Myslivost, lovectví, myslivecká videa, lovecká videa, myslivecké fotky, lovecké fotky

Tohoto daňka jsem díky fotopasti obeznal 22. 9. A znáte to – večer usínáte s tím, že daňka vidíte před očima a živíte tu myšlenku ho ulovit. Co se ale nestalo? Daněk zmizel. Na fotopast se fotilo spoustu dalších daňků, jen tenhle ne. Daňci se s přicházející říjí prakticky nezastaví a neustále se přesouvají. Absolvoval jsem v okolí tohoto místa nespočet čekaných, pustil mnoho a mnoho divočáků bez rány. Vstávání před čtvrtou raní, když jsem v noci ulehal kolem půlnoci, si bralo pomalu, ale jistě svou daň. Po týdnu jsem toho měl až nad hlavu. Věděl jsem ale, že s nastupující daňčí říjí nesmím polevit. Přestal jsem vymýšlet blbosti a začal se věnovat jednomu konkrétnímu místu. A co se nestalo? Je 8. 10. a daněk se v pravé poledne ukázal znovu na fotopasti. To, že tam stále někde je, mě nabudilo novou energií a vše začalo znova. Čekaná ráno, večer, ráno, večer… stále jedno místo, na rozkládací stoličce za stromem. Až to přišlo. Den 11. 10. ranní čekaná byla naprosto marná, neviděl jsem ani chlup. Večerní čekaná ale změnila úplně všechno a zároveň ukončila životní pouť tohoto daňka. Seděl jsem na místě asi půlhodiny, když mi vlevo za zády praskla větev a slyším rychlejší kroky. Postavím se, abych lépe viděl.. na třicet kroků mi ve vysokém lese přibíhá daněk. Kontroluji ho dalekohledem, to ale není ten můj! Ten první daněk jakoby odskočí a já registruji pohyb za ním. Dalekohled znovu k očím..A v tom to přijde. Srdce se mi snad zastaví. Na třicet kroků stojí můj vytoužený daněk. Začíná hrabat na místě. Uvědomuji si, že to všechno může ve vteřině skončit. Prvního daňka mám totiž na dvacet kroků za stromem. Opatrně sahám pro kulovnici, kterou mám opřenou o strom vedle své pravé nohy. Ještě opatrněji ji zvedám a posazuji do ramene. Je to, jako kdyby se v ten moment svět zastavil. Zamířím na komoru daňka, ten se akorát rozejde za prvním daňkem. Vyloudím ze sebe jakýsi zvuk, daněk zarazí a já v ten moment mačkám spoušť. Daněk značí ránu a já jen vidím, jak doslova letí vysokým lesem a mizí mi za maličkým horizontem. A pak to přijde.. velké zalámání, které prakticky ihned zaniká. Rozklepal jsem se jak ratlík a došlo mi, co se právě stalo. Mám ho. Sakra, mám ho! Počkal jsem pár minut a vydal jsem se do míst daňkova úniku. Ležel asi čtyřicet metrů od nástřelu s komorovou ránou. Střela zasáhla srdce, a i tak byl schopný udělat ještě tento výpad. Stál jsem tam nad ním, nad svým vytouženým daňkem, a děkoval našim patronům. Nad každou ulovenou zvěří mám smíšené pocity.. pocit radosti, ale vlastně i smutku z toho, že jsem právě vzal život nádherné zvěři. Ale takový už je život lovce. Život je o životě a smrti. A jestli někdo z vás má vyhlédnutý určitý kus zvěře a nedaří se – nezoufejte, věřte, a ono to přijde. Lovu zdar!