druhému ulovenému divočákovi mi kolega předává úlomek s přáním Lovu zdar! Pak už jen vyvrhnout, dotáhnout k autu a hurá domů. Celá má čekaná na sedačce trvala cca 20 minut. Mé díky patří všem mysliveckým patronům a taky kolegovi „pekařovi“, který mi doporučil ten večer sednout na sedačku „nad bunkrem“. Lovu zdar! Omlouvám se za kvalitu fotky, ale je to foceno mobilem.